ECLI:CZ:NSS:2018:6.AS.125.2018:32
sp. zn. 6 As 125/2018 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců
JUDr. Tomáše Langáška a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: M. Š., zastoupený Mgr.
Václavem Voříškem, advokátem, se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti žalovanému: Krajský
úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského nám. 125, Pardubice, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2017, č. j. 22168/2017/ODSH/8, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze
dne 22. 3. 2018, č. j. 36 A 9/2017 - 65,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Včas podanou kasační stížností se žalobce domáhá zrušení usnesení Krajského soudu
v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 22. 3. 2018, č. j. 36 A 9/2017 - 65 (dále
jen „napadené usnesení“), jímž krajský soud výrokem I. zamítl návrh na zrušení usnesení
téhož soudu ze dne 22. 6. 2017, č. j. 36 A 9/2017 – 28, kterým bylo řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2017, č. j. 22168/2017/ODSH/8, zastaveno,
a výrokem II zamítl návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků.
[2] V napadeném usnesení krajský soud uvedl, že žádost o zrušení usnesení o zastavení
řízení nepovažuje za důvodnou a v návaznosti na to ani žádost o osvobození od soudních
poplatků, jelikož se jedná ze strany žalobce, resp. jeho zástupce o zřejmé zneužití práva. Soud
popsal, že žalobce nezaplatil soudní poplatek při podání žaloby, ani na výzvu soudu, proto vydal
usnesení o zastavení řízení. Po doručení tohoto usnesení však zástupce ještě týž den požádal
o osvobození od soudních poplatků. Tento postup by obecně měl vést k tomu, že usnesení
o zastavení řízení je soudem zrušeno, avšak v projednávané věci přihlédl soud k procesnímu
postupu zástupce žalobce, který vyhodnotil jako zneužívající. Žalobce s ohledem na obsah
jím podané žaloby věděl, že jej stíhá poplatková povinnost, neboť sám uvedl, že soudní poplatek
uhradil, avšak toto tvrzení nebylo pravdivé. Žádost o osvobození od soudních poplatků soud
shledal jako účelovou, neboť žalobce tvrdil, že poplatek měla včasně uhradit jeho nejmenovaná
přítelkyně, což se ukázalo být nepravdivé, přičemž nově požádal o osvobození od soudních
poplatků s tím, že jeho výše je nad jeho možnosti, aniž by tuto skutečnost jakkoli zdůvodnil.
Pouze uvedl, že si na jeho uhrazení chtěl našetřit, případně vypůjčit od rodičů, což se však
nestihlo. Obdobný procesní postup tentýž zástupce uplatnil v dalších 3 věcech vedených
u tohoto soudu (v těchto věcech nakonec byl soudní poplatek zaplacen z účtu Motoristické
vzájemné pojišťovny, družstvo nebo z účtu Ochrany řidičů o.s.), kdy dokonce ve věci
sp. zn. 61 A 7/2017 zástupce rovněž sdělil, že soudní poplatek měla přítelkyně tamějšího žalobce
uhradit dne 13. 6. 2017. Postup zástupce soud vyhodnotil tak, že je veden snahou o záměrné
prodlužování soudního řízení, což však nemůže požívat právní ochrany. Soud citoval z judikatury
Nejvyššího správního soudu, Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie ohledně aplikace
institutu zneužití práva a dospěl k závěru, že žalobce (resp. jeho zástupce) se pokusil
svým postupem navodit takový stav, aby splnil podmínky pro zrušení usnesení o zastavení řízení,
přičemž se snažil získat výhodu oproti těm, kteří respektují výzvu soudu k zaplacení soudního
poplatku. S ohledem na totožný postup v jiných řízeních soud dospěl k závěru, že se jedná
o spekulativní postup zástupce žalobce, zvláště když v jiných řízeních při použití stejného
postupu byly soudní poplatky uhrazeny, což dokládá, že žádost o osvobození byl pouze
prostředek k oddálení úhrady.
II. Kasační stížnost a vyjádření
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti napadenému usnesení kasační stížnost.
V doplnění ze dne 21. 5. 2018 uvedl, že postup svého zástupce nepovažuje za obstrukční
nebo zneužívající. Vytýkal soudu, že nevysvětlil, jakou neoprávněnou výhodu by on nebo
jeho zástupce takovým postupem získal, neboť soudní řízení nepředstavuje pokračování
správního řízení. Měl naopak za to, že nemístné prodlužování soudního řízení není v jeho zájmu.
Podáním žádosti o osvobození od soudních poplatků stěžovatel sledoval pouze to, aby bylo
zrušeno předchozí usnesení o zastavení řízení, což aprobuje i judikatura Nejvyššího správního
soudu. Zástupce při podávání jednotlivých tvrzení o úhradě soudního poplatku vycházel pouze
z toho, co mu sdělil stěžovatel sám, který spoléhal na svou přítelkyni. Když zjistil, že soudní
poplatek jeho přítelkyně neuhradila, logicky požádal o osvobození od soudních poplatků. Soudu
musí být z jeho evidence známo, že totožný advokát vystupuje jako zástupce v desítkách různých
řízení, tudíž odkaz na 4 řízení nedokládá záměrné obstrukční praktiky. Úvahy soudu o hodnotě
peněž pro stěžovatele jsou s ohledem na příjmy soudce nemístné, zvláště když stěžovatel žádné
motorové vozidlo v současné době neprovozuje z důvodu své finanční situace. Ani kdyby
vozidlo provozoval, neznamenalo by to, že by si mohl dovolit placení soudního poplatku.
Zopakoval, že není neobvyklé, pokud mezi partnery funguje organizace práce a úřední záležitosti
řeší pouze jeden z nich. Z ničeho přitom nevyplývá, že by jednotlivé žádosti o osvobození musely
být pokaždé jiné, zvláště když vycházejí z obdobných skutečností. Zástupce stěžovatele zastupuje
i nemajetné lidi, kterým by soud neměl upírat právo na přístup k soudu. Měl za to, že má právo
na stejný přístup jako každý jiný účastník řízení bez ohledu na to, kdo je jeho zástupce.
Pokud soud nesouhlasí s tím, že Mgr. Voříšek zastupuje pachatele přestupků v dopravě, může
se obrátit na advokátní komoru nebo Policii ČR. Nelze vytýkat advokátovi, že zastupuje
nemajetné lidi. Zopakoval, že neměl dostatečné finanční prostředky, což mu nelze klást k tíži.
[4] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[5] Z obsahu soudního spisu dále vyplývá, že za stěžovatele bez předchozí výzvy
Nejvyššího správního soudu byl dne 16. 4. 2018 zaplacen soudní poplatek za kasační stížnost
ve výši 5 000 Kč, a to z bankovního účtu Motoristické vzájemné.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž zjistil,
že je podána včas, osobou oprávněnou, jež splňuje podmínky obsažené v ustanovení §105
odst. 2 s. ř. s. , a je proti napadenému usnesení přípustná za podmínek ustanovení §102 a §104
s. ř. s.
[7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost stěžovatele v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[8] Nejvyšší správní soud na úvod předesílá, že v posuzované věci není sporné posouzení
toho, zda stěžovatel podal včas žádost o osvobození od soudních poplatků poté, co mu bylo
doručeno usnesení o zastavení řízení, a zda tak byly formálně splněny podmínky postupu
dle ustanovení §9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném
do novely provedené zákonem č. 296/2017 Sb. (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) - viz
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2008, č. j. 1 As 31/2008 - 41. Z obsahu
předloženého soudního spisu vyplývá, že předmětnou žádost o osvobození od soudních poplatků
stěžovatel podal včas, tj. týž den, kdy mu bylo doručeno usnesení o zastavení řízení, což bylo výše
citovanou judikaturou Nejvyššího správního soudu označeno jako procesně akceptovatelný
postup.
[9] Předmětem sporu však je to, zda stěžovatel, resp. jeho zástupce, svým procesním postupem
v projednávané nezneužil právo, tudíž mu nelze přiznat dobrodiní vyplývající z judikatury
Nejvyššího správního soudu, podle níž stačilo v týž den, kdy bylo účastníkovi řízení doručeno
usnesení o zastavení řízení, podat žádost o osvobození od soudních poplatků. V tomto směru je
obecně nutné postupovat dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2005,
č. j. 1 Afs 107/2004 – 48, podle kterého „zneužitím práva je situace, kdy někdo vykoná své subjektivní
právo k neodůvodněné újmě někoho jiného nebo společnosti; takovéto chování, jímž se dosahuje výsledku
nedovoleného, je jenom zdánlivě dovolené. O chování toliko zdánlivě dovolené jde z toho důvodu, že objektivní
právo nezná chování zároveň dovolené a zároveň nedovolené; vzhledem k tomu, že ze zásady lex specialis derogat
legi generali vyplývá, že zákaz zneužití práva je silnější, než dovolení dané právem, není takové chování výkonem
práva, ale protiprávním jednáním (viz. Knapp, V.: Teorie práva. C. H. Beck, Praha, 1995, s. 184-185).
Výkonu práva, který je vlastně jeho zneužitím, proto soud neposkytne ochranu.
[10] Dále je nutné poukázat na to, že institut zneužití práva není ze strany Nejvyššího správního
soudu aplikován pouze ve vztahu k hmotnému právu, ale i ve vztahu k procesnímu právu – srov.
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2012, č. j. 1 As 121/2012 – 22 nebo rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2010, č. j. 8 As 22/2010 – 91. V posledně citovaném
rozsudku Nejvyšší správní soud nadto dovodil, že přijetí závěru o zneužívání práva je důvodem
pro odklon od dosavadní rozhodovací praxe.
[11] Ve vztahu k danému případu a postupu „profesionálních zástupců“ nabízejících „pojištění
proti dopravním pokutám“ musí Nejvyšší správní soud odkázat na závěry předchozích
rozhodnutí stran těchto zástupců (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2018,
č. j. 6 As 223/2017 – 36 nebo rozsudek ze dne 27. 9. 2017, č. j. 6 As 37/2017 – 31),
z nichž vyplývá, že Nejvyšší správní soud ve své rozhodovací praxe identifikoval osoby kolem
pana P. K., které nabízejí „profesionální pojištění ochrany před pokutami v oblasti dopravních
předpisů“ a které se soustředí na vytváření „procesních pastí“ za účelem znepřehlednění
správního řízení a dosažení prekluze odpovědnosti zmocnitelů. Dále je správním soudům známa
jejich činnost v řízeních ve vztahu k odpovědnosti za správní delikt provozovatele vozidla podle
ustanovení §125f zákona o silničním provozu, zejm. jejich výmluvy na „osobu vzdálenou“, resp.
na osobu zemřelou (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2016, č. j. 6 As
73/2016 – 40). Jedním ze znaků těchto profesionálních zástupců je rovněž to, že v řízení před
správními soudy jejich „klienty“ zastupuje Mgr. Jaroslav Topol, resp. Mgr. Václav Voříšek (srov.
rovněž přiměřeně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. Nao 324/2017 –
58). Uzavření samotné „smlouvy o pojištění proti pokutám“ je nadto podle rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 15. 12. 2017, č. j. 4 As 199/2017 – 30, možné považovat za přitěžující
okolnost při ukládání sankce jako zjevný projev neúcty k pravidlům silničního provozu.
[12] Nejvyšší správní soud proto obecně konstatuje, že s ohledem na výše uvedené může být
i procesní postup, byť formálně bezvadný, s ohledem na okolnosti případu označen za zneužití
práva. Nejvyšší správní soud přitom dospívá k závěru, že za zneužívající lze označit i postup
stěžovatele (resp. jeho zástupce) v projednávané věci.
[13] Nejvyšší správní soud přitom v žádném případě netvrdí, že advokát nemůže zastupovat
nemajetné osoby, případně osoby s nízkými příjmy, a že jen na základě toho, že advokát hájí
zájmy svého klienta (byť by skutečně byl nemajetný) zakládá důvod pro závěr, že se jedná
o zneužití práva. Takový závěr ostatně není obsažen ani v napadeném usnesení, kdy je naopak
rozporován celkový postup stěžovatele, resp. jeho zástupce, v daném řízení.
[14] Z obsahu soudního spisu plyne, že stěžovatel si již při podání žaloby dne 30. 5. 2017 byl
vědom své poplatkové povinnosti plynoucí z ustanovení §4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních
poplatcích, neboť uvedl (byť zjevně nepravdivě), že soudní poplatek byl uhrazen bezhotovostně
na účet soudu. Jelikož k takové úhradě nedošlo, byl stěžovatel následně soudem řádně vyzván
k zaplacení soudního poplatku, a to výzvou ze dne 5. 6. 2017, která byla zástupci stěžovatele
doručena dne 6. 6. 2017; lhůta k zaplacení soudního poplatku činila 7 dnů. Jelikož soudní
poplatek nebyl ze strany stěžovatele uhrazen, vydal soud usnesení ze dne 22. 6. 2017,
č. j. 36 A 9/2017 – 28, kterým řízení zastavil; toto usnesení bylo zástupci stěžovatele doručeno
dne 22. 6. 2017. Stěžovatel, ač zjevně věděl o své zákonné povinnosti zaplatit soudní poplatek
za podání předmětné žaloby, tak měl fakticky celých 23 dnů k zaplacení tohoto soudního
poplatku, během nichž byl krajským soudem v souladu se zákonem vyzván k jeho zaplacení,
tudíž mu muselo být zjevné, že jeho původní tvrzení obsažené v žalobě o zaplacení soudního
poplatku se nezakládá na pravdě, avšak přesto zůstal zcela nečinný a se soudem v této době
naprosto nekomunikoval. Teprve až po doručení usnesení o zastavení řízení situaci začal věc řešit
podáním žádosti o osvobození od soudních poplatků a návrhem na zrušení usnesení o zastavení
řízení v souladu s ustanovením §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích. Tuto svou žádost
přitom stěžovatel odůvodnil velice podobným způsobem jako žalobci zastoupení týmž
zástupcem v jiných soudních řízeních, včetně uvedení tvrzení o tom, že soudní poplatek měla
uhradit jeho přítelkyně. V žádosti v projednávané věci stěžovatel uvedl, že v žalobě přislíbil
zaplacení soudního poplatku (což je ve zjevném rozporu s textem žaloby), přičemž k vlastnímu
zaplacení mělo dojít prostřednictvím jeho přítelkyně dne 13. 6. 2017.
[15] Nejvyšší správní soud nezpochybňuje obecné tvrzení stěžovatele uplatněné v kasační
stížnosti, že partneři mohou na vyřizování svých věcí spolupracovat a že se tudíž může mezi nimi
vytvořit jistá dělba práce, avšak nepovažuje za možné, aby tato obecná, ničím nepodložená
tvrzení o tom, že věc měla vyřídit přítelkyně (bez uvedení jakýchkoli dalších údajů umožňující
ověření tohoto tvrzení), a to v různých řízeních, která jsou spojena prostřednictvím „pojištění
proti pokutám“ týmiž zástupci, kteří volí zcela stejnou procesní strategii (viz rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 16. 6. 2016, č. j. 6 As 73/2016 – 40), ospravedlňovala tento postup.
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že závěr o zneužití práva je vždy postaven na posouzení
okolností daného případu, přičemž v projednávané věci Nejvyšší správní soud považuje
za stěžejní to, že tento procesní postup v podobě neplacení soudního poplatku a vyčkávání
na vydání usnesení o zastavení řízení byl bez jakéhokoli doložení uváděných tvrzení zjevně
účelový, (z obsahu předloženého správního spisu mj. vyplývá, že stěžovatel přitom dosáhl
na odklad výkonu rozhodnutí ve věci jeho přestupku), a že jedn otlivá podání obsahující tvrzení
o úhradě soudního poplatku se navzájem při zpětném pohledu popírají, resp. jsou zjevně lživá.
[16] V projednávané věci zástupce stěžovatele tvrdil nemajetnost stěžovatele a to, že stěžovatel
spoléhal na jednání své přítelkyně. Tato tvrzení o existenci přítelkyně stěžovatele,
s níž se stěžovatel měl na nějakém postupu stran placení soudního poplatku domluvit, ani to,
proč tato domluva nebyla nakonec naplněna, však nijak nedoložil. Stejně jako své tvrzení
o nemajetnosti, byť povinnost tvrzení a důkazní stran majetkové situace tíží účastníka řízení.
Nadto Nejvyšší správní soud nemůže odhlédnout od toho, že podle zjištění krajského soudu je
stěžovatel podnikatel, navíc zaregistrovaný jako plátce DPH; Nejvyšší správní soud sice nemá
za to, že každá podnikatelská činnost je vždy zisková a že jen na základě získání živnostenského
oprávnění se člověk stává majetnou osobu, avšak je s podivem, že osoba vykonávající
podnikatelskou činnost, která je registrována jako plátce DPH, bude v natolik nepříznivé
finanční situaci, že si nemůže dovolit zaplatit 3 000 Kč, ale může si dovolit platit advokáta.
A to za situace, kdy nemajetným osobám je možné za splnění příslušných podmínek ustanovit
zástupce – advokáta, a kdy soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč byl naopak
bez předchozí výzvy Nejvyššího správního soudu bez jakéhokoli problému uhrazen. Ve vztahu
ke stěžovateli naopak dává smysl protahovat a prodlužovat soudní řízení před krajským soudem,
během něhož je odložen výkon přezkoumávaného rozhodnutí, které může mít s ohledem
na předmět podnikatelské činnosti stěžovatele v oblasti silniční nákladní dopravy v případě
opakování protiprávního jednání na úseku dopravy velice neblahý vliv.
[17] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná, a v souladu
s §110 odst. 1 in fine s. ř. s. ji zamítl.
IV. Závěr a náklady řízení
[18] O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s §60 odst. 1 a 7 ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel nebyl ve věci úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení; žalovaný,
který měl ve věci úspěch, žádné náklady nad rámec běžné správní činnosti nevynaložil,
proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. srpna 2018
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu