ECLI:CZ:NSS:2018:6.AS.17.2018:12
sp. zn. 6 As 17/2018 - 12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců
JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: S. T.,
zastoupen Mgr. Pavlem Bednaříkem, advokátem se sídlem Konviktská 24, 110 00 Praha 1,
proti žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2,
130 51 Praha 3, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2017, č. j. CPR-
10045-6/ČJ-2017-930310-C232, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 15. 1. 2018, č. j. 14 A 9/2017 – 30,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2018, č. j. 14 A 9/2017 – 30, se r uší
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy ze dne
11. 3. 2017, č. j. KRPA-87240-19/ČJ-2017-000022-ZAM, bylo žalobci uloženo správní
vyhoštění a stanovena doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských
států Evropské unie v délce 1 rok. Rozhodnutím téhož správního orgánu ze dne 11. 3. 2017,
č. j. KRPA-87240-20/ČJ-2017-000022-ZAM, byla žalobci uložena povinnost nahradit
náklady spojené s řízením o správním vyhoštění částkou ve výši 1 000 Kč. Odvolání žalobce
proti těmto rozhodnutím zamítl žalovaný jako nepřípustná rozhodnutími ze dne 25. 5. 2017,
č. j. CPR-10045-5/ČJ-2017-930310-C232, a č. j. CPR-10045-6/ČJ-2017-930310-C232.
[2] Proti naposledy uvedeným rozhodnutím brojil žalobce žalobou u Městského soudu
v Praze (dále jen „městský soud“). Usnesením ze dne 17. 7. 2017, č. j. 4 A 66/2017 – 24, městský
soud vyloučil žalobu k samostatnému projednání v části, kterou se žalobce domáhal zrušení
rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2017, č. j. CPR-10045-6/ČJ-2017-930310-C232,
tedy rozhodnutí, které se týkalo povinnosti žalobce nahradit náklady řízení o správním vyhoštění
(dále jen „napadené rozhodnutí“).
[3] Městský soud poté vyzval žalobce, aby uhradil soudní poplatek ve výši 3 000 Kč za žalobu
proti napadenému rozhodnutí. Na tuto výzvu reagoval žalobce vyjádřením, že výzva je
nedůvodná, jelikož žalobce je jako cizinec v řízení ve věcech rozhodnutí o správním vyhoštění
od poplatku osvobozen dle §11 odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích
(dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Zároveň navrhl, aby byl od soudního poplatku
osvobozen.
[4] Městský soud toto vyjádření vyhodnotil jako žádost o osvobození od soudních poplatků
a vyzval žalobce k doložení majetkových poměrů. Jelikož žalobce na tuto výzvu nijak nereagoval,
městský soud žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků zamítl usnesením ze dne
15. 1. 2018, č. j. 14 A 9/2017 – 30 (dále jen „napadené usnesení“).
II.
Kasační stížnost
[5] Žalobce / stěžovatel / napadl usnesení krajského soudu kasační stížností. Má za to,
že výzva městského soudu k zaplacení soudního poplatku je nedůvodná. Podle §11 odst. 2
písm. i) zákona o soudních poplatcích, je od poplatku osvobozen cizinec v řízení ve věcech
rozhodnutí o správním vyhoštění. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v rámci řízení o správním
vyhoštění. Pouze z administrativních důvodů bylo o nákladech řízení rozhodnuto samostatným
rozhodnutím, když běžně výrok o nákladech správního řízení bývá integrální částí rozhodnutí
ve věci samé. S ohledem na citované ustanovení je stěžovatel od povinnosti k placení soudního
poplatku za podanou žalobu osvobozen.
III.
Posouzení kasační stížnosti
[6] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná. Poté Nejvyšší správní soud
přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s.,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[7] Po přezkoumání kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost je důvodná.
[8] Nejvyšší správní soud dává stěžovateli za pravdu v tom, že stěžovatel je v posuzovaném
případě osvobozen od soudního poplatku ze zákona dle §11 odst. 2 písm. i) zákona o soudních
poplatcích. Dle citovaného ustanovení se od poplatku se osvobozuje cizinec v řízení ve věcech
mezinárodní ochrany, dočasné ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o zajištění, rozhodnutí
o prodloužení zajištění, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, a v řízení
o propuštění cizince ze zajištění. Již v rozsudku ze dne 11. 2. 2015, č. j. 2 Azs 232/2014 – 21, Nejvyšší
správní soud shledal, že je na místě použít extenzivní výklad uvedeného ustanovení tak, aby bylo
zachováno právo cizince na přístup k soudu. Vycházel přitom z rozhodnutí rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2014, č. j. 4 Ans 11/2013 – 25, podle nějž je v případě
vícero a priori možných a ve své podstatě rovnocenných výkladových variant nutno volit
takový výklad, který jde ve prospěch ochrany základního práva dotčené osoby. Přiklonil
se tudíž k rozšiřujícímu výkladu pojmu „rozhodnutí o správním vyhoštění“ tak, že pro účely
rozhodování o osvobození od soudních poplatků, tedy pro účely poskytnutí dobrodiní (výhody)
žalobci ve správním soudnictví, je třeba pod tento pojem zařadit i rozhodnutí o uložení
povinnosti uhradit náklady řízení spojené s řízením o správním vyhoštění. Pokud je
tedy osvobozen od soudního poplatku cizinec v řízení ve věci rozhodnutí o správním vyhoštění,
zahrnuje uvedené i rozhodnutí o povinnosti uhradit náklady řízení spojené s řízením o správním
vyhoštění.
[9] Skutkově a právně (téměř doslovně) totožnou kasační stížností se již Nejvyšší správní
soud zabýval v rozsudcích ze dne 10. 1. 2018, č. j. 2 As 419/2017 – 16, a ze dne 31. 1. 2018,
č. j. 2 As 420/2017 – 18 (dostupné stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu na www.nssoud.cz), a v této věci není důvod pro odchylné posouzení.
I zde dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že v případě podání správní žaloby
proti napadenému rozhodnutí se na žalobce vztahuje zákonné osvobození od soudního poplatku
podle §11 odst. 2 písm. i) zákona o soudních poplatcích. Jelikož tedy výzva městského soudu
k zaplacení soudního poplatku za žalobu nebyla v souladu se zákonem (žalobce je ex lege
v této věci povinnosti platit soudní poplatek zproštěn), bylo by chybným postupem,
kdyby městský soud na základě pravomocného rozhodnutí o neosvobození od soudního
poplatku vydal novou výzvu k zaplacení soudního poplatku za žalobu, nebo dokonce později
řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil.
IV.
Závěr a náklady řízení
[10] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadené usnesení městského soudu
podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude městský
soud vázán právním názorem vyjádřeným výše.
[11] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v konečném
rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. února 2018
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu