ECLI:CZ:NSS:2018:6.AS.261.2018:19
sp. zn. 6 As 261/2018 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců
JUDr. Ivo Pospíšila (soudce zpravodaj) a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: J. B.,
zastoupena Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, 147 00 Praha 4,
proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 1191/40a, 779 11
Olomouc, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 10. 2016, č. j. KUOK
100671/2016, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě –
pobočka v Olomouci ze dne 31. 5. 2018, č. j. 65 A 114/2016 – 22,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobkyni se v rací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč.
Tato částka bude žalobkyni poukázána prostřednictvím jejího zástupce Mgr. Jaroslava
Topola ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 23. 7. 2018 doručena kasační stížnost
žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka
v Olomouci ze dne 31. 5. 2018, č. j. 65 A 114/2016 – 22 (dále jen „napadený rozsudek“),
kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 17. 10. 2016,
č. j. KUOK 100671/2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím bylo
zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Magistrátu města Olomouce ze dne 1. 8. 2016,
č. j. SMOL/168403/2016/OARMV/PZP/Pol, kterým byla žalobkyně uznána vinnou
ze spáchání správního deliktu provozovatele vozidla dle §125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb.,
o provozu na pozemních komunikacích.
[2] Kasační stížnost neobsahovala všechny náležitosti podle ustanovení §37 odst. 3 a §106
odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), protože v ní stěžovatelka
pouze uvedla, že se domáhá zrušení napadeného rozsudku a kasační stížnost doplní na výzvu
soudu ve stanovené lhůtě.
[3] Podle ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí
podání obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
jej stěžovatel napadá a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno; ustanovení §37 platí
obdobně.
[4] Podle ustanovení §106 odst. 3 věty první s. ř. s., nemá-li kasační stížnost všechny
náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce
od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání.
[5] Nejvyšší správní soud stěžovatelku vyzval usnesením ze dne 25. 7. 2018,
č. j. 6 As 261/2018 – 10, k doplnění kasační stížnosti a odstranění jejích vad ve lhůtě jednoho
měsíce od doručení tohoto usnesení. Současně jí poučil o tom, že nebudou-li vady kasační
stížnosti v zákonné lhůtě odstraněny, bude kasační stížnost odmítnuta.
[6] Toto usnesení bylo zástupci stěžovatelky doručeno dne 30. 7. 2018, avšak vytýkané
nedostatky kasační stížnosti nebyly v zákonné lhůtě odstraněny. Protože stěžovatelka přes výzvu
Nejvyššího správního soudu důvody kasační stížnosti nedoplnila a v řízení pro tuto vadu nebylo
možno pokračovat, byla kasační stížnost podle ustanovení §37 odst. 5 ve spojení s §120 s. ř. s.
odmítnuta.
[7] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením §60
odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[8] Dne 3. 8. 2018 zaplatila stěžovatelka soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč.
Podle ustanovení §10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) platí, že byl-li návrh na zahájení
řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Podle §10
odst. 5 téhož zákona soud v řízení, v němž lze rozhodnout bez jednání, postupuje obdobně podle
odstavců 3 a 4, dokud nebylo vydáno rozhodnutí o věci samé.
[9] Z výše uvedeného plyne, že Nejvyšší správní soud má povinnost stěžovatelce zaplacený
soudní poplatek vrátit dle ustanovení §10 odst. 3 ve spojení s §10 odst. 5 zákona o soudních
poplatcích. Soud tedy ve smyslu výroku III. tohoto usnesení vrátí stěžovatelce zaplacený soudní
poplatek ve výši 5 000 Kč. Tato částka bude stěžovatelce poukázána prostřednictvím jejího
zástupce Mgr. Jaroslava Topola ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2018
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu