ECLI:CZ:NSS:2018:6.AS.74.2018:20
sp. zn. 6 As 74/2018 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců
Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: A. T., zastoupený Mgr.
Václavem Voříškem, advokátem, se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti žalovanému:
Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, o žalobě na
ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o odvolání proti rozhodnutí Magistrátu hlavního
města Prahy ze dne 29. 8. 2017, č. j. MHMP 1360698/2017/Bal, v řízení o kasační stížnosti
žalovaného proti výroku III. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2018, č. j. 3 A
44/2018 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností se žalovaný domáhá zrušení výroku III. usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2018, č. j. 3 A 44/2018 - 29 (dále jen „napadené
usnesení“), jímž městský soud zastavil řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného
v řízení o odvolání proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 29. 8. 2017,
č. j. MHMP 1360698/2017/Bal. Výrokem III. napadeného usnesení městský soud žalovanému
uložil zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 200,- Kč.
[2] Městský soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že žalobce dne 2. 2. 2018 vzal
žalobu zpět, a to z důvodu, že žalovaný v mezidobí vydal požadované rozhodnutí. Městský soud
proto řízení zastavil a výrokem III. napadeného usnesení přiznal žalobci náhradu nákladů řízení
podle ustanovení §60 odst. 3 věta druhá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Proti výroku III. tohoto usnesení podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost
z důvodu dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s . Namítal, že postup stěžovatele,
resp. jeho zástupce v dané věci byl ryze účelový, neboť ten nevyčkal na vyřízení jeho žádosti
o opatření proti nečinnosti, přičemž vedení samotného řízení zkomplikoval samotný procesní
postup stěžovatele. Předmětná žaloba byla podle názoru stěžovatele podána z důvodu snahy
dosáhnout náhrady nákladů řízení, nikoli věcného vyřešení sporu.
[4] Žalobce se ke kasační stížnosti vyjádřil v přípisu ze dne 29. 3. 2018, v němž upozornil
na skutečnost, že kasační stížnost je podle jeho názoru nepřípustná; pokud by Nejvyšší správní
soud dovodil přípustnost, byla by nedůvodná. Trval na tom, že byl oprávněn podat předmětnou
žalobu, neboť před tím vyčerpal příslušné procesní prostředky obrany, avšak neúspěšně.
Dále se ohradil proti závěrům stěžovatele ohledně zneužití práva a účelovému postupu
svého zástupce.
[5] Žalovaný na vyjádření žalobce reagoval přípisem ze dne 10. 4. 2018, v němž trval
na tom, že kasační stížnost je přípustná, neboť v souladu s usnesením rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 Afs 1/2007 namítá nezákonnost rozhodnutí soudu,
a to podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Žalovaný dále trval na tom, že postup
žalobce, resp. jeho zástupce, byl účelový.
[6] Nejvyšší správní soud se a priori zabýval otázkou přípustností kasační stížnosti. Stěžovatel
výslovně uvádí, že napadá pouze výrok III. usnesení městského soudu, tedy jen výrok o přiznání
náhrady nákladů řízení žalobci.
[7] Podle ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s. „Kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku
o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná.“ Výkladem tohoto ustanovení
se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 1. 6. 2010,
č. j. 7 Afs 1/2007 – 64, podle něhož „Ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s. se vztahuje pouze na kasační
stížnost podanou výlučně proti výroku o nákladech řízení.“
[8] Nejvyšší správní soud má v projednávané věci za to, že kasační stížnost žalovaného je
na místě odmítnout podle ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s., neboť stěžovatel brojí
pouze proti výroku III. napadeného usnesení, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení,
což je ve smyslu výše citovaného ustanovení s. ř. s. nepřípustné. Na tomto závěru ničeho nemění
přípis žalovaného ze dne 10. 4. 2018, v němž dovozuje opak, neboť z obsahu kasační stížnosti
bez jakýchkoli pochyb vyplývá, že stěžovatel výslovně brojí pouze výroku III., kterým bylo
rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Skutečnost, z jakého důvodu byla tato kasační stížnost
podána, je pro posouzení přípustnosti kasační stížnosti irelevantní.
[9] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že kasační stížnost směřuje pouze proti výroku III.
napadeného usnesení městského soudu, tedy pouze proti výroku o nákladech řízení.
Taková kasační stížnost však není přípustná (ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s.; k tomu viz usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2010, č. j. 7 Afs 1/2007 - 64).
[10] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl na základě ustanovení §46 odst. 1
písm. d) s. ř. s. ve spojení s ustanovením §104 odst. 2 a ustanovením §120 s. ř. s.
[11] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl soud v souladu s ustanovením §60
odst. 3 ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Byl-li návrh odmítnut, nemá žádný z účastníků
nárok na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. dubna 2018
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu