ECLI:CZ:NSS:2018:6.AZS.345.2018:33
sp. zn. 6 Azs 345/2018 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Tomáše Langáška a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: G. G., zastoupen
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti
rozhodnutí žalované ze dne 22. 11. 2017, č. j. MV-41351-4/SO-2015, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 10. 2018, č. j. 30 A 227/2017 – 52, o
návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 10. 2018,
č. j. 30 A 227/2017 – 52, se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) napadá rozsudek Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský
soud“) ze dne 10. 10. 2018, č. j. 30 A 227/2017 – 52, (dále „napadený rozsudek“), jímž krajský
soud zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 11. 2017, č. j. MV-41351-
4/SO-2015, (dále „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 27. 1. 2015,
č. j. OAM-41463-31/DP-2011, (dále „prvoinstanční rozhodnutí“) a toto rozhodnutí bylo
potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím byla stěžovateli podle §44a odst. 3 ve spojení s §35
odst. 3, ve spojení s §37 odst. 2 písm. b) a v návaznosti na §56 odst. 1 písm. j) zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů, zamítnuta žádost o prodloužení doby platnosti povolení
k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání.
[2] Stěžovatel v kasační stížnosti požádal o přiznání odkladného účinku. Stěžovatel uvedl,
že v jeho konkrétním případě zájem na spravedlivý proces a zájem na nezasahování do jeho
osobního a rodinného života převažuje nad veřejným zájmem. Stěžovatel v současné době
nedisponuje pobytovým oprávněním a nepřiznání odkladného účinku by pro něj znamenalo
povinnost opustit Českou republiku, kde žije více než 10 let. V České republice má vybudované
společenské i materiální zázemí, je plnohodnotným členem společnosti a po celou dobu pobytu
dodržuje zákony a žije bezúhonným pobytem. Naopak v zemi původu nemá zázemí, nemá
zajištěno ubytování ani zdroj příjmu. Proto žádá o přiznání odkladného účinku, aby mu bylo
umožněno na území legálně pobývat a procesně hájit své zájmy alespoň do rozhodnutí o kasační
stížnosti. Stěžovatel na závěr odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, a ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100.
[3] Žalovaná se k návrhu nevyjádřila.
[4] Z předloženého soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že krajský soud usnesením
ze dne 29. 1. 2018, č. j. 30 A 227/2017 - 25, přiznal odkladný účinek žalobě.
[5] Nejvyšší správní soud shledal, že stěžovatelův návrh je důvodný a přiznal kasační
stížnosti odkladný účinek.
[6] Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej
však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[8] Jak již Nejvyšší správní soud dříve judikoval, k tomu, aby mohl být kasační stížnosti
odkladný účinek přiznán, musí stěžovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit,
že mu hrozí újma nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy tak má stěžovatel (srov. např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32, či ze dne 23. 1. 2014,
č. j. 6 Ads 99/2013 – 11; dostupné na www.nssoud.cz), který musí v odůvodnění svého návrhu
konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje. Důvody možného vzniku újmy jsou
vždy subjektivní, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele.
[9] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se stěžovatelem, že vzhledem k jeho stávajícím
poměrům (dlouholetý pobyt a zázemí na území České republiky) by pro něj nepřiznání
odkladného účinku mohlo znamenat nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám. Nejvyšší správní soud má také za to, že pro výkon
stěžovatelova práva na spravedlivý proces je nezbytné, aby stěžovatel mohl zůstat na území České
republiky do skončení řízení o jeho kasační stížnosti. Zároveň Nejvyšší správní soud vychází
z toho, že pokud by nedošlo k odkladu právních účinků pravomocného rozhodnutí o zamítnutí
žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České
republiky za účelem podnikání do doby meritorního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
o kasační stížnosti, je zde reálné nebezpečí, že by byl stěžovatel nucen ještě před rozhodnutím
Nejvyššího správního soudu opustit území České republiky. Jen stěží lze předpokládat,
že stěžovatel má předejít případné zmiňované újmě tím, že bude vědomě porušovat zákon
nelegálním pobytem na území České republiky a vystavovat se riziku, že mu bude uděleno
správní vyhoštění, s nímž je navíc vždy spojen zákaz pobytu na území Evropské unie na určitou
dobu. V daném případě lze tedy nalézt příčinnou souvislost mezi právními účinky žalobou
napadeného rozhodnutí a možným vznikem újmy na straně stěžovatele.
[10] Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska dalších
podmínek stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom, že by se přiznání odkladného
účinku v daném případě jakkoli dotklo práv třetích osob ani, že by takové rozhodnutí bylo
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Nejvyšší správní soud tak konstatuje, že jsou splněny
obě podmínky pro přiznání odkladného účinku.
[11] Nejvyšší správní soud připomíná, že odkladný účinek podle §107 s. ř. s. může být v řízení
o kasační stížnosti přiznán a působit nejen ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí krajského
soudu, ale i přímo ve vztahu ke správnímu rozhodnutí, k jehož přezkumu se dotyčné řízení
před krajským soudem vedlo. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti v této věci se tedy
až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem pozastavují účinky žalobou napadeného
rozhodnutí žalované.
[12] Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné
povahy a nelze z něj předjímat rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 13. prosince 2018
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu