ECLI:CZ:NSS:2018:7.ADS.39.2018:33
sp. zn. 7 Ads 39/2018 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Pavla Molka a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: N. M., zastoupena
JUDr. Bedřichem Hájkem, advokátem se sídlem Boženy Němcové 70, Kadaň, proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, v řízení
o kasačních stížnostech žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 29. 12. 2017, č. j. 78 Ad 49/2017 – 33,
takto:
Kasační stížnosti žalovaného se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí ze dne 19. 10. 2017,
sp. zn. SZ/MPSV-2017/212596-916, č. j. MPSV-2017/215410-916, kterým žalovaný zamítl její
odvolání a potvrdil rozhodnutí ze dne 27. 9. 2017, č. j. 176838/2017/MOS, jímž Úřad práce
České republiky – krajská pobočka v Ústí nad Labem, kontaktní pracoviště Most (dále jen
„správní orgán I. stupně“) podle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění
pozdějších předpisů, rozhodnul o zvýšení doplatku na bydlení z částky 1 091 Kč měsíčně
na 11 962 Kč od 1. 9. 2017. Současně se žalobkyně domáhala, aby soud zrušil i rozhodnutí
správního orgánu I. stupně.
[2] Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 29. 12. 2017, č. j. 78 Ad 49/2017 – 33,
rozhodl o podané žalobě tak, že zrušil jak rozhodnutí žalovaného, tak jemu předcházející
rozhodnutí správního orgánu I. stupně a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Rozsudek
krajského soudu, stejně jako zde uváděná judikatura Nejvyššího správního soudu, je k dispozici
na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.
[3] Proti rozsudku krajského soudu podali kasační stížnost žalobkyně i žalovaný, který navrhl,
aby Nejvyšší správní soud přiznal jeho kasační stížnosti odkladný účinek.
[4] Návrh na přiznání odkladného účinku žalovaný odůvodnil toliko tím, že „v současné
době není schopen dostát podmínkám uvedeným krajským soudem tak, aby pro řízení před tímto
soudem obstálo odůvodnění rozhodnutí ve věci dávky doplatek na bydlení.“ Dále uvedl,
že vzhledem k faktu, že má doplnit odůvodnění rozhodnutí a podklady do správního spisu,
kdy i nadále bude respektovat výši záloh na spotřebu energií tak, jak je vyhodnocena aplikačním
programem, nevznikla by přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti žalobkyni žádná
finanční újma.
[5] Nejvyšší správní soud vycházel při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti z následujících skutečností, úvah a závěrů.
[6] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat; §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s.
ve spojení s §107 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[7] Jak již dříve Nejvyšší správní soud ve své četné judikatuře konstatoval, soudy ve správním
soudnictví poskytují primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut
odkladného účinku je koncipován především jako dočasná procesní ochrana žalobce – účastníka
správního řízení – před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého rozhodnutí,
jsou-li pro to splněny zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat
vznik nepoměrně větší újmy na straně žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí
správního soudu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
tak budou nepochybně představitelné na straně žalovaného správního orgánu v poněkud
omezenější míře, než jak tomu bude na straně žalobce. V usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, publ. pod č. 1255/2007 Sb. NSS,
jsou mezi příkladmo uvedenými situacemi relevantními pro udělení odkladného účinku zařazeny
případy vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu
nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému
podniku, apod. Rozšířený senát zároveň konstatoval, že pokud krajský soud zruší rozhodnutí
správního orgánu, správní orgán je povinen pokračovat v řízení a respektovat závazný právní
názor vyslovený ve zrušujícím rozsudku bez ohledu na to, zda byla podána kasační stížnost.
[8] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v této věci se nejedná s ohledem na její povahu
a skutkové i právní okolnosti o jeden z výjimečných případů, ve kterých je třeba návrhu
žalovaného správního orgánu na přiznání odkladného účinku vyhovět.
[9] Podle citovaného ustanovení soud při rozhodování o odkladném účinku poměřuje
závažnost újmy, která může vzniknout stěžovateli nepřiznáním odkladného účinku, a újmy, která
může naopak vzniknout jiným osobám přiznáním odkladného účinku. Možná újma hrozící
stěžovateli přitom musí být nepoměrně vyšší a zároveň nesmí být přiznání odkladného účinku
v rozporu s veřejným zájmem. Vyžaduje se tedy zároveň poměřování hrozící újmy s mírou
rozporu přiznání odkladného účinku s veřejným zájmem. Odkladný účinek kasační stížnosti má
charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy. Přiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti je prolamována právní moc soudního rozhodnutí, což je zákonem
podmíněno splněním stanovených podmínek.
[10] Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel (viz např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 29. 2. 2012 č. j. 1 As 27/2012 – 32, nebo ze dne 23. 1. 2014,
č. j. 6 Ads 99/2013 – 11). K tomu, aby soud mohl o návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti rozhodnout, musí stěžovatel konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal
výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje.
[11] Žalovaný v návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti neuvedl žádné
konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovozovat, že mu skutečně hrozí újma, která by
odůvodňovala prolomení právní moci napadeného rozsudku. Ke vzniku újmy nemůže dojít tím,
že na základě rozsudku krajského soudu je žalovaný, resp. správní orgán I. stupně povinen
pokračovat v řízení a respektovat závazný právní názor vyslovený ve zrušujícím rozsudku. Pouhý
nesouhlas s napadeným rozsudkem není důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
[12] Ze shora uvedeného vyplývá, že v posuzované věci nebyly splněny podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyžadované v §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení
s §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. března 2018
Mgr. David Hipšr
předseda senátu