ECLI:CZ:NSS:2018:7.AFS.121.2017:24
sp. zn. 7 Afs 121/2017 - 24
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Pavla Molka a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: R. M., zastoupen
JUDr. Jiřím Pánkem, advokátem se sídlem Riegrova 2668/6c, České Budějovice,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
29. 3. 2017, č. j. 10 Af 23/2015 – 60,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 13. 4. 2015, č. j. 10582/15/5200-10422-701130, Odvolací finanční
ředitelství (dále jen „žalovaný“) zamítlo odvolání žalobce a potvrdilo dodatečný platební výměr
na daň z příjmu z fyzických osob, vydaný Finančním úřadem pro Jihočeský kraj dne 29. 5. 2014
pod č. j. 1379927/14/2210-05700-301448, kterým byla žalobci doměřena daň za zdaňovací
období roku 2011 ve výši 1 124 524 Kč, daňová ztráta ve výši 0 Kč, daňový bonus ve výši 0 Kč
a povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 224 904 Kč.
[2] Dodatečný platební výměr byl vydán na základě zjištění, že žalobce prodal dne 8. 12. 2010
společnosti ČEZ Obnovitelné zdroje s. r. o. 10ks kmenových akcií na majitele společnosti
KEFARIUM a. s., přičemž příjem z prodeje akcií neuvedl v daňovém přiznání.
II.
[3] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Českých
Budějovicích. Tvrdil, že předmětné akcie nakoupil na základě smlouvy o úplatném převodu
cenných papírů ze dne 28. 11. 2007, od této koupě byl jejich nepřetržitým vlastníkem až do jejich
následného prodeje v roce 2010 a že správce daně neprovedl v daňovém řízení navrhované
důkazy, kterými by tuto skutečnost prokázal.
[4] Krajský soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 29. 3. 2017, č. j. 10 Af 23/2015 – 60.
Předmětem řízení bylo právě to, zda žalobce v řízení prokázal splnění podmínek pro osvobození
od daně z příjmů podle §4 odst. 1 písm. w) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen
„zákon o daních z příjmů“), a zda tedy akcie úplatně nabyl již v roce 2007 a vlastnil je až do jejich
úplatného převodu v roce 2010. Za neprokázané považoval správce daně především to,
že k nabytí akcií došlo právě v roce 2007. Podle krajského soudu vyvinuly daňové orgány
dostatečné úsilí k tomu, aby zjistily skutkový stav co nejúplněji a obstaraly dostatečné množství
podkladů. Žalobce nevysvětlil, proč došlo k téměř měsíční prodlevě mezi dnem, kdy J. G.
(prodávající) podepsal smlouvu v Písku a dnem, kdy měl žalobce podepsat smlouvu v Brně před
advokátem, který ověřil jeho podpis. Správce daně vyhodnotil zápisy v ověřovací knize jako
nevěrohodné. Žalobce rovněž podle žalovaného neprokázal, že zaplatil kupní cenu za koupené
akcie ve výši 1 000 000 Kč. Nelogické rovněž bylo, že žalobce měl 28. 11. 2007 podepsat v Písku
Potvrzení o převzetí akcií a tímto potvrdit jejich převzetí a současně již tehdy nepodepsal
smlouvu o nabytí akcií, přestože se toho dne měl s J. G. sejít a akcie od něj převzít. Z výpovědi
svědka G. nevyplynulo nic, co by rozptýlilo pochybnosti správce daně o tom, že k převodu akcií
došlo již v roce 2007.
[5] Krajský soud se ztotožnil s názorem žalovaného ohledně potřebnosti svědecké výpovědi
advokáta Mgr. Šebesty. Kopie z ověřovací knihy zaslal správci daně sám advokát a proběhlo u něj
rovněž prostřednictvím dožádání místní šetření, u kterého byl přítomen. Krajský soud odkázal
na závěry zprávy o daňové kontrole o nevěrohodnosti zápisů v ověřovací knize a ztotožnil
se s nimi. Jednotlivé zápisy v knize musely být podle názoru správce daně měněny a upravovány.
Skutečnost, že se odhalené nesrovnalosti netýkaly řádků, na kterých je vyznačen prodej
předmětných akcií, se jeví jako bezpředmětná. Za zcela lichý označil krajský soud argument
žalobce, že měl správce daně při zpochybnění ověření podpisu žalobci prokázat, že se jednalo
o dissimulovaný úkon.
[6] Krajský soud ve shodě s daňovými orgány shrnul, že z obchodního rejstříku a z listin
poskytnutých notářkou bylo zjištěno, že na valné hromadě společnosti KEFARIUM a. s. konané
dne 17. 12. 2008 vystupovali jako akcionáři D. V., který předložil akcie č. 1-6 a J. G., který
předložil akcie č. 7-20. Podle notářského zápisu vystupovaly tyto osoby jako akcionáři, ačkoli dle
tvrzení žalobce měl právě on v té době vlastnit akcie č. 1-10. Žalobce neprokázal, že někoho
zmocnil ke svému zastupování na valné hromadě. Proto krajský soud přisvědčil názoru,
že žalobce nebyl v době konání valné hromady akcionářem společnosti KEFARIUM a. s. Krajský
soud připustil, že smlouvy o převodu akcií na majitele mohly být i zcela neformální a jediným
dokladem o jejich uzavření mohlo být jejich předložení v souvislosti s uplatněním akcionářského
práva. Fyzické držení akcie a její formální předložení je jediným formálním, věrohodným
a nezpochybnitelným důkazem, jak doložit práva vůči orgánům akciové společnosti. Žalobce však
žádným způsobem nevyvrátil oprávněné pochybnosti správce daně ohledně svého údajného
vlastnictví akcií, neboť akcionářská práva (zejm. právo účasti na valné hromadě a právo hlasovat
na ní), byla uplatněna odlišnými osobami. Stanovy společnosti KEFARIUM a. s. vyžadovaly
na případné plné moci úředně ověřený podpis zmocnitele. Z notářského zápisu, který je veřejnou
listinou, tedy jednoznačně vyplývá, že D. V. a J. G. vystupovali na valné hromadě jako akcionáři,
kteří se prezentovali předložením akcií. Z uvedených důvodů proto daňové orgány postupovaly
dle názoru krajského soudu správně, pokud osvobození od daně z příjmů v souvislosti
s následným prodejem akcií žalobci nepřiznaly a zvýšily mu o tuto částku základ daně. Rovněž
náležitě odůvodnily, proč nebylo třeba vyhovět návrhům žalobce na doplnění dokazování.
III.
[7] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě
kasační stížnost z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[8] Stěžovatel považuje skutkové závěry krajského soudu za nesprávné a neodpovídající
provedeným důkazům. Krajský soud je hodnotil v rozporu se zásadou volného hodnocení
důkazů a činil tak jednostranně ve prospěch žalovaného. Zopakoval, že předmětné akcie zakoupil
za cenu 1 000 000 Kč podle smlouvy o úplatném převodu cenných papírů ze dne 28. 11. 2007
od převodce J. G. Smlouva byla platným právním úkonem, nikdy nebyla její platnost
zpochybněna. Provedené důkazy bylo možné eventuálně doplnit výslechem uvedené osoby,
který však krajský soud považoval za nadbytečný, stejně jako považoval za nevěrohodný zápis
v ověřovací knize. Závěry soudu o nevěrohodnosti svědků nebyly řádně zhodnoceny
a zdůvodněny, soud se nepokusil odstranit pochybnosti o jejich věrohodnosti ani při ústním
jednání a převzal pouze stanovisko správce daně.
[9] Rovněž za nepodložené považoval stěžovatel pochybnosti soudu o řádném ověření svého
podpisu na uvedené smlouvě. Poukázal na právní úpravu v zákoně č. 85/1996 Sb., o advokacii,
která obsahuje institut prohlášení advokáta o pravosti podpisu. Prohlášení podpisu je nadáno
stejnou kvalitou jako úřední ověření podpisu, důvěrou v jeho pravdivost, že listina byla určitou
osobou, určitého dne a na určitém místě před advokátem podepsána. Prohlášení advokáta
je postaveno na roveň prohlášení notářů či obecních úřadů. Proto stěžovatel nesouhlasí
s hodnocením důkazu krajským soudem, protože jakýkoli záznam v ověřovací knize by pak bylo
nutné podle názoru soudu považovat za nevěrohodný s důsledky pro platnost a účinnost
právních úkonů, ke kterým se taková ověření vztahují.
[10] Stěžovatel poukázal na obecnou úpravu vlastnického práva, obsaženou především
v občanském zákoníku a na to, že podle zákona č. 362/2000 Sb., o cenných papírech, se na cenné
papíry vztahují ustanovení o věcech movitých. Akcie, tedy i listinné akcie na majitele, mohou být
předmětem vlastnického práva. Z toho podle stěžovatele vyplývá, že nikoli každý fyzický držitel
akcií musí být zároveň i akcionářem. Pokud tedy správce daně odvíjí své pochybnosti
z notářského zápisu o konání valné hromady, nemůže to svědčit o tom, že D. V. a J. G. jednali
na valné hromadě sami za sebe a že z toho důvody byli skutečnými akcionáři. Oprávněný subjekt
(akcionář) se sice mohl domáhat „neplatnosti rozhodnutí o neplatnosti valné hromady“, nicméně
to nebylo jeho zájmem a záměrem. Notářský zápis osvědčuje pouze to, že se dne 17. 12. 2008
konala valná hromada společnosti KEFARIUM a. s., na níž bylo změněno sídlo společnosti.
Nic nevypovídá o vlastnickém právu k akciím společnosti. Pokud došlo k pochybení při vadné
prezenci v souvislosti s uvedenou valnou hromadou, nelze z toho dovodit zánik vlastnického
práva stěžovatele k předmětným akciím.
[11] Ze strany správce daně tak nebyly důkazy řádně hodnoceny a došlo k zásahu do práv
a chráněných zájmů stěžovatele, k libovůli a nelogičnostem. Nelze vyjmout pouze „určité části
důkazů“, zejména pokud důkazy nejsou jednoznačné či jsou dokonce protikladné. Nebylo řádně
zdůvodněno, proč soudem a správním orgánem přijatá verze odpovídá skutečnosti. Subjektivní
názor není v tomto ohledu dostačující. Stěžovatel byl nepřetržitým vlastníkem akcií až do jejich
následného prodeje.
[12] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený
rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
IV.
[13] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že odkazuje v plném rozsahu
na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, spisový materiál, své vyjádření k žalobě
a na napadený rozsudek krajského soudu, se kterým se ztotožňuje.
[14] Krajský soud podle názoru žalovaného podrobně popsal, z jakých důvodů nemohl
přisvědčit žalobním námitkám stěžovatele. Nebylo tomu tak proto, že by stěžovatel v průběhu
řízení nepředložil žádné důkazní prostředky, ale proto, že předložené důkazní prostředky
vykazovaly příliš mnoho zásadních nesrovnalostí. Ve svědeckých výpovědích se vyskytovaly
významné rozpory, existovaly pochybnosti o tom, kdy byla smlouva o převodu akcií
na stěžovatele skutečně uzavřena a kdy došlo k předání těchto akcií. V roce 2008, kdy měl být
vlastníkem těchto akcií již stěžovatel, vystupovali na valné hromadě společnosti KEFARIUM a. s.
jako akcionáři jejich původní vlastníci. Proto správce daně s ohledem na §92 odst. 5 daňového
řádu prokázal existenci odůvodněných pochybností o věrohodnosti, průkaznosti a správnosti
důkazních prostředků uplatněných stěžovatelem. Úřední ověření podpisu bylo s ohledem na vady
knihy podpisů přinejmenším neprůkazné. J. G. a D. V. byli v daném období členy představenstva
společnosti KEFARIUM a. s. a podle §184 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního
zákoníku, jakož i tehdejších stanov společnosti měli zapovězeno, aby jako členové představenstva
zastupovali jiného akcionáře na valné hromadě. I tím je stěžovatelova skutková verze značně
zpochybněna. Stěžovatel měl možnost prokázat rozhodné skutečnosti důkazními prostředky
dle vlastní volby. Průkaznost a věrohodnost jím předložených důkazních prostředků byla řádně
zpochybněna.
[15] Z těchto důvodů žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
V.
[16] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[17] Kasační stížnost není důvodná.
[18] Nejvyšší správní soud se již v minulosti zabýval případy, které byly skutkově i právně
obdobné nyní projednávané věci. Ve věci vedené pod sp. zn. 6 Afs 336/2016 byl předmětem
daňového řízení příjem související s prodejem akcií a to, zda byl splněn časový test k přiznání
osvobození příjmu z tohoto prodeje od daně. Šlo taktéž o prodej akcií společnosti
KEFARIUM a. s. č. 11-20 (nyní jde o akcie téže společnosti č. 1-10), rovněž v uvedené věci
vyvstala otázka, zda následný prodávající tyto akcie nabyl skutečně již v roce 2007. Rovněž
v uvedené věci se daňové orgány zabývaly nesrovnalostmi zjištěnými v knize o prohlášeních
o pravosti podpisu, kterou vedl advokát Mgr. Jiří Šebesta, jakož i hodnocením zjištění učiněných
v souvislosti s mimořádnou valnou hromadou společnosti KEFARIUM a. s., která se konala
dne 17. 12. 2008. Nejvyšší správní soud v uvedené věci zamítl rozsudkem ze dne 15. 2. 2017,
č. j. 6 Afs 336/2016 – 32, kasační stížnost daňového subjektu proti rozsudku Krajského soudu
v Českých Budějovicích, kterým byla rovněž zamítnuta žaloba ve věci doměření daně z příjmů.
[19] Obdobnou skutkovou situací se Nejvyšší správní soud zabýval rovněž ve věci vedené
pod sp. zn. 2 Afs 344/2016. Byť se jednalo o příjmy z prodeje akcií jiné obchodní společnosti,
i tehdy na valné hromadě společnosti, o jejíž akcie se jednalo, konané v průběhu roku 2008 (tedy
po tvrzeném předchozím prodeji akcií žalobci v uvedené věci), vystupovali jako akcionáři osoby
od žalobce odlišné. Nejvyšší správní soud i v uvedené věci zamítl kasační stížnost dosud procesně
neúspěšného žalobce (rozsudek ze dne 22. 3. 2017, č. j. 2 Afs 344/2016 -29).
[20] Nejvyšší správní soud neshledal důvod, pro který nelze vycházet ze závěrů uvedených
v označených rozhodnutích i v nyní projednávané věci a ztotožňuje se s nimi.
[21] Podle §4 odst. 1 písm. w) zákona o daních z příjmů, ve znění účinném do 31. 12. 2007
jsou „od daně osvobozeny příjmy z prodeje cenných papírů nabytých poplatníkem v rámci kupónové privatizace;
příjmy z prodeje ostatních cenných papírů, přesáhne-li doba mezi nabytím a převodem těchto cenných papírů
při jejich prodeji nebo vrácení dobu 6 měsíců, a dále příjmy z podílu připadající na podílový list při zrušení
podílového fondu, přesáhne-li doba mezi nabytím podílového listu a dnem vyplacení podílu dobu 6 měsíců“.
Podle čl. II bodu 3 zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, „u osvobození příjmů
z prodeje cenných papírů nabytých do konce roku 2007 se postupuje podle §4 odst. 1 písm. w) zákona
č. 586/1992 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona“.
[22] Stěžovatel namítl, že krajský soud nesprávně hodnotil provedené důkazy ve prospěch
žalovaného a pochybnosti neodstranil provedením navržených důkazů. Žalovanému vytýkal
chybějící sdělení, jaké skutečnosti jsou brány za prokázané a proč a rovněž chybějící vyhodnocení
rozporů mezi důkazy. Tato námitka není důvodná. Podle §92 odst. 3 daňového řádu je daňový
subjekt povinen prokazovat všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání nebo
k jejichž průkazu byl správcem daně vyzván. Povinnost daňového subjektu prokázat k výzvě
správce daně ty skutečnosti, které sám tvrdí, potvrdil i Ústavní soud (srov. např. nález
ze dne 24. 4. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 38/95, dostupný tak jako ostatní zde uvedená rozhodnutí
Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz). Ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu
k rozložení důkazního břemene mezi daňový subjekt a správce daně lze shrnout tak, že daňový
subjekt je povinen prokazovat všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v daňovém přiznání
nebo k jejichž průkazu byl správcem daně vyzván. Daňový subjekt prokazuje svá tvrzení
především svým účetnictvím a jinými povinnými záznamy. Správce daně však může vyjádřit
pochybnosti ohledně věrohodnosti, průkaznosti, správnosti či úplnosti účetnictví a jiných
povinných záznamů. Správce daně nemá povinnost prokázat, že údaje o určitém účetním případu
jsou v účetnictví daňového subjektu zaznamenány v rozporu se skutečností, je však povinen
prokázat, že o souladu se skutečností existují natolik vážné a důvodné pochyby, že činí účetnictví
nevěrohodným, neúplným, neprůkazným nebo nesprávným. Správce daně je povinen
identifikovat konkrétní skutečnosti, na základě nichž hodnotí předložené účetnictví jako
nevěrohodné, neúplné, neprůkazné či nesprávné. Pokud správce daně unese své důkazní
břemeno ve vztahu k výše popsaným skutečnostem, je na daňovém subjektu, aby prokázal
pravdivost svých tvrzení a průkaznost, věrohodnost a správnost účetnictví a jiných povinných
záznamů ve vztahu k předmětnému účetnímu případu, popř. aby svá tvrzení korigoval. Daňový
subjekt bude tyto skutečnosti prokazovat zpravidla jinými důkazními prostředky než vlastním
účetnictvím a evidencemi (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 1. 2008, č. j. 2 Afs 24/2007 – 119, publ. pod č. 1572/2008 Sb. NSS, ze dne 22. 10. 2008,
č. j. 9 Afs 30/2008 – 86, ze dne 18. 1. 2012, č. j. 1 Afs 75/2011 – 62, nebo ze dne 12. 2. 2015,
č. j. 9 Afs 152/2013 – 49).
[23] Již ze zprávy o daňové kontrole, která je součástí správního spisu a se žalobcem byla
projednána dne 26. 5. 2014, zřetelně vyplývá, které skutkové okolnosti vedly správce daně
k pochybnostem o splnění podmínek pro osvobození příjmu z prodeje cenných papírů
společnosti ČEZ Obnovitelné zdroje s. r. o. Šlo především o dobu nabytí akcií stěžovatelem,
ke kterému mělo dojít na základě smlouvy o úplatném převodu cenných papírů uzavřené
v listopadu, resp. v prosinci 2007, o pochybnosti související s ověřením podpisu této smlouvy
stěžovatelem v „prohlášení o pravosti podpisu“ před advokátem Mgr. Šebestou a především
o konkrétní zjištění, že při následné mimořádné valné hromadě společnosti KEFARIUM a. s. byli
jako akcionáři (držitelé předmětných akcií) vedeny osoby odlišné od stěžovatele. Krajský soud
správně poukázal na rozložení důkazního břemene v daňovém řízení a na nesprávnost přístupu
stěžovatele, který po správci daně de facto vyžaduje provedení všech v úvahu připadajících důkazů
a ty posléze žádá hodnotit s tím, že dosavadní provedené důkazy nejsou jednoznačné. Ve věci
nešlo o to, které z v úvahu připadajících skutkových verzí měla být dána přednost. Daňové
orgány náležitě vysvětlily, proč jim vznikly pochybnosti o daňových tvrzeních stěžovatele. Tím
došlo k přenesení důkazního břemene zpět na něj a stěžovateli se nepodařilo pochybnosti správce
daně rozptýlit.
[24] Nedůvodnými jsou kasační námitky týkající se pochybností ohledně řádného podpisu
daňového subjektu na smlouvě o úplatném převodu cenných papírů. Nejvyšší správní soud
nikterak nezpochybňuje úvahy stěžovatele o důkazní síle prohlášení advokáta a o presumované
důvěře v pravdivost toho, co advokát ověřil. V nyní projednávané věci však správce daně
na podkladě zcela konkrétních zjištění dospěl k závěru, že ani tato okolnost neprokazuje nabytí
předmětných akcií stěžovatelem již v roce 2007. Ze zprávy o daňové kontrole zřetelně vyplývá
(strana 6 a 7), že správce daně požadoval předložení prohlášení o pravosti podpisu celkem třikrát,
i z důvodu, že v původním prohlášení chyběla prohlášení na konkrétně specifikovaných řádcích.
Protože byly zjištěny v prohlášení nesrovnalosti, získal správce daně prostřednictvím dožádání
další fotokopie z ověřovací knihy. Ani ty však neodstranily zjištěné nesrovnalosti. Byly zjištěny
konkrétní rozdíly spočívající v rozdílném podpisu advokáta na jednotlivých řádcích, což je
v případě pořízení fotokopií z jednoho originálu nemožné a na řádku 318 došlo podle správce
daně k úpravě data zápisu. Tato konkrétní zjištění vedla daňové orgány a posléze krajský soud
k závěru, že stěžovatel nemohl poukazem na údaje v ověřovací knize rozptýlit pochybnosti
správce daně. Stěžovatel ani v kasační stížnosti nepřináší konkrétní argumenty, pro které by měla
být tato zjištění hodnocena jinak, a setrvává na obecné úvaze o účincích podpisu ověřeného
advokátem.
[25] Stěžovatel uplatnil rovněž námitky k notářskému zápisu o konání mimořádné valné
hromady společnosti KEFARIUM a. s. dne 17. 12. 2008. I těmto námitkám je společné,
že nemíří proti konkrétním argumentům daňových orgánů a krajského soudu k hodnocení tohoto
důkazního prostředku, ale spíše nabízí vlastní verzi skutkového děje s tím, že každý fyzický držitel
akcií nemusí být zároveň akcionářem. V řízení před správcem daně ani v řízení před soudem však
nepředložil důkazy a vysvětlení, jimiž by vyvrátil zjištění, že přílohou notářského zápisu nebyly
žádné plné moci k uplatňování práv akcionáře při mimořádné valné hromadě a o tom, že členům
statutárních orgánů takové případné zastupování zapovídala platná právní úprava a stanovy
společnosti. Lze v této souvislosti odkázat na právní názor Nejvyššího správního soudu ve shora
označené věci sp. zn. 6 Afs 336/2016, podle kterého: „za stěžejní pro podporu závěrů žalovaného
Nejvyšší správní soud považuje průběh mimořádné valné hromady společnosti KEFARIUM a.s. konané
dne 17. prosince 2008. V daňovém řízení byla shromážděna řada důkazů, z nichž lze dovodit, že na této valné
hromadě vykonávali akcionářská práva D. V. a J. G. Stejně jako žalovaný i krajský soud, ani Nejvyšší správní
soud neuvěřil tvrzení, že tito pánové jednali jako zástupci stěžovatele a nikoli sami za sebe, neboť proti němu stojí
příliš mnoho opačně vyznívajících skutečností: zákaz, aby akcionáře na valné hromadě zastupoval člen
představenstva akciové společnosti, vyplývající ze zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění
pozdějších předpisů, i ze stanov společnosti KEFARIUM a.s. (přičemž uvedení pánové vykonávali v době konání
valné hromady funkci předsedy, respektive místopředsedy této společnosti), absence plné moci zmocňující pana G.
a pana V. k zastupování stěžovatele a v neposlední řadě notářský zápis osvědčující průběh valné hromady.“
[26] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako
nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[27] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení
o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2018
Mgr. David Hipšr
předseda senátu