ECLI:CZ:NSS:2018:7.AS.118.2018:39
sp. zn. 7 As 118/2018 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
JUDr. Pavla Molka a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: M. K., zastoupen Mgr.
Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2018, č. j. 51 A 33/2016 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Celní úřad pro Středočeský kraj (dále jen „celní úřad“) rozhodnutím ze dne 27. 1. 2016,
č. j. 17480/2016-610000-12, shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle §42a odst. 2
písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, spočívajícího v jízdě na zpoplatněné
dálnici D1, aniž by platným kupónem vylepeným na čelním skle vozidla prokázal úhradu
za užívání zpoplatněné pozemní komunikace, za což mu byla vyměřena pokuta ve výši 3 000 Kč
a stanovena povinnost úhrady nákladů řízení.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí celního úřadu odvolání, které žalovaný rozhodnutím
ze dne 27. 5. 2016, č. j. 25622-2/2016-900000-304.7, zamítl pro opožděnost.
II.
[3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou Krajský soud v Praze
(dále jen „krajský soud“) zamítl výše označeným rozsudkem ze dne 26. 2. 2018. Krajský soud
uvedl, že není pochyb o tom, že rozhodnutí celního úřadu bylo žalobcovu zmocněnci doručeno
dne 29. 1. 2016. Poslední den lhůty pro podání odvolání tak připadl na pondělí 15. 2. 2016,
kdy žalobce podal první blanketní odvolání, avšak bez zaručeného elektronického podpisu.
Součástí odvolání byla i věta „[p]odání bude doplněno v zákonné lhůtě“. Pro vyvolání zákonných
účinků proto bylo nutné odvolání ze dne 15. 2. 2016 potvrdit dle §37 odst. 4 správního řádu,
a to do 22. 2. 2016. Správní spis obsahuje další (druhé) blanketní odvolání (totožného obsahu
jako odvolání z 15. 2. 2016), které také nebylo podepsáno osobou oprávněnou a které bylo
celnímu úřadu doručeno dne 26. 2. 2016. Zásilka obsahující toto odvolání byla do elektronického
systému služby DopisOnline podána dne 22. 2. 2016 ve 23:30 hod, ale do poštovního provozu
byla předána až 23. 2. 2016. Usnesením ze dne 29. 2. 2016 pak vyzval celní úřad zmocněnce
žalobce k doplnění řádného podpisu druhého blanketního odvolání doručeného dne 26. 2. 2016.
Usnesení bylo zmocněnci žalobce doručeno dne 10. 3. 2016 a ten zaslal celnímu úřadu dne
15. 3. 2016 totožné znění blanketního odvolání, avšak doplněné o podpis osoby oprávněné.
[4] Krajský soud posuzoval otázku, zda byla zásilka obsahující druhé blanketní odvolání
odeslána včas. Uvedl, že otázkou zachování lhůty dle §40 odst. 1 písm. d) správního řádu
v souvislosti s využíváním elektronické poštovní služby DopisOnline se zabýval i rozšířený senát
Nejvyššího správního soudu, a to v usnesení ze dne 19. 12. 2017, č. j. 10 As 20/2017 - 49, publ.
pod č. 3684/2018 Sb. NSS, ve kterém dospěl k závěru, že „[d]en elektronické objednávky služby
DopisOnline přes webovou stránku https://online.postservis, není okamžikem podání zásilky k poštovní
přepravě ve smyslu §40 odst. 1 písm. d) správního řádu.“ Z odůvodnění usnesení je pak zřejmé,
že stěžejním momentem pro posouzení zachování lhůty ve smyslu §40 odst. 1 písm. d)
správního řádu je teprve okamžik předání k přepravě, který v projednávané věci nastal
až následujícího dne. Zároveň krajský soud zdůraznil, že žalobce byl seznámen s podmínkami
pro poskytování služeb DopisOnline, a proto měl s ohledem na zachování lhůty pro potvrzení
odvolání ze dne 15. 2. 2016 zvolit takový způsob podání, kterým by se nevystavil riziku,
že tuto lhůtu zmešká. Ve světle výše citovaného závěru rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu tedy krajský soud dospěl k závěru o opožděnosti předmětného podání a žalobu zamítl.
[5] Krajský soud upozornil rovněž na to, že nelze připustit konstrukci, že by žalobce
opakovaně řetězil ve lhůtě pěti dní blanketní nepodepsaná odvolání a až později by doručil
příslušnému správnímu orgánu řádné podání, kterým by se dovolával potvrzení prvního
blanketního odvolání a vyvolání zákonných následků tohoto podání. Tímto jednáním
by docházelo k nepřípustnému prodlužování lhůty stanovené v §37 odst. 4 správního řádu.
III.
[6] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost, ve které
obdobně jako předtím v žalobě připomněl, že podle jeho názoru není podstatné, kdy pošta
zásilku vytiskne, dá do obálky a začne přepravovat, ale podstatný je pouze moment předání
zásilky, k čemuž došlo ještě dne 22. 2. 2016. Rovněž z §40 odst. 1 písm. d) správního řádu,
který stanoví, že poštovní zásilka obsahující podání musí být v poslední den lhůty podána držiteli
poštovní licence, nelze dovodit výklad zastávaný žalovaným a následně i krajským soudem.
Takový výklad je extenzivní a nerespektuje zásadu priority ústavně konformní interpretace.
[7] Stěžovatel odkázal v kasační stížnosti rovněž na judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího
správního soudu týkající se způsobu výkladu nejednoznačných právních ustanovení. Současně
stěžovatel uvedl, že měl legitimní očekávání, že lhůta byla zachována, a to s ohledem na podací
lístek, na kterém je uvedeno datum 22. 2. 2016, tedy poslední den lhůty. Stěžovatel zároveň
poukázal na to, že nevidí důvod, proč by mu mělo být přičítáno k tíži pochybení pošty.
IV.
[8] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že stěžovatel neupřesnil, z jakých důvodů kasační
stížnost podává, a v kasační stížnosti uvedl nepřípustné skutkové a právní novoty (např. ohledně
možného pochybení pošty). Dále žalovaný plně odkázal na rozsudek krajského soudu, potažmo
na usnesení rozšířeného senátu zdejšího soudu č. j. 10 As 20/2017 - 49, ze kterého krajský soud
správně vycházel, a navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
V.
[9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[10] Dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (viz např. usnesení ze dne
18. 3. 2004, č. j. 1 As 7/2004 - 47) posuzuje soud tvrzené důvody kasační stížnosti podle
jejich obsahu, a nikoliv podle formálního označení. Není proto na překážku přípustnosti
kasační stížnosti, neopatřil-li stěžovatel svou stížní argumentaci odkazem na konkrétní důvod
dle §103 odst. 1 s. ř. s. Ačkoli tak nyní stěžovatel výslovně neodkazuje na některý z důvodů,
pro které lze přípustně podat kasační stížnost (§103 odst. 1 s. ř. s.), lze jeho výše rekapitulovanou
argumentaci podřadit pod důvody dle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s . Následně tedy Nejvyšší
správní soud přistoupil k posouzení důvodnosti kasační stížnosti.
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] Pro posouzení právní otázky včasnosti stěžovatelova odvolání je stěžejní výklad §40
odst. 1 písm. d) správního řádu, podle kterého „[p]okud je provedení určitého úkonu v řízení vázáno
na lhůtu, (…) je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněno podání u věcně a místně příslušného
správního orgánu anebo je-li v tento den podána poštovní zásilka adresovaná tomuto správnímu orgánu,
která obsahuje podání držiteli poštovní licence anebo zvláštní poštovní licence anebo osobě, která má obdobné
postavení v jiném státě; nemůže-li účastník z vážných důvodů učinit podání u věcně a místně příslušného správního
orgánu, je lhůta zachována, jestliže je posledního dne lhůty učiněno podání u správního orgánu vyššího stupně;
tento správní orgán podání bezodkladně postoupí věcně a místně příslušnému správnímu orgánu.“
[13] Úvodem Nejvyšší správní soud připomíná, že otázkou včasnosti podání v kontextu
využití služby DopisOnline se již zabýval několikrát, a to i po vydání citovaného usnesení
rozšířeného senátu, ze kterého vycházel krajský soud (viz např. rozsudky Nejvyššího správního
soudu ze dne 4. 1. 2018, č. j. 1 As 352/2017 - 30, ze dne 7. 2. 2018, č. j. 3 As 16/2017 - 45,
či ze dne 31. 1. 2018, č. j. 6 As 14/2017 - 39).
[14] V usnesení č. j. 10 As 20/2017 - 49 rozšířený senát podrobně popsal povahu služby
DopisOnline, jež umožňuje zákazníkovi elektronicky objednat zpracování a podání poštovních
zásilek. Jedná se o kombinaci několika dílčích služeb, v jejichž rámci Česká pošta zabezpečí
zpracování zásilek a jejich podání do poštovní sítě. Zpracováním zásilky se rozumí její tisk
a kompletace, elektronickou objednávkou pak objednávka služeb České pošty prostřednictvím
elektronického formuláře na webu (čl. 3 Obchodních podmínek služby DopisOnline).
Dle rozšířeného senátu je prvotní smlouva mezi zákazníkem a Českou poštou uzavřena
okamžikem, kdy pošta akceptuje objednatelem řádně vyplněnou a potvrzenou elektronickou
objednávku, odeslanou přes adresu http://online.postservis.cz. Do okamžiku poštovního podání
se smluvní vztah řídí občanským zákoníkem. Poštovní smlouva podle zákona o poštovních
službách, která se řídí rovněž Poštovními podmínkami platnými v den podání zásilky, je mezi
Českou poštou a zákazníkem uzavřena teprve podáním zásilky do poštovní přepravy. Teprve
okamžik, ke kterému je zásilka podána k poštovní přepravě, je přitom významný z hlediska
kogentního ustanovení §40 odst. 1 písm. d) správního řádu a nemůže být určen
soukromoprávním ujednáním, tj. Obchodními podmínkami služby DopisOnline či subjektivním
pocitem zákazníka, jak se mu služba jeví navenek. Úvaha, dle které vnímá zákazník uvedenou
službu ve svém komplexu jako jeden „balíček“, je nepodložená a z hlediska posouzení dodržení
zákonem stanovených lhůt irelevantní. Česká pošta se převzetím elektronické objednávky
zavazuje zpracovat objednávku do podoby listinné zásilky, což ještě není poštovní službou,
a následně podat zásilku k poštovní přepravě. Veřejnoprávní regulací silně ovlivněný vztah,
upravený zákonem o poštovních službách a poštovními podmínkami, vznikne až ve chvíli
předání vytvořené listinné zásilky k poštovní přepravě, kdy je uzavřena poštovní smlouva. Teprve
uzavřením poštovní smlouvy je zásilka podána k poštovní přepravě a pouze tento okamžik
je rozhodný pro posouzení včasnosti podání z hlediska dodržení lhůt stanovených veřejným
právem. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu proto uzavřel, že okamžik elektronické
objednávky služby DopisOnline přes webovou stránku http://online.postservis.cz není
okamžikem podání zásilky k poštovní přepravě ve smyslu §40 odst. 1 písm. d) správního řádu.
[15] V posuzovaném případě bylo rozhodnutí celního úřadu doručeno žalobcovu zmocněnci
dne 29. 1. 2016. Posledním dnem lhůty k podání odvolání dle §83 odst. 1 správního řádu
proto bylo pondělí 15. 2. 2016. V tento den žalobce prostřednictvím zvoleného zástupce zaslal
prostý e-mail bez elektronického podpisu obsahující odvolání. Odvolání tak mělo být ve lhůtě
dle §37 odst. 4 správního řádu doplněno do pondělí 22. 2. 2016, přičemž v tento den, konkrétně
ve 23:30 hodin, provedl stěžovatelův zmocněnec pouze elektronickou objednávku služby
DopisOnline.
[16] Jakkoliv se stěžovatel dovolával podacího lístku, na kterém je uvedeno datum 22. 2. 2016,
toto datum vyplývá z ujednání vztahujícího se ke službě DopisOnline. Obchodní podmínky
služby DopisOnline výslovně pamatovaly na to, že k objednávce služby DopisOnline
a ke skutečnému podání poštovní zásilky může dojít v různé dny: jen zásilky přijaté do 16:00
hodin byla totiž Česká pošta povinna zpracovat ještě týž den a předat k další poštovní přepravě
(čl. 5.2 Obchodních podmínek DopisOnline). Datum 22. 2. 2016, uvedené na podacím lístku,
tedy zjevně míří na okamžik objednání zásilky. Den podání zásilky ve smyslu §37 odst. 4
správního řádu je však určen až okamžikem, kdy zásilka skutečně vznikla, tedy byla vytištěna
a zkompletována. Jelikož žalobce objednal zásilku dne 22. 2. 2016 ve 23:30 hod, byla poštovní
zásilka podána až dne 23. 2. 2016, tedy po uplynutí lhůty k doplnění podání ze dne 15. 2. 2016.
[17] Judikatura Ústavního soudu ani soudu zdejšího citovaná stěžovatelem v kasační stížnosti
není v projednávané věci přiléhavá, neboť se vyjadřuje toliko k obecným otázkám plynutí lhůt
a obecným právním zásadám. Výklad provedený rozšířeným senátem nijak nepřípustně nevybočil
z ústavně konformního rámce a zároveň jím nebyla ohrožena právní jistota účastníků řízení.
[18] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost
jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s. in fine).
[19] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti
úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
protože mu podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. května 2018
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu