ECLI:CZ:NSS:2018:7.AS.257.2018:41
sp. zn. 7 As 257/2018 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: V. T. M., proti
žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava,
za účasti osob zúčastněných na řízení: I) JUDr. M. R., II) RESIDENT GROUP s. r. o.,
se sídlem Těšínská 239, Orlová - Poruba, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2018, č. j. 22 A 43/2017 - 61,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Dne 14. 9. 2016 vydal Městský úřad v Orlové (dále též „správní orgán I. stupně“)
rozhodnutí č. j. MUOR 48930/2016, kterým rozhodl o náhradě exekučních nákladů spojených
s odstraněním stavby „Stříška – pergola“ zastřešení atria obchodního centra Morava v Orlové-
Lutyni na pozemku p. č. 544/1 v k. ú. Horní Lutyně (dále též „stavba“, „či „pergola“). Město
Orlová mělo hradit částku 73 491,25 Kč, žalobkyně částku 78 147,25 Kč, osoba zúčastněná
na řízení I) částku 97 131,25 Kč, osoba zúčastněná na řízení II) částku 84 198,25 Kč.
[2] Žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení napadly uvedené rozhodnutí odvoláním, které
zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 1. 2017, č. j. MSK 2166/2017, a napadené rozhodnutí
potvrdil.
II.
[3] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného správní žalobou u Krajského soudu v Ostravě
(dále též „krajský soud“), který jí shora označeným rozsudkem vyhověl a zrušil rozhodnutí
žalovaného. V odůvodnění vytkl správním orgánům, že při rozvrhu náhrady exekučních nákladů
řádně neposuzovaly rozsah vymáhaných povinností připadajících na jednotlivé povinné (§116
odst. 5 správního řádu) a nedbaly na to, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem daného
případu (§2 odst. 4 správního řádu). K tomu poukázal na obsah správního spisu, ze kterého
zjistil, že žalobkyně je vlastníkem nemovitosti, která s odstraňovanou stavbou nijak konstrukčně
nesouvisela; jen sousedila s pozemkem, na němž se nacházela odstraňovaná stavba. Stavební
úpravy po odpojení stříšky nebyly provedeny na nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně,
ale na menší „zbytkové“ pergole navazující na prodejnu ve vlastnictví osoby zúčastněné
na řízení I). Souhlasil proto se žalobní námitkou, že vlastní demolice se nemovitosti žalobkyně
týkala jen zcela okrajově, čemuž však rozvržení exekučních nákladů neodpovídalo. Správní
orgány i přes výše uvedené požadovaly po žalobkyni uhradit 1 nákladů souvisejících
s odstraněním stavby a likvidací odpadu z ní. Z uvedených důvodů krajský soud rozhodnutí
žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
III.
[4] Žalovaný napadl rozsudek krajského soudu včasnou kasační stížností z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Podle žalovaného neměl krajský soud přistoupit
ke zrušení jeho rozhodnutí. Správní orgán I. stupně, resp. i následně žalovaný vycházeli
z pravomocného exekučního titulu (rozhodnutí o odstranění stavby), kterým bylo společně
a nerozdílně uloženo všem povinným odstranění stavby předmětné pergoly. Tento exekuční titul
a ani navazující exekuční příkaz žalobkyně nenapadla žádným opravným prostředkem. Nemůže
proto v řízení o rozvržení exekučních nákladů zpochybňovat výši uložených nákladů. Podle
žalovaného přitom odůvodnění rozhodnutí obsahuje úvahu ve vztahu k §116 odst. 5 správního
řádu; správní orgán uvedl, že by bylo nerespektováním §116 odst. 5 správního řádu, pokud by
rozvrhl náhradu vzniklých exekučních nákladů rozdílně oproti rozsahu povinností připadajících
na jednotlivé povinné v rozhodnutí o odstranění stavby. Rovnoměrně byly nadto rozděleny mezi
povinné pouze náklady, které se přímo týkaly odstranění stavby pergoly. Ostatní náklady byly
rozvrženy podle míry, v jaké se prováděné práce dotýkaly vlastnických práv k nemovitostem
povinných. Žalovaný uzavřel, že krajský soud nesprávně posoudil povinnosti správního orgánu
při rozvrhu náhrady exekučních nákladů. Navrhl zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení věci
k dalšímu řízení.
IV.
[5] Žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení podaly ke kasační stížnosti společné vyjádření,
ve kterém se ztotožnily s rozsudkem krajského soudu. Jsou názoru, že rozhodnutí o rozdělení
exekučních nákladů zvýhodnilo město Orlová, které nadto v minulosti přislíbilo odstranění
stavby svépomocí a žalobkyni a osoby zúčastněné na řízení pouze žádalo o spolupráci při opravě
vad vzniklých v důsledku demolice stavby na nemovitostech v jejich vlastnictví. Posléze se situace
radikálně změnila a vyústila ve vydání nesprávného rozhodnutí o rozvržení nákladů exekuce.
V.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že neshledal naplnění stížního důvodu
uvedeného v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nepřezkoumatelností se Nejvyšší správní soud
opakovaně zabýval ve svých rozhodnutích (viz např. rozsudky ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005,
č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, publ. pod č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004,
č. j. 4 As 5/2003 - 52, ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008 - 136, publ. pod č. 1795/2009 Sb.
NSS). Podle názoru Nejvyššího správního soudu krajský soud postupoval v souladu s touto
judikaturou. Ačkoliv si lze představit ještě podrobnější argumentaci, je z rozsudku patrné,
z jakého skutkového stavu krajský soud vycházel, jak zohlednil podstatné skutkové okolnosti
a jak na skutkový stav aplikoval rozhodnou právní úpravu. Nesouhlas stěžovatele s odůvodněním
rozsudku přitom nezpůsobuje jeho nepřezkoumatelnost (viz rozsudky Nejvyššího správního
soudu ze dne 12. 11. 2013, č. j. 2 As 47/2013 - 30, ze dne 29. 4. 2010, č. j. 8 As 11/2010 - 163
atd.).
[8] Žalovaný dále poukazoval na stížní důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy
na nesprávné právní posouzení věci. Podle žalovaného neměl krajský soud zrušit rozhodnutí
o nákladech exekuce, neboť to odpovídá pravomocnému exekučnímu titulu – rozhodnutí
o odstranění stavby, kterým bylo uloženo všem povinným odstranit stavbu pergoly. Zodpovězení
uvedené námitky se neobejde bez shrnutí právní úpravy a správního spisu.
[9] Podle §135 stavebního zákona: (1) Stavební úřad nařídí vlastníku stavby neodkladné odstranění
stavby a zabezpečí její odstranění, jsou-li ohroženy životy osob nebo zvířat tím, že stavba hrozí zřícením.
(2) Stavební úřad nařídí vlastníku stavby provedení nutných zabezpečovacích prací, jestliže stavba svým
technickým stavem ohrožuje zdraví a životy osob nebo zvířat, není-li nutné ji neodkladně odstranit. (3) Hrozí-li
nebezpečí z prodlení, zajistí odstranění stavby nebo nutné zabezpečovací práce podle odstavců 1 a 2 stavební úřad
prostřednictvím stavebního podnikatele, který je k jejich provedení odborně vybaven; takovému podnikateli může
stavební úřad provedení prací nařídit. (4) V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 stavební úřad kontrolní
prohlídkou stavby, na kterou přizve účastníky řízení, zjišťuje pouze její skutečný stav a rozhodne o nařízení
neodkladného odstranění stavby, nutných zabezpečovacích prací, popřípadě vyklizení stavby. Odvolání proti
rozhodnutí nemá odkladný účinek. (5) Odstranění stavby, nutné zabezpečovací práce, popřípadě vyklizení stavby
může stavební úřad nařídit i bez předchozího projednání s vlastníkem stavby. (6) Náklady vynaložené
na neodkladné odstranění stavby a na nutné zabezpečovací práce nese vlastník stavby. Pokud stavební úřad
zajistil provedení prací podle odstavce 3 stavebním podnikatelem a vlastník se s tímto podnikatelem nedohodl
na úhradě nákladů, uhradí je a na vlastníkovi vymáhá obec, jejíž obecní úřad je stavebním úřadem.
[10] Podle §116 odst. 1 až 4 správního řádu: Exekuční náklady hradí povinný, pokud exekuce nebyla
zastavena podle §115 písm. e) nebo f). Byla-li exekuce zastavena podle §115 odst. 1 písm. c), je povinen
exekuční náklady nahradit ten, kdo o zastavení exekuce požádal. Náhrada exekučních nákladů spočívá
v úhradě paušální částky ve výši 2 000 Kč a v náhradě hotových výdajů vzniklých při provádění exekuce.
Povinnost nahradit exekuční náklady exekuční správní orgán rozhodnutím uloží povinnému. Hotové výdaje
zálohově hradí ze svého rozpočtu exekuční správní orgán. Povinný hradí exekuční náklady za výkon exekuce
vždy, jestliže byl vydán exekuční příkaz nebo jestliže při exekuci odebráním movité věci oprávněná úřední osoba
přistoupila k odebrání věci nebo při exekuci přímým vynucením přistoupila k vyklizení.
[11] Podle §116 odst. 5 správního řádu: Jsou-li některé exekuční úkony prováděny společně vůči více
povinným, exekuční správní orgán rozvrhne náhradu vzniklých exekučních nákladů poměrně podle rozsahu
vymáhaných povinností připadajících na jednotlivé povinné.
[12] Ze správního spisu vyplývá, že dne 29. 1. 2016 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí,
kterým podle §135 stavebního zákona nařídil městu Orlová, žalobkyni a osobám zúčastněným
na řízení neodkladné odstranění stavby. Správní orgán I. stupně v rozhodnutí uvedl, že podle
§135 odst. 1 stavebního zákona se odstranění stavby nařídí vlastníkovi. S ohledem na havarijní
stav stavby a možné ohrožení bezpečnosti a zdraví osob nemohl čekat na občanskoprávní řízení
ve věci určení vlastníka stavby a učinil si o vlastnictví stavby úsudek sám. Vlastníkem pozemku
p. č. 544/1, na kterém je stavba pergoly umístěna, je město Orlová. Pergola je však konstrukčně
spojena s budovou obchodního centra Morava, které má 3 popisná čísla (objekty), které jsou
ve vlastnictví osob zúčastněných na řízení, žalobkyně a města Orlová. Vlastníkem objektu č. p. X
je osoba zúčastněná na řízení I), vlastníkem objektu č. p. X je osoba zúčastněná na řízení II),
vlastníkem objektu č. p. X je žalobkyně. Správní orgán proto uložil odstranění stavby vedle města
Orlová, i osobám zúčastěným na řízení a žalobkyni.
[13] Z důvodu, že stavba nebyla dobrovolně odstraněna, vydal správní orgán I. stupně dne
4. 4. 2016 exekuční výzvu, kterou vyzval uvedené subjekty k odstranění stavby do 24. 4. 2016.
Vyrozuměl je o tom, že pokud povinnost nebude splněna, bude nařízena exekuce.
[14] Dne 6. 5. 2016 pak vydal správní orgán I. stupně exekuční příkaz k provedení náhradního
výkonu odstranění stavby. Odstranění stavby bylo následně provedeno společností FATRA-
Stavební a obchodní společnost, spol. s r. o., se sídlem Školní 863, Orlová-Lutyně (dále též
„demoliční společnost“).
[15] Následně správní orgán I. stupně zahájil řízení ve věci náhrady exekučních nákladů
na odstranění stavby. V reakci na oznámení o zahájení řízení zaslala žalobkyně a osoby
zúčastněné na řízení správnímu orgánu vyjádření, ve kterém mj. uvedly, že byla odstraňována
stavba ve vlastnictví města Orlová a nikoliv v jejich vlastnictví (jejich objekty jsou
s odstraňovanou stavbou pouze konstrukčně spojeny). Obdobnou argumentaci pak uplatnily
i v navazujícím podání ze dne 8. 8. 2016. Požadovaly snížení náhrady nákladů; většinu nákladů by
mělo hradit město Orlová a nikoliv vlastníci objektů, se kterými je stavba pouze částečně
konstrukčně spojena.
[16] Dne 14. 9. 2016 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí o náhradě exekučních nákladů,
kterým uložil uvedeným subjektům uhradit náklady spojené s odstraněním stavby. Žalobkyně
měla uhradit částku 78 147,25 Kč, město Orlová mělo hradit částku 73 491,25 Kč, osoba
zúčastněná na řízení I) částku 97 131,25 Kč, osoba zúčastněná na řízení II) částku 84 198,25 Kč.
V odůvodnění rozhodnutí správní orgán I. stupně uvedl, že rozvržení nákladů exekuce vychází
z rozhodnutí o odstranění stavby (z exekučního titulu), podle nějž měli stavbu odstranit tito
povinní: město Orlová, žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení. Podle §116 odst. 1 správního
řádu přitom exekuční náklady hradí povinný. Podle §116 odst. 3 správního řádu spočívá náhrada
exekučních nákladů v úhradě paušální částky 2 000 Kč a v náhradě hotových výdajů vzniklých
při provádění exekuce, které mají hradit poměrně podle rozsahu vymáhaných povinností
připadajících na jednotlivé povinné (§116 odst. 5 správního řádu). Správní orgán dále poukázal
na rozpočet demolice zpracovaný demoliční společností. Z něj dovodil, že celkové náklady
spojené s odstraněním stavby činily 332 968 Kč (z toho 253 785 Kč představovaly náklady
za práce související s odstraněním stavby pergoly a za likvidaci odpadu z ní, zbývající částku
79 183 Kč představovaly náklady za stavební úpravy a za zakrytí obchodních výkladů
na objektech ve vlastnictví jednotlivých povinných). Na pozemku p. č. 544/1 přitom byly
provedeny demolice a sanace konstrukcí stavby. V případě objektů ve vlastnictví osob
zúčastněných na řízení a žalobkyně pak bylo provedeno zakrytí obchodních výkladů (s cílem
zabránit škodám na výlohách při demolici stavby) a dále stavební úpravy po odstranění pergoly.
Správní orgán dále v rozhodnutí specifikoval, jak vypočítal náklady u jednotlivých povinných.
Ve vztahu k žalobkyni uvedl, že celková částka činí 78 147,25 Kč. Ta se skládá z částky
63 446,25 Kč (tj. 1 z celkové částky 253 785 Kč) za práce související s odstraněním stavby
pergoly a za likvidaci odpadu z ní, a dále z částky 14 701 Kč za zakrytí obchodních výkladů
a za stavební úpravy po odpojení pergoly. Obdobně vypočítal náklady ve vztahu k ostatním
povinným (i u nich náklady činí 1 z celkové částky 253 785 Kč a dále částku za zakrytí
obchodních výloh a stavebních úprav po odstranění pergoly).
[17] Žalobkyně (a osoby zúčastněné na řízení) napadly uvedené rozhodnutí odvoláním.
Žalobkyně v něm poukazovala mj. na nesprávně stanovené náklady exekuce; náklady spojené
s jejím objektem mají činit 6 535,77 Kč a nikoliv 78 147,25 Kč.
[18] Rozhodnutím ze dne 6. 1. 2017 žalovaný odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
V odůvodnění poukázal na to, že rozhodnutí o odstranění stavby nabylo právní moci, přičemž
jím bylo nařízeno odstranění stavby společně a nerozdílně městu Orlová, žalobkyni a osobám
zúčastněným na řízení. Proti tomuto rozhodnutí ani proti exekučnímu příkazu nebyl ze strany
žalobkyně podán opravný prostředek. Podle žalovaného proto již nelze povinnosti vyplývající
z exekučního titulu zpochybnit. K námitkám poukazujícím na nesprávně stanovenou výši
exekučních nákladů žalovaný obecně uvedl, že správní orgán I. stupně přesvědčivě zdůvodnil
výše nákladů exekuce (k žalobkyní uváděné částce 6335,77 Kč, která jí podle jejího názoru měla
být uložena namísto částky 78 147,25 Kč, se žalovaný explicitně nevyjádřil).
[19] Ze shora provedené rekapitulace tedy vyplývá, že správní orgán nejprve vedl řízení
o odstranění stavby. Z důvodu, že k dobrovolnému odstranění stavby nedošlo, zahájil správní
orgán nucený výkon rozhodnutí (exekuci). Exekuce byla vedena podle §107 odst. 1 správního
řádu, tedy formou exekuce na nepeněžitá plnění. Následně bylo provedeno odstranění stavby
demoliční společností, přičemž náklady této exekuce stanovil správní orgán rozhodnutím
o náhradě exekučních nákladů vydaným podle §116 správního řádu, které žalovaný shledal
zákonným. Krajský soud následně shora rekapitulovaným rozsudkem rozhodnutí žalovaného
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s krajským soudem
v tom, že byly dány důvody ke zrušení rozhodnutí žalovaného (stěžovatele).
[20] I podle Nejvyššího správního soudu bylo v daném atypickém případě (viz výše) nutno
při rozvrhu náhrady exekučních nákladů velmi pečlivě vážit rozsah vymáhaných povinností
připadajících na jednotlivé povinné (§116 odst. 5 správního řádu), což se však nestalo. Správní
orgány zcela mechanicky vychází z toho, že náklady za práce související s odstraněním stavby
a likvidací odpadu z odstraňované stavby činily 253 785 Kč a bez dalšího po žalobkyni požadují
uhradit 1 těchto nákladů.
[21] Ani v kasační stížnosti přitom žalovaný nezpochybňuje závěr krajského soudu,
že demolice, resp. následné stavební úpravy nebyly provedeny přímo na nemovitosti
ve vlastnictví žalobkyně, ale na menší „zbytkové“ pergole navazující na prodejnu osoby
zúčastněné na řízení I), resp. dotýkající se budovy obchodního centra v místě č. p. X, jejímž
vlastníkem je osoba zúčastněná na řízení II). Objekt ve vlastnictví žalobkyně č. p. X přitom nemá
přímou vazbu na odstraňovanou stavbu hlavní pergoly, neboť mezi č. p. X a odstraňovanou
stavbou se nachází ještě jiná, menší pergola (na pozemku p. č. 544/1, tedy na pozemku
ve vlastnictví města Orlová), a tato menší pergola nebyla odstraňována. Demolice stavby se tedy
nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně dotýkala jen okrajově, resp. nepřímo, čemuž však rozvržení
exekučních nákladů neodpovídalo.
[22] I přesto však správní orgány ukládají žalobkyni uhradit částku ve výši 1 za demolici
stavby pergoly. Nutno dodat, že stejnou částku mělo hradit i město Orlová, tedy vlastník
pozemku, na kterém byla odstraňována téměř celá stavba.
[23] Nejvyšší správní soud přitom podobně jako krajský soud nezpochybňuje existenci
exekučního titulu (rozhodnutí o odstranění stavby), jakož ani to, že se žalobkyně proti rozhodnutí
o odstranění stavby (jakož ani proti exekučnímu příkazu) nebránila. To však nic nemění
na povinnostech správního orgánu v daném řízení (rozvržení nákladů exekuce). Soud rozumí
i tomu, že správní orgán musel při vydání rozhodnutí o odstranění stavby postupovat s ohledem
na nebezpečí hrozící ze zřícení stavby urychleně. Předmětem soudního přezkumu však je
rozhodnutí o rozvržení nákladů exekuce, tj. rozhodnutí, které bylo vydáváno až poté, co byla
exekuce provedena. Správní orgán tedy nebyl pod tlakem hrozby ze zřícení stavby, resp. ohrožení
životů občanů pod stavbou procházejících. Bylo proto třeba očekávat, že rozhodnutí bude
věnovat náležitou pozornost a důkladně se vypořádá s uplatněnou argumentací opírající se
o fakticitu provedené demolice, resp. o to, že provedená demolice stavby se nemovitosti
žalobkyně ve skutečnosti přímo nedotýkala. To se však nestalo (viz výše). Ani žalovaný se pak
řádně nevypořádal s uplatněnými odvolacími námitkami, zejména pak s námitkou žalobkyně,
že měla hradit pouze částku 6 535,77 Kč (a nikoliv částku 78 147,25 Kč). V daném exekučním
řízení (jakož i v předcházejících řízeních) přitom bylo postupováno podle správního řádu. Tento
zákon ukládá správním orgánům řadu povinností, mj. povinnost zjistit skutečný stav věci
a povinnosti dbát na to, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem daného případu (srov. §2
odst. 4 a §3 správního řádu), přičemž své závěry musí náležitě odůvodnit, v opačném případě
zatíží rozhodnutí nepřezkoumatelností (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
23. 7. 2008, č. j. 3 As 51/2007 - 84, ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008 - 109, ze dne
28. 3. 2013, č. j. 7 As 92/2012 - 41, ze dne 16. 7. 2014, č. j. 3 As 111/2013 - 25 atp.). Jinými slovy,
hodlá-li orgán veřejné správy ukládat povinnosti fyzickým či právnickým osobám, musí náležitě
odůvodnit na základě čeho tak činí a proč tak činí. Jen tak může jeho rozhodnutí v následném
soudním přezkumu dostát.
[24] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[25] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Žalovaný nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná; nebyla však zastoupena
advokátem a ani na základě výzvy soudu nespecifikovala vzniklé náklady řízení. Proto soud
rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů.
[26] Výrok ve vztahu k osobám zúčastněným na řízení vychází z §60 odst. 5 s. ř. s., podle
něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly
v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil, a z důvodů hodných zvláštního zřetele jí
může soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. V daném řízení osoby
zúčastněné na řízení neplnily žádné povinnosti, které by jim soud uložil, přičemž nebyly shledány
ani žádné důvody hodné zvláštního zřetele.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. října 2018
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu