ECLI:CZ:NSS:2018:7.AS.392.2017:10
sp. zn. 7 As 392/2017 - 10
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: JUDr. R. L., proti žalované:
Česká advokátní komora, se sídlem Národní třída 16, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2017, č. j. 3 Ad 19/2017 - 38,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobci byla rozhodnutím kárného senátu České advokátní komory (dále jen „žalovaná“)
ze dne 21. 2. 2014, č. j. K 95/2011, uložena pokuta ve výši 5 000 Kč za kárné provinění založené
porušením §16 odst. 2 a §17 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 9
odst. 4 Pravidel profesní etiky. Rozhodnutím odvolacího kárného senátu žalované ze dne
3. 11. 2016, č. j. K 95/2011, bylo žalobcovo odvolání proti rozhodnutí kárného senátu žalované
zamítnuto.
II.
[2] Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Praze. Poté,
co byla věc postoupena Městskému soudu v Praze, požádal o osvobození od soudních poplatků
s odůvodněním, že se nachází v tíživé sociální a finanční situaci a je již více než rok v dočasné
pracovní neschopnosti, což doložil rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti vystaveným
dne 16. 5. 2016. Na výzvu soudu pak žalobce v Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech (dále „prohlášení“) uvedl, že je proti němu vedeno exekuční řízení, více než rok je
v pracovní neschopnosti, nemá žádné příjmy ani majetek a jeho měsíční výdaje na sociální
a zdravotní pojištění činí 2 120 Kč. Na výzvu městského soudu, aby svá tvrzení uvedená
v prohlášení doložil, žalobce reagoval podáním, v němž uvedl, že jeho běžné a osobní náklady
hradí v plném rozsahu jeho bývalá manželka, se kterou nemá společnou domácnost, částečně
také jeho dcera. Dále dodal, že vzhledem ke svému zdravotnímu stavu není schopen vykonávat
žádnou výdělečnou činnost.
[3] Městský soud v záhlaví uvedeným usnesením o žalobcově žádosti rozhodl tak, že mu
osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Městský soud konstatoval, že břemeno tvrzení
o nepříznivé majetkové situaci a povinnost toto tvrzení prokázat tíží výlučně žadatele
o osvobození; soud tudíž nemá z vlastní iniciativy vyhledávat skutečnosti, které by žádost
o osvobození od soudních poplatků odůvodňovaly. Žalobce přitom i přes výzvu soudu doložil
pouze rok staré rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, ze kterého však ani nevyplynulo,
zda pracovní neschopnost stále trvá, nedoložil ani výši nemocenského. I s ohledem na žalobcovo
vysokoškolské právnické vzdělání mu přitom mělo být zjevné, jaké skutečnosti a jakým
způsobem měl doložit. Protože tak však neučinil, městský soud dospěl k závěru, že žalobce
nesplnil předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
III.
[4] Proti usnesení městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost.
V ní uvedl, že jednoznačně prokázal, že se nachází v tak tísnivé finanční situaci, že je v podstatě
odkázán na svou bývalou manželku. Tato skutečnost podle stěžovatele nepochybně vyplývá
z jeho zdravotního stavu, neboť je již od 16. 5. 2016 doposud v pracovní neschopnosti a není
schopen vykonávat výdělečnou činnost. Rozhodnutím městského soudu tak bylo stěžovateli
znemožněno domáhat se svých práv u soudu, a proto navrhl jeho zrušení, přiznání osvobození
od soudních poplatků pro řízení před městským soudem a zároveň požádal o osvobození
od soudních poplatků pro řízení před Nejvyšším správním soudem.
IV.
[5] Nejvyšší správní soud předně podotýká, že v souladu se závěry usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19,
publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS, není podání kasační stížnosti proti usnesení o neosvobození
od soudních poplatků spojeno s poplatkovou povinností ani s povinným zastoupením
advokátem. O stěžovatelově žádosti o osvobození od soudních poplatků pro řízení o kasační
stížnosti proto Nejvyšší správní soud nerozhodoval.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Předmětem kasační stížnosti je, zda stěžovatel v řízení před městským soudem unesl
břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran skutečností rozhodných pro osvobození od soudních
poplatků.
[9] Nejvyšší správní soud se předmětnou právní otázkou (nadto ve vztahu ke stejným
účastníkům řízení a stejným skutkovým okolnostem) již zabýval. Rozsudkem ze dne 11. 1. 2018,
č. j. 7 As 393/2017 - 11, zamítl kasační stížnost stěžovatele směřující proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 13. 11. 2017, č. j. 3 Ad 20/2017 - 43, kterým nebylo stěžovateli stejně jako
v nyní projednávané věci přiznáno osvobození od soudních poplatků. Závěry uvedeného
rozsudku je nutno vztáhnout i na nyní projednávanou věc (vedenou pod sp. zn. 7 As 392/2017).
Tato věc se jak z hlediska účastníků řízení, tak i z hlediska rozhodné právní otázky, skutkových
okolností a obsahu kasační stížnosti shoduje s věcí posuzovanou pod sp. zn. 7 As 393/2017,
přičemž zdejší soud neshledal důvod předložit věc rozšířenému senátu zdejšího soudu
(srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 12. 1. 2011, č. j. 1 Afs 27/2009 - 98; nebo rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2009, č. j. 1 Afs 140/2008 - 77, ze dne 30. 6. 2016,
č. j. 4 Afs 65/2016 - 33).
[10] Podle názoru Nejvyššího správního soudu městský soud při posuzování stěžovatelovy
žádosti o osvobození od soudních poplatků vycházel jak ze znění §36 odst. 3 s. ř. s. („Účastník,
který doloží, že nemá dostatečné prostředky…“), tak z relevantní judikatury Nejvyššího správního
soudu, podle které břemeno tvrzení a břemeno důkazní tíží žadatele o osvobození
a soudu nepřísluší tuto činnost vykonávat za žadatele (rozsudek ze dne 25. 1. 2005,
č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS) a neúplnost tvrzení zároveň vylučuje,
aby bylo žádosti vyhověno (rozsudek ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 - 88, publ.
pod č. 1962/2010 Sb. NSS). S těmito podmínkami pro osvobození od soudních poplatků
stěžovatel nikterak nepolemizuje, předmětem posouzení je tak pouze skutečnost, zda stěžovatel
unesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, či nikoliv.
[11] Stěžovatel ke své žádosti o osvobození od soudních poplatků přiložil toliko kopii
rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Na výzvu městského soudu, který stěžovateli zaslal
k vyplnění výše zmiňované potvrzení, stěžovatel toto potvrzení zaslal soudu prakticky
nevyplněné. Uvedl v něm pouze to, že finančně závisí na JUDr. M. L., že nevlastní žádný movitý
ani nemovitý majetek, že je proti němu vedeno exekuční řízení a více než rok je v pracovní
neschopnosti. Nejvyšší správní soud má, shodně s městským soudem, za to, že stěžovatel tímto
způsobem neunesl svou povinnost tvrzení a břemeno důkazní. Stěžovatel v prvé řadě ponechal
podstatnou část potvrzení prázdnou; konkrétně totiž neuvedl výši ani svých měsíčních příjmů
(z nemocenského, od bývalé manželky), ani výdajů (nájem a další měsíční náklady), vyjma výdajů
na sociální a zdravotní pojištění. Žádnou z těch několika mála skutečností, které stěžovatel tvrdil,
navíc žádným způsobem nedoložil, a to ani na opakovanou výzvu městského soudu.
[12] Žadatelé o osvobození od soudních poplatků jistě nemusejí soudům poskytovat přehled
o každém, byť sebemenším příjmu, výdaji či majetku. Zároveň je však jejich povinností soudu
poskytnout dostatek informací na to, aby si soud mohl učinit řádný úsudek ohledně celkových
poměrů žalobce a případné osvobození také řádně odůvodnit. Stěžovatelova žádost ani potvrzení
však dostatečnou oporu pro osvobození od soudních poplatků neposkytovaly. Stěžovatel ostatně
svá tvrzení podrobněji nekonkretizoval a nedokládal ani v kasační stížnosti, ani zde
nepolemizoval se zjištěními městského soudu. Městský soud proto při posouzení této žádosti
nepochybil a rozhodl v souladu se zákonem.
[13] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[14] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, jíž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože jí v řízení o kasační stížnosti
nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. února 2018
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu