ECLI:CZ:NSS:2018:7.AS.97.2017:47
sp. zn. 7 As 97/2017 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Pavla Molka a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: ALE s. r. o., se sídlem
Náměstí 1593/19a, Mikulov, zastoupen Mgr. Danielou Rybkovou, advokátkou se sídlem
Jana Želivského 2385/11, Praha 3, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje,
se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) E.ON Česká
republika, s.r.o., se sídlem F. A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice, II) Obec Přítluky,
se sídlem Obecní 11, Přítluky, III) Povodí Moravy, s. p., se sídlem Dřevařská 11, Brno,
IV) ZEPRO, a. s., se sídlem Družstevní 152, Přítluky, V) MUDr. R. Č., VI) S. Č.,
a VII) E. Č., v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 16. 2. 2017, č. j. 30 A 10/2015 - 176,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce podal dne 9. 9. 2013 žádost o povolení k nakládání s vodami (k odběru
podzemní vody) a zároveň také žádost o povolení stavby vodního díla Nové Mlýny - vodovodu
a splaškové kanalizace pro rekreační zařízení na parc. č. X. Dne 18. 10. 2013 proběhlo před
správním orgánem I. stupně ústní jednání, při němž byl žalobce vyzván, aby jako stavebník
doložil další doklady potřebné k vydání stavebního povolení, a tedy i doklad o existenci práva
provést stavbu na pozemcích ve vlastnictví jiných subjektů. Žalobce své oprávnění dokládal
smlouvou o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene práva vedení inženýrských sítí
pro účely zřízení a provozování předmětného vodního díla, uzavřenou s obcí Přítluky jako
s vlastníkem pozemků, na kterých má být stavba provedena. Požadované doklady žalobce doložil
dne 31. 10. 2013. Již dne 29. 10. 2013 však obec Přítluky namítala absolutní neplatnosti smlouvy
o smlouvě budoucí ze dne 16. 2. 2011, neboť tato smlouva dle názoru obce nevymezovala
průběh a rozsah věcného břemene a nebyla v ní uvedena cena, za kterou mají být vybudované
přípojky následně odprodány obci (tento závazek je upraven v čl. IV odst. 1 smlouvy o zřízení
věcného břemene, vtělené do smlouvy o smlouvě budoucí). Obec rovněž namítla, že smlouva
o smlouvě budoucí neobsahuje, zda byla schválena usnesením Rady nebo Zastupitelstva obce.
Dále obec Přítluky vyjádřila nesouhlas s následnou dohodou ze dne 24. 10. 2013, která se týkala
způsobu vyčíslení částky, za kterou bude stavba následně obci odprodána. Žalobce byl výzvou
k doplnění předepsaných náležitostí ze dne 14. 11. 2013, č. j. MUBR 76936/2013, vyzván mimo
jiné k doložení dokladu prokazujícího jeho právo založené smlouvou provést stavbu, případně
právo odpovídající věcnému břemenu k pozemkům parc. č. X v katastrálním území N. M.
Současně bylo vodoprávní řízení přerušeno usnesením ze dne 14. 11. 2013, č. j. MUBR
76935/2013. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání. Rozhodnutím ze dne 15. 1. 2014,
č. j. JMK 142569/2013, žalovaný toto usnesení zrušil a věc vrátil správnímu orgánu I. stupně
k novému projednání. Žalovaný konstatoval, že nesouhlas obce Přítluky ze dne 29. 10. 2013
nebyl doložen usnesením zastupitelstva obce ani rozhodnutím soudu o námitce týkající se
existence práva nebo rozsahu vlastnických práv. Dne 4. 3. 2014 doložila obec Přítluky výpis
ze zasedání Zastupitelstva obce č. 1/2014, konaného dne 3. 3. 2014, kde byl v usnesení č. 7
revokován souhlas s uzavřením smlouvy ze dne 16. 2. 2011, kterou žalobce prokazoval podle
§110 odst. 2 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) právo stavět na pozemcích ve vlastnictví obce.
Z toho důvodu byl žalobce usnesením ze dne 5. 3. 2014, č. j. MUBR 14206/2014, vyzván
k doplnění žádosti o stavební povolení. Současně správní orgán přerušil řízení do 31. 5. 2014
a žalobce byl poučen, že pokud nebude žádost ve stanovené lhůtě doplněna, bude vodoprávní
řízení zastaveno. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím
ze dne 9. 6. 2014, č. j. JMK 40547/2014, zamítl. Z důvodu neodstranění vad žádosti,
resp. nepředložení požadovaného dokladu o věcném nebo smluvním právu k pozemkům parc.
č. X v katastrálním území N. M., vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí ze dne 14. 7. 2014,
č. j. MUBR 44237/2014, kterým podle §66 odst. 1 písm. c) správního řádu řízení zastavil. Proti
tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 20. 11.
2014, č. j. JMK 97798/2014, sp. zn. S-JMK 97798/2014 OŽP-Cib.
II.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který ji
zamítl rozsudkem ze dne 16. 2. 2017, č. j. 30 A 10/2015 – 176.
[3] V odůvodnění rozsudku krajský soud podrobně posoudil jednotlivé uplatněné žalobní
body a dospěl k závěru, že nejsou důvodné. Podle jeho názoru správní orgán I. stupně
nepochybil, když postupoval podle §66 odst. 1 písm. c) správního řádu a zastavil předmětné
vodoprávní řízení. Poukázal na to, že v průběhu vodoprávního řízení správní orgán I. stupně
zjistil, že žalobce nedisponuje dokladem, který by prokázal své právo založené smlouvou provést
stavbu, případně právo odpovídající věcnému břemenu k pozemkům parc. č. X v katastrálním
území N. M. Důvodem byla skutečnost, že zastupitelstvo obce Přítluky revokovalo souhlas
s uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene ze dne 16. 2. 2011.
Současně obec Přítluky v průběhu vodoprávního řízení opakovaně poukazovala na absolutní
neplatnost uvedené smlouvy. Správní orgán I. stupně proto postupoval podle §111 odst. 3
stavebního zákona, vyzval žalobce k doložení dokladu, kterým by prokázal splnění podmínky
uvedené v §110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona, a řízení přerušil. Jelikož žalobce svou žádost
nedoplnil a požadovaný doklad nedoložil, správní orgán I. stupně oprávněně zastavil předmětné
vodoprávní řízení. V této souvislosti krajský soud poukázal i na to, že ve věci nebylo a ani
nemohlo být postupováno podle §114 odst. 3 stavebního zákona a §57 správního řádu, neboť
ze strany obce Přítluky nebyla uplatněna námitka ve smyslu §114 odst. 1 stavebního zákona.
III.
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě
kasační stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[5] Závěr krajského soudu, že žalovaný nerozporoval existenci povinných náležitostí smlouvy
ze dne 16. 2. 2011 a její určitost, je nesprávný. Obec Přítluky opakovaně v předchozím řízení
uváděla, že tato smlouva je neplatná z důvodu absence, respektive neurčitosti ujednání o ceně
za převod stavby vodního díla. Rozhodnutí žalovaného na usnesení o revokaci odkazuje a z něho
dovozuje, že uvedená smlouva je neplatná. Ačkoli to v odůvodnění rozhodnutí žalovaného není
výslovně uvedeno, je zřejmé, že se jedná o neplatnost z důvodu tvrzené neurčitosti.
[6] Odůvodnění závěru krajského soudu, že napadené rozhodnutí žalovaného nebylo vydáno
podle §114 odst. 3 stavebního zákona ve spojení s §57 správního řádu, ale podle §66 odst. 1
písm. c) správního řádu, je nesprávné a zmatečné. Rozhodnutí žalovaného totiž neobsahuje
žádnou zmínku o §111 odst. 3 stavebního zákona a §66 odst. 1 písm. c) správního řádu, naopak
obsahuje výslovný odkaz na §114 odst. 3 stavebního zákona. Krajský soud k tomuto odkazu
na §114 stavebního zákona konstatoval, že tato pasáž je v odůvodnění „uvedena nadbytečně“.
Rozhodnutí žalovaného je však na odůvodnění podle §114 stavebního zákona založeno.
[7] V důsledku chybné argumentace krajského soudu ohledně ustanovení stavebního zákona
a správního řádu, na jejichž základě bylo vydáno rozhodnutí žalovaného, se krajský soud vůbec
nevypořádal s žalobními námitkami týkajícími se oddělitelnosti dvou částí smlouvy ze dne
16. 2. 2011 (tedy smlouvy kupní a smlouvy o zřízení věcného břemene) a extenzivnosti výkladu
o možnosti libovolného zpochybnění platnosti dříve uzavřené smlouvy. V této části je tak
napadený rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný z důvodu nedostatečného odůvodnění.
[8] Obdobně se krajský soud v důsledku nesprávné interpretace ustanovení stavebního
zákona a správního řádu nezabýval námitkou stěžovatele o možnosti přerušení řízení po dobu
trvání řízení o žalobě na určení platnosti smlouvy ze dne 16. 2. 2011.
[9] Závěrem stěžovatel poukázal na to, že ohledně předmětných pozemků bylo vydáno
pravomocné územní rozhodnutí. Obec Přítluky přitom byla účastníkem řízení i v případě žádosti
o prodloužení platnosti územního rozhodnutí, v rámci řízení však nevznesla žádné námitky.
I z tohoto pohledu se její postup při zpochybnění platnosti smlouvy ze dne 16. 2. 2011 jeví jako
účelový.
[10] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby zrušil i rozhodnutí
žalovaného a správního orgánu I. stupně.
IV.
[11] Osoba zúčastněná na řízení II) ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že revokovala
usnesení č. 5 ze dne 7. 2. 2011, kterým schválila smlouvu ze dne 16. 2. 2011. Souhlas s uzavřením
této smlouvy zrušila ohledně celé smlouvy, nikoliv pouze ohledně její části jak tvrdí stěžovatel.
V průběhu správního řízení pak opakovaně namítala, že mezi ní a stěžovatelem nebyla platným
způsobem dohodnuta výše kupní ceny, kterou by měla stěžovateli za převod stavby vodního díla
zaplatit. Jestliže kupní cena nebyla sjednána určitě, pak je smlouva ze dne 16. 2. 2011 v důsledku
této neurčitosti absolutně neplatným právním úkonem. Uvedenou smlouvu, která v sobě
zahrnuje dvě smlouvy, a to smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene k pozemkům
a smlouvu o smlouvě budoucí kupní o převodu vlastnického práva ke stavbě kanalizační
a vodovodní přípojky, uzavírala jako celek, neboť bez sjednané možnosti následného odkupu
stavby by smlouvu neuzavřela. Smlouva ze dne 16. 2. 2011 byla tak podle jejího názoru sepsána
jako nedělitelná a je absolutně neplatná jako celek. Absolutní neplatnost právního úkonu působí
přímo ze zákona a od počátku, bez ohledu na to, zda se této neplatnosti někdo dovolal.
K absolutní neplatnosti právního úkonu se přihlíží z úřední povinnosti a na absolutní neplatnosti
právního úkonu ničeho nemění ani dobrá víra jednoho z účastníků takového právního úkonu.
[12] V usnesení správního orgánu I. stupně o zastavení řízení nebyl odkaz na §114 odst. 3
stavebního zákona a stěžovatel byl poučen přesně o důvodech pro zastavení řízení: „Zrušením
usnesení, kterým byla schválena Smlouva ze dne 16. 2. 2011, došlo k situaci, že stavebník nemá prokázáno
stavět na pozemcích ve vlastnictví Obce Přítluky.“ Pokud nyní stěžovatel brojí proti odkazu na citované
ustanovení v rozhodnutí žalovaného, pak zcela nedůvodně, neboť zamítnutím odvolání
a potvrzením původního usnesení je i toto rozhodnutí postaveno na stejných důvodech, které
jsou stěžovateli známé.
[13] Námitku týkající se oddělitelnosti dvou částí smlouvy ze dne 16. 2. 2011 by podle §114
odst. 3 stavebního zákona správní orgán I. stupně nemohl posoudit, neboť by musela směřovat
proti projektové dokumentaci nebo způsobu provádění a užívání stavby nebo požadavkům
dotčených orgánů, pokud je jimi přímo dotčeno vlastnické právo nebo právo založené smlouvou
provést stavbu nebo opatření, nebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo
stavbě. Žalobou napadené správní rozhodnutí je v tomto směru podrobně odůvodněno
nesplněním obsahových náležitostí žádosti o stavební povolení a je tak přezkoumatelné. Rovněž
námitka stěžovatele o nevypořádání se s extenzivností výkladu o možnosti libovolného
zpochybnění platnosti dříve uzavřené smlouvy je nedůvodná, neboť se zde nejedná
o zpochybnění platnosti uzavřené smlouvy, nýbrž o absolutní neplatnost, ke které se přihlíží
z úřední povinnosti.
[14] Stěžovatel v kasační stížnosti zdůraznil, že ohledně předmětných pozemků bylo vydáno
pravomocné územní rozhodnutí, přičemž v rámci územního řízení osoba zúčastněná na řízení II)
nevznesla žádné námitky. Toto řízení zmiňované stěžovatelem má však jinou povahu a jiný okruh
účastníků řízení a nemá pro posouzení této věci právní relevanci. Nadto se nejedná o relativní
neplatnost, které by se bylo třeba dovolávat.
[15] Osoba zúčastněná na řízení II) proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost
zamítl jako nedůvodnou.
V.
[16] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[17] Kasační stížnost není důvodná.
[18] Jelikož stěžovatel napadá rozsudek krajského soudu také pro jeho nepřezkoumatelnost,
zabýval se Nejvyšší správní soud nejprve touto stížní námitkou, protože by bylo předčasné,
aby se zabýval právním posouzením věci samé, pokud by byl napadený rozsudek
nepřezkoumatelný.
[19] Jak vyplývá z konstantní judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu, má-li
být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal soud
za rozhodný, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje
právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje argumentaci účastníků
řízení za nedůvodnou (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94,
ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97 a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, a rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, ze dne 29. 7. 2004,
č. j. 4 As 5/2003 – 52, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 – 62, a ze dne 21. 8. 2008,
č. j. 7 As 28/2008 – 75). Meritorní přezkum rozsudku je tak možný pouze za předpokladu,
že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je
zřejmé, proč soud rozhodl tak, jak je uvedeno v jeho výroku. Tato kritéria napadený rozsudek
splňuje, neboť je z jeho odůvodnění zcela zřejmé, jakými úvahami byl při posouzení věci
v rozsahu žalobních bodů krajský soud veden a k jakému závěru na jejich základě dospěl.
Skutečnost, že stěžovatel se závěry krajského soudu nesouhlasí, nepředstavuje důvod pro zrušení
napadeného rozsudku pro jeho údajnou nepřezkoumatelnost.
[20] Podstatou kasační stížnosti je nesouhlas stěžovatele s posouzením právní otázky, zda byl
zákonný postup správního orgánu I. stupně, který zastavil vodoprávní řízení o povolení
k nakládání s vodami a povolení stavby vodního díla, protože stěžovatel v určené lhůtě
neodstranil podstatné vady žádosti.
[21] Podle §115 odst. 1 vodního zákona platí, že pokud tento zákon nestanoví jinak, postupují
vodoprávní úřady při řízení o věcech upravených vodním zákonem podle stavebního zákona,
jde-li o rozhodování týkající se vodních děl a vodohospodářských úprav.
[22] Podle §110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona ve znění účinném do 31. 12. 12017 bylo
nutné k žádosti o stavební povolení připojit doklady prokazující vlastnické právo stavebníka nebo
právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření anebo právo odpovídající věcnému
břemenu k pozemku nebo stavbě, pokud nelze tato práva ověřit v katastru nemovitostí dálkovým
přístupem, a je-li stavebníkem společenství vlastníků jednotek, také smlouvu o výstavbě nebo
rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek přijaté podle zvláštního právního předpisu (dále jen
„doklad o právu").
[23] Podle §111 odst. 3 stavebního zákona platí, že pokud žádost neobsahuje požadované
náležitosti, stavební úřad vyzve stavebníka k jejímu doplnění a řízení přeruší; usnesení o přerušení
se doručuje pouze stavebníkovi.
[24] Podle §66 odst. 1 písm. c) správního řádu řízení o žádosti správní orgán usnesením
zastaví, jestliže žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování
v řízení.
[25] Stěžovatel prokazoval své právo stavět na pozemcích ve vlastnictví obce Přítluky
smlouvou o smlouvě budoucí ze dne 16. 2. 2011. Smlouva o zřízení věcného břemene, jejíž
obsah je vtělen do smlouvy o smlouvě budoucí, dosud uzavřena nebyla, měla být uzavřena
po kolaudaci předmětné stavby a po písemné výzvě stěžovatele zaslané obci Přítluky. Právo
stěžovatele však bylo obcí zpochybněno ještě předtím, než stavebnímu úřadu doložil smlouvu
o smlouvě budoucí. Ještě předtím deklaroval ten, jemuž svědčí vlastnické právo,
že se stěžovatelem neuzavře smlouvu o zřízení práva k věcnému břemeni o takovém obsahu, jaký
předpokládala smlouva o smlouvě budoucí. Z §110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona zřetelně
vyplývá, že stavebník musí své právo stavět na dotčených pozemcích doložit. Pokud se tak
nestane, nelze stavební povolení vydat. Pokud právo nelze ověřit v katastru nemovitostí
dálkovým přístupem, je třeba jej doložit doklady, ze kterých zřetelně vyplývá. Tato podmínka
není splněna, pokud právo stavebníka provést stavbu na cizím pozemku dosud není platně
zřízeno a současně vlastník pozemků zřetelně před vydáním stavebního povolení tvrdí, že takové
právo ve prospěch stavebníka nezřídí.
[26] Na tom nemůže nic změnit ani následná argumentace stěžovatele poukazující
na případnou oddělitelnost jednotlivých částí smlouvy o věcném břemenu. Stavební úřad
se správně zaměřil na to, zda stěžovatel doložil své oprávnění provést stavbu na cizích
pozemcích. Pokud vlastník pozemku vyjádřil, že stěžovateli takové právo neposkytne a dosud
uzavřenou smlouvu považuje pro její neurčitost za absolutně neplatnou, nemůže ani argumentace
o relativní samostatnosti části smlouvy stižené vadou nic změnit na tom, že stěžovatel
ve stavebním řízení nesplnil povinnost uvedenou v §110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona.
[27] V tom se nyní projednávaná věc liší od případu posuzovaného Vrchním soudem v Praze
v rozsudku ze dne 19. 7. 1996, č. j. 7 A 175/95 -31, ve vztahu k §58 odst. 3 a §60 tehdy
účinného zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. V nyní projednávané
věci byla existence oprávnění stavebníka provést stavbu na cizích pozemcích zpochybněna nikoli
až po vydání stavebního povolení, ale již ve fázi předkládání podkladů potřebných pro jeho
vydání. Stavební úřad proto nemohl hodnotit předloženou smlouvu o smlouvě budoucí toliko
formálně a omezit se na konstatování, že byla předložena, bez ohledu na stanovisko vlastníka
pozemků jako účastníka vodoprávního řízení. Za těchto okolností nebylo možné považovat
smlouvu předloženou stěžovatelem za doklad, který jednoznačně prokazuje jeho právo stavět
na cizích pozemcích. Správní orgán I. stupně proto dospěl ke správnému závěru, že žádost
stěžovatele neobsahuje všechny zákonem požadované náležitosti. Postupoval v souladu
se zákonem, jestliže řízení přerušil a vyzval stěžovatele k doplnění jeho žádosti. Stěžovatel svou
žádost odpovídajícím způsobem nedoplnil. Správnímu orgánu I. stupně poté nezbylo než
vodoprávní řízení zastavit. Krajský soud proto nepochybil, když žalobu směřující proti
rozhodnutí žalovaného zamítl, neboť v postupu správních orgánů nelze shledat stěžovatelem
namítané vady.
[28] K námitkám stěžovatele Nejvyšší správní soud dále uvádí, že žalovaný se v žalobou
napadeném rozhodnutí nezabýval důvody neplatnosti smlouvy ze dne 16. 2. 2011. Pro posouzení
zákonnosti postupu správního orgánu I. stupně bylo podstatné toliko to, že vlastník dotčených
pozemků relevantním způsobem vyjádřil, že neuzavře následnou smlouvu o zřízení věcného
břemena a toto prokazatelně sdělil jak stěžovateli, tak i správnímu orgánu I. stupně.
[29] Rovněž nelze souhlasit s tvrzením stěžovatele, že odůvodnění rozhodnutí žalovaného je
založeno na §114 odst. 3 stavebního zákona. Odkaz na citované ustanovení žalovaný použil
pouze v souvislosti s konstatováním, že správní orgán nemůže zkoumat, zda smlouva týkající se
existence práva nebo rozsahu vlastnických práv je či není platná. Žalovaný poté nad rámec
posuzované věci stěžovateli doporučil, aby se obrátil na příslušný soud nebo aby uzavřel novou
smlouvu s vlastníkem dotčených pozemků. Odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vychází
jednoznačně z toho, že jedna ze smluvních stran relevantně popřela právo provést stavbu
na pozemcích ve vlastnictví obce Přítluky, a proto nelze smlouvu ze dne 16. 2. 2011 považovat
za doklad prokazující stěžovatelovo vlastnické právo nebo právo provést stavbu na předmětných
pozemcích založené smlouvou. Rozhodnutí žalovaného tedy nelze považovat za zmatečné
a nepřezkoumatelné.
[30] Poukaz stěžovatele na vydané územní rozhodnutí je pak pro posouzení dané věci
irelevantní, neboť předmětem soudního přezkumu je správní rozhodnutí vydané v jiném řízení,
a to v řízení o jeho žádosti o povolení k nakládání s vodami a o povolení stavby vodního díla.
[31] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako
nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[32] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení
o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
[33] Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť jim soudem
nebyla uložena žádná povinnost, v souvislosti s níž by jim náklady vznikly, a ani právo
na náhradu řízení neuplatnily (§60 odst. 5 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. března 2018
Mgr. David Hipšr
předseda senátu