ECLI:CZ:NSS:2018:7.AZS.14.2018:35
sp. zn. 7 Azs 14/2018 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
JUDr. Pavla Molka a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: A. A., zastoupen
Mgr. Beatou Kaczynskou, advokátkou se sídlem Masarykovy sady 76/18, Český Těšín, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2017, č. j. 62 Az 19/2017 - 64,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokátky Mgr. Beaty Kaczynské se u r č u je částkou 4 114 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 22. 8. 2017, č. j. OAM-75/LE-VL13-K03-2017, žalovaný shledal
žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany nepřípustnou a řízení o této žádosti zastavil [§10a
odst. 1 písm. b) a §25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“)].
II.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě,
který ji zamítl shora označeným rozsudkem. Rozsudek krajského soudu (stejně jako všechna dále
citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je dostupný na www.nssoud.cz a soud
na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.
III.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Stěžovatel vytýká krajskému soudu a žalovanému, že nesprávně posoudily otázku přípustnosti
opakované žádosti o azyl. Nebyla řádně zkoumána situace v zemi původu stěžovatele, resp.
otázka vážné újmy ve smyslu §14a zákona o azylu. Dovozuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí
žalovaného a navazujícího rozsudku krajského soudu. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil
rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Požádal o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
IV.
[4] Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření. Podle žalovaného nejsou uplatněné
námitky důvodné. Navrhl kasační stížnost odmítnout pro nepřijatelnost, popř. zamítnout.
V.
[5] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Přesahem vlastních zájmů, který ve věcech azylu jedině vede k meritornímu
projednání kasační stížnosti, je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je, kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce, pro Nejvyšší správní soud také nezbytné vyslovit
právní názor k určitému typu případů či právních otázek. To znamená, že přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky může jednat v případě,
že se kasační stížnost týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře
Nejvyššího správního soudu nebo byly řešeny rozdílně. Přijatelná může být kasační stížnost
také tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O takové
pochybení se může jednat především tehdy, nerespektoval-li krajský soud ustálenou judikaturu,
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo krajský
soud v konkrétním případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. K tomu
srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/2006 - 59, ze dne
22. 5. 2013, č. j. 6 Azs 11/2013 - 18, ze dne 19. 6. 2013, č. j. 7 Azs 13/2014 - 52, a ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 2, všechny přístupné na www.nssoud.cz.
[6] Lze tedy shrnout, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně
v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou v judikatuře řešeny rozdílně; (3) bude třeba učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném
rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně
právního postavení stěžovatele.
[7] V dané věci nevyvstala žádná právní otázka, která by dosud nebyla v judikatuře
Nejvyššího správního soudu řešena, popř. byla řešena rozdílně. Rovněž tak Nejvyšší správní soud
neshledal důvod, pro který by bylo nutno učinit judikaturní odklon. Krajský soud se také
nedopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení
stěžovatelky. Krajský soud posoudil věc v souladu s konstantní judikaturou, od které neshledal
Nejvyšší správní soud důvod se odchýlit.
[8] Ve vztahu k námitkám poukazujícím na nepřezkoumatelnost lze zmínit např. rozsudky
ze dne 19. 12. 2013, č. j. 9 Azs 16/2013 - 26, ze dne 22. 1. 2004, č. j. 4 Azs 55/2003 - 51,
ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, ze dne 13. 4. 2004, č. j. 3 Azs 18/2004 - 37,
ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008 - 75, ze dne 21. 5. 2015,
č. j. 7 Afs 69/2015 - 45, ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS,
ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, publ. pod č. 689/2005 Sb. NSS.
[9] Judikatura zdejšího soudu se opakovaně vyjádřila i k otázce opakovaných žádostí
o udělení mezinárodní ochrany. Viz rozsudky ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 - 65, ze dne
8. 9. 2011, č. j. 7 Azs 28/2011 - 74, ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011 - 96, ze dne 29. 11. 2017,
č. j. 2 Azs 363/2017 - 35 atp. Vyplývá z nich, že institut opakované žádosti neslouží k upřesňování
či skutkovému doplňování předchozí žádosti, ale jeho hlavním účelem je postihnout případy,
kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele
a které nemohl uplatnit bez vlastního zavinění během předchozího řízení. V případě přezkumu
rozhodnutí žalovaného o zastavení řízení o žádosti o mezinárodní ochranu podle §25 písm. i)
zákona o azylu ve spojení s §10a odst. 1 písm. e) téhož zákona se krajský soud z povahy věci
zaměřuje na revizi úvahy žalovaného, zda skutečně opakovaná žádost o mezinárodní ochranu
neobsahovala nové skutečnosti, které žadatel bez svého zavinění nemohl uplatnit již v žádosti
předchozí. Podle názoru zdejšího soudu postupoval krajský soud i žalovaný v souladu
s uvedenou judikaturou. K vážné újmě ve smyslu §14a lze pak rovněž poukázat na konstantní
judikaturu zdejšího soudu, např. na rozhodnutí ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 463/2004 - 43,
ze dne 17. 2. 2011, č. j. 1 Azs 31/2010 - 69, ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006 - 82, ze dne
21. 5. 2008, č. j. 2 Azs 48/2007 - 71, ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, ze dne
13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 - 68.
[10] Nelze přehlédnout rovněž to, že stěžovatel požádal o udělení mezinárodní ochrany
v návaznosti na udělení správního vyhoštění (v České republice žil od roku 2006, o azyl požádal
poprvé v roce 2013), přičemž druhou žádost podal až v návaznosti na pobytovou kontrolu
provedenou dne 15. 4. 2017, při níž se prokázal cestovním pasem platným do 3. 12. 2015;
jelikož již v minulosti nerespektoval výjezdní příkaz, byl dne 16. 4. 2017 zajištěn (podrobněji
viz řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 Azs 288/2016 a sp. zn. 1 Azs 243/2017). V jeho
jednání tak lze spatřovat i účelovost (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
10. 2. 2006, č. j. 4 Azs 129/2005 - 54, a ze d ne 29. 6. 2005, č. j. 4 Azs 519/2004 - 83, a usnesení
téhož soudu ze dne 9. 8. 2017, č. j. 7 Azs 204/2017 - 22).
[11] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy
poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud
neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační
stížnost jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[12] Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, protože o tomto mimořádném opravném prostředku bylo
rozhodnuto bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení a dalších
nezbytných procesních úkonech (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
12. 1. 2017, č. j. 5 As 278/2016 - 16, ze dne 16. 2. 2017, č. j. 9 As 308/2016 - 35).
[13] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[14] Stěžovateli byla v řízení o žalobě ustanovena advokátka, která stěžovatele zastupuje
i v řízení o kasační stížnosti. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát
(§35 odst. 8 ve spojení s §120 s. ř. s.). Náklady řízení o kasační stížnosti sestávají z odměny
advokátky za jeden úkon právní služby (písemné podání ve věci samé – kasační stížnost) v částce
3 100 Kč podle §7, §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, a náhrady hotových výdajů v částce 300 Kč podle §13 odst. 3 citované
vyhlášky. Protože ustanovená advokátka je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se její
odměna o částku odpovídající této dani, kterou je povinna odvést podle zákona č. 235/2004 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů, tj. o 714 Kč. Celkem tedy odměna ustanovené advokátky činí
4 114 Kč. Tato částka jí bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu
Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. března 2018
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu