ECLI:CZ:NSS:2018:7.AZS.400.2017:20
sp. zn. 7 Azs 400/2017 - 20
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: M. M., zastoupen
Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalované: Policie
České republiky, Krajské ředitelství policie Libereckého kraje, se sídlem nám. Dr. E. Beneše
584/24, Liberec, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad
Labem – pobočka v Liberci ze dne 24. 11. 2017, č. j. 73 A 2/2017 – 28,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 24. 11. 2017,
č. j. 73 A 2/2017 – 28, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím žalované ze dne 29. 9. 2017, č. j. KRPL-95314-9/ČJ-2017-180022-SV, byl
žalobce podle §124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu
cizinců“), zajištěn za účelem správního vyhoštění na dobu 90 dnů ode dne omezení osobní
svobody.
II.
[2] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Ústí
nad Labem – pobočka v Liberci. Usnesením ze dne 24. 11. 2017, č. j. 73 A 2/2017 – 28, krajský
soud řízení o žalobě zastavil podle §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců ve spojení
s §47 písm. c) s. ř. s. Důvodem byla skutečnost, že mu dne 16. 11. 2017 žalovaná sdělila,
že zajištění žalobce na základě žalobou napadeného rozhodnutí bylo dne 6. 10. 2017 ukončeno,
neboť v důsledku podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany byl žalobce zajištěn podle §46a
odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů.
III.
[3] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační
stížnost z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[4] Stěžovatel namítal, že §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců nelze aplikovat
pro neslučitelnost s právem Evropské unie, a to s článkem 15 směrnice Evropského parlamentu
a Rady č. 2008/115/ES ze dne 16. 12. 2008, o společných normách a postupech v členských
státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (dále jen
„směrnice“). Stěžovatel má právo, aby jeho věc byla co nejrychleji projednána a současně aby,
pokud je nezákonně zajištěn, byl neprodleně propuštěn na svobodu, což je jeho subjektivní
(unijní) právo, které výslovně vyplývá z tohoto ustanovení směrnice. Nestihne-li krajský soud
rozhodnout dříve, než je zajištění ukončeno, v případě, že došlo k propuštění cizince ze zařízení,
nedostalo se tak cizinci efektivní soudní ochrany ve smyslu čl. 15 směrnice. Faktickým
vyloučením soudního přezkumu nelze o efektivní soudní ochraně ve smyslu směrnice mluvit
vůbec. K porušení zásady efektivity v případě zastavení řízení o žalobě však dochází i z důvodu
faktického vyloučení možnosti požadovat náhradu škody či nemateriální újmy způsobené
porušením unijního práva ze strany státu. Příslušný krajský soud má proto v souladu s právem
Evropské unie povinnost meritorně rozhodnout i v případě, že cizinec již není zajištěn. Jelikož
krajský soud aplikoval §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, ačkoliv je toto ustanovení
ve zřetelném rozporu s Evropskou úmluvou a Listinou základních práv Evropské unie, dopustil
se nesprávné aplikace evropského práva, která má za následek nezákonnost napadeného usnesení.
[5] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
IV.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost je důvodná.
[8] Otázkou, zda krajský soud může ustanovení §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců
aplikovat a řízení zastavit, aniž žalobu proti rozhodnutí o zajištění meritorně projedná,
se Nejvyšší správní soud již opakovaně zabýval, a to v rozsudcích ze dne 29. 11. 2017,
č. j. 6 Azs 320/2017 – 20, ze dne 21. 12. 2017, č. j. 10 Azs 317/2017 – 31, a ze dne 17. 1. 2018,
č. j. 6 Azs 381/2017 - 14.
[9] V rozsudku ze dne 29. 11. 2017, č. j. 6 Azs 320/2017 – 20, Nejvyšší správní soud dospěl
k závěru, že „nelze-li se dle §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců domoci u soudu vyslovení nezákonnosti
rozhodnutí o zajištění policií ani v jednom stupni řízení z důvodu, že omezení osobní svobody již dle tohoto
rozhodnutí netrvá, je taková vnitrostátní úprava neaplikovatelná pro rozpor s právem Evropské unie, a to s čl. 15
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. 12. 2008, o společných normách
a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, a s čl. 6
a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie ve spojení s čl. 5 odst. 4 a 5 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod.“
[10] V podrobnostech lze plně odkázat na odůvodnění citovaného rozsudku. Zajištění cizince
podle zákona o pobytu cizinců představuje institut, jenž zasahuje do základního lidského práva
cizince na osobní svobodu, garantovaného řadou mezinárodních a vnitrostátních instrumentů,
zejména čl. 5 odst. 1 písm. f) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též
„Evropská úmluva“), na nějž je odkazováno i čl. 52 odst. 3 ve spojení s čl. 6 Listiny základních
práv Evropské unie, a čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
[11] Podle čl. 5 odst. 4 a 5 Evropské úmluvy má každý, kdo byl zbaven svobody zatčením
nebo jiným způsobem, právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl
o zákonnosti jeho zbavení svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné;
garantováno je též právo na odškodnění. Právo na soudní ochranu garantuje čl. 6 odst. 1
Evropské úmluvy. Právo na soudní přezkum není omezeno pouze na dobu, po kterou trvá
zajištění.
[12] Soudní přezkum zajištění za účelem vyhoštění garantuje taktéž evropská směrnice
č. 2008/115/ES v čl. 15 odst. 2 a 3. Pokud zajištění nařídily správní orgány, členské státy jsou
povinny zajistit rychlý soudní přezkum zákonnosti zajištění. Pokud je zajištění nezákonné, musí
být dotčený státní příslušník třetí země okamžitě propuštěn. V každém případě je zajištění
přezkoumáváno v přiměřených časových odstupech na žádost dotčeného státního příslušníka
třetí země nebo z moci úřední. V případě dlouhodobého zajištění podléhá tento přezkum
soudnímu dohledu. Ani z těchto ustanovení nevyplývá žádné omezení práva na soudní přezkum
pouze na dobu, po kterou je cizinec zajištěn.
[13] Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud z uvedených důvodů nemohl aplikovat
§172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, ale měl napadené rozhodnutí meritorně,
v rozsahu žalobních bodů, přezkoumat.
[14] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené napadené usnesení krajského soudu
podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud je v dalším řízení
vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku
(§110 odst. 4 s. ř. s.).
[15] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. února 2018
Mgr. David Hipšr
předseda senátu