ECLI:CZ:NSS:2018:7.AZS.443.2018:34
sp. zn. 7 Azs 443/2018 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: A. B., zastoupena
Mgr. Radimem Strnadem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované: Policie České
republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, P. O. Box 78, Praha 3,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 9. 2018,
č. j. 41 A 41/2018 - 26,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) domáhá zrušení
výše označeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
žalované ze dne 23. 7. 2018, č. j. CPR-29000-2/ČJ-2017-930310-V243, jímž bylo zamítnuto
odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie
Jihomoravského kraje ze dne 7. 9. 2017, č. j. KRPB-60542/ČJ-2017-060026-SV. Tímto
rozhodnutím bylo stěžovatelce dle §119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky, v rozhodném znění (dále též „zákon o pobytu cizinců“),
uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou jí nelze umožnit vstup na území
členských států Evropské unie, v délce 3 měsíců.
[2] Podáním ze dne 30. 10. 2018 stěžovatelka požádala o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Uvedla, že nepřiznáním odkladného účinku by nabyl právní moci výše označený
rozsudek krajského soudu, což by mělo za následek zánik oprávnění stěžovatelky pobývat
na území České republiky. Stěžovatelka má na území České republiky vytvořeny zejména osobní
vazby. Po celou dobu svého pobytu v ČR se nadto věnovala studiu, jakožto přípravě na své
budoucí povolání. Opuštění území by pro stěžovatelku představovalo nenahraditelnou újmu.
Musela by ukončit studium bez možnosti v něm pokračovat, čímž by byla zásadně ovlivněna její
možnost výběru budoucího povolání. Stěžovatelka by rovněž ztratila zázemí, které si za dobu
svého pobytu v České republice vybudovala. Doplnila, že její jednání, v důsledku kterého jí bylo
správním orgánem I. stupně uloženo správní vyhoštění, nebylo jednáním úmyslným ani
vědomým. Rovněž délka doby, po kterou po kterou nelze stěžovatelce umožnit vstup na území
členských států Evropské unie (3 měsíce), svědčí o skutečnosti, že správní orgán I. stupně
zohlednil celkovou situaci stěžovatelky. Stěžovatelka zdůraznila, že v případě realizace správního
vyhoštění by po dobu nejméně 3 měsíců, ale reálně po dobu delší, neměla možnost získat jiný
druh povolení k pobytu v České republice (s ohledem na lhůty vážící se k rozhodováním
o jednotlivých druzích pobytu). Stěžovatelka odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu
a vyslovila přesvědčení, že s ohledem na zachování práva na spravedlivý proces by měl být její
kasační stížnosti přiznán odkladný účinek. Doplnila, že újma způsobená jiným osobám přiznáním
odkladného účinku je zanedbatelná, resp. žádná. Stěžovatelce totiž bylo uloženo vyhoštění
z důvodu chybějícího povolení pro zaměstnání. Újma způsobená vyhoštěním by proto byla
nepoměrně vyšší, než újma způsobená přiznáním odkladného účinku. Přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti by nebylo ani v rozporu s důležitým veřejným zájmem, neboť působení
stěžovatelky na území České republiky doposud nezavdalo domněnku, že by svým pobytem
takový zájem narušovala.
[3] Žalovaná se k návrhu na přiznání odkladného účinku vyjádřila přípisem ze dne
12. 11. 2018, v němž navrhla zamítnutí návrhu, neboť dle jejího názoru stěžovatelka neuvedla
žádné relevantní důvody, na základě kterých by jí měl být odkladný účinek přiznán.
[4] Kasační stížnost nemá podle §107 s. ř. s. odkladný účinek, Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže
by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s veřejným zájmem. Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je tedy
podmíněna kumulativním splněním dvou podmínek: (i) výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a (ii) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku Nejvyšší správní soud vycházel
především z předpokladu, že nedojde-li k odkladu právních účinků napadeného rozsudku
do doby meritorního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, může být
stěžovatelka v důsledku právních účinků pravomocného a vykonatelného správního rozhodnutí
nucena opustit území České republiky. Stěžovatelce by tak hrozila značná újma, neboť jak
Nejvyšší správní soud uvedl, „[j]e-li přezkoumáváno rozhodnutí příslušných správních orgánů o správním
vyhoštění, je újma, hrozící stěžovateli z jeho výkonu, zřejmá ze samotné povahy tohoto rozhodnutí. To platí
přinejmenším, pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces a práva na respektování soukromého života.“
(viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25,
č. 3169/2015 Sb. NSS).
[6] Právě k újmě na právu na spravedlivý proces (k němuž náleží mj. právo účastníka
vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem či udělovat mu konkrétní
pokyny pro výkon zastoupení atp.) by mohlo v projednávaném případě dojít nepřiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100; ze dne 16. 8. 2012, č. j. 4 As 56/2012 - 58; nebo ze dne
5. 11. 2014, č. j. 1 Azs 140/2014 - 25). Tuto újmu přitom Nejvyšší správní soud považuje
za nepoměrně větší, než jaká hrozí jiným osobám v důsledku přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, žádná taková potenciální újma třetích osob totiž nebyla zjištěna (viz obdobně usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25).
[7] Nejvyšší správní soud zároveň neshledal, že by byl přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti zásadně narušen veřejný zájem. Odkladný účinek kasační stížnosti neznemožní
definitivně výkon správního rozhodnutí, neboť přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
se účinky napadeného rozhodnutí toliko odkládají. I v případě, že je správní rozhodnutí vydáno
ve veřejném zájmu, neznamená nutně odklad jeho účinků rozpor s takovýmto veřejným zájmem.
K naplnění veřejného zájmu totiž může postačovat i pozdější nastoupení účinků správního
rozhodnutí.
[8] Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti jsou v daném případě splněny, a proto rozhodl tak, že kasační stížnosti přiznal
odkladný účinek.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2018
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu