ECLI:CZ:NSS:2018:8.AFS.20.2017:40
sp. zn. 8 Afs 20/2017 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Alešem Roztočilem v právní
věci žalobkyně: METALVIS, s.r.o., se sídlem Areál ZD 61, Babice, zast. Mgr. Janem
Drozdem, advokátem, se sídlem třída Tomáše Bati 3067, Zlín, proti žalovanému: Generální
ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2015,
č. j. 29351-3/2015-900000-304.4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 6. 1. 2017, č. j. 62 Af 80/2015 - 37,
takto:
Řízení se p řeru š u j e.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Celního úřadu pro Zlínský kraj (dále jen „celní úřad“) ze dne 10. 10. 2014,
č. j. 1770-165/2014-640000-51 (dále jen „dodatečný platební výměr“), bylo žalobkyni podle
§264 odst. 1 a odst. 3 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, (s účinností ke dni 29. 7. 2016
byl tento zákon zrušen zákonem č. 242/2016 Sb., celní zákon; pozn. Nejvyššího správního
soudu), ve spojení s ustanovením čl. 78 odst. 3, čl. 201 odst. 3, čl. 220 odst. 1 a čl. 221 odst. 1
nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, (dále jen „celní
kodex“) a na základě článku 1 nařízení Rady (ES) č. 91/2009 ze dne 26. ledna 2009 o uložení
konečného antidumpingového cla na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa
nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „nařízení č. 91/2009“), doměřeno
antidumpingové clo ve výši 539.360 Kč z důvodu nepreferenčního původu zboží (spojovací
materiál); dle §251 odst. 1 písm. a) daňového řádu vznikla žalobkyni také povinnost uhradit
penále z doměřené částky ve výši 107.872 Kč.
[2] Celní úřad u žalobkyně provedl kontrolu po propuštění zboží podle článku 78 celního
kodexu a podle ustanovení §127 celního zákona. Touto kontrolou bylo zjištěno, že žalobkyně
deklarovala v celním prohlášení nesprávné údaje týkající se původu zboží. Zboží, které
bylo propuštěno do režimu volného oběhu na základě rozhodnutí o propuštění zboží ze dne
10. 4. 2012, ev. č. 12CZ13640017TU4EZ0, bylo původní v Čínské lidové republice, nikoliv
v Tchaj-wanu, jak deklarovala žalobkyně. Celní úřad toto zjištění opřel zejména o zprávu z mise
Evropského úřadu pro boj proti podvodům (dále jen „OLAF“) ze dne 9. 7. 2014,
č. OF/2011/0978/B1, včetně příloh (dále jen „zpráva OLAF“).
[3] Žalovaný shora specifikovaným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a dodatečný
platební výměr potvrdil.
[4] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného krajský soud shora specifikovaným rozsudkem
zamítl. Ke vzneseným žalobním námitkám krajský soud uvedl, že skutkový stav, dle kterého
je původ předmětného zboží v Čínské lidové republice, plně odpovídá zprávě OLAF, která
je přípustná jakožto důkaz. Krajský soud se v odůvodnění napadeného rozsudku explicitně
zabýval zejména žalobkyní předestřenými žalobními body. Výslovně se přitom nezabýval otázkou
platnosti nařízení č. 91/2009 (žádná ze stran řízení před krajským soudem ostatně v tomto směru
žádné námitky nevznesla).
[5] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační
stížnost, v níž v obecné rovině namítla, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný
pro nedostatek důvodů, neboť krajský soud nezvážil „oprávněnost“ nařízení č. 91/2009, přičemž
ani nevzal v potaz skutečnost, že dané nařízení bylo zrušeno nařízením Komise (EU) č. 2016/278
ze dne 26. února 2016, o zrušení konečného antidumpingového cla uloženého na dovoz
některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky,
rozšířeného na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli z Malajsie
bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Malajsie C/2016/1316 (dále jen „nařízení
č. 2016/278“). Krom toho považuje stěžovatelka napadený rozsudek za nezákonný,
což odůvodňuje tím, že výše popsané zprávy OLAF dostatečně neprokazují skutečnost, že původ
stěžovatelkou dovezeného zboží je skutečně v Čínské lidové republice.
[6] Stěžovatelka v kasační stížnosti dále upřesnila, že nařízení č. 91/2009 bylo od počátku
(tedy od jeho vydání) neplatné. V této souvislosti stěžovatelka upozornila, že dané nařízení
bylo zrušeno nařízením č. 2016/278 z toho důvodu, že uvalení antidumpingového
cla na předmětné spojovací prostředky bylo dle závěrů zprávy Odvolacího orgánu Světové
obchodní organizace „European Communities – Definitive Anti-Dumping Measures on Certain Iron or Steel
Fasteners from China“, č. WT/DS397/AB/RW, ze dne 18. 1. 2016 (dále jen „zpráva odvolacího
orgánu“), v rozporu s čl. 2.4, čl. 2.4.2, čl. 4.1, čl. 3.1, čl. 6.1.2, čl. 6.4, čl. 6.2, čl. 6.5 a čl. 6.5.1
Dohody o provádění čl. VI Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994
(dále jen „antidumpingová dohoda“). Jelikož samotné nařízení č. 91/2009 bylo vydáno
na základě nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými
dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (dále jen „základní nařízení 1“)
později nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně
před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství
(dále jen „základní nařízení 2“), a vzhledem k tomu, že obě základní nařízení byla vydána
též s cílem přejmutí závazků plynoucích Evropskému společenství z antidumpingové dohody
a z čl. IV Všeobecné dohody o clech a obchodu (dále jen „GATT“), domnívá se stěžovatelka,
že závěry zprávy odvolacího orgánu nepřímo značí i rozpor nařízení č. 91/2009 se základními
nařízeními 1 a 2. Ačkoli Evropská komise nakonec v reakci na zprávu odvolacího orgánu
přistoupila ke zrušení nařízení č. 91/2009, učinila tak pouze s účinky ex nunc. Stěžovatelka
má naproti tomu za to, že důvody pro zrušení nařízení č. 91/2009 byly dány již od počátku,
což má vyplývat ze samotné zprávy odvolacího orgánu. Skutečnost, že Komise přistoupila
ke zrušení nařízení č. 91/2009 toliko s účinky ex nunc nemá vliv na to, že dané nařízení bylo
po celou dobu své účinnosti v rozporu s výše vyčtenými ustanoveními antidumpingové dohody,
stejně jako se základními nařízeními 1 a 2, pročež bylo od počátku neplatné.
[7] Ačkoli stěžovatelka vznesla otázku platnosti nařízení č. 91/2009 poprvé až v řízení
o kasační stížnosti, je Nejvyšší správní soud povinen zabývat se jí i přes limity ustanovení
§104 odst. 4 s. ř. s. Zpráva odvolacího orgánu byla členům Světové obchodní organizace
rozeslána až dne 18. 1. 2016 a ke zrušení předmětného antidumpingového cla došlo
až s účinností od 28. 2. 2016. Stěžovatelka přitom podala žalobu proti rozhodnutí žalovaného
krajskému soudu již dne 27. 7. 2015. Úkolem soudu je zabývat se z moci úřední otázkou platnosti
aplikovaného právního předpisu. Z tohoto důvodu lze skutečnost, že krajský soud neposuzoval
účinky zprávy odvolacího orgánu a nařízení č. 2016/278 na (ex tunc) platnost nařízení
č. 91/2009, vyhodnotit jako určitý deficit odůvodnění napadeného rozsudku. Na základě těchto
argumentů Nejvyšší správní soud naznal, že není namístě příslušnou kasační námitku odmítnout
podle §104 odst. 4 s. ř. s.
[8] Kasační stížnost splňovala veškeré zákonné předpoklady pro věcné posouzení
její důvodnosti. Nejvyšší správní soud následně shledal, že je dán důvod pro přerušení řízení.
[9] Podle §48 odst. 2 písm. c) s. ř. s., předseda senátu řízení usnesením přeruší, jestliže rozhodnutí
závisí na otázce, kterou není v tomto řízení soud oprávněn řešit. Evropský soudní dvůr ve svém rozsudku
ze dne 22. října 1987, Foto-Frost, 314/85, EU:C:1987:452, v bodech 11 až 20 shledal,
že vnitrostátní soudy členských států nemají pravomoc prohlásit akty orgánů Společenství
(nyní Evropské unie) za neplatné. Vnitrostátní soudy však mohou zkoumat platnost právního
aktu Společenství (Evropské unie), a pokud usoudí, že důvody neplatnosti dovolávané účastníky
řízení, nejsou opodstatněné, mohou je odmítnout a učinit závěr, že akt je platný v plném rozsahu.
[10] Nejvyšší správní soud má za to, že stěžovatelčinu námitku, poukazující na rozpor
nařízení č. 91/2009 se základními nařízeními a s antidumpingovou dohodou, nelze bez dalšího
shledat neopodstatněnou. Sama Komise totiž v nařízení č. 2016/278 uvedla jako důvod zrušení
předmětného antidumpingového cla právě závěry obsažené ve zprávě odvolacího orgánu. Podle
této zprávy je antidumpingové clo, uložené nařízením č. 91/2009, neslučitelné s články 2.4, 2.4.2,
3.1, 4.1, 6.1.2, 6.2, 6.4, 6.5 a 6.5.1 antidumpingové dohody. Zcela logickou se přitom jeví i úvaha,
že pakliže je nařízení č. 91/2009 v rozporu s vyjmenovaným ustanoveními antidumpingové
dohody (což Komise v zásadě uznala), je patrně v rozporu i se základními nařízeními,
jež jednotlivá ustanovení antidumpingové dohody transformovala do rámce sekundárního práva
Evropské unie. Vydáním nařízení č. 91/2009 a uložením antidumpingového cla proto Komise
překročila limity základních nařízení, což činí předmětné prováděcí nařízení neplatným
od samého počátku.
[11] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud vážil další procesní postup spočívající
v položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie. Jelikož se v otázce platnosti
nařízení č. 91/2009 klonil spíše k negativnímu závěru a zároveň je sám instančně nejvyšším
soudem rozhodujícím ve věci samé, byl by k takovému postupu povinován ustanovením
čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie, ve spojení s výše citovanými závěry Evropského
soudního dvora.
[12] K položení předběžné otázky na platnost nařízení č. 91/2009 Nejvyšší správní soud
nepřistoupil z důvodu zamezení tvorby duplicit. V Úředním věstníku Evropské unie (C 277)
byla dne 21. 8. 2017 zveřejněna na str. 22 pod č. 2017/C 277/32 informace o podání žádosti
o rozhodnutí o předběžné otázce podané Commissione tributaria di primo grado di Bolzano
(Itálie) dne 21. dubna 2017 – Rotho Blaas Srl v. Agenzia delle Dogane e dei Monopoli,
věc C-207/17
1
. Předběžné otázky byly v uvedené věci položeny takto (citováno s výjimkou
odkazů v textu):
1
http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=uriserv:OJ.C_.2017.277.01.0022.01.CES&toc=OJ:C:2017:277:TOC#ntr3-
C_2017277CS.01002201-E0003
I) Jsou nařízení (ES) č. 91/2009 „o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých
spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky“ (
1
),,
[s] prováděcím nařízením (EU) č. 924/2012, „kterým se mění nařízení (ES) č. 91/2009
o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa
nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky“ (
2
), [a] prováděcí nařízení (EU)
č. 519/2015 „o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých spojovacích prostředků
ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky, rozšířeného na dovoz
některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli zasílaných z Malajsie bez ohledu
na to, zda je u nich deklarován původ z Malajsie, na základě přezkumu opatření
před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 1225/2009“ (
3
)
neplatná/protiprávní/neslučitelná s článkem VI všeobecné dohody o clech a obchodu
z roku 1994 a s rozhodnutím DSB WTO ze dne 28. července 2011?
II) Pokud bude rozhodnuto o neplatnosti/protiprávnosti/neslučitelnosti nařízení (ES)
č. 91/2009 o uložení antidumpingového cla a s ním souvisejících prováděcích nařízení
č. 924/2012 a č. 519/2015, má zrušení antidumpingového cla uloženého na základě
sporných opatření právní účinky od okamžiku vstupu prováděcího nařízení (EU)
č. 278/2016 (
4
) v platnost, nebo ode dne vstupu sporného opatření, t.j. „základního“
nařízení (ES) č. 91/2009, v platnost?
[13] Jelikož náležitá předběžná otázka již byla Soudnímu dvoru Evropské unie položena
soudem jiného členského státu, jeví se podání další žádosti o rozhodnutí o totožné předběžné
otázce Nejvyšším správním soudem jako nadbytečné. Nejvyšší správní soud proto rozhodl
o přerušení řízení o kasační stížnosti dle §48 odst. 2 písm. c) ve spojení s §120 s. ř. s. Učinil
tak pro podobnost nyní projednávané věci s řízením ve věci týchž účastníků jím vedeném
pod sp. zn. 2 Afs 332/2016 o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 31. 10. 2016, č. j. 31 Af 17/2015 - 51. Poté, co bude o výše označené předběžné otázce
Soudním dvorem Evropské unie rozhodnuto, vysloví Nejvyšší správní soud i bez návrhu
usnesením, že se v řízení pokračuje (§48 odst. 6 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 7. března 2018
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu