ECLI:CZ:NSS:2018:8.AFS.37.2018:51
sp. zn. 8 Afs 37/2018-51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: N. E.,
zast. Mgr. Ondřejem Pecákem, advokátem se sídlem Na Ořechovce 199/24, Praha 6, proti
žalovanému: Finanční úřad pro Plzeňský kraj, se sídlem Hálkova 2790/14, Plzeň, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 2. 2018,
čj. 57 A 10/2018-24,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 2. 2018, čj. 57 A 10/2018-24, se ruší
a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Žalobkyni se vrací soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti ve výši 1 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního
soudu k rukám zástupce žalobkyně do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně 25. 1. 2018 podala u krajského soudu žalobu na ochranu proti nečinnosti
žalovaného, in eventum proti příkazu Finančního úřadu Plzeňského kraje ze dne 28. 8. 2017,
čj. 1612137/17/2300-11480-403370 včetně sdělení Finančního úřadu Plzeňského kraje ze dne
23. 11. 2017, čj. 1960734/17/2300-11480-403370; současně navrhla přiznání odkladného účinku
žalobě. Soudní poplatek splatný společně s podáním žaloby žalobkyně neuhradila. Výzvou ze dne
1. 2. 2018, čj. 57 A 10/2018-20, kterou vyhotovil a podepsal justiční čekatel, byla žalobkyně
vyzvána k úhradě soudního poplatku ve výši 2 000 Kč za podanou žalobu, a to ve lhůtě jednoho
týdne ode dne doručení výzvy. Tato výzva byla žalobkyni prostřednictvím jejího zástupce
doručena 1. 2. 2018. Platba soudního poplatku byla na účet krajského soudu připsána 9. 2. 2018.
[2] Usnesením ze dne 15. 2. 2018, čj. 57 A 10/2018-24, krajský soud řízení zastavil
a zaplacený soudní poplatek za žalobu žalobkyni vrátil. Krajský soud uvedl, že lhůta jednoho
týdne (nikoliv běžná v délce 15 dní) byla stanovena s ohledem na přednostní režim žaloby podle
§56 odst. 3 s. ř. s. a že žalobkyně byla poučena o následcích nezaplacení soudního poplatku
ve stanovené lhůtě. Konec lhůty k (dodatečnému) zaplacení soudního poplatku připadl
na 8. 2. 2018, částka 2 000 Kč, představující úhradu soudního poplatku, však byla na účet soudu
připsána až 9. 2. 2018. Krajský soud citoval rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
12. 4. 2012, čj. 9 Afs 7/2012-49, a ztotožnil se závěrem v něm uvedeným, podle kterého
je z hlediska včasnosti splnění poplatkové povinnosti rozhodný ten den, kdy je částka soudního
poplatku skutečně připsána na účet soudu. Krajský soud dodal, že tento závěr je aplikovatelný
i v případě zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních
poplatcích“) ve znění účinném od 30. 9. 2017, podle kterého se k zaplacení soudního poplatku
po marném uplynutí stanovené lhůty nepřihlíží. Protože žalobkyně soudní poplatek zaplatila
po marném uplynutí lhůty stanovené k jeho zaplacení, krajský soud řízení zastavil.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] Proti usnesení krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační
stížnost, v níž uvedla, že s rozhodnutím krajského soudu nesouhlasí, neboť jím došlo k porušení
práva na přístup k soudu formou zužujícího, zavádějícího a formalistického výkladu zákona.
[4] Stěžovatelka 7. 2. 2018 zaslala poštovní poukázkou soudní poplatek, který byl na účet
soudu připsán 9. 2. 2018, tj. jeden den po lhůtě stanovené ve výzvě z 1. 2. 2018. Napadené
usnesení bylo vyhotoveno 15. 2. 2018. Soud tak řízení zastavil v době, kdy věděl, že byl soudní
poplatek na jeho účet připsán a měl „z čeho“ učinit úkon ve věci.
[5] Stěžovatelka citovala relevantní ustanovení zákona o soudních poplatcích ve znění
účinném před novelou provedenou zákonem č. 296/2017 Sb. i ve znění po této novele,
důvodovou zprávu k novele a polemizovala o smyslu a účelu novelizovaného zákonného
ustanovení. Zkrácení lhůty k zaplacení soudního poplatku z 15 dní na jeden týden podle
stěžovatelky neposkytovalo dostatečný prostor k úhradě soudního poplatku. Přednostně (§56
odst. 3 s. ř. s.) není totéž co výjimečně (§9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Zkrácení lhůty
k úhradě soudního poplatku u zcela běžné žaloby v režimu §56 odst. 3 s. ř. s. bez jakéhokoliv
odůvodnění považuje stěžovatelka za nepřezkoumatelné. Krajské soudy navíc neumožňují
vygenerování variabilního symbolu pro identifikaci platby soudního poplatku, čímž účastníky
řízení, kteří chtějí využít bezhotovostní platbu, nutí nechat se k úhradě poplatku vyzvat.
[6] Stěžovatelka dále namítla, že krajský soud neregistroval žádost o odklad vykonatelnosti
správního rozhodnutí. V napadeném usnesení krajský soud též nerozlišuje, zda požadoval platbu
soudního poplatku za žalobu na ochranu proti nečinnosti nebo za žalobu proti rozhodnutí
správního orgánu.
[7] Stěžovatelka požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[8] Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[9] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s napadeným usnesením krajského
soudu. Dodal, že pokud by nebylo řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného
zastaveno, bylo by na místě žalobu odmítnout z důvodu předčasnosti, protože stěžovatelka
nevyčerpala prostředky k ochraně proti nečinnosti správního orgánu. Také nepodala řádně a včas
odpor proti příkazu.
[10] Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek
a aby kasační stížnost zamítl.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[11] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal jí napadené usnesení krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační
stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející
řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].
[12] Nejvyšší správní soud nejprve připomíná, že bylo-li řízení zastaveno, přichází pojmově
v úvahu pouze kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., jako zvláštní ustanovení
ve vztahu k ostatním důvodům podle §103 odst. 1 s. ř. s. (srov. např. usnesení NSS ze dne
27. 4. 2011, čj. 2 As 15/2011-111). Nejvyššímu správnímu soudu tak přísluší se v souzené věci
zabývat pouze tím, zda bylo namístě řízení zastavit, tj. zda krajský soud správně
a přezkoumatelným způsobem posoudil otázku včasného zaplacení soudního poplatku
za podanou žalobu a zda zastavením řízení respektoval i právo stěžovatelky na spravedlivý
proces.
[13] Judikatura Nejvyššího správního soudu je ustálena v závěru, podle kterého: „Z hlediska
včasnosti splnění poplatkové povinnosti je rozhodný ten den, kdy je částka soudního poplatku skutečně připsána
na účet soudu.“ (právní věta k rozsudku NSS ze dne 12. 4. 2012, čj. 9 Afs 7/2012-49).
[14] Zákon o soudních poplatcích byl s účinností od 30. 9. 2017 novelizován zákonem
č. 296/2017 Sb. Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve znění účinném po této
novelizaci [n]ebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání
nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň
15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení
poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
[15] Zákon o soudních poplatcích ani ve svém novelizovaném znění nestanoví, kdy je poplatková
povinnost splněna, rozhodne-li se účastník řízení (resp. jeho zástupce) uhradit soudní poplatek
bezhotovostním převodem prostřednictvím peněžního ústavu či, jako v souzeném případě,
poštovní poukázkou. Neexistuje však žádný rozumný důvod jakkoliv měnit v návaznosti
na výzvu soudu vydanou po novelizaci zákona o soudních poplatcích zákonem č. 296/2017 Sb.
judikatorně ustálený závěr zde připomenutý shora v odstavci [13]. To znamená, že i soudní
poplatek hrazený na výzvu soudu vydanou po 30. 9. 2017 je zaplacen v den, kdy je částka
soudního poplatku skutečně připsána na účet soudu (při platbě bezhotovostním převodem
či poštovní poukázkou) nebo kdy se kolky, jimiž je soudní poplatek zaplacen, dostanou
do dispozice příslušného soudu (k tomu srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2008,
sp. zn. IV. ÚS 1582/08 a tomuto usnesení předcházející rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 14. 5. 2008, čj. 2 Afs 7/2008-144).
[16] Okamžik splnění poplatkové povinnosti v důsledku novelizace zákona o soudních
poplatcích změn nedostál. Stěžejní pro posouzení projednávané kasační stížnosti je však podle
Nejvyššího správního soudu fakt, že v novelizovaném znění §9 zákona o soudních poplatcích
je výslovně stanovena lhůta, kterou má soud účastníkovi řízení, který soudní poplatek nezaplatil
s podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, určit
k dodatečnému zaplacení. Tato zákonná lhůta činí alespoň 15 dní, byť zákon připouští, že soud
může výjimečně určit lhůtu kratší. Ze zákona tak přímo plyne, že zkrácení zákonné lhůty
pro platbu soudního poplatku nemůže být pravidlem, ale je přípustné pouze ve výjimečných
případech. Jako každou jinou výjimku z pravidla je nezbytné aplikovat ji pouze restriktivně
a s náležitým odůvodněním, a to již v okamžiku stanovení kratší lhůty pro platbu soudního
poplatku.
[17] V souzeném případě byla stěžovatelka k dodatečnému zaplacení soudního poplatku
za žalobu vyzvána výzvou, v níž bylo uvedeno pouze, že krajský soud „vyzývá žalobkyni, aby ve lhůtě
jednoho týdne ode dne doručení této výzvy zaplatila soudní poplatek za žalobu na ochranu proti nečinnosti
správního orgánu, který činí (…) 2.000,- Kč, a to v kolcích na přiloženém tiskopise nebo na účet Krajského
soudu v Plzni“; následovalo poučení o důsledcích nezaplacení soudního poplatku v uvedené lhůtě.
Citovaná výzva neobsahovala žádné důvody pro zkrácení lhůty pro platbu soudního poplatku.
Až v kasační stížností napadeném usnesení krajský soud vysvětlil, že „[d]aná lhůta (tj. nikoliv běžná
v délce 15 dnů) byla stanovena s ohledem na přednostní režim žaloby podle §56 odst. 3 s. ř. s.“
[18] Podle Nejvyššího správního soudu samotná skutečnost, že stěžovatelka podala žalobu
proti nečinnosti správního orgánu, kterou soud projednává a rozhoduje přednostně, nezakládá
dostatečný důvod pro výjimečné určení kratší lhůty k platbě soudního poplatku než je lhůta
zákonem jako pravidelná předpokládána. Kromě toho zkrácení zákonné lhůty nelze odůvodňovat
až ex post, ale musí být vtěleno již do výzvy k dodatečnému zaplacení soudního poplatku.
[19] Zastavením řízení pro nezaplacení soudního poplatku ve zkrácené lhůtě, aniž by toto
zkrácení krajský soud odůvodnil ve výzvě, kterou stěžovatelku k dodatečné úhradě soudního
poplatku vyzval, došlo ze strany krajského soudu porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod k odepření spravedlnosti. V souzeném případě krajský soud právo na spravedlivý
proces zmařil svým postupem při odstraňování vad žaloby, neboť jednak neopodstatněně
a jednak bez jakéhokoliv odůvodnění zkrátil zákonnou lhůtu pro dodatečnou platbu soudního
poplatku.
[20] V dané věci bylo spornou právní otázkou umožnění přístupu k soudu v souladu
s Listinou základních práv a svobod. Ze všech výše uvedených důvodů je zřejmé, že toto právo
stěžovatelky krajský soud výkladem zákona o soudních poplatcích a §47 s. ř. s. v dané věci
porušil; jeho rozhodnutí o zastavení řízení je proto podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. nezákonné.
[21] K uvedenému navíc Nejvyšší správní soud doplňuje, že vzhledem k možným závažným
a nevratným dopadům do ústavního práva na přístup k soudu, jež s sebou přináší určení kratší
než pravidelné 15 denní lhůty k zaplacení soudního poplatku z žaloby, jevilo by se nejméně jako
žádoucí, aby toto určení nevyplývalo ze soudem nepřezkoumatelné výzvy soudního čekatele
či vyššího soudního úředníka (srov. k tomu též např. nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2013,
sp. zn. Pl. ÚS 31/10).
IV. Závěr a náklady řízení
[22] Z uvedených důvodů shledal Nejvyšší správní soud napadené usnesení nezákonným,
a proto ho podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, v němž
je krajský soud vázán názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku.
Krajský soud stěžovatelku znovu vyzve ke splnění poplatkové povinnosti; určí-li ji kratší než
zákonnou lhůtu k platbě soudního poplatku, toto své rozhodnutí řádně odůvodní. Neshledá-li
krajský soud žádné formální vady či překážky projednatelnosti žaloby, bude se věcí zabývat
meritorně. Krajský soud by se také měl zabývat návrhem na přiznání odkladného účinku žalobě
a platbou soudního poplatku za tento návrh; rovněž by měl důsledně rozlišovat mezi žalobou
na ochranu proti nečinnosti a žalobou proti rozhodnutí správního orgánu.
[23] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí,
jak je stanoveno v §110 odst. 3 s. ř. s.
[24] Nejvyšší správní soud současně rozhodl podle §10 odst. 1 věta prvá zákona o soudních
poplatcích o vrácení soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, který stěžovatelka zaplatila za návrh na
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O tomto návrhu Nejvyšší správní soud
nerozhodoval, neboť bezodkladným rozhodnutím o kasační stížnosti rozhodování o tomto
návrhu pozbylo smyslu
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 28. března 2018
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu