ECLI:CZ:NSS:2018:8.AS.107.2018:19
sp. zn. 8 As 107/2018-19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D.,
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobců: a) L. S.,
b) V. S., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, proti
rozhodnutí žalované ze dne 9. 3. 2016, čj. 450/16, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2018, čj. 10 A 43/2016-29,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce b) se zamítá .
II. Žalobci n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce b) (dále „stěžovatel“) i žalobkyně a) kasační stížností napadli shora označené
usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým jim soud přiznal
osvobození od soudních poplatků ve výši 2 500 Kč na každého žalobce. Kasační stížnost
žalobkyně a) byla Nejvyšším správním soudem odmítnuta usnesením ze dne 7. 6. 2018,
čj. 8 As 107/2018-14, pro opožděnost.
[2] Stěžovatel na výzvu městského soudu uvedl, že spolu se žalobkyní a) vedou společnou
rodinnou domácnost a oba pobírají starobní důchod, dohromady 24 660 Kč. K majetkovým
poměrům žalobci uvedli, že vlastní rekreační domek s pozemkem o výměře 400 m
2
a ojetý osobní
automobil, t. č. nepojízdný. Oba žalobci dle svých tvrzení trpí řadou chorob. Jejich společné
náklady tvoří náklady spojené s bydlením ve výši 12 000 Kč měsíčně, pojištění majetku 8 000 Kč
ročně, náklady na léčení a léky 2 000 Kč měsíčně. Mají dluh ve výši 300 000 Kč. Hospodaří
s částkou 3 000 Kč na potraviny a běžné výdaje.
[3] Městský soud zhodnotil, že po odečtení pravidelných měsíčních výdajů žalobcům zůstává
částka cca 7 000 Kč. Dluh ve výši 300 000 Kč soud nezohlednil, jelikož žalobci neuvedli,
že by se promítal do jejich pravidelných měsíčních příjmů. Dle zákona č. 110/2006 Sb.,
o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, činí životní minimum
pro dvě dospělé společně posuzované osoby podle §3 odst. 2 a 3 uvedeného zákona měsíčně
5 970 Kč (3 140 Kč + 2 830 Kč), soud dospěl k závěru, že žalobci nespadají do kategorie osob
zcela bez prostředků. Neodhlédl ani od toho, že jsou vlastníky nemovitosti a automobilu. Jejich
majetkové poměry tak dle soudu odůvodnily pouze částečné osvobození od soudního poplatku.
II. Obsah kasační stížnosti
[4] V podané kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že soud nevzal v úvahu, že jim dohromady
zbývá 3 000 Kč měsíčně na obživu a běžné výdaje, nepřihlédl k závaznému názoru Evropské
komise na pásmo hmotné nouze občanů, příslušníků států začleněných v Evropské unii,
a poučení je částečně nesrozumitelné v odkazu na internetové stránky.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost stěžovatele byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž
je kasační stížnost přípustná, a dle usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015,
čj. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS, nepodléhá povinnosti zaplatit soudní poplatek
a není požadováno splnění povinnosti zastoupení advokátem dle §105 odst. 2 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Poté
přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí
vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná.
[6] Předpoklady pro osvobození od soudních poplatků soudem zakotvuje §36 odst. 3 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
který stanoví, že [ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením
předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků
zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
[7] Městský soud správně poznamenal, že při posuzování podmínek pro osvobození
od soudních poplatků je to žadatel, který soudu musí tvrdit a prokázat nedostatečné majetkové
podmínky (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2011,
čj. 7 As 101/2011-66, č. 2601/2012 Sb. NSS).
[8] Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že městský soud nezohlednil, že jemu a žalobkyni a)
zbývá dohromady 3 000 Kč na obživu a běžné výdaje. Toto ovšem městskému soudu netvrdil.
Městskému soudu uvedl, že „hospodaří s částkou 3 tis. Kč/měs. na potraviny a běžné výdaje“. Z jeho
vyjádření neplyne, že žádné jiné peníze než tyto 3 000 Kč jim již nezbývají. Městský soud
tak vycházel z informací, které obdržel od stěžovatele a provedl správný výpočet finanční částky,
která zbude po odečtení výdajů, které stěžovatel tvrdil a dospěl k částce 7 000 Kč (24 660 –
12 000 – 2 000 – 700 – 3 000). Tento postup je v souladu se zákonnou úpravou a judikaturou.
[9] Nejvyšší správní soud dodává, že i kdyby stěžovatel své vyjádření zamýšlel tak, jak jej nyní
prezentuje kasačnímu soudu, neodůvodňovalo by to plné osvobození od soudních poplatků.
Nesplnil by totiž svoji důkazní povinnost. Po odečtení tvrzených výdajů (24 660 – 12 000 – 2 000
– 700) by stěžovateli a žalobkyni a) zbylo dohromady cca 10 000 Kč, což je v přímém rozporu
s tvrzením, že na potraviny a běžné výdaje má pouze 3 000 Kč.
[10] K úplnému osvobození od soudních poplatků lze přikročit pouze ve výjimečných
případech a ze zvlášť závažných důvodů. Dle usnesení rozšířeného senátu ze dne 27. 5. 2010,
čj. 1 As 70/2008-74, č. 2099/2010 Sb. NSS, „§36 odst. 3 s. ř. s. stanoví výjimku z pravidla – soudní
poplatky jsou účastníci řízení z dobrých důvodů (zejména kvůli omezení podání k soudům na ta, která jsou
vskutku vážně míněna, a kvůli částečnému krytí nákladů na fungování justice) zásadně povinni platit a pouze
výjimečně mají být od této povinnosti osvobozeni.“ Nejvyšší správní soud tak souhlasí s městským
soudem, že stěžovatelem tvrzené majetkové poměry neodůvodňovaly plné osvobození
od soudních poplatků.
[11] Námitka týkající se názoru Evropské komise na pásmo hmotné nouze občanů,
příslušníků států začleněných v Evropské unii je příliš obecná. Stěžovatel neuvádí, co má tento
názor vyjadřovat, v jakém dokumentu je vyjádřen a z jakého důvodu by měl být závazný
pro rozhodovací praxi městského soudu. Pokud stěžovatel chtěl, aby k tomuto názoru soud
přihlédl, měl jej městskému soudu sdělit. To však neučinil. Městský soud se tak nedopustil žádné
chyby. Osmému senátu Nejvyššího správního soudu zároveň není z jeho úřední povinnosti
ani znalosti znám tento názor, ani proč by se mělo jednat o názor závazný.
[12] Obdobně obecná je i poslední námitka ohledně nesrozumitelného poučení v odkazu
na internetové stránky. Stěžovatel sice namítá, že se vada týká odkazu na internetové stránky,
ale již neuvádí, v čem tento odkaz činí poučení nesrozumitelným. V poučení napadeného
usnesení je odkaz na internetové stránky www.nssoud.cz v souvislosti s informací, že soudní
poplatek za kasační stížnosti vybírá Nejvyšší správní soud a variabilní symbol pro jeho zaplacení
je možné získat na těchto internetových stránkách. Tato informace je správná a dostatečně
srozumitelná i pro právní laiky.
IV. Závěr a náklady řízení
[13] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil, proto kasační stížnost podle
§110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
[14] Výroky o náhradě nákladů řízení se opírají o §60 odst. 1 větu první s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto dle uvedených ustanovení
nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, která by jinak měla právo na náhradu nákladů
řízení, nevznikly v řízení žádné náklady nad rámec jeho úřední povinnosti. Žalobkyni a) dosud
nebylo rozhodnuto o nákladech řízení. Vzhledem k tomu, že její kasační stížnost byla odmítnuta,
nemá žádný z účastníků dle §63 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. nárok na náhradu
nákladů.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. července 2018
JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.
předseda senátu