ECLI:CZ:NSS:2018:8.AS.150.2018:19
sp. zn. 8 As 150/2018-19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D.,
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobce: Ing. J. K.,
proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2016, čj. 13426/2016-MZE-12142, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2017, čj. 8 A 82/2017-8,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadl shora označené usnesení
Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým soud odmítl jeho žalobu proti
rozhodnutí žalovaného specifikovaného v záhlaví výroku a rozhodl, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení.
[2] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda byla kasační stížnost podána v zákonné lhůtě,
protože pouze v takovém případě může být věcně projednána; přitom shledal, že kasační stížnost
byla podána opožděně.
[3] Podle §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost se podle §106 odst. 4 s. ř. s. podává u Nejvyššího
správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené
rozhodnutí vydal.
[4] Počítání lhůty pro podání kasační stížnosti se řídí §40 odst. 1 s. ř. s., dle kterého [l]hůta
stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy
došlo ke skutečnosti určující její počátek. Dle §40 odst. 2 s. ř. s. končí lhůta určená podle týdnů
uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Dle §40
odst. 4 je lhůta zachována, „bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno
prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu,
který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.“
[5] Z doručenky založené na č. l. 8 spisu městského soudu je zřejmé, že napadené usnesení
bylo stěžovateli doručeno v pátek 26. 5. 2017, kdy si jej osobně převzal. Posledním dnem lhůty
byl pátek 9. 6. 2017. Stěžovatel předal kasační stížnost k přepravě provozovateli poštovních
služeb až 15. 6. 2018, tedy více než 1 rok po uplynutí zákonné lhůty pro její podání. Zmeškání
lhůty k podání kasační stížnosti přitom nelze prominout (§106 odst. 2 poslední věta s. ř. s.).
[6] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatele odmítl pro opožděnost (§46
odst. 1 písm. b) za použití §120 s. ř. s.).
[7] Nejvyšší správní soud k tomu poznamenává, že s ohledem na opožděnost kasační
stížnosti nevyzýval stěžovatele k odstranění vad jeho podání, které spočívaly v absenci důvodů,
pro které napadá v záhlaví označené usnesení městského soudu, a uvedení, co navrhuje (petit).
Takový postup by byl s ohledem na nutné odmítnutí kasační stížnosti ryze formální a rozporný
se zásadou procesní ekonomie (obdobně viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 8. 2013, čj. 8 As 75/2013-12).
[8] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 21. srpna 2018
JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.
předseda senátu