ECLI:CZ:NSS:2018:8.AS.158.2018:57
sp. zn. 8 As 158/2018-57
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D.,
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobce: R. V.,
zast. JUDr. Mgr. Josefem Kopřivou, advokátem se sídlem Vodičkova 709/33, Praha 1, proti
žalovanému: ředitel Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, se sídlem Lannova
193/26, České Budějovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2017, čj. ŘKŘ-10928/2017,
v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích
ze dne 22. 6. 2018, čj. 50 A 84/2017-41, ve znění opravného usnesení Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 28. 6. 2018, čj. 50 A 84/2017-50,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností napadl žalovaný (dále „stěžovatel“) shora označené usnesení
Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), kterým bylo řízení zastaveno
dle §47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších přepisů
(dále jen „s. ř. s.“). Stěžovateli tímto rozhodnutím také byla uložena povinnost zaplatit žalobci
náhradu nákladů řízení ve výši 13 342 Kč a žalobci byl vrácen zaplacený soudní poplatek ve výši
2 000 Kč.
[2] V napadeném usnesení krajský soud uvedl, že dne 20. 6. 2018 obdržel od žalobce sdělení
označené jako „Úplné zpětvzetí žaloby“, podle jehož obsahu toto podání posoudil jako zpětvzetí
žaloby podle §37 odst. 4 s. ř. s. Současně se zpětvzetím žalobce požádal o náhradu nákladů řízení
a vrácení soudního poplatku. Krajský soud proto postupoval podle §47 písm. a) s. ř. s., a řízení
o žalobě zastavil. Ve vztahu k nákladům řízení odkázal na §60 odst. 3 s. ř. s. a posoudil,
že ke zpětvzetí žaloby došlo pro pozdější chování stěžovatele, resp. v návaznosti na jednání jeho
nadřízeného orgánu. Z toho důvodu má žalobce proti stěžovateli právo na náhradu nákladů
řízení.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[3] Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, jejíž důvody podřazuje
pod §103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s.
[4] Stěžovatel považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, neboť odpadl-li předmět řízení,
krajský soud měl žalobu odmítnout z důvodu nesplnění jiných podmínek řízení ve smyslu §46
odst. 1 písm. a) s. ř. s. Současně měl rozhodnout podle §60 odst. 3 věta první s. ř. s., že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V souvislosti s tím odkázal na judikaturu
Nejvyššího správního soudu týkající se nutnosti odmítnout žalobu v případě odpadnutí předmětu
řízení.
[5] Závěrem kasační stížnosti navrhl usnesení krajského soudu a opravné usnesení krajského
soudu v celém rozsahu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.
[6] Současně s kasační stížností požádal o přiznání odkladného účinku podle §107 odst. 1
s. ř. s., neboť výkon rozhodnutí by způsobil pro činnost žalovaného újmu větší, než jaká může
vzniknout jiným osobám. Přiznání odkladného účinku by nebylo v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[7] Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že kasační stížnost, jakož i návrh
na přiznání odkladného účinku, považuje za nedůvodné, a proto je navrhl zamítnout.
[8] Stěžovatel v replice uvedl, že setrvává na důvodech uvedených v kasační stížnosti.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností kasační stížnosti. Stěžovatel napadl
jak výrok o zastavení řízení, tak výrok o náhradě nákladů řízení. Dle §102 s. ř. s. je kasační
stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním
soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, domáhá zrušení soudního
rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li stanoveno
jinak. Podmínky objektivní přípustnosti kasační stížnosti jsou splněny, neboť kasační stížnost
proti rozhodnutí o zastavení řízení je přípustná.
[10] Zčásti jsou splněny také podmínky subjektivní přípustnosti, neboť kasační stížnost podal
účastník v řízení o žalobě. K otázce subjektivní přípustnosti se vyjádřil Nejvyšší správní soud
v usnesení ze dne 20. 12. 2012, čj. 1 Ans 17/2012-33, č. 2116/2010 Sb. NSS, v němž uvedl,
že „[s]ubjektivní přípustnost kasační stížností se však nevyčerpává tím, že ji podá účastník řízení. Z povahy
kasační stížnosti jakožto opravného prostředku vyplývá, že ji může podat jen ten účastník, kterému nebylo
rozhodnutím krajského soudu plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá
újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí krajského soudu, protože existenci případné újmy
lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení
účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš
významná újma, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat kasační
stížnost tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku,
který krajský soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně
založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že kasační soud napadené rozhodnutí zruší
(srov. přiměřeně usnesení NS ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní
judikatura č. 3/1997, pod č. 28, dále srov. usnesení NSS ze dne 13. 9. 2012, čj. 3 As 72/2012 – 20, nebo
usnesení NSS ze dne 30. 10. 2008, čj. 1 Afs 133/2008 – 110).“ V návaznosti na to Nejvyšší správní
soud dovodil, že kasační stížnost žalovaného, která napadá usnesení krajského soudu o zastavení
řízení z důvodu zpětvzetí žaloby, nesplňuje podmínku subjektivní přípustnosti opravného
prostředku, leda by žalovaný prokázal vznik újmy na svých právech.
[11] Závěry výše zmíněného usnesení dopadají i na nyní řešenou věc. Z argumentace
stěžovatele obsažené v kasační stížnosti vyplývá, že se nedomáhá toho, aby po případném
zrušujícím rozhodnutí Nejvyššího správního soudu krajský soud v řízení pokračoval a žalobu
meritorně projednal. Přednáší konstrukci, podle které nemělo být řízení o žalobě zastaveno,
nýbrž žaloba měla být odmítnuta. Jak v případě zastavení řízení, tak v případě odmítnutí žaloby
se řízení končí procesním rozhodnutím, aniž by předmět řízení byl meritorně projednán a vyřešen
autoritativním soudním výrokem. Stěžovatel nikterak nezpochybňuje skutečnost, že žaloba nebyla
věcně projednána. Netvrdí, že by mu samotným zastavením řízení o žalobě vznikla újma. Svoji
pozornost upírá výlučně k nákladovému výroku, byť formálně, možná vědom si judikatury
Nejvyššího správního soudu k přípustnosti kasační stížnosti proti výroku o nákladech řízení
(viz níže uvedený bod [24]), musí napadat i výrok o zastavení řízení. Část kasační stížnosti
formálně brojící proti výroku o zastavení řízení působí dojmem nutného přívažku, jehož jediným
účelem je založit přípustnost kasační stížnosti proti výroku o náhradě nákladů řízení.
[12] Jediná újma, která byla stěžovateli napadeným usnesením způsobena, pokud jde o výroky
rozhodnutí, pramení z výroku o náhradě nákladů řízení a v důsledku toho zásahu do jeho
majetkové, resp. hospodářské sféry. Tuto újmu ovšem není možné brát v úvahu při posuzování
subjektivní přípustnosti kasační stížnosti proti výroku o zastavení řízení.
[13] Soud proto uzavírá, že stěžovatel netvrdil, že by mu zastavením řízení o žalobě byla
způsobena, byť i jen minimální, újma na jeho právech. Pozice stěžovatele je tak objektivně
nahlíženo stejná, jako kdyby byla žaloba odmítnuta (takto měl dle stěžovatele krajský soud
správně postupovat). Ani v tomto případě by kasační stížnost stěžovatele nebyla subjektivně
přípustná. Z toho plyne, že stěžovatel není oprávněn napadat výrok o zastavení řízení opravným
prostředkem. Kasační stížnost směřující proti výroku městského soudu o zastavení řízení proto
musí být odmítnuta podle §46 odst. 1 písm. c) ve spojení s §120 s. ř. s. jako nepřípustná.
[14] Vzhledem k tomu, že kasační stížnost stěžovatele proti výroku o zastavení řízení
je nepřípustná, musel soud odmítnout kasační stížnost i v části týkající se nákladů řízení o žalobě
(výrok II. usnesení městského soudu, ve znění opravného usnesení), a to v souladu s §104 odst.
2 ve spojení s §46 odst. 1 písm. d) a §120 s. ř. s. Kasační stížnost proti výroku o náhradě nákladů
řízení je totiž nepřípustná nejen tehdy, pokud směřuje výlučně proti nákladovému výroku,
ale též tehdy, když sice směřuje proti hlavnímu výroku, na němž je nákladový výrok závislý,
avšak kasační stížnost proti tomuto hlavnímu výroku (zde výroku o zastavení řízení)
je nepřípustná (podrobně viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 6. 2010, čj. 7 Afs 1/2007-64,
bod [31], č. 2116/2010 Sb. NSS).
[15] Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, neboť o věci rozhodl bezprostředně po učinění všech nezbytných procesních úkonů.
Samostatné rozhodování o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by za této situace
postrádalo rozumný smysl.
IV. Závěr
[16] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost
je nepřípustná dle §104 odst. 2 s. ř. s., a proto ji podle §46 odst. 1 písm. d) s odkazem na §120
s. ř. s. odmítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého
o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[17] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3, věty první, s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., tak, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává,
jelikož kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. července 2018
JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.
předseda senátu