ECLI:CZ:NSS:2018:8.AS.183.2017:38
sp. zn. 8 As 183/2017-38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: D. Č.,
zast. JUDr. Bc. Jiřím Trnkou, advokátem se sídlem V. Talicha 1807/14, České Budějovice,
proti žalovanému: policejní prezident, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, proti rozhodnutí
policejního prezidenta ze dne 5. 9. 2016, čj. PPR-9790-6/ČJ-2016-990131, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 6. 2017, čj.
50 A 46/2016-63,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný shora specifikovaným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil
rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ve věcech kázeňských ze dne
3. 3. 2016, č. ŘKŘKZ-24/2016. Tímto rozhodnutím byl žalobce uznán vinným „ze spáchání
kázeňského přestupku podle §50 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona [zákon č. 361/2003 Sb., o služebním
poměru příslušníků bezpečnostních sborů; pozn. NSS], kterého se dopustil tím, že porušil povinnosti
příslušníka vyplývající z ustanovení §92 odst. 3 písm. h) zákona, které stanoví nepožívat alkoholické nápoje
ve služebnách, a v době služby i mimo ně, nenastupovat pod jejich vlivem do služby, neboť dne 7. 1. 2016
nastoupil jako pomocník dozorčí služby do výkonu služby, kterou měl řádně naplánovanou na dobu od 10:00
hodin do 22:00 hodin, pod vlivem alkoholu, což vyplynulo z výsledků provedených dechových zkoušek měřícím
přístrojem Dräger č. ARHF-0190 dne 7. 1. 2016 v 10:36 hodin na obvodním oddělení policie České
Budějovice – město územního odboru České Budějovice, přičemž provedená dechová zkouška byla pozitivní
na alkohol v dechu v hodnotě 0,83 promile a následná opakovaná dechová zkouška provedená v 10:45 hodin
téhož dne byla rovněž pozitivní na alkohol v dechu v hodnotě 0,88 promile, a dále pak z výsledku
toxikologického vyšetření, provedeného na základě odběru krve dne 7. 1. 2016 v 11:10 hodin, kterým byl
prokázán výskyt etylalkoholu v krvi v hodnotě 0,67 g/kg.“ a byl mu podle §51 odst. 1 písm. d) zákona
č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon
o služebním poměru“) uložen kázeňský trest odnětí služební hodnosti. Žalobu proti rozhodnutí
žalovaného a návrh na snížení trestu krajský soud zamítl.
[2] Krajský soud dospěl k závěru, že žalobce porušil služební kázeň, zásady bezpečnosti
a ochrany zdraví a služební slib, neboť nastoupil do služby pod vlivem alkoholu; svým jednáním
také ohrozil pověst bezpečnostního sboru. Chování žalobce způsobilo škodlivý následek
a je na něj potřeba nahlížet jako na velmi vážné. Protože se žalobce totožného kázeňského
přestupku dopustil i v roce 2013, měl krajský soud za splněnou zákonnou podmínku pro uložení
kázeňského trestu odnětí služební hodnosti podle §186 odst. 7 zákona o služebním poměru.
Podmínku pro uložení předmětného kázeňského trestu naplnil žalobce i tím, že porušil služební
slib podle §17 odst. 3 zákona o služebním poměru.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti
[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost.
[4] Stěžovatel namítl, že se krajský soud zaměřil na zcela jiné okolnosti, než napadenému
rozhodnutí vytýkal žalobce, vyjádřil domněnku, „že soud vůbec nepochopil právní podstatu celé věci,
přičemž sám nezákonně vytvořil novou skutkovou podstatu žalobcova jednání podle §186 odst. 7 zákona
o služebním poměru.“ Krajský soud totiž uvedl: „žalovaný dospěl k závěru, že žalobce spáchal kázeňský
přestupek se zvlášť škodlivým následkem, a proto zkoumal, zda spáchaný kázeňský přestupek se vyznačuje
zvlášť škodlivým následkem a tento svůj závěr rovněž i v napadeném rozhodnutí řádně odůvodnil“. Žalovaný
však v žalobou napadeném rozhodnutí výslovně uvedl, že kázeňský přestupek žalobce
nepovažuje za jednání se zvlášť škodlivým následkem a za přiléhavou skutkovou podstatu označil
opakované spáchání kázeňského přestupku se škodlivým následkem. Závěr krajského soudu
je podle stěžovatele zcela v rozporu s tím, na čem žalovaný vystavěl své rozhodnutí a směřuje
k jiné skutkové podstatě. Krajský soud není oprávněn měnit rozhodnutí správního úřadu, jeho
rozsudek je proto zmatečný a nepřezkoumatelný.
[5] Stěžovatel uvedl, že mezi ním a žalovaným je spor o to, zda předchozí stěžovatelův
kázeňský přestupek z 25. 4. 2013, kterého se dopustil tím, že nastoupil výkon služby pod vlivem
alkoholu (dechová zkouška potvrdila přítomnost alkoholu v dechu ve výši 0,48 promile, následný
odběr krve potvrdil přítomnost alkoholu v krvi ve výši 0,22 g/kg) způsobil škodlivý následek.
Podle stěžovatele nikoliv, neboť v odůvodnění rozhodnutí z roku 2013 škodlivý následek není
popsán ani ve výroku, ani v odůvodnění. Neshledal-li žalovaný ve stěžovatelově jednání
z 7. 1. 2016 zvlášť škodlivý následek, ale prostý škodlivý následek, nemohlo se jednat
o opakované spáchání kázeňského přestupku se škodlivým následkem, neboť první jednání
se škodlivým následkem chybí. Stěžovatel upozornil na dovětek „jestliže předcházející uložení
kázeňských trestů nevedlo v období 3 let k obnovení služební kázně příslušníka“. Podle stěžovatele
k obnovení jeho služební kázně postačovalo samotné projednání kázeňského přestupku v roce
2013, které skončilo upuštěním od potrestání, a právní mocí rozhodnutí o tomto kázeňském
přestupku byla jeho služební kázeň napravena. Druhy kázeňských trestů jsou uvedeny v §51
zákona o služebním poměru, trest „upuštění od uložení kázeňského trestu“ mezi nimi uveden
není. Skutková podstata podle §186 odst. 7 zákona o služebním poměru tak nemohla být
naplněna, protože stěžovateli nebyl v uplynulých třech letech uložen žádný kázeňský trest.
[6] Stěžovatel nezpochybňoval, že svým jednáním služební slib porušil, namítl však,
že se nejednalo o tak závažné porušení, aby naplňovalo skutkovou podstatu podle §186 odst. 7
zákona o služebním poměru.
[7] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti k namítanému vytvoření nové skutkové
podstaty uvedl, že se jedná jen o písařskou nesprávnost, která nezpůsobuje zmatečnost ani
nepřezkoumatelnost rozsudku. Tvrzení, že žalovaný a soud dotváří škodlivý následek kázeňského
přestupku z roku 2013, označil za zcela účelové a uvedl, že žalobce cíleně zneužívá dobré víry
služebního funkcionáře, který se v roce 2013 rozhodl upustit od potrestání, neboť se domníval,
že projednání věci postačí k nápravě stěžovatele. S ohledem na opakování stěžovatelova jednání
je nadevše zřejmé, že pouhé projednání věci k jeho nápravě nevedlo. Námitku, podle které bylo-li
upuštěno od potrestání, nebyl uložen kázeňský trest, uplatnil stěžovatel poprvé v kasační stížnosti
a jedná se o úvahu příčící se smyslu a účelu §186 odst. 7 zákona o služebním poměru; podstatou
věci zůstává, že se stěžovatel jednání dopustil a byl za ně uznán vinným. K námitce, týkající
se porušení služebního slibu, odkázal žalovaný na své rozhodnutí a rozsudek krajského soudu,
který považuje za věcně správný a náležitě odůvodněný.
[9] Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[10] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační
stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející
řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].
[11] Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že se stěžovatel dopustil jednání, které
naplňovalo znaky kázeňského přestupku podle §50 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona o služebním
poměru, neboť porušil povinnost příslušníka nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat ani jiné
návykové látky ve služebnách, a v době služby i mimo ně, nenastupovat pod jejich vlivem
do služby. Sporu také není o tom, že stěžovatel byl rozhodnutím vedoucího územního odboru
České Budějovice Krajského ředitelství policie Jč. kraje ve věcech kázeňských ze dne 3. 7. 2013,
č. CBKZ-31/2013, uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku, kterého se dopustil tím,
že dne 25. 4. 2013 byl v době výkonu služby pod vlivem alkoholu. Od uložení kázeňského trestu
bylo upuštěno, neboť k nápravě stěžovatele postačovalo samotné projednání kázeňského
přestupku. Sporným však v nyní souzeném případě je, zda byly splněny zákonné podmínky pro
uložení kázeňského trestu odnětí služební hodnosti podle §186 odst. 7 zákona o služebním
poměru.
[12] Podle §186 odst. 7 zákona o služebním poměru ve znění účinném do 30. 9. 2016
kázeňský trest odnětí služební hodnosti se ukládá za kázeňský přestupek se zvlášť škodlivým následkem,
za porušení povinnosti vyplývající z omezení práv příslušníka, za jednání, kterým příslušník porušil služební slib,
za opakované spáchání kázeňského přestupku se škodlivým následkem, jestliže předcházející uložení kázeňských
trestů nevedlo v období 3 let k obnovení služební kázně příslušníka, za jednání, které má znaky přestupku
a je v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka, anebo za opakované dosahování neuspokojivých výsledků
ve výkonu služby uvedené v závěru služebního hodnocení.
[13] Žalovaný ve stěžovatelově jednání shledal naplnění dvou hypotéz citované
normy – (1) opakované spáchání kázeňského přestupku se škodlivým následkem, jestliže
předcházející uložení kázeňských trestů nevedlo v období 3 let k obnovení služební kázně
příslušníka a (2) jednání, kterým příslušník porušil služební slib.
[14] Ke kasačním námitkám týkajícím se první hypotézy, již podle žalovaného stěžovatel
naplnil, Nejvyšší správní soud uvádí následující.
[15] Stěžovatel jakožto příslušník bezpečnostního sboru Policie České republiky byl povinen
dodržovat služební kázeň [§45 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru], která spočívá
v nestranném, řádném a svědomitém plnění služebních povinností příslušníka, které pro něj
vyplývají z právních předpisů, služebních předpisů a rozkazů (§46 odst. 1 písm. zákona
o služebním poměru). Povinností příslušníka je nenastupovat pod vlivem návykových látek
do služby [§92 odst. 3 písm. h) zákona o služebním poměru]. Zaviněným porušením služební
povinnosti se příslušník dopustí kázeňského přestupku, nejde-li o trestný čin nebo o jednání,
které má znaky přestupku nebo jiného správního deliktu (§50 odst. 1 zákona o služebním
poměru).
[16] Nejvyšší správní soud shledal, že v rozhodnutí o kázeňském přestupku, kterého
se stěžovatel dopustil v roce 2013, skutečně není explicitně uvedeno, v čem spočívalo porušení
či ohrožení zájmu společnosti (materiální stránka přestupku, jeho škodlivý následek). Stěžovatel
tehdy výslovně připustil, že v době měření mohl mít v těle alkohol, protože užíval jitrocelový
sirup, popřel však, že by pil alkoholický nápoj. Tuto okolnost správní orgán nepovažoval tehdy
za natolik významnou, aby vyloučila porušení nebo ohrožení právem chráněného zájmu
společnosti, v důsledku čehož měl za naplněný materiální znak kázeňského přestupku a stěžovatel
byl uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku. Stěžovatelovo jednání v roce 2013 bylo
běžným případem kázeňského přestupku, naplnilo jeho formální znaky a mělo škodlivý následek
(k materiální stránce přestupku srov. rozsudek NSS ze dne 14. 12. 2009, čj. 5 As 104/2008-45,
publ. pod č. 2011/2010 Sb. NSS). V žalobou napadeném rozhodnutí se žalovaný naplněním
materiální stránky obou kázeňských přestupků stěžovatele, které byly spáchány obdobným
způsobem, důkladně zabýval; odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které lze
škodlivý následek spatřovat i v demoralizaci ostatních příslušníků, a uvedl, že stěžovatelovo
opakované provinění je negativně vnímáno ostatními příslušníky, kteří ho vnímají jako osobu
se sklony k požívání alkoholu. Podle žalovaného k naplnění podmínky škodlivého následku došlo
také samotným nastoupením výkonu služby a stěžovatel svým jednáním ohrozil dobrou pověst
bezpečnostního sboru. Podmínku opakovaného spáchání kázeňského přestupku se škodlivým
následkem měl pro uvedené již krajský soud a má také Nejvyšší správní soud, za splněnou.
[17] Rozšiřující námitku, podle které nebyla splněna podmínka předchozího uložení
kázeňského trestu, uplatnil stěžovatel až v kasační stížnosti; v řízené před krajským soudem nic
takového nenamítal. Ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. in fine brání tomu, aby stěžovatel v kasační
stížnosti uplatňoval jiné právní důvody, než které uplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí
má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohl; takové námitky jsou nepřípustné
(srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004, čj. 1 Azs 34/2004-49,
publ. pod č. 419/2004 Sb. NSS). Tato kasační námitka je proto nepřípustná.
[18] Ke kasační námitce týkající se druhé hypotézy, již podle žalovaného stěžovatel naplnil,
(porušení služebního slibu) Nejvyšší správní soud, shodně jako soud krajský a žalovaný, odkazuje
na svůj rozsudek ze dne 10. 2. 2016, čj. 5 As 35/2014-25, v němž uvedl: „i k tomu, aby jednání,
kterým příslušník porušil služební slib, bylo důvodem pro uložení kázeňského trestu odnětí služební hodnosti,
je třeba, aby toto jednání svou závažností odpovídalo kupř. některému z dalších důvodů uvedených v §186 odst. 7
zákona o služebním poměru. Předmětný kázeňský trest by tak nebylo možné uložit za každé porušení služebního
slibu, včetně těch bagatelních, ale pouze u závažnějších případů takového porušení.“
[19] Stěžovatel se dopustil zákonem zakázaného jednání (požívání alkoholu) opakovaně;
v důsledku toho bylo jeho jednání natolik závažné, že na něj výslovně dopadá jeden z důvodů
odnětí služební hodnosti. Zároveň stěžovatel svým jednáním porušil služební slib, kterým
se mimo jiné zavázal, že bude důsledně dodržovat právní a služební předpisy. Protože porušení
služebního slibu bylo opakované, odpovídá stěžovatelovo jednání svou závažností opakovanému
spáchání kázeňského přestupku se škodlivým následkem, tedy jednomu z důvodů uvedených
§186 odst. 7 zákona o služebním poměru; dosahovalo tak v citovaném rozsudku požadované
závažnosti. Nejedná se o bagatelní porušení služebního slibu, ale o porušení velmi závažné.
K významu služebního slibu již Nejvyšší správní soud judikoval: „Stěžovatel jakožto policista dohlíží
na dodržování zákonů a veřejného pořádku, takto má být veřejností vnímán. Jak je již uvedeno výše, jeho
postavení vyžaduje velkou míru zodpovědnosti a uvědomění, právě složením služební přísahy při přijetí
do služebního poměru si musí být vědom jejího obsahu, musí jej chápat a jednat v souladu s ním po celou dobu
služebního poměru.“ (rozsudek NSS ze dne 31. 8. 2005, čj. 1 As 23/2004-54). V podrobnostech
Nejvyšší správní soud odkazuje na nyní napadený rozsudek a zvláště na rozhodnutí žalovaného,
které obsahuje podrobné odůvodnění závažnosti porušení služebního slibu; proti němu
stěžovatel nebrojil, neboť se mylně domníval, že závažnost jeho jednání neodpovídá žádnému
z důvodů podle §186 odst. 7 zákona o služebním poměru.
[20] Ani kasační námitka, spočívající v údajném vytvoření nové skutkové podstaty krajským
soudem, není důvodná. Stěžovatel zřejmě přehlédl, že formulace, která jej tomuto závěru vedla,
je obsažena v rekapitulační části napadeného rozsudku předcházející právním závěrům krajského
soudu. Je zřejmé, že se v této části odůvodnění rozsudku jedná o pouhou nepřesnost při
reprodukci závěru žalovaného. Žalovaný ve stěžovatelově jednání nespatřoval naplnění důvodu
pro odnětí služební hodnosti, který by spočíval ve spáchání kázeňského přestupku se zvlášť
škodlivým následkem, a ani krajský soud stěžovatelovo jednání takto nekvalifikoval. Nepřesnost
v narativní části rozsudku, to i když jde o nepřesnost zavádějící, chybnou a tudíž zjevně
nežádoucí, nemůže však způsobit zmatečnost či nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku.
IV. Závěr a náklady řízení
[21] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle
§109 odst. 2 s. ř. s.
[22] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení.
Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. července 2018
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu