ECLI:CZ:NSS:2018:8.AS.207.2016:33
sp. zn. 8 As 207/2016 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally
a soudců Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: KAMAX s.r.o.,
se sídlem Nudvojovice 1474, Turnov, zast. JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., advokátem,
se sídlem Valdštejnovo náměstí 76, Jičín, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje,
se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2015,
č. j. KULK 65686/2015, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 18. 8. 2016, č. j. 30 A 106/2015 - 37,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Městský úřad v Turnově (dále jen „městský úřad“) rozhodnutím ze dne 16. 8. 2012,
č. j. OŽP/12/1444/CED R29, předepsal žalobkyni odvod ve výši 50.707.617 Kč za trvalé odnětí
půdy pro stavbu „Výstavba expedičního a logistického areálu – Kamax, Vesecko“. Uvedené
rozhodnutí napadla žalobkyně odvoláním, které žalovaný svým rozhodnutím ze dne 6. 12. 2012,
č. j. KULK 58790/2012, OŽPZ 1303/2012, zamítl a rozhodnutí městského úřadu potvrdil.
[2] Žalobce podal proti posledně uvedenému rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému
soudu v Hradci Králové. Ten shledal žalobu částečně důvodnou a rozsudkem ze dne
28. 11. 2013, č. j. 31 A 4/2013 - 60, rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2012 zrušil. Krajský
soud shledal důvodnou námitku žalobce, že byl zkrácen na svých procesních právech, jelikož
mu nebylo umožněno seznámit se s poklady pro vydání rozhodnutí dle §36 odst. 3 správního
řádu. Naopak neshledal důvodnou žalobní námitku týkající se výkladu pojmu „negativní
ovlivnění faktoru životního prostředí“. Dovodil totiž, že zákon nedává správnímu orgánu prostor
pro uvážení, zda k negativnímu ovlivnění některého z faktorů životního prostředí uvedenému
v části B přílohy zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění
účinném do 31. 12. 2015 (dále jen „zákon o ochraně zemědělského půdního fondu“
a „sazebník“) skutečně došlo či nikoliv. Pokud se faktor životního prostředí na odnímané půdě
nachází, je vždy odnětím negativně ovlivněn.
[3] Žalovaný napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, jež byla rozsudkem
Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2014, č. j. 9 As 42/2014 - 35, zamítnuta. Žalovaný
následně rozhodnutím ze dne 28. 1. 2015, č. j. KULK 8977/2015, OŽPZ 1303/2012, zrušil
rozhodnutí městského úřadu ze dne 16. 8. 2012 a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
[4] Městský úřad na to dalším rozhodnutím ze dne 7. 7. 2015, č. j. OŽP/15/2234/JIA – R16,
předepsal žalobkyni odvod ve výši 38.976.132 Kč za trvalé odnětí půdy o výměře
6,7791 ha ze zemědělského půdního fondu pro stavbu „Výstavba expedičního a logistického
areálu – Kamax, Vesecko“. Proti citovanému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání,
které žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 9. 2015, č. j. KULK 65686/2015 (dále jen „napadené
rozhodnutí“), zamítl a rozhodnutí městského úřadu potvrdil.
II.
[5] Žalobkyně se proti napadenému rozhodnutí bránila žalobou u Krajského soudu v Hradci
Králové, který ji shora uvedeným rozsudkem zamítl. Krajský soud nepřisvědčil stěžejní námitce
žalobkyně, podle níž se měly správní orgány zabývat tím, zda záborem zemědělské půdy skutečně
dojde k negativnímu ovlivnění některého faktoru životního prostředí či nikoli, a teprve na základě
této úvahy popřípadě vypočtenou sumu odvodu za trvalé odnětí půdy navýšit užitím koeficientu
ekologické váhy vlivu (dále též „koeficient ekologického ovlivnění“) ve smyslu části B sazebníku.
Podle krajského soudu jsou správní orgány povinny koeficientem ekologického ovlivnění výši
odvodů násobit vždy, když zjistí, že se v ploše, z níž dochází k odnětí půdy ze zemědělského
půdního fondu, nachází některý z faktorů životního prostředí uvedený v části B sazebníku.
Vyloučil tak možnost správního uvážení o tom, zda odnětím půdy ze zemědělského půdního
fondu skutečně dojde k negativnímu ovlivnění faktoru životního prostředí či nikoli.
III.
[6] Rozsudek krajského soudu napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační
stížností z důvodů, které podřadila pod §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“). Navrhla napadený rozsudek zrušit a vrátit věc krajskému soudu
k dalšímu řízení.
[7] Stěžovatelka namítala, že správní orgány i krajský soud nesprávně vyložily zákon, pokud
jde o otázku negativního ovlivnění faktorů životního prostředí. Závěry krajského soudu podle
stěžovatelky odporují systematickému výkladu předpisů zabývajících se ochranou životního
prostředí a jsou rovněž v rozporu s účelem zákona o ochraně zemědělského půdního fondu.
Stěžovatelka měla za to, že v současnosti již není účelem zákona o ochraně půdního fondu
ochrana rozlohy půdního fondu. Důraz podle ní tedy není kladen na kvantitativní hledisko
ochrany, ale na hledisko kvalitativní. To směřuje k zajištění hospodaření s půdním fondem
ku prospěchu všech složek životního prostředí i člověka a souvisí se zajištěním trvale
udržitelného rozvoje.
[8] Podle názoru stěžovatelky se zvláštní kvalita odnímané půdy promítá do tříd ochrany
půdy určených vyhláškou Ministerstva životního prostředí č. 48/2011 Sb., o stanovení tříd
ochrany, dle nichž se při výpočtu výše odvodů za odnětí půdy násobí příslušným koeficientem
dle části D sazebníku. Již tento koeficient při stanovení výše odvodů dostatečně zohledňuje
kvalitativní vlastnosti odnímané půdy.
[9] Faktory vyjmenované v části B sazebníku (v nyní projednávané věci jde o faktor přirozené
akumulace podzemních a povrchových vod) jistě mohou být odnětím půdy ze zemědělského
půdního fondu negativně ovlivněny. Stěžovatelka je však toho názoru, že správní orgány jsou
povinny v každém jednotlivém případě posoudit, zda odnětím půdy skutečně dojde
k negativnímu ovlivnění některého z faktorů životního prostředí vyjmenovaných v části B
sazebníku či nikoli, a podle toho stanovit výši odvodů vynásobením koeficientem ekologického
ovlivnění či nikoli. K tomu stěžovatelka poukázala na část D sazebníku, bod druhý,
podle nějž zpracovatel výpočtů odvodů za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu
„[z]jistí, bude-li odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu negativně ovlivněn některý z faktorů životního
prostředí, vyjmenovaných v části B, a v návaznosti na to určí odpovídající ekologickou váhu tohoto ovlivnění (…)“
Z posledně uvedeného podle stěžovatelky vyplývá, že skutečnost, zda má být výše odvodů
za odnětí půdy v nyní projednávané věci vynásobena koeficientem ekologického ovlivnění 10,
závisí na správním uvážení správních orgánů. Ty mají povinnost zjišťovat, zda odnětím
půdy skutečně dojde k negativnímu ovlivnění faktoru životního prostředí nacházejícího
se na odnímané půdě (zde chráněná oblast přirozené akumulace podzemních a povrchových
vod).
[10] Stěžovatelka nesouhlasila s argumentem krajského soudu, podle nějž je správní uvážení
o negativním ovlivnění faktoru životního prostředí vyloučeno již proto, že právní úprava
stanovuje koeficient ekologického ovlivnění pevnou cifrou, nikoli rozpětím hodnot, v rámci
nichž by mohl správní orgán o míře negativního ovlivnění uvažovat. Podle stěžovatelky pevná
cifra není překážkou toho, aby správní orgán uvážil, zda odnětím půdy bude skutečně docházet
k negativnímu ovlivnění faktoru životního prostředí nacházejícího se na odnímané ploše či nikoli.
Teprve v návaznosti na tuto úvahu by správní orgán výši odvodu koeficientem ekologického
ovlivnění vynásobil či nikoli.
[11] V této souvislosti stěžovatelka odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne
10. 9. 2013, č. j. 8 Ca 174/2009 - 64, který se podle ní touto otázkou již zabýval.
[12] Stejně jako v žalobě stěžovatelka argumentovala, že v případě nejasností je třeba vykládat
zákon ve prospěch subjektu soukromého práva, tedy v její prospěch. K tomu zmínila nález
Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. IV. ÚS 666/02.
[13] Stěžovatelka poukázala také na skutečnost, že v rámci správního řízení na žádost
městského úřadu nechala vyhotovit odborné vyjádření k vlivu záměru na hydrogeologické
a odtokové poměry v území. Z něj vyplynulo, že jejím stavebním záměrem nemohou
být hydrogeologické a odtokové poměry negativně ovlivněny. Ba naopak je v odborném
vyjádření uvedeno, že realizace stěžovatelčina záměru může hydrogeologické a odtokové poměry
v území ovlivnit pozitivně. Za této situace, jelikož správní orgány odmítly uvedené odborné
vyjádření zohlednit, považovala stěžovatelka za nesmyslné závěry správních orgánů i krajského
soudu o tom, že odnětím půdy dojde k negativnímu ovlivnění hydrogeologických a odtokových
poměrů v území.
[14] Nadto zdůraznila, že k negativnímu ovlivnění faktoru životního prostřední může dojít
teprve realizací záměru v území, nikoli již samotným odnětím půdy, jak tvrdí správní orgány.
IV.
[15] Ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl žalovaný kasační stížnost zamítnout. Námitku
negativního ovlivnění faktoru životního prostředí podle žalovaného správně posoudil krajský
soud již v rozsudku ze dne 28. 11. 2013, č. j. 31 A 4/2013 - 60. Žalovaný se s výkladem krajského
soudu ve vztahu k pojmu negativní ovlivnění faktoru životního prostředí ztotožnil a označil
jej za jediný možný.
V.
[16] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[17] Kasační stížnost není důvodná.
[18] Předmětem sporu je mezi účastníky otázka, zda k navýšení odvodu za odnětí půdy
ze zemědělského půdního fondu (resp. k vynásobení koeficientem ekologického ovlivnění)
má dojít vždy, když se na půdě odnímané ze zemědělského půdního fondu nachází některý
z faktorů životního prostředí vyjmenovaný v části B sazebníku, nebo zda má správní orgán
k navýšení odvodu přistoupit pouze tehdy, bude-li odnětím půdy tento faktor skutečně negativně
ovlivněn. Takové faktické negativní ovlivnění by pak byl správní orgán povinen zkoumat v rámci
správního řízení.
[19] Zákon o ochraně půdního fondu v §11 odst. 1 stanoví, že „[o]soba, které svědčí oprávnění
k záměru, pro který byl vydán souhlas s odnětím zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu, je povinna
za odňatou zemědělskou půdu zaplatit odvod ve výši stanovené podle přílohy k tomuto zákonu.“ Podle
odstavce 2 téhož ustanovení „[o] výši odvodů za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu rozhodne orgán
ochrany zemědělského půdního fondu podle přílohy k tomuto zákonu po zahájení realizace záměru. (…)“
[20] Podle znění části D, bodu 2 sazebníku „[z]pracovatel výpočtů odvodů za odnětí půdy
ze zemědělského půdního fondu zjistí, bude-li odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu negativně ovlivněn
některý z faktorů životního prostředí, vyjmenovaných v části B, a v návaznosti na to určí odpovídající ekologickou
váhu tohoto ovlivnění. V případech, že bude ovlivněno více faktorů životního prostředí, uplatní se nejvyšší určená
ekologická váha vlivu. (…)“
[21] V nyní projednávané věci správní orgány zjistily, že se na plochách půdy odnímané
ze zemědělského půdního fondu za účelem realizace stavebního záměru nachází faktor životního
prostředí ze skupiny faktorů B, části B sazebníku; jedná se konkrétně o chráněnou oblast
přirozené akumulace podzemních a povrchových vod. Pro uvedenou skupinu faktorů B
je stanoven koeficient ekologického ovlivnění 10. Správní orgány proto při výpočtu odvodu
za odnětí půdy vynásobily jeho výši tímto koeficientem a předepsaly stěžovatelce odvod za odnětí
půdy ze zemědělského půdního fondu ve výši 38.976.132 Kč.
[22] Lze přisvědčit stěžovatelce, že za použití pouhého jazykového výkladu části D, bodu 2
sazebníku provedeného zcela izolovaně od ostatních částí zákona o ochraně zemědělského
půdního fondu a jeho přílohy (sazebníku) by bylo možné dospět k závěru, že správní orgán
má zjišťovat, zda bude některý z faktorů životního prostředí skutečně negativně ovlivněn
odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu. K takovému výkladu svádí zejména
zákonodárcem použitá formulace „zpracovatel výpočtů za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu zjistí
(…)“(viz část D, bod 2 sazebníku – zvýrazněno Nejvyšším správním soudem). Nelze však v této
souvislosti odhlédnout od dalších částí sazebníku; jeho část B je nazvána „[f]aktory životního
prostředí, které budou negativně ovlivněny odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu a ekologické váhy těchto
vlivů“. Z ní lze opět za použití pouze jazykového výkladu izolovaně od ostatních částí sazebníku
dospět k závěru přesně opačnému, a to že úmyslem zákonodárce bylo vyjmenovat v části B
sazebníku faktory životního prostředí, které budou odnětím půdy negativně ovlivněny vždy,
když se budou v plochách odnímané půdy vyskytovat, a to bez dalšího.
[23] Nejvyšší správní soud s ohledem na nastíněné dva v úvahu přicházející závěry plynoucí
z jazykového výkladu příslušných ustanovení sazebníku přisvědčil krajskému soudu v tom směru,
že pro posouzení stěžovatelem nastolené právní otázky jazykový výklad nepostačí. Totéž ostatně
opakovaně zdůrazňuje ve své judikatuře i Ústavní soud, podle nějž „naprosto neudržitelným
momentem používání práva je jeho aplikace vycházející pouze z jeho jazykového výkladu. Jazykový výklad
představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění
si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad
e ratione legis atd.)“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. I. ÚS 947/09 a další
odkazy v něm uvedené).
[24] Krajský soud v nyní projednávané věci při posuzování sporné otázky přiléhavě využil
systematického výkladu ustanovení týkajících se odvodu za odnětí půdy s ohledem na ovlivnění
faktorů životního prostředí. Dospěl k závěru, že je „třeba zohlednit kontext a číst bod 2 části D
Sazebníku v souvislostech celého Sazebníku.“ Při výkladu sporných částí sazebníku totiž dále poukázal
i na jeho část E, v níž jsou zakotvena východiska (tj. v podstatě zdroje informací) ke zjišťování
údajů potřebných pro výpočet odvodů: „Faktory životního prostředí, které budou negativně ovlivněny
odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu, se zjistí například z mapové a spisové dokumentace k vyhlášení
národních parků, chráněných krajinných oblastí, přírodních rezervací, přírodních památek, významných
krajinných prvků, územních systémů ekologické stability, chráněných oblastí přirozené akumulace vod, ochranných
pásem vodních zdrojů, ochranných pásem přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod, z územně
plánovací dokumentace, z výsledků geologického průzkumu a z jiných účelových podkladů, popřípadě z účelového
měření.“ Doplnil, že se jedná o demonstrativní výčet podkladů, z nichž má správní orgán vycházet
při zjišťování přítomnosti faktoru životního prostředí, který bude odnětím negativně ovlivněn.
Z jejich charakteru (povahy) dovodil, že z nich má správní orgán zjišťovat pouhou přítomnost
faktoru životního prostředí v odnímané ploše, nikoli jeho skutečné negativní ovlivnění odnětím
půdy. S tímto závěrem krajského soudu se Nejvyšší správní soud zcela ztotožňuje. Z uvedených
podkladů (východisek) totiž skutečné negativní ovlivnění faktorů životního prostředí
nelze shledat. V projednávané věci správní orgán využil z těchto demonstrativně vymezených
východisek mapovou a spisovou dokumentaci k vyhlášení chráněných oblastí přirozené
akumulace vod. Z ní mohl zjistit pouze to, zda se v území, jehož se odnětí půdy týká, nachází
faktor životního prostředí (zde chráněná oblast přirozené akumulace podzemních a povrchových
vod), nikoli však faktické ovlivnění faktoru životního prostředí.
[25] Krajský soud správně zdůraznil i skutečnost, že již charakter faktorů životního prostředí
vyjmenovaných v části B sazebníku odráží jednotlivé „zvláštní kvality odnímané půdy, jejichž význam
zákonodárce kvalifikuje určením ekologické váhy vlivu.“ Z právní normy podle krajského soudu vyplývá
úmysl zákonodárce stanovením zvýšeného odvodu za odnětí některých půd specifických
vlastností, na nichž se nachází faktor životního prostředí, ocenit vyšší hodnotu a větší význam
a vzácnost těchto půd pro životní prostředí, a to bez ohledu na konkrétní záměr v odnímaných
plochách umísťovaný. Vliv určitého stavebního záměru není předmětem řízení o stanovení výše
odvodu za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, nýbrž předmětem předcházejících
územních a stavebních řízení. Rovněž s těmito závěry krajského soudu se Nejvyšší správní soud
plně ztotožňuje.
[26] Při výkladu sporných ustanovení sazebníku nelze odhlédnout ani od účelu zákona
o ochraně zemědělského půdního fondu, jímž je ochrana zemědělské půdy. Účel zákona se odráží
v zásadách plošné ochrany zemědělského půdního fondu uvedených v §4, mezi něž se řadí
též zásada minimalizace zásahů do zemědělské půdy. Pro stavební záměry má ve smyslu §4
odst. 1 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu být přednostně využita nezemědělská
půda, „nezastavěné a nedostatečně využité pozemky v zastavěném území nebo na nezastavěných plochách
stavebních pozemků staveb mimo tato území, stavební proluky a plochy získané zbořením přežilých budov
a zařízení.“ Půda ze zemědělského půdního fondu má být pro tyto záměry využita pouze
v nezbytných případech a i v těchto případech je třeba odnímat jen nejnutnější plochu
tak, aby došlo k co nejmenším ztrátám zemědělské půdy. Na uvedenou zásadu minimalizace
odnětí zemědělské půdy pak navazuje účel odvodu za odnětí půdy ze zemědělského půdního
fondu. Jedná se o ekonomický nástroj ochrany životního prostředí, který má motivovat žadatele
o odnětí půdy k tomu, aby minimalizoval své požadavky na zábor zemědělské půdy (obdobně
srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2014, č. j. 9 As 175/2012 - 25). Zvýšený
odvod z půdy se vztahuje k odnětí kvalitnějších půd (kritériem kvality půdy jsou třídy ochrany
podle části D bodu 4. sazebníku) a k odnětí půd, na nichž se nachází některý z chráněných
faktorů životního prostředí (vyjádřený koeficientem ekologické váhy vlivu podle přílohy B
sazebníku). Odvod za odnětí půdy (popř. navýšený koeficientem ekologické váhy vlivu,
resp. koeficientem třídy ochrany) představuje kompenzaci za ztrátu nenahraditelné zemědělské
půdy zvláštní kvality, která nadále nebude podléhat ochraně podle zákona o ochraně
zemědělského půdního fondu.
[27] V kontextu uvedeného tak nelze bez zbytku přisvědčit stěžovatelce, že důraz není
kladen na ochranu rozlohy zemědělské půdy, ale na hledisko kvalitativní. Nejen z výše citované
právní úpravy v zákoně o ochraně zemědělského půdního fondu totiž zřetelně plyne,
že obě tato hlediska, jak kvalitativní, tak i kvantitativní, jsou vzhledem k ochraně zemědělského
půdního fondu stejně významná, a proto též (nejen) skrze ekonomické nástroje (tj. odvody)
chráněná.
[28] V nyní projednávané věci je předmětem odvodu půda, na níž stěžovatelka umísťuje svůj
stavební záměr v území, a trvale tak znemožní další zemědělské využití této odnímané půdy.
Jedná se přitom o půdu zvláštní kvality, na níž se nachází faktor životního prostředí (chráněná
oblast přirozené akumulace podzemních a povrchových vod), která již nebude dále chráněná.
Je přitom zjevné, že samotné odnětí půdy negativní ovlivnění faktoru životního prostředí
nepochybně nezpůsobí; jedná se pouze o změnu využití určité plochy v území. Takové negativní
ovlivnění může nastat teprve v důsledku konkrétního zásahu do půdy. V nyní projednávané věci
např. skrývkou ornice a realizací stavebního záměru stěžovatelky.
[29] Zjevným úmyslem zákonodárce při formulaci části B sazebníku tudíž bylo zatížit
zvýšenou částkou odvod za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu v těch případech,
v nichž se v odnímané ploše vyskytne některý z chráněných faktorů životního prostředí. Z tohoto
důvodu je i stěžovatelka povinna k úhradě vyššího odvodu za odnětí půdy ze zemědělského
půdního fondu. Přiléhavě se k této otázce vyjádřil již krajský soud na stranách 6 a 7 napadeného
rozsudku a k těmto jeho závěrům nemá Nejvyšší správní soud žádná další doplnění.
[30] Nejvyšší správní soud nyní jen pro úplnost dodává, že za ne zcela přesný považuje
závěr krajského soudu, že již z toho, že sazebník neobsahuje žádná pravidla a postupy,
jimiž by se měly správní orgány řídit, pokud by jejich úkolem bylo posuzovat, zda odnětím půdy
skutečně dojde k negativnímu ovlivnění faktorů životního prostředí, plyne, že správní orgány
nemají povinnost zjišťovat skutečné negativní ovlivnění faktorů životního prostředí. Tato dílčí,
ne zcela správná, úvaha ale nepůsobí nezákonnost napadeného rozsudku. Jinak totiž krajský soud
dospěl za použití zvolených výkladových metod ke zcela správným závěrům, jak shora vyloženo.
[31] Lze uzavřít, že vymezení faktorů životního prostředí negativně ovlivněných odnětím
půdy ze zemědělského půdního fondu zákonodárce upravil jako právní fikci, za jejíž pomoci
při zjištění přítomnosti určitého faktoru životního prostředí ze skupiny faktorů podle části B
sazebníku nastavil též odpovídající ekologickou váhu vlivu. Ke zvýšení odvodu za odnětí
půdy ze zemědělského půdního fondu koeficientem ekologického ovlivnění proto dojde vždy,
bude-li na odnímané půdě přítomen některý z faktorů životního prostředí vyjmenovaný v části B
sazebníku s výjimkami podle jeho části D bod 2 písm. a) a b). O takovou výjimku se ovšem
v daném případě nejedná.
[32] S ohledem na výše uvedené správní orgány nepochybily, jestliže nezohlednily odborné
vyjádření inženýrského geologa a hydrogeologa RNDr. R. V. a předložené stěžovatelkou.
Odborné vyjádření se věnuje otázce vlivu stavebního záměru na faktor životního prostředí.
Závěry tohoto vyjádření nemohly zvrátit skutečnost, že se v odnímaných plochách vyskytuje
faktor životního prostředí. Právě to je však jediné kritérium, které měly a mohly správní orgány
ve vztahu k navýšení odvodu koeficientem ekologického ovlivnění (zde koeficient 10) povinnost
zkoumat. Jen pro úplnost Nejvyšší správní soud znovu zdůrazňuje, že zákonodárce nespojuje
navýšení odvodu za odnětí půdy skrze koeficient ekologické váhy vlivu s realizací určitého
záměru na této odnímané půdě, nýbrž s odnětím určité půdy (pro realizaci daného záměru) ze
zemědělského půdního fondu jako takovým.
[33] Krajským soudem provedený systematický a teleologický výklad ve věci aplikovaných
právních norem považuje Nejvyšší správní soud za přesvědčivý a za jediný možný. Námitky
stěžovatelky týkající se použití zásady in dubio pro mitius na její případ jsou proto liché a shora
uvedeným též vyvrácené.
[34] Nepřípadný je konečně i odkaz stěžovatelky na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne
10. 9. 2013, č. j. 8 Ca 174/2009 – 64. Městský soud jím zrušil rozhodnutí Magistrátu hlavního
města Prahy ve věci stanovení výše odvodu za trvalé odnětí půdy pro nepřezkoumatelnost
spočívající v nedostatku důvodů. Pasáže citované stěžovatelkou se proto vztahují k vadám
nepřezkoumatelnosti a městský soud v nich obecně vytýká žalovanému, jakým skutečnostem
se opomněl v odůvodnění rozhodnutí věnovat. Citovaný rozsudek se však blíže otázce řešené
v nyní projednávané věci nevěnuje. Závěry z něj plynoucí se zde tudíž neuplatní.
VI.
[35] Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 in fine s. ř. s.).
[36] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl
podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační
stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti svědčilo, soud náhradu nákladů řízení
nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední
činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. března 2018
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu