ECLI:CZ:NSS:2018:8.AS.209.2017:43
sp. zn. 8 As 209/2017-43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: M. K.,
zast. JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem Údolní 222/5, Brno, proti žalovanému:
Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně, se sídlem Moravské nám. 1, Brno, za účasti
osob zúčastněných na řízení: I) M. R., II) V. R., oba zast. JUDr. Janem Vokálem, advokátem se
sídlem Bratislavská 12, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2015, čj. ZKI BR-O-
22/202/2015, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze
dne 25. 7. 2017, čj. 29 A 76/2015-70,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný shora specifikovaným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil
rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov,
ze dne 26. 1. 2015, čj. OR-670/2014-703. Tímto rozhodnutím katastrální úřad rozhodl podle §36
odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „katastrální zákon“)
takto:
„Nesouhlasu paní M. K. s neprovedením opravy průběhu vlastnické hranice v katastrálním operátu mezi
pozemky parcela č. X a X na straně jedné a pozemkem parcela č. X na straně druhé dle geometrického plánu
č. X ze dne 28. 10. 2007 v katastrálním území Ř. se nevyhovuje, neboť se nejedná o chybu podle ustanovení
§36 odst. 1 a) nebo b) katastrálního zákona č. 256/2013 Sb.“ Žalobu proti rozhodnutí žalovaného
krajský soud zamítl.
[2] Krajský soud uvedl, že žalobkyně požádala o opravu chyby v katastrálním operátu proto,
že vyznačení hranice mezi parcelami č. X a X (ve spoluvlastnictví osob zúčastněných na řízení) a
parcelou č. X (ve vlastnictví žalobkyně), vše v k. ú. Ř., neodpovídá skutečnému průběhu
vlastnické hranice. Žalobkyně tvrdila, že zjištění učiněná v rámci obnovy operátu při
technickohospodářském mapování, které proběhlo v letech 1965 až 1968 jsou chybná, k
nesrovnalostem došlo z důvodu vyvlastnění části pozemku ve vlastnictví právní předchůdkyně
žalobkyně. Krajský soud konstatoval, že nejde-li o výjimku (zřejmý omyl), o kterou v souzené
věci nešlo, lze chybné geometrické a polohové určení parcely opravit pouze na základě dvou
nezbytných podkladů, kterými jsou výsledek zeměměřičské činnosti a písemný souhlas vlastníků,
že hranice jsou nesporné. Takové podklady však žalobkyně nedoložila a z průběhu správního a
soudního řízení bylo zřejmé, že vlastníci dotčených pozemků s provedením opravy výslovně
nesouhlasili.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného a osob
zúčastněných na řízení ke kasační stížnosti
[3] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační
stížnost.
[4] Stěžovatelka namítla, že pro závěr krajského soudu, podle kterého bylo provedeno
technickohospodářské mapování se všemi jeho atributy, nebyl důvod. Stěžovatelka
je přesvědčena, že za zápisem, jenž nemá žádné podklady, musí stát lidské selhání. Krajský soud
konstatoval, že hranice mezi pozemky vychází z technickohospodářského mapování, zároveň
však připustil, že správnost této hranice nelze ověřit a posoudit, neboť podklady obnovy operátu
evidence nemovitostí pořízené při technickohospodářském mapování se nedochovaly. Ani soud
ani správní orgány tak správnost vyznačení hranice neposuzovaly. Stěžovatelka přitom rozpor
mezi posledním geometrickým plánem, který hranici měnil, a tím, jak je hranice vedena dnes,
jednoznačně prokázala (geometrickým plánem z 28. 10. 2007, který vycházel z geometrického
plánu z roku 1950).
[5] Podle stěžovatelky není nynější hranice podložena žádným technickým či jiným
podkladem. Úvaha krajského soudu i správních orgánů, podle které je hranice určitým způsobem
vedena od roku 1968, a proto je správná, je nepřijatelná. Stěžovatelka se pouze domáhá toho,
aby hranice byla vedena tak, jak to odpovídá poslednímu dostupnému technickému podkladu,
a to geometrickému plánu z roku 1950.
[6] Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí zrušil a aby věc
vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že setrvává na svém vyjádření k žalobě.
[8] Osoby zúčastněné na řízení ve svém vyjádření označily kasační stížnosti
za bezpředmětnou, nedůvodnou, nepřípustnou. Uvedly, že ke zřejmému omylu dojít nemohlo
a se stěžovatelkou navrženou opravou nesouhlasí, průběh hranice je proto sporný. Dodaly,
že se stěžovatelka opakovaně pokoušela změnit hranici v občanském soudním řízení; soudy
v těchto řízeních na základě několika znaleckých posudků potvrdily správnost vyznačení hranice.
Pro existenci pravomocných soudních rozhodnutí namítly osoby zúčastněné na řízení překážku
věci rozhodnuté.
[9] Osoby zúčastněné na řízení navrhly, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl
a aby jim přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Tuto svou žádost odůvodnily tím,
že stěžovatelka neustále vyvolává řízení vedená přímo proti nim, či řízení bezprostředně
ohrožující jejich zájmy. To vede nejen k tomu, že jsou jako osoby velmi pokročilého věku
vystavovány neustálému stresu, ale i k nemalým nákladům na odbornou právní pomoc a obranu,
které jsou nuceny vynaložit ze svých nevysokých starobních důchodů; proto jsou dány důvody
hodné zvláštního zřetele pro přiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu §60 odst. 5 věta druhá
s. ř. s.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[10] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační
stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející
řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].
[11] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou překážky věci rozhodnuté, kterou
vznesly osoby zúčastněné na řízení. Soud totiž k této tzv. negativní podmínce řízení přihlíží
kdykoli za řízení; její existence způsobuje neodstranitelný nedostatek podmínek řízení.
[12] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže a) soud o téže věci již rozhodl (…) Podmínky pro odmítnutí návrhu z důvodu překážky věci
rozhodnuté jsou tedy dvě: totožnost věci a existence meritorního soudního rozhodnutí o ní.
Totožnost věci je určována totožností účastníků řízení a totožností předmětu řízení
(srov. rozsudek NSS ze dne 10. 11. 2005, čj. 3 As 15/2004-95).
[13] Nejvyšší správní soud ze správního spisu, v němž byly založeny příslušné rozsudky, zjistil,
že předmětem řízení vedeného u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 14 C 872/97 byl
návrh na určení vlastnického práva k části pozemku parc. č. X a X v k. ú. Ř.; odvolání proti
rozsudku v této věci bylo předmětem řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn.
38 Co 514/99. Předmětem řízení vedeného u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn.
6 C 903/2002 byla žaloba na vyklizení části pozemku parc. č. X v k. ú. Ř.; odvolání proti
rozsudku v této věci bylo předmětem řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn.
16 Co 220/2012 a dovolání proti rozsudku o odvolání bylo předmětem řízení vedeného u
Nejvyššího soudu pod sp. zn. 22 Cdo 3744/2013. Předmětem řízení, jež bylo skončeno vydáním
rozsudku, který stěžovatelka napadla kasační stížností, byla žaloba proti správnímu rozhodnutí o
neprovedení opravy průběhu vlastnické hranice v katastrálním operátu. Z uvedeného je zřejmé,
že předměty soudních řízení nebyly totožné.
[14] Totožní nebyli ani účastníci soudních řízení. V řízení vedeném u Okresního soudu
Brno – venkov pod sp. zn. 14 C 872/97 byla navrhovatelkou M. Ž. a odpůrci osoby zúčastněné
na řízení, v odvolacím řízení namísto navrhovatelky vystupovali její procesní nástupci; v řízení
vedeném u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 6 C 903/2002 a v řízeních navazujících
byla žalobkyní stěžovatelka a žalovanými osoby zúčastněné na řízení; v soudním řízení správním
byli účastníky řízení stěžovatelka a žalovaný správní orgán.
[15] Z uvedeného plyne, že pro nedostatek totožnosti věci nemohla být dána ani překážka věci
rozhodnuté.
[16] K samotné opravě stěžovatelkou tvrzené chyby v katastrálním operátu Nejvyšší správní
soud nejprve cituje relevantní právní úpravu.
[17] Podle §36 odst. 1 katastrálního zákona [n]a písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného
nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly a) zřejmým omylem při vedení
a obnově katastru, b) nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při
výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím právním předpisem.
[18] Podle §44 odst. 3 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „katastrální
vyhláška“) [ch]ybné geometrické a polohové určení, které vzniklo nepřesností při podrobném měření a zobrazení
předmětu měření v katastrální mapě, nejde-li o případy podle odstavce 2, opraví katastrální úřad na základě
a) výsledku zeměměřických činností, který je využíván pro vyznačení příslušného předmětu polohopisu
do katastrální mapy, a b) písemného prohlášení vlastníků pozemků, že hranice pozemků nebyla jimi měněna,
není sporná ani nebyla zpochybněna.
[19] Stěžovatelka se ve správním a v následném soudním řízení domáhá změny vedení sporné
hranice, a to do stavu, jak je zaznamenána v geometrickém plánu č. 1019T-24/50 z 23. 8. 1950.
Tento geometrický plán zobrazuje rozdělení parcely č. X na parcelu č. X a X, přičemž nově
vzniklá parcela č. X o výměře 142 m
2
představuje část původní parcely č. X (od 1. 6. 1968 parcela
č. X) vyvlastněnou ve prospěch osob zúčastněných na řízení. Dne 1. 6. 1968 byla vyhlášena
platnost operátu obnoveného na základě technickohospodářského mapování. Dne 28. 11. 2014
byla vyhlášena platnost obnoveného operátu, který vznikl přepracováním analogové katastrální
mapy vytvořené na podkladě výsledku technickohospodářského mapování v roce 1968 do formy
katastrální mapy digitální, šlo přitom pouze o převod zákresu hranic parcel do digitální podoby,
bez zjišťování, vytyčování a zaměřování hranic v terénu.
[20] Nejvyšší správní soud se řízením o opravě chyby v katastrálním operátu v minulosti
opakovaně věnoval. Byť se velká část jeho dosavadní judikatury vztahuje k předchozí právní
úpravě opravy chyby v katastru zakotvené v §8 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí
České republiky, lze z této judikatury vycházet, jelikož právní úprava byla převzata do současného
katastrálního zákona v téměř nezměněné podobě. Například v rozsudku ze dne 24. 4. 2013,
čj. 7 As 131/2012-32, publ. pod 2902/2013 Sb. NSS, k tomu uvedl: „Řízení o opravě chyb
v katastrálním operátu (§8 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky)
[pozn.: §36 odst. 1 současného katastrálního zákona] slouží k uvedení údajů katastru do souladu
s listinami založenými ve sbírce listin. Opravou má být pouze dosaženo souladu mezi evidovanými a skutečnými
údaji. Katastrální úřad tak posuzuje toliko soulad zakreslení hranice v katastrální mapě s podklady, které
má k dispozici. Stáří podkladů, s nimiž není zakreslení hranice v souladu, přitom nehraje roli.“ K opravě
chyby v katastru vzniklé zřejmým omylem Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne
13. 4. 2017, čj. 10 As 307/2016-38, uvedl: „Z konstantní rozhodovací praxe NSS vyplývá, že k opravě
chyby v katastru dle §36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona může katastrální úřad přistoupit jen tehdy,
pokud byla hranice mezi pozemky zakreslena v katastru v důsledku zřejmého omylu pracovníka katastru
v rozporu s podkladovými listinami, které má k dispozici. O omyl zřejmý se jedná pouze v případě, že je chyba
v katastru naprosto evidentní. Chyby v katastru, k jejichž zjištění se katastrální úřad neobejde bez podrobného
zkoumání právní a skutkové stránky případu, nejsou způsobeny zřejmým omylem. Vedle toho pouhý nesoulad
mezi hranicí v katastru evidovanou a v terénu skutečně užívanou není důvodem pro opravu údajů zapsaných
v katastru.“
[21] V souzeném případě stěžovatelka sice argumentuje geometrickým plánem z 23. 8. 1950,
tento plán však nevznikl při technickohospodářském mapování, na jehož základě byla 1. 6. 1968
vyhlášena platnost operátu obnoveného, ale za účelem rozdělení parcely č. X z důvodu
vyvlastnění. Podklady pro obnovu operátu v roce 1968 se nedochovaly. Katastrální úřad proto
nemohl posoudit, zda obnovený operát z roku 1968 a zároveň i digitální katastrální mapa z roku
2014, která je pouze překlopením původní mapy do digitální verze, obsahují chybné údaje, neboť
neměl k dispozici podkladové listiny pořízené při technickohospodářském mapování. Případná
oprava chybného údaje katastru z důvodu zřejmého omylu [§36 odst. 1 písm. a) katastrálního
zákona] proto nepřipadala v úvahu.
[22] Krajský soud ani správní orgány vskutku neposuzovaly správnost vyznačení předmětné
hranice. To však právě proto, že v řízení o opravě chyby katastru se správní orgány (a následně
soudy) mohou zabývat pouze souladem evidovaných údajů se skutečným obsahem listin, které
mají k dispozici. Neměly-li správní orgány k dispozici listiny pořízené při technickohospodářském
mapování v roce 1968, nemohly posoudit, zda byla předmětná hranice vyznačena v souladu
s těmito podklady. Za takové situace se lze svých práv domáhat v řízení před soudem
rozhodujícím občanskoprávní spory. Vznikne-li totiž spor o to, kudy probíhá hranice sousedících
pozemků, není jistý ani rozsah vlastnického práva; k jeho posouzení nemají zeměměřičské
a katastrální orgány pravomoc, a tudíž o těchto otázkách nejsou povolány autoritativně
rozhodovat ani soudy v řízeních přezkoumávajících postupy těchto orgánů v řízení dle soudního
řádu správního. Stěžovatelka si nepochybně této možnosti byla vědoma, neboť iniciovala
i občanské soudní řízení.
[23] K provedení opravy chybného údaje katastru podle §36 odst. 1 písm. b) katastrálního
zákona může katastrální úřad přistoupit pouze za předpokladu, že vlastníci dotčených
nemovitostí písemně prohlásili, že hranice nebyla jimi měněna, není sporná ani nebyla
zpochybněna. Takové prohlášení nebylo učiněno, přičemž osoby zúčastněné na řízení
i ve vyjádření ke kasační stížnosti výslovně uvedly, že průběh hranice je sporný. Existuje-li mezi
stěžovatelkou a osobami zúčastněnými na řízení spor o průběh předmětné hranice, vylučuje
to provedení opravy podle §36 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona ve spojení s §44 odst. 3
katastrální vyhlášky.
[24] Nejvyšší správní soud uzavírá, že podstatou stěžovatelčiných námitek byl spor
o vlastnické právo k části pozemku (včetně otázky přesného vytyčení hranice mezi pozemky).
Rozhodnout konečným způsobem ve sporu o právním vztahu k nemovitosti však může pouze
obecný soud v nalézacím řízení, nikoli katastrální úřad cestou opravy chyby v katastrálním
operátu.
IV. Závěr a náklady řízení
[25] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle
§109 odst. 2 s. ř. s.
[26] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení.
Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.
[27] Podle §60 odst. 5 s. ř. s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch
nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů
zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů
řízení.
[28] Nejvyšší správní soud osobám zúčastněným na řízení žádné povinnosti neuložil. Osoby
zúčastnění na řízení však ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhly, aby jim bylo přiznáno právo
na náhradu nákladů řízení. Tento návrh odůvodnily jak je uvedeno v odstavci [9] tohoto
rozsudku. Nejvyšší správní soud uvedené důvody, které osoby zúčastněné na řízení ani nijak
důkazně nepodložily, nemůže bez dalšího, pouze na základě tvrzení osob zúčastněných na řízení,
považovat za důvody zvláštního zřetele hodné dovolující výjimečně vybočit z intencí
pravidelného postupu dle §60 odst. 5 s. ř. s. O žádané náhradě nákladů řízení vzešlých osobám
zúčastněným na řízení bylo proto rozhodnuto jak je ve výroku IV. uvedeno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 25. dubna 2018
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu