ECLI:CZ:NSS:2018:8.AS.24.2018:52
sp. zn. 8 As 24/2018-52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců
JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: M. S.,
zastoupený Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4,
proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského náměstí 125,
Pardubice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2017, čj. 1681/2017/ODSH/8, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v
Pardubicích ze dne 20. 12. 2017, čj. 52 A 25/2017-37,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Úvod:
Magistrát města Pardubice uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle zákona
o silničním provozu. Žalobce podal proti rozhodnutí odvolání, které Krajský úřad Pardubického
kraje zamítl. Žalobce proto podal žalobu ke krajskému soudu, který jí nevyhověl. Proti rozsudku
krajského soudu žalobce brojí kasační stížností.
Nejvyšší správní soud se musel zabývat nepřezkoumatelností správního rozhodnutí,
nevypořádáním žalobních námitek, nedostatečným zjištěním skutkového stavu, určitostí právní
povinnosti a ústavností zákonné odpovědnosti provozovatele vozidla.
I.
[1] Žalobce se měl 16. 2. 2016 dopustit správního deliktu dle §125f odst. 1 zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon
o silničním provozu), tím, že jako provozovatel vozidla nezajistil, aby při užití vozidla
na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních
komunikacích. K porušení došlo konkrétně tím, že nezjištěný řidič parkoval bez platného
parkovacího poplatku či parkovací karty žalobcovo vozidlo v rozporu s dopravní značkou X
(parkoviště s parkovacím automatem) s dodatkovou tabulkou Po-Pá 6-22 h, So 7 -12 h, čímž se
nezjištěný řidič dopustil přestupku dle §125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu pro
porušení §4 písm. c) citovaného zákona. Za tento správní delikt byla žalobci uložena pokuta ve
výši 1500 Kč.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí blanketní odvolání ke Krajskému úřadu Pardubického
kraje, který zamítl. Uvedl, že správní orgán prvního stupně vyzval žalobce ke sdělení totožnosti
řidiče vozidla v době spáchání přestupku. Žalobce sdělil, že vozidlo řídil F. S., kterého se
nepodařilo nijak kontaktovat. Správní orgán učinil veškeré úkony ke zjištění pachatele
přestupku, a protože se mu to nepodařilo, věc odložil a poté zahájil řízení s provozovatelem
vozidla. Žalovaný uvedl, že neshledal v postupu orgánu prvního stupně žádné pochybení; tento
postup nebyl ani v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, konkrétně s rozsudkem
čj. 9 As 139/2015-30.
II.
[3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Hradci Králové
– pobočka v Pardubicích. Namítl, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné,
protože je „šablonovité“ a žalovaný učinil pouze souhrnné skutkové zjištění. Z fotografií
založených ve spise dále není poznat, zda má vozidlo za čelním sklem umístěný parkovací lístek.
Žalovaný neučinil všechny nezbytné kroky při zjišťování pachatele přestupku a nezabýval
se materiální stránkou přestupku, ani zákonností zpoplatnění parkování na daném místě.
Žalobce uvedl, že z údajů na dopravní značce neplyne povinnost mít ve vozidle viditelně
umístěný platný parkovací lístek. Dále namítl, že byla porušena jeho procesní práva a skutková
podstata deliktu je protiústavní.
[4] Krajský soud žalobu zamítl. Uvedl, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné,
protože rozhodnutí prvního a druhého stupně tvoří jeden celek a navíc žalovaný rozhodoval
pouze o blanketním odvolání. Správní orgán prvního stupně učinil všechny nezbytné kroky
při zjišťování pachatele přestupku. Správní delikt nese znaky společenské škodlivosti a správní
orgán se touto otázkou nemusel dle judikatury zabývat. Dále uvedl, že žalobce netvrdí,
že poplatek uhradil jiným způsobem a umístění platného parkovacího lístku je zcela běžné,
a proto nemůže být tato námitka úspěšná. Stejně tak námitka ohledně fotografií založených
ve spise je nedůvodná. Námitka možné nezákonnosti zpoplatnění parkování v daném místě
je spekulativní a žalobce ani netvrdí, že by značka byla umístěna nezákonně, a proto také
nemůže být úspěšná. Navíc zákonnost umístění značky není předmětem správního
ani soudního řízení. Procesní práva žalobce nebyla zkrácena a skutkovou podstatu deliktu
považuje za ústavně souladnou.
III.
[5] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností opírající
se o důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
[6] Namítl, že krajský soud nesprávně posoudil nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí,
protože se nevyjádřil k namítané „šablonovitosti“ rozhodnutí. Správní orgán neměl
pro své rozhodnutí podklady ve spise, protože z fotografií nelze poznat, zda byl parkovací lístek
za čelním sklem umístěn. Dále namítl, že „[v]e zbytku žalobní námitky, zrekapitulované v odstavci 2
kasační stížnosti, žalovaný vůbec nevypořádal.“ Předmětem sporu je, jakou povinnost měl žalobce
porušit, protože samotná značka X „nic nenormuje“ a odpovídá blanketní právní normě.
Správní orgán nezjistil, jakou konkrétní povinnost měl žalobce porušit, a proto to také neuvedl
do výroku rozhodnutí. Namítl, že není jasný čas spáchání deliktu, protože je uveden pouze
na úředním záznamu, ale ten není použitelný jako důkaz. Správní orgán dále neprokázal
ani netvrdil, že v daném místě bylo parkování zpoplatněno zákonným způsobem. Skutková
podstata deliktu je protiústavní.
[7] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
IV.
[8] Žalovaný se ve vyjádření ztotožnil se závěry krajského soudu a setrval na svém právním
názoru z předcházejících fází řízení.
V.
[9] Kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou.
Nejvyšší správní soud proto posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] V řízení o kasační stížnosti má stěžovatel za to, že správní rozhodnutí
je nepřezkoumatelné a neopírá se o obsah spisu. Tvrdí, že není jasné, jakou povinnost měl
stěžovatel porušit a kdy přesně k tomu mělo dojít. Namítl, že správní orgán nevyhodnotil
zákonnost zpoplatnění parkování, dále že skutková podstata deliktu je protiústavní.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou protiústavností objektivní odpovědnosti
provozovatele vozidla. K tomu uvádí, že Ústavní soud rozhodl nálezem ze dne 16. 5. 2018,
sp. zn. Pl. ÚS 15/16, tak, že objektivní odpovědnost provozovatele vozidla za správní delikt
podle §125f odst. 1 zákona o silničním provozu je věcně opodstatněná a není protiústavní.
Za tohoto stavu nepovažuje Nejvyšší správní soud námitku stěžovatele za důvodnou.
[12] K nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí Nejvyšší správní soud uvádí, že ji krajský
soud posoudil správně; správní rozhodnutí je přezkoumatelné. Úvahy správního orgánu jsou
srozumitelné a logicky na sebe navazují. Pokud stěžovatel namítá nedostatečné odůvodnění
konkrétních závěrů (a z toho plynoucí „šablonovitost“), je třeba upozornit na to, že žalovaný
rozhodoval o blanketním odvolání, a proto mu nemůže být vyčítáno, že se podrobně a rozsáhle
nevyjádřil k aspektům, které nepovažoval ve věci za klíčové, ale pouze v běžném rozsahu.
Žalovaný se dostatečně vyjádřil k zákonnosti rozhodnutí orgánu prvního stupně i k řízení,
které mu předcházelo.
[13] Námitka ohledně nepřezkoumatelnosti závěru o tom, že správní orgán učinil všechny
nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku, není důvodná. Z rozhodnutí správních orgánů
je zřejmé, jaké kroky správní orgán prvního stupně učinil pro zjištění totožnosti pachatele
přestupku i to, že je žalovaný považuje za dostatečné. Pokud závěr není zcela precizně
odůvodněn (nikoliv však nepřezkoumatelně), nelze to přičíst k tíži žalovanému. Žalobce jako
řidiče vozidla označil F. S., bytem K. 12, M., R. r., doručovací adresa D. 13, B., zaměstnance
společnosti ODVOZ VOZU s.r.o. Této osobě se pak nepodařilo doručovat v České republice a
v Rakouské republice je na uvedené adrese neznámý. Podmínky pro uplatnění odpovědnosti
provozovatele vozidla dle §125f odst. 1 zákona o silničním provozu byly splněny již snahou o
doručení předvolání k podání vysvětlení F. S. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
čj. 8 As 110/2015-46). Vzhledem k tomu, že uvedená osoba je označována za řidiče i v jiných
obdobných řízeních a je údajně zaměstnancem společnosti ODVOZ VOZU s.r.o.,
která žalobce zastupovala ve správním řízení, je pochopitelná skepse správního orgánu
i krajského soudu k věrohodnosti tohoto označení.
[14] Dále není pravdou, že by se krajský soud žalobními námitkami (jejichž nevypořádání
vytknul stěžovatel) nezabýval. Byť si lze představit podrobněji zdůvodněnou argumentaci,
nepůsobí způsob vypořádání žalobních námitek nepřezkoumatelnost. Stěžovatel ostatně proti
výkladu podanému krajským soudem v kasační stížnosti brojí a na více místech s ním
polemizuje, což by v případě nepřezkoumatelnosti prakticky nebylo možné (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 54/2017-38).
[15] Stěžovatelova námitka ohledně nedostatečně zjištěného skutkového stavu není důvodná.
Z fotografií založených ve správním spise je zřetelné, že parkovací lístek za čelním sklem není.
Co se času spáchání přestupku týče, tak je pravda, že není zachycen přímo na fotografiích,
ale vyplývá z Oznámení o podezření ze spáchání přestupku a ze záznamu Městské police
Pardubice čj. 2016/06106, který obsahuje dobu místního šetření (16. 2. 2016 v 14:23–14:28
hod.) zahrnující také pořízení fotografií a vyplnění údajů v oznámení o podezření ze spáchání
deliktu. Stěžovatel nijak nesměřoval své námitky vůči zasahujícím strážníkům městské policie
a lze tak zcela aplikovat judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle které je úřední záznam
důkazem, jakkoli povahy doplňkové (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu
čj. 1 As 96/2008-115, čj. 4 As 63/2015-52 a čj. 1 As 18/2017-43). V dané věci se jednalo
o doplnění důkazu fotografiemi. Čas spáchání deliktu byl tedy dostatečně prokázán, a proto
je tato námitka nedůvodná.
[16] Ohledně námitky, že: „Ve zbytku žalobní námitky, zrekapitulované v odstavci 2 kasační stížnosti,
žalovaný vůbec nevypořádal“, Nejvyšší správní soud uvádí, že správní orgán se z povahy věci
nemůže vypořádat s námitkami podanými až v žalobě. Pokud tato námitka směřovala proti
krajskému soudu, pak ji Nejvyšší správní soud vypořádal v předcházejících odstavcích.
[17] K námitce stěžovatele, že není jasné, jakou konkrétní povinnost měl porušit, Nejvyšší
správní soud uvádí, že je stěžovateli kladeno za vinu porušení §125f odst. 1 zákona o silničním
provozu, který stanoví, že provozovatel vozidla se dopustí přestupku tím, že v rozporu s §10
nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče
a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. Porušení této
povinnosti posuzovaly jak správní orgány, tak krajský soud. Samotné porušení §4 písm. c)
téhož zákona, tedy povinnost řídit se dopravními značkami, není stěžovateli přímo kladena
za vinu, jak se mylně podává z kasační stížnosti.
[18] Stěžovatel nezajistil, aby nebyly porušovány právní předpisy, konkrétně dopravní značka
IP 13c. Ta má dle přílohy č. 5 vyhlášky ministerstva dopravy č. 294/2015 Sb.,
kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích, název „[p]arkoviště
s parkovacím automatem“ a „[o]značuje placené parkoviště. Řidič se musí řídit údaji na značce, dodatkové
tabulce nebo parkovacím automatu (hodinách).“ Není tedy pravda, že „nenormuje nic“. Sama o sobě
již stanovuje povinnost zaplatit parkovné dle podmínek uvedených na značce, dodatkové
tabulce nebo parkovacím automatu. Dodatková tabulka v dané věci stanoví zákaz parkování
bez platné parkovací karty nebo parkovacího poplatku ve všední dny od 6 do 22 hodin
a v sobotu od 7 do 12 hodin. Vozidlo stěžovatele stálo na placeném parkovišti v úterý
v 14:23 bez platné parkovací karty či lístku a stěžovatel ani opak netvrdí. Z uvedeného
je zřejmé, jaká konkrétní povinnost byla porušena.
[19] U námitky neprokázání zákonnosti umístění dopravní značky X se Nejvyšší správní soud
ztotožňuje s názorem krajského soudu. Námitka je čistě spekulativní, jak plyne už z její
formulace v žalobě [„otázkou je, zda by mohlo dojít k porušení (…), kdy by obec nesplnila podmínky“,
„pokud by obec neměla nárok (…), nebylo by možné (…) sankcionovat“]. Jelikož je spekulací a stěžovatel
ani netvrdí, že dopravní značka byla opravdu umístěna v rozporu se zákonem, je vypořádání
krajským soudem dostatečné a přezkoumatelné. Dopravní značky jsou navíc správním aktem,
kterému svědčí presumpce správnosti (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové
čj. 52 A 79/2010-38 a rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 8 As 68/2009-83). Správní
orgán tedy nemusí v každé jednotlivé věci prokazovat zákonnost umístění značky, zvláště
pokud mu to nikdo nenamítá, jak správně uvedl krajský soud.
VI.
[20] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, proto ji zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.).
[21] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl
podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační
stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení
nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 26. července 2018
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu