ECLI:CZ:NSS:2018:8.AS.243.2016:31
sp. zn. 8 As 243/2016 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally
a soudců Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce:
Bělecký Mlýn s. r. o., se sídlem Šemberova 66/9, Olomouc, zast. Mgr. Markem Gocmanem,
advokátem, se sídlem 28. října 438/219, Ostrava – Mariánské Hory, proti žalovanému:
Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného
5. 10. 2012, č. j. 155196/2012-MZE-14132, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 9. 11. 2016, č. j. 5 A 209/2012 - 43,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce požádal Státní zemědělský intervenční fond (dále jen „státní fond“) o poskytnutí
dotace v rámci agroenvironmentálních opatření na půdní blok o výměře 7,90 ha, podopatření
„péče o krajinu“, titul „zatravňování orné půdy“ (dále jen „dotace na zatravňování orné půdy“).
Státní fond rozhodnutím ze dne 4. 4. 2012, č. j. SZIF/2012/0120072, poskytl žalobkyni dotaci
na založení travního porostu v rámci agroenvironmentálních opatření pro rok 2011 ve výši
28.314,32 Kč, a to podle nařízení vlády č. 79/2007 Sb., o podmínkách provádění
agroenvironmentálních opatření (dále jen „nařízení č. 79/2007 Sb.“). Při kontrole na místě státní
fond zjistil, že plocha pro zatravňování orné půdy, na níž žalobce plní podmínky nařízení
č. 79/2007 Sb., je ve skutečnosti 6,66 ha namísto jím deklarovaných 7,90 ha a zbylých 1,24 ha
půdy je osázeno sazenicemi jehličnanů. Státní fond proto podle §16 odst. 5 nařízení Komise
(EU) č. 65/2011, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1698/2005, pokud
jde o provádění kontrolních postupů a podmíněnosti s ohledem na opatření na podporu rozvoje
venkova, žalobci dotaci pro rok 2011 poskytl ve výši snížené o dvojnásobek zjištěného rozdílu.
[2] Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl
a rozhodnutí státního fondu potvrdil.
II.
[3] Žalobce se proti napadenému rozhodnutí bránil žalobou u Městského soudu v Praze,
který ji shora uvedeným rozsudkem zamítl. Žalobce namítal, že mu správní orgány snížily dotaci
na zatravňování orné půdy pro rok 2011 nesprávně, jelikož žádný právní předpis nestanoví,
že by na zatravněné ploše, ve vztahu k níž žádal o vyplacení dotace, nesměl kromě travní směsi
osiv vysadit i sazenice jehličnanů. Měl za to, že splnil podmínky pro výplatu plné výše dotace.
Městský soud nepřisvědčil této stěžejní námitce žalobce a uzavřel, že „plocha, na níž se nacházely
v souvislé řadě vysázené jehličnaté stromky, nemůže být považována za plochu využívanou k pěstování trav
a jiných zelených pícnin ani za souvislý porost s převahou travin. (…) Část plochy předmětného půdního bloku
osázená jehličnatými stromy proto nesplňovala podmínky pro poskytnutí dotace v rámci titulu zatravňování orné
půdy podle §10 nařízení vlády č. 79/2007 Sb.“
III.
[4] Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační
stížností z důvodů, které podřadil pod §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní (dále jen „s. ř. s.“) a navrhl napadený rozsudek zrušit a vrátit věc městskému soudu
k dalšímu řízení.
[5] Stěžovatel namítal, že městský soud srozumitelně nevysvětlil, proč za travní porost
považuje pouze takovou půdu, na níž se nachází stálá pastvina nebo souvislý porost s převahou
travin, a proč za travní porost nelze považovat plochu, na níž se kromě trávy nachází i jehličnaté
stromky. Městský soud podle stěžovatele zcela rezignoval na svoji úlohu a nezjistil, jakou
skutečnou plochu zabírají sazenice stromků a jakou plochu pokrývá tráva. Stěžovatel dále namítal,
že městský soud pominul jeho argument, že i trávu vysazenou v prostoru mezi jehličnany
lze sklízet či nechat spásat zvířaty. Rozsudek městského soudu je z těchto důvodů podle
stěžovatele nepřezkoumatelný. Pojem „souvislý“ (porost) stěžovatel chápal tak, že umožňuje
nepřerušovaný pohyb zvířectva při volné pastvě nebo plynulé sklízení trávy technikou,
což plocha osazená jehličnany v tomto případě splňuje.
[6] Městský soud ve svém úsudku podle stěžovatele pochybil, pokud nezohlednil,
že stěžovatel prokázal, že předmětný půdní blok zatravnil předepsanou travní směsí, trávu sklidil
nebo ji užil pro pastvu. S ohledem na tuto skutečnost podle stěžovatele nemůže být pochyb
o tom, že půdní blok byl využit k pěstování trav a zelených pícnin, a proto stěžovateli měla
být poskytnuta dotace v plné výši.
[7] Podle stěžovatele neexistuje jediný rozumný důvod, pro který by nebylo možné plochu
mezi jehličnany používat k osevu trávy, kterou lze následně sklízet či nechat spásat zvířaty.
Za této situace není ani rozumný důvod pro odepření poskytnutí dotace v plné výši.
[8] Stěžovatel setrval na svém názoru, že jehličnany vysazené na části půdního bloku tvoří
krajinný prvek. Jestliže městský soud chtěl tento závěr rozporovat, měl zjistit počet kusů
vysazených stromků a plochu jejich kmenů, které zabírají místo pro travní porost.
Tímto způsobem měl vypočíst plochu osazenou jehličnany. Stěžovatel tvrdil, že bezprostředně
vedle kmene stromu, již vysadil travní porost. Z celkové plochy proto měl městský soud
odečíst pouze plochu, kterou zabírají kmeny vysazených stromků, nikoli odečíst celou plochu,
na níž se vyskytují sazenice jehličnanů. Postup, který k určení plochy osazené jehličnany užily
správní orgány i městský soud, je podle stěžovatele nesprávný, jelikož nezohledňuje prostor mezi
stromky, který je k zatravnění využíván. Zdůraznil také faktické využití těchto ploch
pro pěstování trávy, její sklízení a spásání. V případě, že by městský soud zohlednil skutečné
využití ploch mezi sazenicemi stromků, musel by dospět k závěru, že stromky tvoří krajinný
prvek, a proto jí měla být dotace i pro tuto část půdního bloku poskytnuta.
IV.
[9] Ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl žalovaný kasační stížnost zamítnout.
K jednotlivým námitkám stěžovatele odkázal na části odůvodnění napadeného rozsudku,
s nimiž se ztotožnil.
V.
[10] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku
městského soudu, jejíž důvodnost by sama o sobě postačovala k jeho zrušení. Ve své ustálené
judikatuře mnohokráte Nejvyšší správní soud konstatoval, že má-li být soudní rozhodnutí
přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný,
jak uvážil o skutečnostech pro věc podstatných, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti
posoudil (srov. např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75). Nejvyšší správní
soud k tomu konstatuje, že podle ustálené judikatury krajský soud nemusí nutně volit cestu
vypořádání se s každým dílčím argumentem uvedeným v žalobě. Požadavku na odůvodnění
rozhodnutí soudů vyhovuje rovněž to, pokud krajský soud proti žalobě postaví právní názor,
v jehož konkurenci žalobní námitky jako celek neobstojí. Krajský soud rovněž může
pro stručnost odkázat na část odůvodnění správního orgánu, s nímž se ztotožní.
Jak k tomu uvádí Ústavní soud, „[n]ení porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují
vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní
ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů
je sama o sobě dostatečná“ [nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68,
srov. též rozsudky NSS ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/2014 - 43, ze dne 29. 3. 2013,
č. j. 8 Afs 41/2012 - 50, ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Afs 44/2013 - 30, ze dne 3. 7. 2013,
č. j. 1 As 17/2013 - 50, nebo ze dne 25. 2. 2015, č. j. 6 As 153/2014 - 108].
[13] Nejvyšší správní soud přitom neshledal, že by v napadeném rozhodnutí městského soudu
absentoval některý z výše uvedených požadavků. Městský soud přehledně popsal rozhodný
skutkový stav a s žalobními námitkami se řádně a srozumitelně vypořádal. Požadavky
přezkoumatelnosti tak napadený rozsudek splňuje.
[14] Městský soud s odkazem na příslušná ustanovení právních předpisů srozumitelně
vysvětlil, z jakého důvodu nelze plochu osázenou jehličnany považovat za travní porost,
a to na straně 6 napadeného rozsudku. Na straně 7 rozsudku se vyjádřil i k požadavku
stěžovatele, podle nějž měly správní orgány zjistit skutečnou plochu, kterou zabírají sazenice
jehličnanů. Nepřezkoumatelnost nezpůsobuje ani skutečnost, že se městský soud v napadeném
rozsudku opřel o argumentaci obsaženou v rozhodnutích správních orgánů (viz shora odst. [12]).
Stěžovatel dále obecně namítal, že městský soud v napadeném rozsudku pouze odkázal na část
odůvodnění správního orgánu a blíže své závěry nerozvedl. Nejvyšší správní soud neshledal,
že by tak městský soud v odůvodnění napadeného rozsudku učinil, proto pouze obecně dodává,
že ani odkaz na část odůvodnění správního rozhodnutí, s nímž se soud ztotožní,
nepřezkoumatelnost nezpůsobuje (viz opět shora odst. [12]). Námitka nepřezkoumatelnosti
napadeného rozsudku je pro právě uvedené neopodstatněná.
[15] Předmětem sporu mezi účastníky je otázka, zda stěžovatel splnil podmínky pro poskytnutí
dotace v případě, že na půdním bloku s kulturou orná půda provedl zatravnění a současně
na části téhož půdního bloku vysadil sazenice jehličnanů, a zda tedy stěžovatel měl nárok
na poskytnutí plné výše dotace na zatravňování orné půdy, jak požadoval.
[16] Mezi účastníky je nespornou skutečnost, že stěžovatel dne 13. 5. 2011 požádal státní
fond o poskytnutí dotace na zatravnění orné půdy pro půdní blok č. 560-1120 8604/4 o výměře
7,90 ha, na němž měl plnit podmínky dotace podle §10 odst. 1 písm. c) nařízení č. 79/2007 Sb.,
stejně jako to, že stěžovatel na části uvedeného půdního bloku vysázel sazenice jehličnanů.
[17] Podle §10 odst. 1 písm. c) nařízení č. 79/2007 Sb., „[ž]adatel v žádosti o zařazení do titulu
zatravňování orné půdy uvede seznam půdních bloků, popřípadě jejich dílů s kulturou orná půda evidovaných
v evidenci půdy a výměru v rámci těchto půdních bloků, popřípadě jejich dílů, kterou požaduje zařadit do tohoto
titulu a na níž hodlá v rámci tohoto titulu provést zatravnění; seznam půdních bloků, popřípadě jejich dílů uvede
v rozlišení na půdní bloky, popřípadě jejich díly, na nichž žadatel vyseje travní směs osiv podle odstavce 6 písm. a)
bodu 2“.
[18] Podle §10 odst. 6 písm. a) bodu 2. nařízení č. 79/2007 Sb., „[ž]adatel v průběhu prvního roku
příslušného pětiletého období založí nejpozději do 31. května travní porost pomocí podsevu nebo samostatného
výsevu travní směsi osiv, (...).“ A dále podle §10 odst. 6 písm. b) nařízení č. 79/2007 Sb., „oznámí
Ministerstvu zemědělství v souladu s §3g odst. 1 zákona změnu druhu zemědělské kultury u příslušného půdního
bloku, popřípadě jeho dílu z kultury orná půda na kulturu travní porost“.
[19] Z výše uvedeného je zřejmé, že dotace je žadateli poskytována za účelem zatravnění orné
půdy s cílem dosažení změny druhu zemědělské kultury z kultury orná půda na kulturu travní
porost.
[20] Podle §3i písm. b) zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění účinném
do 31. 12. 2014 (dále jen „zákon o zemědělství“) se travním porostem rozumí „zemědělsky
obhospodařovaná půda, na které se nachází stálá pastvina, popřípadě souvislý porost s převahou travin určený
ke krmným účelům nebo k technickému využití, který může být nejvýše jednou za 5 let rozorán za účelem obnovy
travního porostu“.
[21] Posledně uvedené ustanovení přímo odkazuje na nařízení Komise (ES) č. 796/2004,
kterým se stanoví prováděcí pravidla pro podmíněnost, odlišení a integrovaný administrativní
a kontrolní systém podle nařízení Rady (ES) č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla
pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé
režimy podpor pro zemědělce, které bylo s účinností od 30. 11. 2009 zrušeno a nahrazeno
nařízením Komise (ES) č. 1122/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES)
č. 73/2009, pokud jde o podmíněnost, modulaci a integrovaný administrativní a kontrolní systém
v rámci režimů přímých podpor pro zemědělce stanovených v uvedeném nařízení, a k nařízení
Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde podmíněnost v rámci režimu přímé podpory pro odvětví vína
(dále jen „nařízení Komise č. 1122/2009“). Podle čl. 2 písm. c) nařízení Komise č. 1122/2009,
se stálou pastvinou „rozumí stálá pastvina vymezená v čl. 2 písm. c) nařízení (ES) č. 1120/2009“.
[22] Konečně podle nařízení Komise č. 1120/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla
k režimu jednotné platby podle hlavy III nařízení Rady (ES) č. 73/2009, kterým se stanoví
společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým
se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce (dále jen „nařízení Komise č. 1120/2009“)
se stálou pastvinou „rozumí půda využívaná k pěstování trav nebo jiných zelených pícnin na přírodních
(přirozený osev) nebo uměle vytvořených (umělý osev) plochách, která nebyla zahrnuta do střídání plodin
v zemědělském podniku po dobu pěti let nebo déle (…), přičemž pro tento účel se "trávami a jinými zelenými
pícninami" rozumějí všechny byliny obvykle se vyskytující na přírodních pastvinách nebo běžně obsažené v osevných
směsích pro pastviny nebo louky v členském státě (bez ohledu na to, zda jsou využity pro pastvu dobytka
či nikoliv). Členské státy mohou zahrnout plodiny na orné půdě uvedené v příloze I“ (zvýraznění v textu
provedeno Nejvyšším správním soudem).
[23] Z výše uvedeného vyplývá definice druhu zemědělské kultury „travní porost“, podle
níž se jedná o stálou pastvinu, popřípadě souvislý porost s převahou travin. Stálá pastvina
je pak chápána jako plocha využívaná k pěstování trav nebo jiných zelených pícnin, což jsou
všechny byliny obvykle se vyskytující na přírodních pastvinách nebo běžně obsažené v osevných
směsích pro pastviny nebo louky.
[24] Městský soud dovodil, že za travní porost „nelze považovat plochu, na které se nachází zcela
pravidelně vysázené jehličnaté stromky, neboť takovou půdu za plochu využívanou k pěstování trav a jiných
zelených pícnin ani za souvislý porost s převahou travin považovat nelze.“ Nejvyšší správní soud se zcela
ztotožňuje s názorem městského soudu, podle nějž jehličnany nelze považovat za traviny ani jiné
zelené pícniny. Stěžovatel měl v rámci titulu zatravňování orné půdy půdní bloky s druhem
zemědělské kultury orná půda oset travní směsí osiv a založit tak travní porost. Tímto způsobem
měl dosáhnout změny druhu zemědělské kultury na příslušném půdním bloku z kultury orná
půda na kulturu travní porost [§10 odst. 6 písm. b) nařízení č. 79/2007]. V části půdního bloku,
na němž stěžovatel vysel travní směs osiv, současně vysázel sazenice jehličnatých stromů.
V uvedené části půdního bloku proto podmínky §10 nařízení č. 79/2007 nesplnil, jelikož
takovou plochu nelze považovat za plochu se zemědělskou kulturou travní porost. S ohledem
na tuto skutečnost stěžovatel nesplnil podmínky pro poskytnutí dotace pro část půdního bloku
o výměře 1,24 ha osázeného sazenicemi jehličnanů.
[25] Stěžovatel stejně jako v žalobě namítal, že správní orgány nesprávně určily plochu, kterou
zabírají sazenice jehličnanů. Podle jeho názoru měly správní orgány vypočíst plochu, kterou
zabírají kmeny sazenic na pozemku, a tu poté z poskytnutí dotace vyloučit, nikoli vyloučit celou
plochu osázenou jehličnany. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že plochu osázenou
sazenicemi jehličnanů nelze považovat za plochu se zemědělskou kulturou travní porost.
S ohledem na skutečnost, že plocha osázená jehličnany nesplňuje podmínky pro poskytnutí
dotace, postupovaly správní orgány správně, pokud zaměřily celou plochu, na níž se sazenice
jehličnanů vyskytují, a tuto z poskytnutí dotace vyloučily. Postup navrhovaný stěžovatelem
je zcela nepřípadný, a to i vzhledem k ustanovení §10 odst. 2 nařízení č. 79/2007 Sb., podle
nějž „[v]ýměra v rámci půdního bloku, popřípadě jeho dílu, na které hodlá v rámci tohoto titulu žadatel provést
zatravnění, musí činit minimálně 0,1 ha“. Půdní blok proto nelze členit na další drobné plochy, které
by bylo možné učinit předmětem dotace, jak mylně dovozoval stěžovatel. Jeho námitce proto
Nejvyšší správní soud nepřisvědčil.
[26] Námitkou stěžovatele vznesenou již v žalobě, podle níž sazenice jehličnanů naplňují
definici krajinného prvku, a proto i pro tuto plochu měla být dotace na zatravňování orné půdy
poskytnuta, se podrobně zabýval městský soud. Dospěl přitom k závěru, že „předmětnou výsadbu
jehličnatých stromků za krajinný prvek považovat nelze. Podle §1 odst. 1 nařízení vlády č. 335/2009 Sb.,
o stanovení druhu krajinných prvků, je druhem krajinného prvku a) mez, b) terasa, c) travnatá údolnice,
d) skupina dřevin, e) stromořadí, f) soliterní dřevina. Má-li žalobce za to, že výsadba jehličnanů je krajinným
prvkem podle písm. d), tj. že se jedná o skupinu dřevin, pak soud poukazuje na ust. §1 odst. 5 uvedeného
nařízení vlády, dle něhož se ‚skupinou dřevin rozumí útvar neliniového typu, tvořený nejméně dvěma kusy dřevnaté
vegetace s největší možnou výměrou 2.000 m 2.‘ V daném případě vysázené jehličnaté stromky zabírají plochu
o výměře 1,24 ha, tedy plochu přesahující vládním nařízením stanovenou nejvyšší možnou výměru
pro to, aby skupina dřevin mohla být považována za krajinný prvek. Již z tohoto důvodu nelze předmětnou
výsadbu jehličnatých stromků považovat za krajinný prvek.“ Nejvyšší správní soud se s výše uvedenými
závěry městského soudu zcela ztotožňuje a nemá k nim žádná další doplnění.
VI.
[27] Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 in fine s. ř. s.).
[28] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl
podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační
stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti svědčilo, soud náhradu nákladů řízení
nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední
činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. března 2018
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu