ECLI:CZ:NSS:2018:8.AS.314.2018:40
sp. zn. 8 As 314/2018-40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D.,
a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci
žalobce: A. H., proti žalovanému: 1) Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské nám. 6, Brno,
2) Městský soud v Brně, se sídlem Polní 994/39, Brno, 3) Ústavní soud, se sídlem Joštova 8,
Brno, 4) Krajský soud v Brně, se sídlem Rooseveltova 16, Brno, proti usnesením žalovaného 1)
ze dne 31. 1. 2018, čj. 5 As 21/2018-16, a čj. 6 As 24/2018-17, ze dne 25. 1. 2018, čj. 10 As
23/2018-49, ze dne 15. 2. 2018, čj. 2 As 53/2018-5, ze dne 13. 2. 2018, čj. 7 As 25/2018-20, ze
dne 13. 2. 2018, čj. 7 As 26/2018-20, proti usnesení žalovaného 2) ze dne 15. 3. 2018,
čj. 33 C 53/2016-65, proti usnesení žalovaného 3) ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 10/18, a proti
usnesení žalovaného 4) ze dne 28. 2. 2018, čj. 31 A 343/2017-50, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2018, čj. 30 A 66/2018-28,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti v záhlaví označeným rozhodnutím žalovaných
žaloby. Krajský soud v Brně nyní kasační stížností napadeným usnesením spojil žaloby do jedné
věci vedené pod sp. zn. 30 A 66/2018 a dále je odmítl nyní napadeným usnesením s poukazem
na §46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[2] Jednou z podmínek řízení před Nejvyšším správním soudem je povinné zastoupení
advokátem. Takové zastoupení se dle §105 odst. 2 zákona s. ř. s., nevyžaduje tehdy, má-li
stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
[3] Stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie, a ani za něj nejedná další osoba. Je tak u něj obecně třeba trvat
na povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel, ačkoli musí být
v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, svou kasační stížnost podává sám, aniž by byl
takto zastoupen a aniž by se svou kasační stížností spojil návrh na ustanovení zástupce z řad
advokátů.
[4] Dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není-li stanoveno jinak, soud usnesením odmítne návrh,
nejsou-li splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo nebyl přes výzvu
odstraněn.
[5] Byl-li konkrétní stěžovatel v minulosti ze strany soudu nesčetněkrát zpraven o nutnosti
povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti, není nezbytně nutné, aby v každém
dalším řízení o kasační stížnosti byl takový stěžovatel znovu a znovu v daném smyslu poučen
a vyzván k doložení plné moci pro advokáta.
[6] Nynější stěžovatel se na Nejvyšší správní soud obrátil ve více než 730 případech,
povětšinou svými podáními zahájil řízení o kasační stížnosti. Ze strany soudu byl již mnohokrát
poučen o podmínce povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti.
[7] Lze proto vycházet ze spolehlivého předpokladu, že jej soud již v minulosti dostatečně
informoval jak o nutnosti povinného zastoupení advokátem, tak o možnosti podat návrh
na ustanovení zástupce z řad advokátů. Pro nynější řízení se proto jeví neefektivním
a formalistickým stejnému stěžovateli opětovně adresovat výzvu k doložení splnění požadavků
dle §105 odst. 2 s. ř. s., případně jej poučovat o možnosti podat návrh na ustanovení zástupce
z řad advokátů. Takový postup by ve skutečnosti znamenal, že Nejvyšší správní soud
by stěžovatele znovu nadbytečně informoval o skutečnostech, o nichž objektivně musí
z minulých řízení vědět.
[8] V projednávané věci lze v zájmu zamezení jakýchkoliv průtahů požadovat, aby u těch
řízení, kde je vyžadováno povinné zastoupení advokátem, si toto zastoupení již od počátku
stěžovatel zajistil a to současně s podáním kasační stížnosti.
[9] Jak bylo již výše uvedeno, stěžovatel svou kasační stížnost podal sám, aniž by byl
zastoupen advokátem. Nejvyšší správní soud na základě výše uvedených úvah kasační stížnost
odmítl dle §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s. pro nesplnění podmínky řízení
spočívající v povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti, aniž by jej vyzval
k doložení plné moci pro advokáta.
[10] O nákladech řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto dle §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s. Dle uvedených ustanovení žádný z účastníků řízení o kasační stížnosti nemá právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 18. října 2018
JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.
předseda senátu