ECLI:CZ:NSS:2018:8.AS.95.2018:21
sp. zn. 8 As 95/2018-21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců
JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: Y. D.,
zastoupeného JUDr. Pavlem Sadílkem, advokátem se sídlem Stará cesta 425, Plasy, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2018, čj. OAM-44/LE-LE05-LE29-2018, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 4. 2018, čj. 60 Az 37/2018-
21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Úvod:
Žalobce požádal v řízení o žalobě u krajského soudu o ustanovení konkrétního zástupce z řad
advokátů. Krajský soud žalobci ustanovil zástupcem jiného advokáta. Proti usnesení o ustanovení
zástupce se žalobce bránil kasační stížností s odůvodněním, že krajský soud měl vyhovět jeho
žádosti a ustanovit mu konkrétního advokáta, jehož požadoval.
Nejvyšší správní soud se musel zabývat oprávněností požadavku na ustanovení konkrétního
zástupce.
I.
[1] Podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 28. 3. 2018,
čj. OAM-44/LE-LE05-LE29-2018, jímž žalovaný rozhodl, že je žalobcova žádost o mezinárodní
ochranu nepřípustná a řízení o ní se zastavuje. Žalobce též požádal krajský soud o ustanovení
zástupce z řad advokátů, a to jmenovitě Mgr. Jindřicha Lechovského, advokáta se sídlem
Šlejnická 1547/13, Praha 6. Návrh odůvodnil tím, že se uvedený advokát zabývá cizineckým
a azylovým právem, podílí se na zajištění právní pomoci v zajišťovacích zařízeních pro cizince,
s případem byl seznámen, žalobce v něj má důvěru a je proto schopen poskytnout žalobcovým
právům účinnou ochranu.
[2] Krajský soud usnesením čj. 60 Az 37/2018-21 ustanovil zástupcem žalobce advokáta
JUDr. Pavla Sadílka. Soud poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 7 As 342/2017 -20
a rozsudek rozšířeného senátu čj. 7 Azs 24/2008-141. Dospěl k závěru, že návrhu žalobce
na ustanovení zástupce Mgr. Lechovského nelze vyhovět, neboť veškeré žádosti o ustanovení
zástupce osob zajištěných v zařízení pro zajištění cizinců (dále jen „ZZC“) se týkají pouze
advokátů Mgr. Lechovského a Mgr. Ing. Backy, kteří působí ve stejné advokátní kanceláři. Stav,
který by vedl k monopolizaci právních služeb v řízení o udělení mezinárodní ochrany
poskytovaných pouze jednou advokátní kanceláří, není s ohledem na citovanou judikaturu
ve prospěch žalobců. Krajský soud proto žalobci ustanovil zástupcem JUDr. Pavla Sadílka.
II.
[3] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační
stížnost. V ní uvedl, že advokát Mgr. Lechovský pravidelně dojíždí do ZZC Balková a je tak
připraven mu poskytovat účelnou právní pomoc. Advokát byl rovněž s věcí seznámen,
s ustanovením souhlasil a stěžovatel se tedy domnívá, že by mu byl schopen poskytnout právní
pomoc efektivněji než ustanovený zástupce JUDr. Sadílek. Mgr. Lechovský již poskytl
stěžovateli vícekrát bezplatné poradenství. K soudem tvrzené monopolizaci poskytování
právních služeb pak nemůže dojít, neboť soudům nic nebrání, aby ustanovovaly různé advokáty
v případě, že cizinci nespojí svoji žádost s ustanovením konkrétního advokáta. Argument o bližší
vzdálenosti sídla advokáta a pobytu stěžovatele nemůže obstát, jelikož se zastoupením
Mgr. Lechovským nejsou spojeny žádné náklady týkající se cestovného, neboť advokát
do ZZC Balková dojíždí často a cestovní náklady si nikdy neúčtuje. Vzhledem k tomu,
že má stěžovatel k Mgr. Lechovskému vybudovanou důvěru a jeho ustanovení s sebou nenese
zbytečné náklady, nebyly dány žádné rozumné důvody pro to, aby mu nebyl ustanoven.
III.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že tato směřuje výhradně do procesního
postupu krajského soudu. Proto posouzení důvodnosti a správnosti napadeného usnesení
ponechává na úvaze Nejvyššího správního soudu; k dané problematice je k dispozici ustálená
judikatura tohoto soudu.
IV.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Podstatou kasační stížnosti je nesouhlas stěžovatele s tím, že mu krajský soud ustanovil
jiného zástupce z řad advokátů, než kterého on sám navrhoval.
[8] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že se touto problematikou již několikrát zabýval,
a to i v souvislosti s návrhem na jmenování Mgr. Lechovského či Mgr. Ing. Backy, kteří působí
ve stejné advokátní kanceláři. Odkázat lze na rozsudky čj. 7 As 342/2017 -20 a čj. 3 As 171/2016-21.
Osmý senát nemá důvod se od závěrů citovaných rozsudků odchýlit, neboť se s nimi posuzovaná
věc skutkově shoduje.
[9] Rozšířený senát se v rozsudku čj. 7 Azs 24/2008-141 vyjádřil k podmínkám, za nichž lze
vyhovět návrhu na konkrétního zástupce: „vyhovět návrhu na ustanovení konkrétního zástupce bude
namístě především tehdy, bude-li takové rozhodnutí opřeno o rozumné a věcné důvody a současně nebude v rozporu
s jinými hledisky, které je nezbytné při rozhodnutí o konkrétní osobě zástupce vzít v úvahu. Pokud totiž účastník
řízení navrhne konkrétní osobu, která by jej měla zastupovat, obvykle tak činí z důvodů, které pokládá
za rozumné a věcně oprávněné. Typicky účastník řízení navrhuje určitou konkrétní osobu tehdy, má-li
k ní z určitých důvodů vybudován vztah důvěry, z něhož vyvozuje, že právě ona bude řádně hájit jeho zájmy. Tato
důvěra přitom představuje jeden ze základních atributů vztahu mezi advokátem a jeho klientem (...). Vztah
důvěry často vznikne tehdy, zabývala-li se navrhovaná osoba jako zástupce věcí účastníka řízení již dříve
(např. v jiném řízení před orgány veřejné moci), zastupovala-li jej v jiné jeho věci, je-li z jiných důvodů obeznámena
více než jiné osoby s jeho věcí či s jejími významnými aspekty nebo má-li určité specifické vlastnosti, schopnosti
či dovednosti, které jsou předpokladem pro to, že by mohla ve věci účastníka řízení s přihlédnutím ke konkrétním
okolnostem vystupovat účinněji než jiné osoby. Takovými specifickými schopnostmi, vlastnostmi či dovednostmi
může být například specializace navrhovaného zástupce na určitá právní odvětví či schopnost komunikovat
s účastníkem řízení (typicky právě v případě žadatelů o mezinárodní ochranu) v jeho mateřštině nebo jiném jazyce,
kterým se dorozumí.
[10] Právo účastníků řízení na ustanovení konkrétního zástupce ovšem nepochybně nemůže mít podobu práva
absolutního. Za rozumné a věcně oprávněné důvody tak zpravidla nebude možno považovat návrh na ustanovení
konkrétního zástupce jen proto, že takový zástupce je všeobecně znám (například díky tomu, že často vystupuje
v médiích, nebo že se jako advokát těší vynikající pověsti).
[11] Důvodem pro nevyhovění návrhu na ustanovení konkrétního zástupce mohou být především okolnosti,
které svojí povahou či významem převažují nad respektováním rozumných a věcně oprávněných důvodů, které
účastník uvedl ve svém návrhu. Takovými situacemi, kdy nebude vhodné návrhu na ustanovení konkrétního
zástupce vyhovět, bude například to, že vzhledem k místu konání soudního řízení či k místu pobytu účastníka
řízení by komunikace zástupce se soudem, s účastníkem řízení či s jinými osobami narážela na neúměrné obtíže,
nebo to, že navrhovaný zástupce je toho času zaneprázdněn poskytováním právní pomoci jiným osobám a není
schopen se věci účastníka řízení věnovat s potřebnou péčí. V tomto ohledu je nicméně třeba trvat na tom, že pokud
soud návrhu účastníka řízení na ustanovení konkrétního zástupce nevyhoví, je povinen své rozhodnutí
přezkoumatelným způsobem odůvodnit.“
[12] Stěžovatel v žádosti o ustanovení zástupce uvedl, že žádá o ustanovení
Mgr. Lechovského, neboť od ostatních zajištěných osob ví o kvalitních službách, které jim
poskytuje; jmenovaný advokát se navíc zabývá cizineckým a azylovým právem a podílí
se na zajištění pomoci v zařízeních pro cizince a s případem byl seznámen. Stěžovatel si naopak
nepřál, aby mu byl ustanoven někdo jiný, neboť jak uvedl: „od dalších cizinců v zařízení vím, že s tím
nemají dobré zkušenosti.“ Z návrhu je zřejmé, že stěžovatel požádal o ustanovení Mgr. Lechovského
především pro jeho dobrou pověst. Stěžovatelem tvrzená důvěra v advokáta tak vychází
pouze z dobré pověsti, kterou požívá Mgr. Lechovský u cizinců v ZZC, nikoli z toho, že by jej
např. již dříve zastupoval v jiném řízení, a byl tak lépe obeznámen se situací stěžovatele.
V souladu s názorem rozšířeného senátu tento důvod nelze považovat za dostatečně věcně
oprávněný. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud i v rozsudku čj. 7 As 342/2017-20:
„nelze za rozumný a věcně oprávněný důvod návrhu na ustanovení konkrétního zástupce považovat pouze
skutečnost, že takový zástupce je všeobecně znám mezi cizinci a těší se mezi nimi vynikající pověsti, protože
se v zařízeních pro zajištění cizinců pohybuje a s cizinci se dostává do kontaktu prostřednictvím případného
dobrovolného předběžného poradenství.“ Stěžovatel tedy v žádosti neuvedl žádné dostatečně
přesvědčivé a věcně oprávněné důvody pro ustanovení Mgr. Lechovského.
[13] Krajský soud nadto shledal existenci okolnosti, která svojí povahou a významem
převažuje nad respektováním rozumných a věcně oprávněných důvodů uvedených účastníkem.
Zhodnotil, že se veškeré žádosti o ustanovení zástupce, podávané žalobci zajištěnými v ZZC,
týkají pouze advokátů Mgr. Lechovského a Mgr. Ing. Backy. Dospěl proto k závěru, že zde
existuje tak závažná okolnost spočívající v nebezpečí monopolizace právních služeb
poskytovaných v oblasti cizinecké agendy pouze jedinou advokátní kanceláří, že nyní nemůže
vyhovět návrhu na ustanovení konkrétního advokáta.
[14] Závěr krajského soudu odpovídá judikatuře Nejvyššího správního soudu (viz rozsudky
čj. 7 As 342/2017-20, čj. 3 As 171/2016-21 a čj. 9 As 98/2017-24 a usnesení čj. 9 Azs 19/2016-18,
čj. 9 Azs 64/2016-21, čj. 9 Azs 111/2016-54, čj. 10 Azs 109/2016-54 a čj. 8 Azs 182/2016-34).
V nich soud konstatoval, že samo o sobě nerovnoměrné ustanovování advokátů považuje
za natolik závažnou skutečnost ve smyslu citovaného rozsudku rozšířeného senátu, která
odůvodňuje ustanovení jiného zástupce. Pokud by totiž byl pouze jediný advokát ustanovován
na návrh každého cizince, vedl by takový postup k neakceptovatelné monopolizaci právních
služeb poskytovaných ex offo v oblasti cizinecké agendy.
[15] Stěžovatel namítl, že soudům nic nebrání, aby ustanovovaly vhodné advokáty v případě,
že cizinci v žádosti neuvedou konkrétního advokáta. Krajský soud však poukázal na současný
stav, kdy všechny osoby zajištěné v ZZC spojují svůj návrh na ustanovení zástupce s konkrétními
advokáty Mgr. Lechovským či Mgr. Ing. Backou. Dle Nejvyššího správního soudu je současný
stav schopen vyvolat odůvodněnou obavu, že by byť přechodně mohlo dojít k monopolizaci
právních služeb poskytovaných ex offo v cizinecké agendě. Obecná potřeba rovnoměrného
zatížení advokátů ustanovovaných v cizineckých věcech je způsobilá převážit nad stěžovatelem
uváděnými důvody jeho návrhu.
[16] V daném případě Nejvyšší správní soud rovněž neshledal, že by výběr „náhradního“
zástupce za navrženého Mgr. Lechovského byl výsledkem ničím neomezené soudcovské libovůle.
Soudy při výběru zástupce v praxi zohledňují zejména dopravní vzdálenost bydliště nebo sídla
zástupce od místa pobytu účastníka, jakož i povahu řízení, pro něž je zástupce ustanoven
(viz například rozsudek tohoto soudu čj. 4 Ads 67/2013-21). Především je zřejmé, že totožný
senát Krajského soudu v Plzni již dříve v jiné věci ustanovil osobě nacházející se v ZZC Balková
zástupcem JUDr. Sadílka, a to zejména s ohledem na relativní blízkost (cca 30 km) sídla
ustanoveného zástupce (Plasy) ve vztahu k pobytu osoby zastoupené (ZZC Balková).
Nejvyšší správní soud tento postup přezkoumal v řízení o kasační stížnosti a v rozsudku
čj. 7 As 342/2017-20 jej shledal zákonným a v souladu s uvedenými požadavky judikatury.
[17] Co se týče kasační námitky stěžovatele, kterou zpochybnil argument soudu o bližší
vzdálenosti sídla ustanoveného zástupce oproti Mgr. Lechovskému, Nejvyšší správní soud musí
podotknout, že se krajský soud touto otázkou nezabýval a uvedený argument v nyní posuzované
věci vůbec nevyslovil. Nejvyšší správní soud se proto kasační námitkou dále nezabýval, neboť
nesouvisí s napadeným usnesením.
V.
[18] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako
nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[19] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení
o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
[20] Ustanovenému zástupci stěžovatele Nejvyšší správní soud nepřiznal odměnu
za zastupování, neboť z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by učinil nějaký úkon, za který
náleží odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 26. července 2018
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu