ECLI:CZ:NSS:2018:8.AZS.105.2017:81
sp. zn. 8 Azs 105/2017 - 81
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: V. L., zast. JUDr. Michalem
Špirkem, advokátem se sídlem Vysoká 92, Rakovník, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 2. 2016, č. j. OAM-
958/ZA-ZA04-P16-2015, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze
dne 31. 3. 2017, č. j. 49 Az 13/2016 - 40,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2017, č. j. 49 Az 13/2016 - 40,
se zru š u je a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ustanovenému zástupci žalobkyně JUDr. Janu Špirkovi, advokátovi, se p ři zn áv á
odměna a náhrada hotových výdajů za řízení o kasační stížnosti ve výši 8.228 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) rozhodl,
že se žalobkyni neuděluje mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“).
II.
[2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Praze, který
ji shora uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“), pro nedůvodnost zamítl. Shledal,
že žalobkyně nesplňuje podmínky pro udělení azylu nebo alespoň doplňkové ochrany z důvodu
pronásledování členy Pravého sektoru. Není podle něj totiž prokázáno, že „stát, strana
nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny
nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou.“ Z hlediska
možnosti udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu krajský soud uzavřel, že úvahy
žalovaného o této otázce podléhají omezenému soudnímu přezkumu a tvrzené zdravotní potíže
žalobkyně nejsou dostatečně závažné pro udělení této formy mezinárodní ochrany a jsou v zemi
původu léčitelné.
III.
[3] Proti napadenému rozsudku nyní z důvodů vyplývajících z §103 odst. 1 písm. a), b) a d)
s. ř. s. brojí žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností. Navrhuje napadený rozsudek
zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
[4] Přijatelnost kasační stížnosti stěžovatelka odůvodňuje potřebou „vymezení pojmu
pronásledování za situace, kdy k pronásledování z důvodu uplatňování politických práv a zastávání politických
názorů dochází nestátním subjektem ve státě, v němž není státní moc schopna a ochotna poskytnout ochranu
občanovi, který zastává politické názory a je členem bývalé politické strany (Strany Regionů) a politické
strany (UKROP), se kterými státní moc nesouhlasí a nachází se s nimi v opozičním boji.“ Stěžovatelka
má za to, že napadený rozsudek trpí zásadními pochybeními ohledně zjišťování skutkového stavu
a náležitostí odůvodnění. Vytýká, že žalovaný, ani krajský soud nezjišťoval přesné okolnosti
postavení státní moci ve vztahu k bývalým členům Strany regionů a prorusky smýšlejícímu
obyvatelstvu, ani ve vztahu k pravicově zaměřené politické straně UKROP a nezohlednil její
tvrzení, že stát není schopen a ochoten jí poskytnout ochranu; tato její tvrzení vypořádal pouze
poukazem na obecnou schopnost státních orgánů tuto ochranu poskytnout, což však
stěžovatelka nepovažuje za dostatečně přesvědčivé a správné.
[5] Podle stěžovatelky je napadený rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů,
neboť se s žalobními námitkami vypořádal pouze obecně, stručně a nedostatečně. Napadený
rozsudek neuvádí konkrétní zprávy shromážděné žalovaným, z nichž krajský soud usuzuje,
že by nemohla být „případná snaha žalobkyně hledat ochranu u ukrajinských státních orgánů (…) apriori
neúspěšnou.“ Krajský soud také neupřesňuje, jaké konkrétní skutečnosti ze zpráv opatřených
žalovaným zjistil. Pokud vychází z dalších informací o zemi původu, známých mu z jeho úřední
činnosti, v napadeném rozsudku konkrétně neupřesňuje, jaký je obsah těchto informací. Podle
stěžovatelky krajský soud nevypořádal všechny žalobní námitky, resp. neodůvodnil, proč se jimi
nezabýval. Jednalo se o stěžovatelčino tvrzení o nedostatečných skutkových zjištěních ohledně
faktické politické a bezpečnostní situace na Ukrajině a postojem státní moci k politickým stranám
(Straně regionů, UKROP či Pravému sektoru). Krajský soud ani neobstaral (shodně
jako žalovaný) žádné konkrétní podklady týkající se postoje státní moci a její realizace ve vztahu
k potřebě ochrany stěžovatelky, která je příznivcem protistátních a státem potlačovaných
politických stran a hnutí, ani neuvedl, proč zprávy opatřené žalovaným považuje za dostatečný
podklad rozhodnutí. Stěžovatelka poukázala i na tvrzení a zprávy, jež v žalobě předestřela soudu
o konkrétní situaci na Ukrajině. Jelikož se státní moc na Ukrajině snaží potlačit proruské smýšlení,
je v jejích očích stěžovatelka jako propagátorka ruštiny podporovatelkou země, jež se staví proti
Ukrajině a je s Ukrajinou „v boji“. To je důvod, proč neočekávala a neočekává ochranu ze strany
současné státní moci. Ačkoliv je evidována jako členka a delegátka strany UKROP, čelí
pronásledování ze strany Pravého sektoru, jehož útokům a činnosti není státní moc na Ukrajině
schopna účinně čelit a tuto potlačit. K útokům Pravého sektoru stěžovatelka poskytla kromě
tvrzení i informace, s nimiž se soud nevypořádal, stejně jako s námitkou týkající se posouzení
závažnosti a intenzity útoků namířených proti stěžovatelce ze strany příslušníků Pravého sektoru.
[6] Vedle námitky nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku stěžovatelka v kasační
stížnosti vytýká též nesprávné posouzení právní otázky soudem ve vztahu k závěrům
o předpokladech pro udělení azylu podle §12 odst. 1 písm. a) a b) zákona o azylu. Namítá
též, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisu; v této souvislosti
stěžovatelka upozorňuje na svá tvrzení a důkazní návrhy nasvědčující neochotě a neschopnosti
státních orgánů jí poskytnout pomoc před pronásledováním.
IV.
[7] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popřel její opodstatněnost.
Poukázal na to, že ve správním řízení stěžovatelka neuvedla žádné skutečnosti, z nichž
by vyplynulo, že vyvíjela vlastní činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod,
pro niž by byla azylově relevantním způsobem pronásledována. Jí tvrzené skutečnosti
o pronásledování z důvodu členství ve stranách Strana regionů a UKROP nelze co do intenzity
označit za pronásledování ve smyslu zákona o azylu odůvodňující udělení mezinárodní ochrany.
Sama stěžovatelka přitom uvedla, že s žádostí o pomoc se na státní orgány Ukrajiny neobrátila.
Žalovaný vytkl též skutečnost, že při pohovoru stěžovatelka uvedla, že do České republiky přijela
odpočívat, nikoliv s úmyslem požádat o azyl; to snižuje hodnověrnost jejího prohlášení,
že důvodem jejího odjezdu ze země původu byly výhružky ze strany Pravého sektoru. Uváděla-li
stěžovatelka jako další důvod žádosti o mezinárodní ochranu léčbu zdravotních problémů,
nejedná se o důvod, pro který by bylo možno azyl podle §12 zákona o azylu udělit. Legalizace
pobytu má podle žalovaného být řešena jinými formami podle zákona o pobytu cizinců. Nakonec
žalovaný zdůraznil, že obstaral dostatek informačních zdrojů jako podkladů rozhodnutí,
stěžovatelka se však s nimi přes řádné vyrozumění neseznámila. Žalovaný navrhl zamítnutí
kasační stížnosti pro nedůvodnost.
V.
[8] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti (jako neurčitého
právního pojmu) a demonstrativním výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud
zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Na tam uvedené závěry
kasační soud nyní pro stručnost odkazuje.
[9] Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci dospěl k závěru, že v řízení před krajským
soudem došlo k procesním vadám, které odůvodňují přijatelnost kasační stížnosti.
Toto pochybení krajského soudu totiž mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení
stěžovatelky.
[10] Kasační stížnost je důvodná.
[11] Krajský soud v napadeném rozsudku správně poukázal na článek 46 odst. 3 směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních
pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „směrnice), který vyžaduje,
aby soudy prvního stupně přezkoumávající rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany posuzovaly
projednávaný případ dle právního a skutkového stavu ke dni rozhodnutí soudu. Uvedený článek
směrnice nebyl do právního řádu České republiky transponován přesto, že lhůta k tomu uplynula
již dne 20. 7. 2015 (viz článek 51 odst. 1 uvedené směrnice); výše uvedený článek směrnice
má tudíž přímý účinek.
[12] Krajský soud však tento jinak správný závěr sám nerespektoval. Obecně na straně 6
odůvodnění napadeného rozsudku vyslovil, že vycházel při posouzení věci ze zpráv
shromážděných žalovaným a dále i z dalších informací o zemi původu známých mu z jeho úřední
činnosti. Neuvedl však ani které konkrétní zprávy a z jakého konkrétního zdroje takto
při posouzení věci v souladu s článkem 46 odst. 3 směrnice využil, ani jaký byl jejich obsah
a jak je hodnotil.
[13] Jeho závěry jsou proto z hlediska přezkumu závěrů žalovaného týkajících se posouzení
předpokladů pro udělení mezinárodní ochrany ve formě azylu podle §12 zákona o azylu,
resp. též doplňkové ochrany podle §14a téhož zákona nepřezkoumatelné.
[14] Krajský soud se také nikterak nevypořádal s důkazními návrhy, které stěžovatelka učinila
v žalobě a jimiž podporovala svá tvrzení o situaci v zemi původu a postoji státní moci ve vztahu
k činnosti politických stran a hnutí, jichž byla stěžovatelka delegátkou, členkou či s nimiž podle
svých tvrzení „spolupracovala“, a z nichž také usuzovala na neochotu ukrajinských
státních orgánů poskytnout jí ochranu před tvrzeným pronásledováním. Měl-li krajský soud
za to, že stěžovatelkou označené důkazní návrhy jsou týmiž, resp. se stejným obsahem, které
mu jsou známy z úřední činnosti, bylo na místě tuto skutečnost v napadeném rozsudku výslovně
uvést včetně skutečností, z nichž při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel.
[15] Jak již výše uvedeno, v souzené věci byl krajský soud povinen napadené rozhodnutí
přezkoumat podle skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí. Navrhovala-li
tedy stěžovatelka v žalobě na podporu svých tvrzení týkajících se skutkového stavu věci, jenž
byl základem pro posouzení její žádosti o udělení mezinárodní ochrany, konkrétní důkazy, soud
se jimi byl povinen zabývat. Jakkoliv nebyl povinen všechny stěžovatelkou navržené důkazy
provést, neboť má bezesporu právo posoudit a rozhodnout, které z navržených důkazů provede
a které nikoli (§52 odst. 1 s. ř. s.), toto právo jej nezbavilo povinnosti odůvodnit, co jej vedlo
k takovému závěru a z jakého důvodu považuje provedení navržených důkazů za nadbytečné
(viz také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, č. j. 5 Afs 147/2004 - 89).
Pokud totiž soud provedení určitého důkazu nepovažuje za potřebné, musí ve svém rozhodnutí
vyložit, z jakých důvodů navržený důkaz neprovedl. Pokud tak neučiní, zatíží své rozhodnutí
vadou opomenutého důkazu (srov. např. rozsudek ze dne 1. 4. 2008, č. j. 9 Azs 15/2008 - 108).
Tak tomu bylo i v souzené věci.
[16] Stěžovatelce je nutno přisvědčit i v tom, že krajský soud v napadeném rozsudku
nevypořádal všechny stěžejní žalobní námitky. Nezabýval se ani tvrzeným nedostatečným
zjištěním skutkového stavu žalovaným a nevyjádřil ani konkrétní úvahy o (ne)naplnění podmínek
pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu §14a zákona o azylu, přestože i tuto námitku
stěžovatelka v žalobě vznesla. K posledně uvedené otázce se krajský soud vyjádřil toliko v ryze
obecné rovině v souvislosti s úvahou, zda politická strana Pravý sektor jako nestátní subjekt může
být původcem pronásledování ve smyslu definice vyplývající z §2 odst. 6 zákona o azylu.
V kontextu žalobních tvrzení a zejména stěžovatelkou navržených důkazů se však uvedeným
nezabýval a neposoudil předpoklady udělení doplňkové ochrany z pohledu reálného nebezpečí
vážné újmy, na něž stěžovatelka v žalobě též poukazovala. I z uvedeného důvodu je napadený
rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.
VI.
[17] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, proto rozsudek krajského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta první s. ř. s.). V něm je krajský soud
vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku §110 odst. 4 s. ř. s.).
[18] O nákladech řízení o kasační stížnosti krajský soud rozhodne podle §110 odst. 3 s. ř. s.
[19] Stěžovatelce byl pro řízení o žalobě ustanoven zástupce z řad advokátů JUDr. Jan Špirk,
který zastupuje stěžovatelku i v řízení o kasační stížnosti. Jeho hotové výdaje a odměnu
za zastupování platí v takovém případě stát (§35 odst. 9 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Ustanovenému zástupci stěžovatelky Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za dva úkony právní
služby ve výši 3.100 Kč spočívající v poradě s klientem přesahující jednu hodinu dne 15. 5. 2017,
doloženou potvrzením z téhož dne a v sepisu doplnění kasační stížnosti podle §7 bod 5., §9
odst. 4 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) a dále za dvě paušální
náhrady hotových výdajů vždy ve výši 300 Kč souvisejícími s těmito úkony podle
§11 odst. 1 písm. c) a d) a §13 odst. 3 advokátního tarifu. Ustanovený zástupce doložil,
že je plátcem daně z přidané hodnoty. Odměna a náhrada hotových výdajů se proto zvyšuje
o částku této daně ve výši 1.428 Kč (tj. 21 % z částky 6.800 Kč). Ustanovenému zástupci
tedy celkem náleží 8.228 Kč a tato částka mu bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto
rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
[20] Sepis blanketní kasační stížnosti Nejvyšší správní soud nepovažoval za samostatný úkon,
za nějž by zástupci stěžovatelky bylo možno odměnu a náhradu hotových výdajů přiznat.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. července 2018
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu