ECLI:CZ:NSS:2018:8.AZS.142.2018:56
sp. zn. 8 Azs 142/2018-56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: T. M. I.
O., zast. JUDr. Athanassiosem Pantazopoulosem, advokátem se sídlem Slavíkova 19, Praha 2,
proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2018, čj. CPR-7488-2/ČJ-2018-930310-V244, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2018, čj. 2 A
25/2018-74,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy rozhodnutím ze dne 7. 2. 2018,
čj. KRPA-52759-18/ČJ-2018-000022, uložilo žalobci podle §119 odst. 1 písm. c) bod 2. zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále
jen „zákon o pobytu cizinců“) správní vyhoštění a stanovilo dobu, po kterou nelze cizinci
umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce jednoho roku. Proti tomuto
rozhodnutí podané odvolání žalovaný shora specifikovaným rozhodnutím zamítl a napadené
rozhodnutí potvrdil. Žalobu proti rozhodnutí žalovaného městský soud zamítl.
[2] Městský soud shledal, že tvrzení žalobce, podle kterého nevěděl o ukončení platnosti
povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU, neboť mu toto rozhodnutí
nebylo doručeno, vyvrací doklad o doručení tohoto rozhodnutí, ze kterého vyplývá, že žalobce
rozhodnutí osobně převzal 23. 9. 2017. Správní orgány proto postupovaly v souladu se zákonem,
vycházely-li při rozhodování o správním vyhoštění z pravomocného rozhodnutí Ministerstva
vnitra ze dne 8. 9. 2017, čj. OAM-567-10/ZR-2017. Tímto rozhodnutím byla ukončena platnost
povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU, neboť žalobce přestal
splňovat podmínky uvedené v §15a zákona o pobytu cizinců, protože jeho manželství
s občankou EU zaniklo na základě pravomocného rozhodnutí soudu o rozvodu manželství.
Rozhodnutí Ministerstva vnitra nabylo právní moci 10. 10. 2017, lhůta k vycestování byla
stanovena na 60 dnů od právní moci rozhodnutí. Žalobce však nevycestoval a na území České
republiky pobýval bez oprávnění k pobytu. Správní orgány rovněž v dostatečném rozsahu pro
posouzení možného zásahu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce zjistily
žalobcovy poměry. Provedení místního šetření na adrese pobytu žalobce by bylo nadbytečné.
Tvrzení žalobce, že chtěl, aby byl při jednání přítomen jeho zástupce, nemá oporu ve spise.
V žalobcově věci se nejednalo „o dvojí trestání za tentýž čin“, takže nemohla být porušena zásada
„ne bis in idem“.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti uvedl obdobnou argumentaci jako
v žalobě. Namítl, že při výslechu u správního orgánu byl přítomen tlumočník, který není zapsán
v seznamu soudních tlumočníků. Rovněž mu nebylo umožněno, aby měl při úkonech správního
řízení svého právního zástupce. Právní zástupce, který se dostavil se stěžovatelem 7. 2. 2018
na Ministerstvo vnitra, přitom opakovaně kontaktoval policii s požadavkem, aby ho informovala
před provedením dalších úkonů v řízení, u kterých je přítomnost právního zástupce vhodná.
Policie tak neučinila a právní zástupce se až z protokolu o výslechu dozvěděl, že stěžovatel
zástupce nežádal. V uvedeném spatřuje zkrácení práv na řádný průběh správního řízení. Závěr
městského soudu: „Jestliže tedy správní orgán I. stupně neměl k dispozici plnou moc udělenou žalobcem
právnímu zástupci k zastupování, neměl zákonný podklad pro poskytnutí požadovaných informací ohledně
průběhu správního řízení JUDr. Pantazopoulosovi.“ stěžovatel označil jako alibistický. Městský soud
navíc odmítl doplnit dokazování o výslech inspektora J. K. a o záznamy telefonních hovorů, které
by prokázaly, že správní orgán se zástupcem stěžovatele komunikoval a že mu přislíbil, že ho
bude kontaktovat.
[4] Stěžovatel uvedl, že se na Ministerstvo vnitra dostavil kvůli vydání povolení
k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání; je naprosto nelogické, aby se dostavil, kdyby
o ukončení pobytového povolení věděl, a v podstatě tak na sebe upozornil. Jeho povolení
k pobytu bylo platné do 11. 2. 2018. Stěžovatel neměl v úmyslu nerespektovat rozhodnutí
správního orgánu.
[5] Stěžovatel namítl, že ve správním spisu postrádá výzvu k seznámení se se spisovým
materiálem před vydáním rozhodnutí. Takovou výzvu neobdržel stěžovatel ani jeho zástupce.
[6] Dále stěžovatel doslovně zopakoval žalobní argumentaci o neprovedení úkonů ke zjištění
skutkového stavu (místního šetření) a o tom, že by správní orgány měly spolupracovat. Namítl,
že by soud měl kontrolovat průběh správního řízení, úplnost shromážděného spisového
materiálu a hodnotit, zda tento průběh odpovídá principu zjištění stavu věci podle §3 s. ř.
a zásadě spravedlivého a zákonného řízení podle §2 s. ř., per analogiam čl. 6 Evropské úmluvy
o ochraně lidských práv. Podle stěžovatele nebyl skutkový stav zjištěn řádně a celé řízení
je postaveno pouze na výpovědi stěžovatele, což je nezvyklé. Stěžovatel je názoru, že byl porušen
čl. 6 a 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv.
[7] Závěrem stěžovatel uvedl, že je integrován na pracovní trh, hradí si pojistné, daně,
v České republice žije 6 let, je bezúhonný a má dobrou pověst.
[8] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
městskému soudu k dalšímu řízení; rovněž navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační
stížnosti odkladný účinek.
[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na spisový materiál a uvedl,
že s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasí. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší
správní soud kasační stížnost zamítl.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[10] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek městského soudu v rozsahu a v rámci kasační
stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející
řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].
[11] V souzeném případě není sporu o tom, že stěžovateli bylo dne 11. 2. 2013 uděleno
povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie, neboť uzavřel
manželství s Češkou. Pobytová karta rodinného příslušníka občana Evropské unie byla
stěžovateli vydána s platností od 11. 2. 2013 do 11. 2. 2018. Platnost tohoto povolení byla
rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 8. 9. 2017 ukončena, neboť manželství zaniklo
rozvodem. Dne 7. 2. 2018 se stěžovatel dostavil na Odbor azylové a migrační politiky
Ministerstva vnitra za účelem podání žádosti o zaměstnaneckou kartu. Na místě bylo zjištěno,
že stěžovatel pobývá na území České republiky neoprávněně, proto byla přivolána hlídka
cizinecké policie, která stěžovatele zajistila, a následně s ním zahájila řízení o správním vyhoštění.
[12] Stěžovatel kasačními námitkami napadl převážně procesní postup správních orgánů. Proti
zjištěnému skutkovému stavu uplatnil pouze námitky, které doslovně převzal z žaloby a kterými
napadal závěry žalovaného. V obecné rovině uvedl, že by soud měl kontrolovat průběh správního
řízení, úplnost shromážděného spisového materiálu a hodnotit, jestli tento průběh odpovídá
principům správního řízení, a rovněž v obecné rovině namítl, že skutkový stav nebyl řádně
zjištěn. Konkrétní kasační námitky proti zjištěnému skutkovému stavu však nevznesl.
[13] Nejvyšší správní soud nejprve poznamenává, že obsah, rozsah a kvalita žaloby či kasační
stížnosti předurčují obsah, rozsah a kvalitu následného soudního rozhodnutí (srov. rozsudek
rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008-78, publ. pod č. 2162/2011 Sb. NSS).
Stěžovatel je povinen v kasační stížnosti explicitně uvést jím spatřované důvody nezákonnosti
napadeného rozsudku krajského soudu a vymezit tak rozsah přezkumu Nejvyšším správním
soudem (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2007, čj. 8 Afs 55/2005-74).
[14] V nyní souzeném případě městský soud podrobně vypořádal žalobní námitky proti
zjištěnému skutkovému stavu. Městský soud odůvodnil, proč byl závěr žalovaného
o nadbytečnosti místního šetření na adrese pobytu stěžovatele správný; zrekapituloval
stěžovatelovy poměry zjištěné správními orgány a jejich rozsah pro posouzení možného zásahu
rozhodnutí do soukromého a rodinného života stěžovatele vyhodnotil jako dostatečný. Městský
soud posoudil i to, zda bylo stěžovateli doručeno rozhodnutí o ukončení platnosti povolení
k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie; dospěl přitom k závěru,
že stěžovatel toto rozhodnutí 23. 9. 2017 osobně převzal. Žádné konkrétní námitky proti
uvedeným závěrům ani postupu, který k nim městský soud vedl, stěžovatel v kasační stížnosti
neuplatnil. Nejvyšší správní soud považuje podklady, z nichž správní orgány vycházely
za dostatečné pro závěr o skutkovém stavu, k němuž městský soud dospěl. Kasační námitka
proto důvodná není.
[15] Stěžovatel v kasační stížnosti vylíčil, že neměl v úmyslu nerespektovat rozhodnutí
správního orgánu. Nejvyšší správní soud k tomu může jen uvést, že motivace stěžovatele
k návštěvě Ministerstva vnitra pět dní před koncem původní platnosti pobytové karty rodinného
příslušníka občana Evropské unie, není rozhodná. Stěžovatel si osobně 23. 9. 2017 převzal
rozhodnutí o ukončení platnosti povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana
Evropské unie (viz kopie doručenky na čl. 52 spisu městského soudu) a měl si proto být vědom,
že původní platnost povolení k přechodnému pobytu zanikla. Navíc stěžovateli bylo známo,
že mu byl povolen přechodný pobyt v důsledku uzavření manželství s občankou Evropské unie.
Manželství ale bylo 27. 8. 2015 pravomocně rozvedeno; po tomto datu již stěžovatel nebyl
rodinným příslušníkem občana Evropské unie, pročež mu ani nemohl svědčit původní pobytový
titul.
[16] Ke kasační námitce, podle které nebylo stěžovateli umožněno, aby byl při úkonech
správního řízení přítomen jeho zástupce, Nejvyšší správní soud uvádí, že právo na právní pomoc
není absolutní, naopak jej lze realizovat pouze při splnění zákonem stanovených podmínek;
ve správním řízení pak za podmínek uvedených v §33 odst. 1 s. ř. Podle citovaného ustanovení
se zmocnění ve správním řízení prokazuje plnou mocí, která musí mít písemnou formu, pokud
není udělena ústně do protokolu. V souzeném případě stěžovatel 7. 2. 2018 udělil plnou moc
JUDr. Pantazopoulosovi, advokátovi, do správního spisu byla tato plná moc založena 12. 2. 2018
spolu s odvoláním. V protokolu o výslechu stěžovatele ze 7. 2. 2018 je zaznamenáno,
že stěžovatel na otázku: „Žádáte, aby Vás v rámci tohoto řízení zastupoval právní zástupce, a žádáte jeho
přítomnost?“ odpověděl: „Ne, nežádám.“ Stěžovateli v nyní souzeném případě nic nebránilo učinit
kvalifikovaný, zákonem vyžadovaný projev vůle a udělit před svým výslechem plnou moc
písemně či ústně do protokolu zvolenému zástupci, přál-li si být zastoupen. Protože tak neučinil,
není kasační námitka důvodná.
[17] Kasační námitka o přítomnosti tlumočníka, který není zapsán v seznamu soudních
tlumočníků, při výslechu stěžovatele, není projednatelná. Stěžovatel jí totiž nenapadá závěr
krajského soudu, podle kterého ustanovením tlumočníka nezapsaného v seznamu soudních
tlumočníků nedošlo k dotčení procesního práva stěžovatele (neboť právo na tlumočníka
mu nebylo upřeno a kvalita tlumočení nebyla rozporována), ale pouze opakuje (opožděně
uplatněnou) žalobní námitku. Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu (§102 s. ř. s.) a důvody, které v ní lze s úspěchem uplatnit, se musí
upínat právě k tomuto rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2003,
čj. 6 Ads 3/2003-73). Jinými slovy, „[u]vedení konkrétních stížních námitek (…) nelze nahradit
zopakováním námitek uplatněných v odvolání nebo v žalobě, neboť odvolací a žalobní námitky směřovaly proti
jiným rozhodnutím, než je rozhodnutí přezkoumávané Nejvyšším správním soudem.“ (rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 10. 2007, čj. 8 Afs 106/2006-58).
[18] Kasační námitku, podle které ve správním spise není založena výzva k seznámení
se se spisovým materiálem před vydáním rozhodnutí, stěžovatel uplatnil až v kasační stížnosti,
v řízení před městským soudem ji nevznesl. Ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. in fine brání tomu,
aby stěžovatel v kasační stížnosti uplatňoval jiné právní důvody, než které uplatnil v řízení před
soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohl; takové námitky jsou
nepřípustné (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004,
čj. 1 Azs 34/2004-49, publ. pod č. 419/2004 Sb. NSS). Nehledě k tomu uvedená výzva
se ve správním spise nachází. Stěžovatel na ni také, za přítomnosti tlumočníka, reagoval, a to tak,
že se se správním spisem seznámil a k podkladům se nechce vyjadřovat ani navrhnout jejich
doplnění.
[19] Návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud
nezabýval, neboť po provedení nezbytných procesních úkonů přistoupil k bezodkladnému
projednání a rozhodnutí věci.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Nedůvodnou kasační stížnost Nejvyšší správní soud podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.
[21] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení.
Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. srpna 2018
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu