ECLI:CZ:NSS:2018:8.AZS.156.2018:41
sp. zn. 8 Azs 156/2018-41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D.,
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Miloslava Výborného, v právní věci žalobce: O. G.,
zastoupený Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha
1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 7. 9. 2015, čj. OAM-621/ZA-ZA14-P16-2015, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2018, čj. 2 Az 38/2015-30,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Výše specifikovaným rozhodnutím žalovaného nebyla žalobci (dále „stěžovatel“) udělena
mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
ve znění účinném od 24. 6. 2014 (dále jen „zákon o azylu“). Podanou žalobu Městský soud
v Praze v (dále jen „městský soud“) záhlaví označeným rozsudkem zamítl jako nedůvodnou
podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Proti danému rozsudku se stěžovatel brání nyní podanou kasační
stížnost.
[2] Stěžovatel podal dne 14. 7. 2015 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Jako důvod své
žádosti uvedl, že má v České republice přítelkyni, která je těhotná, a že se nechce vrátit
na Ukrajinu, protože by ho tam odvedli do armády.
[3] Městský soud ke vzneseným námitkám uvedl, že výroková část napadeného rozhodnutí
je dostatečně určitá; popsal, z jakých důvodů stěžovatel nenaplňuje podmínky dané v §12, §14
a §14a zákona o azylu pro udělení azylu, humanitárnímu azylu nebo doplňkové ochrany a uvedl,
že žalovaný nepochyboval o pravdivosti stěžovatelem uváděných tvrzení, avšak jeho tvrzení
nebyla azylově relevantní.
[4] Městský soud se rovněž vyjádřil k námitce, dle které žalovaný neumožnil stěžovateli
vyjádřit se k podkladům rozhodnutí dle §36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu,
ve znění účinném od 1. 1. 2015 (dále jen „spr. ř.“), čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý
proces. Ze spisového materiálu vyplývá, že stěžovatel byl řádně předvolán na den 18. 8. 2015.
Následující den obdržel žalovaný bez dalšího vysvětlení výměnný list prokazující, že stěžovatel
byl v době, na kterou byl předvolán k seznámení se s podklady, na vyšetření u praktického lékaře.
Dle soudu chtěl-li stěžovatel tohoto svého práva využít, měl možnost požádat o náhradní termín
pro seznámení se s podklady, avšak nic takového neučinil. Zároveň nebylo porušením §37
odst. 3 spr. ř., pokud stěžovatelem předložený výměnný list nepovažoval žalovaný za vadné
podání, ale pouze za sdělení důvodu, pro který se k seznámení s podklady pro rozhodnutí
ve stanoveném termínu nedostavil.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného
[5] Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel kasační stížnost. V ní namítal,
že se soud nevypořádal s námitkami obsaženými v žalobě, když pouze převzal argumentaci
žalovaného. Již v žádosti o mezinárodní ochranu sdělil důvody, pro které o mezinárodní ochranu
žádá, a proto mu měla být udělena. Žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav. Stěžovatel rovněž
namítal porušení práva na spravedlivý proces, jelikož mu nebylo umožněno seznámit
se s podklady rozhodnutí.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na vyjádření k žalobě, jelikož námitky
obsažené v kasační stížnosti jsou obdobné jako vznesené v žalobě. Nynější námitky jsou pouze
obecného rázu bez potřebné individualizace. Žalovaný navrhl odmítnutí kasační stížnosti pro
nepřijatelnost.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla
podána včas a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[8] Soud se nejprve zabývá otázkou přípustnosti kasační stížnosti (§102 a násl. s. ř. s.), tj. zda
kasační stížnost směřuje proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním
soudnictví, jímž se stěžovatel domáhá zrušení soudního rozhodnutí, zda je podána z přípustných
důvodů v souladu s §103 s. ř. s. a zda není dána její nepřípustnost ve smyslu §104 s. ř. s.
[9] Poté soud zkoumá její přijatelnost ve smyslu §104a s. ř. s. (usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 16. 2. 2006, čj. 8 Azs 5/2006-30), tj. zda podaná kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační
stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany (azylu) lze pro stručnost odkázat na usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vyložil
neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“ tak, že „[p]řesahem vlastních zájmů
stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva
jednotlivce - pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních
otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad
rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech
ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního
řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.“ Kasační stížnost přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele i v případě, pokud v řízení před krajským soudem došlo k tak k zásadnímu pochybení,
které má nebo by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Za pochybení
lze považovat takové vady, pokud soud v zájmu spravedlivého a předvídatelného rozhodování
„v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit,
že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení
krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu
nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především procesního charakteru
proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti“
(tamtéž). V případě, že tomu tak není, zdejší soud takovou kasační stížnost odmítne jako
nepřijatelnou.
[10] Soud v projednávané věci shledal, že kasační stížnost není nepřípustná, nicméně přesah
vlastních zájmů stěžovatelů neshledal. Podle §104a odst. 3 s. ř. s. nemusí být usnesení
o nepřijatelnosti odůvodněno. Přesto kasační soud dále stručně uvede, proč věc stěžovatele
nepřesahuje jeho zájmy natolik, aby se jí zdejší soud podrobně věcně zabýval.
[11] Stěžovatel namítal, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, jelikož mu nebylo
umožněno vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Stěžovatel však možnost seznámit se s podklady
pro rozhodnutí dostal. Nejvyšší správní soud souhlasí s městským soudem, že pokud tohoto
práva chtěl stěžovatel využít, mohl požádat o náhradní termín. To však neučinil.
Je na účastníkovi, aby správnímu orgánu sdělil, co svými podáními míní; správnímu orgánu
nemůže být kladeno k tíži, pokud účastník svým podáním zamýšlel něco, co nijak nevyjádřil.
Správní orgány totiž nemají povinnost domýšlet za účastníky nevyjádřené projevy vůle (viz např.
rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2013, čj. 4 As 141/2013-28, nebo ze dne
30. 8. 2017, čj. 6 Azs 216/2017-32). Pokud tedy stěžovatel zaslal dodatečně bez jakéhokoliv
vysvětlení zprávu o vyšetření, žalovaný neměl povinnost domýšlet, že by se mohlo jednat
o cokoliv jiného, než o sdělení důvodu, proč se stěžovatel úkonu neúčastnil.
[12] Další námitky stěžovatele (nevypořádání námitek a splnění podmínek pro přiznání
mezinárodní ochrany) byly vzneseny tak obecně, že jsou pro soud, s výjimkou obecného
přezkumu, v podstatě neuchopitelné. Stěžovatel nespecifikuje, v čem konkrétně spatřuje
nepřezkoumatelnost, ani jakými tvrzeními prezentovanými již v žádosti o mezinárodní ochrany
měl naplnit podmínky pro přiznání mezinárodní ochrany. K nepřezkoumatelnosti se soud
vyjadřoval nespočetněkrát (např. rozsudky ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003-52, ze dne
14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005-44, č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004-73,
č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne 24. 1. 2007, čj. 3 As 60/2006-46, č. 1109/2007 Sb. NSS, ze dne
19. 5. 2009, čj. 1 Azs 20/2009-68, a ze dne 8. 12. 2009, čj. 8 Afs 73/2007-111). Obdobně
se vyjadřoval k povinnosti uvést konkrétní kasační body. Čím obecnější námitka, tím obecněji
k ní může správní soud přistoupit a posuzovat ji (srov. rozsudek rozšířeného senátu ze dne
24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS, jehož závěr uvedený v bodě 32 lze použít
i ve vztahu ke kasační bodům). Ve smyslu uvedeného soud přezkoumal napadené rozhodnutí,
nepřezkoumatelné jej neshledal.
IV. Závěr a náklady řízení
[13] Z výše uvedených důvodů kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[14] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 19. prosince 2018
JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.
předseda senátu