ECLI:CZ:NSS:2018:8.AZS.229.2018:26
sp. zn. 8 Azs 229/2018-26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce:
D. M. N., zastoupeného Mgr. Evou Macourkovou, advokátkou se sídlem Kostelní 7, Beroun,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 31. 5. 2018, čj. MV-62154-2/OAM-2018, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2018, čj. 52 Az 9/2018-20,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto usnesení zastavil řízení o žádosti
žalobce o udělení mezinárodní ochrany podle §11a odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
(dále „zákon o azylu“). Podle žalovaného se jednalo o další opakovanou žádost o mezinárodní
ochranu, přičemž žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti či okolnosti, ze kterých by vyplývalo,
že by mohl být vystaven pronásledování nebo hrozbě vážné újmy.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, v níž především namítl, že žalovaný
nevzal v úvahu jeho osobní poměry. V ČR žije 26 let, před 4 lety opustil výkon trestu a od té doby
nespáchal žádný trestný čin ani přestupek, žije ve společné domácnosti se svou družkou a mají
v úmyslu uzavřít manželství. Požádal proto o udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení
rodiny dle §14b zákona o azylu. Ve Vietnamu nemá příbuzné, není schopen si s ohledem na svůj
věk najít odpovídající zaměstnání a nikdy si tam neplatil žádné pojištění, tudíž by musel platit
za každé ošetření. V zemi původu by mu hrozily vážně existenční problémy.
[3] Krajský soud v Praze (dále „krajský soud“) shora označeným rozsudkem žalobu zamítl.
Podle krajského soudu žalobce netvrdil, že se nejedná o další opakovanou žádost, nebo
že žalovaného upozornil na podstatnou změnu okolností, a ani soud ze správního spisu takovou
skutečnost nezjistil. Žalovaný správně dospěl k závěru, že se jedná o další opakovanou žádost
ve smyslu §2 odst. 1 písm. g) zákona o azylu.
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. Uvedl,
že v jeho osobních poměrech došlo k podstatné změně, a to v jeho zdravotním stavu,
který se zhoršil. Stěžovatel je v léčení a nemocná je rovněž jeho družka. V zemi původu
by se mu nedostalo ošetření a léčení, protože tam 24 let nežije a neplatil pojištění. S ohledem
na věk a onemocnění je vysoce pravděpodobné, že by se mu nepodařilo ve Vietnamu najít
zaměstnání se mzdou, z níž by mohl žít a platit si ošetření. Žalovaný tyto nové okolnosti nevzal
v úvahu.
[5] Žalovaný navrhl odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost případně její zamítnutí.
Ve vyjádření popřel oprávněnost kasační stížnosti s tím, že jak jeho rozhodnutí, tak i rozsudek
krajského soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy. Odkázal na správní spis i rozsudek
krajského soudu, s nímž se ztotožňuje. Stěžovatel v kasační stížnosti pouze opakuje námitku
uváděnou v žalobě, podle níž žalovaný nepřihlédl k jeho zdravotnímu stavu. Této námitce
se žalovaný podrobně věnoval již ve vyjádření k žalobě, na které odkázal.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla
podána včas a stěžovatel je zastoupen advokátem [§105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. Kasační stížnost je přípustná,
neboť se jí stěžovatel domáhá zrušení pravomocného rozhodnutí krajského soudu ve správním
soudnictví a není dán žádný z důvodů nepřípustnosti dle §104 s. ř. s.
[7] Následně Nejvyšší správní soud přistoupil ke zkoumání přijatelnosti kasační stížnosti
ve smyslu §104a s. ř. s., tj. zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech
mezinárodní ochrany (azylu) lze pro stručnost odkázat na usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost
se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech: 1) Kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu. 2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně. 3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní
odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě
změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně. 4) Další případ
přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského
soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení
stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) Krajský
soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
[8] Ve světle výše uvedeného Nejvyšší správní soud neshledal v nyní projednávané kasační
stížnosti relevantní argumenty svědčící pro její přijatelnost. V mezích vytyčených výše citovaným
usnesením nespatřuje v namítaných skutečnostech přesah vlastních zájmů stěžovatele. Ostatně
ani stěžovatel výslovně neuvedl, v čem spatřuje důvody pro přijatelnost jeho kasační stížnosti.
[9] Klíčovou je zde otázka, zda se v případě žádosti stěžovatele o mezinárodní ochranu
ze dne 29. 5. 2018 jedná o další opakovanou žádost, která je nepřípustná. Stěžovatel zmíněnou
žádost odůvodnil tím, že se ve Vietnamu nemá kam vrátit, byla mu zrušena jeho státní
příslušnost, potřebuje zůstat v ČR a potřebuje zde mít práci. Má zde přítelkyni, která je rovněž
vietnamské národnosti a neumí česky. Jeho přítelkyně je nemocná, byla hospitalizovaná
v nemocnici a stěžovatel ji nyní musí vozit k lékařům na vyšetření.
[10] Problematikou opakovaných žádostí se již kasační soud dostatečně zabýval v řadě svých
předchozích rozhodnutí. Z již konstantní judikatury vyplývá, že v případě opakovaných
žádostí o mezinárodní ochranu se jedná o výjimku, kterou je třeba vykládat restriktivně tak,
aby byl respektován jeden ze základních principů rozhodování ve veřejném právu, a sice princip
právní jistoty, jehož výrazem je i překážka věci pravomocně rozhodnuté, a je tedy nutné
zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí (rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 11. 6. 2009, čj. 9 Azs 5/2009-65, a usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 2. 4. 2014, čj. 3 Azs 29/2013-21). V rozsudku ze dne 6. 3. 2012, čj. 3 Azs 6/2011-96,
č. 2642/2012 Sb. NSS, rozšířený senát uvedl, že „[o]důvodnění správního rozhodnutí o zastavení řízení
pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany proto musí vždy obsahovat zdůvodněný závěr
správního orgánu o tom, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové
skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti
či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní
změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní
ochrany.“ Ve vztahu k poslednímu kritériu Nejvyšší správní soud konstantně zdůrazňuje,
že hlavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní
ochrany je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit
hmotněprávní postavení žadatele a které nemohl uplatnit během předchozího pravomocně
ukončeného řízení (viz již shora zmíněný rozsudek ve věci sp. zn. 9 Azs 5/2009, či usnesení
sp. zn. 3 Azs 29/2013).
[11] Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí posoudil důvody další opakované žádosti
stěžovatele a srovnal je s tvrzeními, která stěžovatel činil v rámci předchozích řízení, a dospěl
k závěru, že stěžovatel neuvedl žádné nové skutečnosti a nepoukázal na žádnou podstatnou
změnu okolností. Tento závěr stěžovatel v žalobě nijak nerozporoval a ani netvrdil, že jím
tvrzené skutečnosti jsou novými okolnostmi, které by měly znamenat podstatnou změnu poměrů.
V kasační stížnosti nyní za nové okolnosti označuje svá tvrzení týkající se zdravotního stavu,
která však zmiňuje od počátku celé věci, aniž by tvrzení o jejich novosti jakkoli konkretizoval
či doložil. Nejvyšší správní soud opakovaně vyslovil, že primárním zdrojem informací
podstatných pro udělení mezinárodní ochrany je samotný žadatel, z obsahu jeho žádosti se pak
v následujících fázích vychází. Žadatele stíhá břemeno tvrzení, důkazní břemeno je následně
rozloženo mezi něj a správní orgán (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
20. 6. 2013, čj. 9 Azs 1/2013-38, či ze dne 11. 12. 2015, čj. 5 Azs 134/2014-48). Jestliže stěžovatel
doposud nijak nerozporoval závěry o tom, že jím uváděné důvody uvádí opakovaně a v důsledku
toho neunesl břemeno tvrzení, nemůže tak s ohledem na zásadu koncentrace řízení a povahu
kasační stížnosti jakožto mimořádného opravného prostředku činit nyní a označit za nové
okolnosti svá tvrzení obsažená v kasační stížnosti. Ostatně ani nyní stěžovatel nespecifikuje,
jakými zdravotními problémy trpí a pouze nově obecně konstatuje, že se jeho zdravotní stav
zhoršil. K případným novým skutečnostem ostatně Nejvyšší správní soud ani nemůže přihlížet
(§109 odst. 5 s. ř. s.).
[12] Nejvyšší správní soud tedy neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů
stěžovatele. Proto kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[13] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. října 2018
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu