ECLI:CZ:NSS:2018:9.ADS.45.2018:29
sp. zn. 9 Ads 45/2018 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: N. M., zast. JUDr.
Bedřichem Hájkem, advokátem se sídlem Jana Švermy 1696, Kadaň, proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. SZ/MPSV-2017/165084-916, č. j. MPSV-
2017/165130-916, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 29. 12. 2017, č. j. 78 Ad 33/2017 - 31, o návrhu na přiznání odkladného
účinku,
takto:
Návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“),
kterým bylo zrušeno shora specifikované rozhodnutí stěžovatele, a věc mu byla vrácena k dalšímu
řízení. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Úřadu
práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem, kontaktního pracoviště Most (dále
jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 19. 7. 2017, č. j. 134205/2017/MOS, jímž byl žalobkyni dle
zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o pomoci v hmotné nouzi“), přiznán doplatek na bydlení ve výši 11 055 Kč měsíčně
s počátkem plnění od června 2017.
[2] Stěžovatel navrhl přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Návrh stručně odůvodnil
tím, že v současné době není schopen dostát požadavkům na doplnění odůvodnění svého
rozhodnutí, k čemuž ho krajský soud zavázal v napadeném rozsudku. Přiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti by žalobkyni nevznikla žádná finanční újma, protože stěžovatel má jen
„doplnit odůvodnění rozhodnutí a podklady do správního spisu“ a bude nadále respektovat výši
záloh na spotřebu energií tak, jak je vyhodnocena aplikačním programem, který používají orgány
pomoci v hmotné nouzi při řízení o dávkách.
[3] Žalobkyně se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřila.
[4] Kasační stížnost nemá podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat; užije přiměřeně §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle
§73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Otázkou návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podaného správním
orgánem v pozici žalovaného se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu. V usnesení
ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, uvedl, že „[s] ohledem na postavení správního orgánu
v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla
ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“ Za ojedinělé případy
pak lze považovat situace, v nichž by nepřiznání odkladného účinku způsobilo závažné důsledky.
Jako příklad závažných důsledků respektování soudního rozhodnutí uvádí rozšířený senát ve výše
citovaném usnesení „vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu
nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku, apod.“
Rozšířený senát zároveň konstatoval, že pokud krajský soud zruší rozhodnutí správního orgánu,
správní orgán je povinen pokračovat v řízení a respektovat závazný právní názor vyslovený
ve zrušujícím rozsudku bez ohledu na to, zda byla podána kasační stížnost.
[6] Odkladný účinek kasační stížnosti představuje zcela výjimečný institut, kterým se mění
účinky pravomocného rozhodnutí, a měl by být využíván pouze tedy, pokud výkon rozhodnutí
nebo jeho jiné následky mohou působit značné obtíže. Kasační stížnost, jako mimořádný
opravný prostředek, směřuje proti již pravomocnému rozhodnutí, a do doby rozhodnutí
o kasační stížnosti je proto třeba na rozhodnutí krajského soudu pohlížet jako na správné. Pouze
v případě naplnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
je možno tuto zásadu narušit.
[7] První podmínkou přiznání odkladného účinku je prokázání vzniku „nepoměrně větší
újmy“ ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. Následně je na soudu, aby posoudil, zda tvrzená újma
dosahuje této intenzity a zda by případné následky nepřiznání odkladného účinku
byly srovnatelné s následky uvedenými v citovaném rozhodnutí rozšířeného senátu.
[8] Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel (viz např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32). Od něj se očekává dostatečně
konkrétní a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne
nepoměrně větší újma, než jiným osobám, a vysvětlení, v čem tato újma spočívá a jaký by byl její
rozsah.
[9] Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit tomu, že negativní
následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu obává,
by pro něj byl zásadním zásahem.
[10] Stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku podložil pouze obecným tvrzením,
že v současné době není schopen dostát podmínkám na odůvodnění svého rozhodnutí tak,
aby vyhověl požadavkům krajského soudu, které vyjádřil v napadeném rozsudku. Dodal,
že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti by žalobkyni nevznikla žádná finanční újma,
protože stěžovatel bude nadále respektovat výši záloh na spotřebu energií tak, jak je vyhodnocena
aplikačním programem.
[11] Tímto však nesplnil podmínky pro přiznání odkladného účinku - tvrdit a prokázat,
z jakého důvodu není schopen vyhovět požadavkům na důkladnější odůvodnění rozhodnutí
(tj. jasně uvést, na základě jakých vstupních údajů a jakým mechanismem stanovuje výši
prokazatelné nezbytné spotřeby elektřiny a plynu žalobkyně, při současném zohlednění velikosti
jejího bytu a počtu společně posuzovaných osob). Pouhý nesouhlas s napadeným rozsudkem
není důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[12] Stěžovateli nelze také přisvědčit v tom, že by měl podle napadaného rozsudku v podstatě
jen „doplnit odůvodnění a podklady do správního spisu“. Tím zřejmě naznačuje, že bez ohledu
na napadený rozsudek se výsledek rozhodnutí (tj. přiznaná částka doplatku na bydlení)
pro žalobkyni nezmění. V tom se ale mýlí, protože jeho rozhodnutí krajský soud napadeným
rozsudkem zrušil, a proto musí správní orgány nyní znovu ve věci rozhodnout, nikoli snad
jen „vylepšit“ odůvodnění či doplnit podklady ve správním spisu. Jelikož zrušující rozsudek
krajského soudu nepředvídá a ani nemůže předvídat výsledek správního řízení, nelze nyní
s jistotou určit, zda žalobkyni může vzniknout „finanční újma“ na základě přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
[13] Aniž by Nejvyšší správní soud předjímal rozhodnutí ve věci samé, již v této fázi
lze odmítnout názor, že při stanovení výše záloh bude stěžovatel v každém případě nadále
vycházet z aplikačního programu, jenž částky automaticky spočítá. Takový program nemůže stát
nad rozhodnutím soudu či nad zákonem, který soud ve svých rozhodnutích aplikuje.
[14] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že stěžovatel
neprokázal existenci podmínek pro přiznání odkladného účinku stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s.
Z tohoto důvodu nebylo možno odkladný účinek kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 8. března 2018
JUDr. Radan Malík
předseda senátu