ECLI:CZ:NSS:2018:9.AFS.332.2017:39
sp. zn. 9 Afs 332/2017-39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D.,
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Tomáše Foltase, Ph.D., v právní věci žalobkyně:
TOPTINT s.r.o., se sídlem Bořivojova 878/35, Praha 3, zast. JUDr. Jakubem Hlínou,
advokátem se sídlem Karolinská 654, Praha 1, proti žalovanému: Finanční úřad pro hlavní
město Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, ve věci ochrany před nezákonným zásahem
žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 7. 9. 2017, čj. 9 A 14/2016-44,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2017, čj. 9 A 14/2016-44, se z r u š u j e
a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný výzvou ze dne 8. 10. 2014 zahájil postup k odstranění pochybností dle §89
zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“),
ve vztahu k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen roku 2014. V tomto postupu
spatřovala žalobkyně (dále „stěžovatelka“) nezákonný zásah. Městský soud v Praze (dále jen
„městský soud“) žalobu podle §87 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. Proti tomuto rozsudku brojí stěžovatelka
podanou kasační stížností.
[2] Městský soud v napadeném rozsudku uvedl, že postup k odstranění pochybností
a daňovou kontrolu nelze zaměňovat. Postup k odstranění pochybností má sloužit především
k odstranění jednotlivých, dílčích pochybností již konkrétně vyjádřených a nemá sloužit
k obsáhlému a časově i personálně náročnému dokazování. Pro takový účel je vhodným
nástrojem daňová kontrola. Právě ta umožňuje správci daně rozsáhlé i časově náročné
dokazování.
[3] Rozsah postupu k odstranění pochybností nebyl dle městského soudu obsáhlý a časově
ani personálně náročný. Postup k odstranění pochybností slouží k odstranění pochybností
a nikoliv k jejich nalézání. Pochybností bylo, zda přijatá zdanitelná plnění byla použita pro
uskutečnění ekonomické činnosti. Soud v této situaci nepovažoval za chybné, že v rámci postupu
k odstranění pochybností žalovaný kontroloval obchodní styky stěžovatelky s jejími dodavateli
a odběrateli. Žalovaný si příslušné faktury vyžádal od stěžovatelky a poté si jejich oprávněnost
ověřil u jednoho odběratele a dvou dodavatelů.
[4] Tento postup nebyl veden bez součinnosti stěžovatelky, neboť žalovaný dne 13. 11. 2014
provedl místní šetření.
[5] Dle soudu trval postup k odstranění pochybností přes půl roku - od 27. 10. 2014
do 4. 5. 2015. Tato délka se městskému soudu nejevila jako nadměrná. Odkázal na judikaturu
Nejvyššího správního soudu, kde jako nadměrná byla shledána délka jednoho roku a deseti
měsíců. Naopak osm měsíců nepřiměřených nebylo. Je zásadní, že žalovaný nebyl v rámci
postupu k odstranění pochybností nečinný. Žalovaný činil jednotlivé kroky plynule s odstupem
maximálně několika týdnů.
[6] Žalovaný postupoval v souladu s §90 daňového řádu. O průběhu postupu k odstranění
pochybností sepsal protokol, ve kterém uvedl důvody přetrvávajících pochybností. Tyto důvody
byly sice uvedeny stručně, ale byly seznatelné. Podle soudu menší formálnost postupu
k odstranění pochybností na rozdíl například od daňové kontroly se odráží i v menších nárocích
kladených na odůvodnění ukončení tohoto postupu.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[7] Stěžovatelka napadá rozsudek městského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje
pod §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
[8] Stěžovatelka namítá, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný. Z odůvodnění
o rozsahu jedné strany je jen velice těžce seznatelné, jakými myšlenkovými úvahami
a hodnocením byl městský soud veden.
[9] Napadený rozsudek je nepřezkoumatelný i z toho důvodu, že se městský soud
nevypořádal s argumentací stěžovatelky obdobným případem řešeným v rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 28. 1. 2015, čj. 2 Afs 174/2014 – 27, ve věci ERAMENT Trading s. r. o.
(dále jen „rozsudek ERAMENT Trading“). V tomto, i v právě posuzovaném případě, je skutkový
průběh prakticky identický, přičemž kasační soud ve zmíněné věci shledal postup správce daně
nezákonným.
[10] Městský soud se rovněž nevypořádal s otázkou, zda neměl žalovaný ukončit postup
k odstranění pochybností dříve a místo toho zahájit daňovou kontrolu.
[11] Žalovaný v právě projednávané věci vyhledával důkazní prostředky z vlastní iniciativy.
Takový postup správce daně označil Nejvyšší správní soud v rozsudku ERAMENT Trading
za nezákonný. Žalovaný kontaktoval stěžovatelku pouze jednou (v rámci místního šetření) a poté
téměř 6 měsíců pokračoval v rámci postupu k odstranění pochybností bez jakékoliv součinnosti
se stěžovatelkou. Tento skutkový stav je v rozporu s tvrzením městského soudu, že postup
k odstranění pochybností nebyl veden bez součinnosti stěžovatelky.
[12] Zákonodárce nepředpokládal, že by se do postupu k odstranění pochybností zapojovaly
další (třetí) osoby. Je nutno přihlédnout ke konkrétnímu postupu a zohlednit skutkové okolnosti
daného případu. Městský soud bagatelizoval věc tím, že zjednodušeně porovnal délku daného
postupu. Postup k odstranění pochybností byl veden iracionálně, nelogicky, bez součinnosti
se stěžovatelkou. V důsledku postupu žalovaného byla po řadu měsíců zadržována daň z přidané
hodnoty. Dle důvodové zprávy je proces odstranění pochybností dialogem mezi správcem daně
a daňovým subjektem.
[13] Stěžovatelka nesouhlasila s názorem městského soudu, že žalovaný nebyl nečinný. Na věc
je plně aplikovatelný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, čj. 2 Ans 1/2005-57,
č. 605/2005 Sb. NSS, jelikož i v nyní posuzovaném případě prověřoval správce daně dodavatele
stěžovatelky bez jakékoliv její součinnosti. Nebyl zde dán důvod pro to, aby žalovaný činil
jednotlivá dožádání za sebou a nikoliv paralelně. Dožádání nebyla činěna účelně a rozumně.
[14] Skutečnost, že žalovaný nedisponuje dostatečným personálním zázemím, nemůže být
kladena k tíži stěžovatelce. Naopak tuto zásadní skutečnost městský soud nijak nereflektoval.
Žalovaný v podstatě přiznal, že z důvodu nedostatečného personálního zázemí není schopen
postupovat v daňovém řízení bez zbytečných průtahů, což samo o sobě činí provedený postup
k odstranění pochybností nezákonným.
[15] Městský soud uvedl, že menší formálnost postupu k odstranění pochybností na rozdíl
například od daňové kontroly se odráží i v menších nárocích kladených na odůvodnění ukončení
tohoto postupu. Neuvedl však, na základě jakých zákonných ustanovení k takovému závěru
dospěl. Postup k odstranění pochybností je formalizovaný postup správce daně, který
má zákonem jasně ohraničený začátek a konec, jakož i faktický průběh, smysl a účel. Skutečnost,
že postup k odstranění pochybností nemá sloužit k obsáhlému dokazování, automaticky
neznamená, že by ukončení tohoto postupu nemělo obsahovat řádné a relevantní zdůvodnění.
Z provedených dožádání bylo jednoznačným způsobem potvrzeno prokázání uskutečněných
zdanitelných plnění a jejich využití pro ekonomickou činnost stěžovatelky. Odůvodnění
žalovaného neobsahuje žádné konkrétní pochybnosti týkající se informací a podkladů předaných
mu ze strany dodavatelů stěžovatelky.
[16] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry městského soudu.
Vedený postup k odstranění pochybností vyhovoval parametrům stanoveným pro tento způsob
prověřování pochybností o údajích uvedených v daňovém přiznání. Obě odpovědi na dožádané
informace od dodavatelů stěžovatelky byly nedostatečné. Městský soud neměl povinnost vyjádřit
se ke každému stěžovatelkou uvedenému judikátu.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[17] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Přezkoumal napadený rozsudek
městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom,
zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[18] Nejprve je nutno upozornit na rozsudek rozšířeného senátu ze dne 5. 12. 2017,
čj. 1 Afs 58/2017-42, dle kterého „[s]tížnost ani žádost o prošetření způsobu vyřízení stížnosti dle §261
daňového řádu není jiným právním prostředkem ochrany nebo nápravy ve smyslu §85 s. ř. s., který je nutno před
podáním žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správce daně vyčerpat.
Případné podání takové stížnosti nemá vliv na běh subjektivní lhůty pro podání žaloby.“ Dle tohoto názoru
by podaná žaloba byla opožděná. Rozšířený senát však zároveň uvedl, že v případě judikaturního
odklonu je nutné chránit právo domoci se soudního přezkumu (viz více body [52] – [55]
citovaného rozsudku rozšířeného soudu). Nejvyšší správní soud tak považoval žalobu za včasně
podanou.
[19] Soud se dále zabýval namítanou nepřezkoumatelností. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí
je vadou rozhodnutí, ke které jsou správní soudy povinny přihlížet i bez námitky, tedy z úřední
povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.). Vlastní přezkum rozhodnutí soudu je možný pouze
za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti, tedy že se jedná
o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé,
proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
[20] Stěžovatelka nejprve obecně namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, neboť
z krátkého odůvodnění podle ní není seznatelné, jakými myšlenkovými úvahami a hodnocením
byl městský soud veden. V souladu s touto obecnou kasační námitkou Nejvyšší správní soud
obecně přezkoumal napadený rozsudek městského soudu a dospěl k závěru, že je plně
přezkoumatelný. Odůvodnění je dostatečně konkrétní, vztahuje se k projednávané věci a je z něj
perfektně zjevné, jakými úvahami se městský soud řídil. Není ani pravdivé tvrzení stěžovatelky,
že odůvodnění je pouze na jedné straně rozsudku, neboť je zhruba na 2,5 stranách.
[21] Jako konkrétní námitku nepřezkoumatelnosti označila stěžovatelka skutečnost,
že se městský soud nevypořádal s obdobným případem, který namítala v žalobě, a rozsudkem
ERAMENT Trading. Tato námitka není důvodná. Stěžovatelka totiž v žalobě takto svoji žalobní
námitku nekoncipovala. V žalobě rozsudek ERAMENT Trading pouze použila k podpoření
jejího názoru, že postup k odstranění pochybností má probíhat jako dialog mezi správcem daně
a daňovým subjektem, ve vzájemné součinnosti. Městský soud dospěl ke stejnému závěru
ve druhém odstavci na 4. straně napadeného rozsudku. Navíc se i ve čtvrtém odstavci
na 5. straně vyjádřil ve vztahu k délce probíhajícího postupu k odstranění pochybností
i s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu.
[22] Důvodná není ani námitka, že se městský soud měl vypořádat s otázkou, zda měl
žalovaný ukončit postup k odstranění pochybností dříve a zahájit daňovou kontrolu. Městský
soud se s touto námitkou vypořádal zcela dostatečně, když na 5. straně uvedl, že délku 6 měsíců
trvajícího postupu k odstranění pochybností nepovažuje za nepřiměřenou.
[23] Ze správního spisu soud zjistil následující informace podstatné pro posouzení kasační
stížnosti. V září 2014 podala stěžovatelka daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za srpen
2014. V přiznání vykázala nadměrný odpočet daně ve výši 166 169 Kč. Dne 8. 10. 2014 vydal
žalovaný výzvu k odstranění pochybností. Dne 13. 11. 2014 bylo provedeno místní šetření v sídle
stěžovatelky. Dne 27. 11. 2014 žalovaný zaslal Finančnímu úřadu pro Olomoucký kraj dožádání,
aby ověřil faktury vydané pro konkrétního odběratele stěžovatelky. Žalovaný odpověď obdržel
dne 15. 12. 2014. Dne 18. 12. 2014 zaslal žalovaný dodavateli stěžovatelky výzvu k poskytnutí
dokladů a informací. Odpověď obdržel 9. 1. 2015. Dne 26. 2. 2015 žalovaný odeslal výzvu
jinému dodavateli stěžovatelky k poskytnutí dokladů a informací o spolupráci. Dodavatel
odpověděl 18. 3. 2015. Dne 4. 5. 2015 žalovaný při ústním jednáním se stěžovatelkou oznámil,
že ohledně daňového přiznání za srpen 2014 u něj stále přetrvávají pochybnosti. V sepsaném
protokolu žalovaný vylíčil průběh postupu k odstranění pochybností a uvedl, že dodavatelé
nedostatečně prokázali spolupráci se stěžovatelkou a neposkytli další informace. Ukončil tedy
postup k odstranění pochybností a zahájil daňovou kontrolu. Kontrolu žalovaný ukončil dne
16. 2. 2016 s tím, že všechny sporné okolnosti týkající se kontrolovaných údajů vykázaných
stěžovatelkou v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty za srpen 2014 považuje za vyjasněné.
Dne 24. 2. 2016 stěžovatelka obdržela platební výměr, kterým byl shodně s údaji v daňovém
přiznání vyměřen nadměrný odpočet ve výši 166 169 Kč.
[24] Dle §89 odst. 1 daňového řádu [m]á-li správce daně konkrétní pochybnosti o správnosti,
průkaznosti nebo úplnosti podaného řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení a dalších
písemností předložených daňovým subjektem nebo o pravdivosti údajů v nich uvedených, vyzve daňový subjekt
k odstranění těchto pochybností. Podle §90 odst. 1 téhož zákona [o] průběhu postupu k odstranění
pochybností sepíše správce daně podle povahy odpovědi protokol nebo úřední záznam, ve kterém uvede vyjádření
nebo důkazní prostředky, na jejichž základě považuje pochybnosti za zcela nebo zčásti odstraněné, a případné
důvody přetrvávajících pochybností. Dle odst. 2 stejného ustanovení [n]edošlo-li však k odstranění
pochybností a výše daně nebyla prokázána dostatečně věrohodně, sdělí správce daně daňovému subjektu výsledek
postupu k odstranění pochybností. Daňový subjekt je oprávněn do 15 dnů ode dne, kdy byl seznámen
s dosavadním výsledkem postupu k odstranění pochybností, podat návrh na pokračování v dokazovaní spolu
s návrhem na provedení dalších důkazních prostředků. Podle odst. 3 pak platí, že [p]okud správce daně
shledá důvody k pokračování v dokazování, zahájí v rozsahu těchto důvodů daňovou kontrolu. Neshledá-li
správce daně důvody k pokračování v dokazování, vydá do 15 dnů ode dne, kdy daňový subjekt podal návrh
na pokračování v dokazování, rozhodnutí o stanovení daně.
[25] Postup k odstranění pochybností je specifickým procesním institutem, který správce daně
používá, pokud má pochybnosti o daňovém tvrzení, avšak na rozdíl od obecné vyhledávací
činnosti, místního šetření nebo daňové kontroly jej užívá pouze k objasnění konkrétních
pochybností a jako prostředek k neprodlenému a bezprostřednímu zjištění či ověření řádného
splnění daňové povinnosti. Nejvyšší správní soud dovodil, že hranice postupu k odstranění
pochybností jsou dány vlastním legislativním rámcem tohoto postupu, vyplývajícím z §89 odst. 1
a §90 odst. 1 a 2 daňového řádu. Tato ustanovení vytyčují způsob použití postupu k odstranění
pochybností tak, aby tento postup trval co nejkratší dobu a nebyl zbytečně ani jednou ze stran
prodlužován.
[26] Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2012, čj. 1 Ans 10/2012-52,
č. 2729/2013 Sb. NSS, je postup k odstranění pochybností možno přezkoumat pouze dle §82
a násl. s. ř. s., tedy žalobou proti nezákonnému zásahu, nikoliv žalobou proti nečinnosti. Zároveň
se soud v tomto rozsudku vyjádřil ke smyslu a průběhu postupu k odstranění pochybností. Tento
postup sleduje „důsledné stanovení na sebe těsně navazujících kroků , které je povinen správce daně činit,
pokud k prověření daňové povinnosti tento nástroj sám zvolil. Na sebe navazující úkony musí být při
tom činěny ve stmelené časové posloupnosti tak, aby byl smysl a cíl postupu naplněn. Tím
je bezesporu rychlé odstranění pochybností, které ještě brání správci daně v tom, aby mohl přistoupit k vyměření
daně (zde vydání rozhodnutí o nadměrném odpočtu na dani z přidané hodnoty). Ačkoliv zákon opět konkrétní
lhůtu pro ukončení tohoto postupu nestanoví, nová právní úprava a vytvořená správní zvyklost však nutí správce
daně k uzavření tohoto postupu bez jakýchkoliv průtahů.“. Postup k odstranění pochybností „má sloužit
především k odstranění jednotlivých, dílčích pochybností již konkrétně vyjádřených a nemá sloužit k obsáhlému
a časově i personálně náročnému dokazování. Pro takový účel je vhodným nástrojem daňová kontrola; právě
ta umožňuje správci daně rozsáhlé i časově náročné dokazování a logicky reflektuje časovou náročnost i v odlišném
běhu lhůt pro stanovení daně (§148 odst. 3).“. Z uvedeného rozsudku vyplývá, že jednotlivé kroky
na sebe musí logicky navazovat a nesmí mezi nimi docházet k nepřiměřeným průtahům.
Na druhou stranu je třeba otázku průtahů samozřejmě nutné posuzovat případ od případu,
na základě konkrétních skutkových okolností; soud přitom musí vycházet z individuálních
rozměrů každého jednotlivého případu.
[27] Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25. 6. 2014, čj. 1 Aps 20/2013 -61, č. 3091/2014 Sb.
NSS, citoval důvodovou zprávu k daňovému řádu, dle které „[s]amotný proces odstranění pochybností
proběhne jako písemný či ústní dialog mezi správcem daně a daňovým subjektem. V ideálním případě postačí
písemná odpověď či ústní vysvětlení (telefonicky či u správce daně), ale je možné, že daná odpověď nebude
konkrétní nebo vyvolá další pochybnosti, tudíž bude nutné v komunikaci dále pokračovat, nikoli další výzvou
k odstranění pochybnosti (ta je z povahy věci vydávána pro daný případ pouze na začátku), ale běžnou
komunikací v rámci dokazování (§92 odst. 4)“. Soud proto v citované věci považoval již jen pouhé
opakované výzvy k odstranění pochybností za nevhodně zvolený postup, stejně tak množství
procesních úkonů a trvání postupu k odstranění pochybností v délce téměř dvou let.
[28] Naopak v rozsudku ze dne 20. 8. 2015, čj. 10 Afs 83/2015-43, neshledal Nejvyšší správní
soud v postupu správce daně nezákonný zásah, i když celý postup trval téměř 9 měsíců. Délka
trvání postupu totiž byla z velké části přičitatelná daňovému subjektu (pozdní přebírání zásilek;
podání stížnosti, předkládání požadovaných listin až předposlední den lhůty a nikoliv najednou,
ale postupně; postupné uplatňování důkazních návrhů; změna sídla a tedy změna místní
příslušnosti správce daně).
[29] Nejvyšší správní soud v rozsudku ERAMENT Trading dospěl k závěru, že správce daně
měl v okamžiku, kdy rozpoznal, že se postup k odstranění pochybností začíná svým rozsahem
vymykat zákonným mantinelům, tento proces ukončit a přejít do režimu daňové kontroly. Je pak
na soudu, aby případně stanovil, ve kterém okamžiku již správci daně muselo být zřejmé,
že má přejít do režimu daňové kontroly, neboť to vyžaduje rozsáhlost a náročnost dokazování.
V tomto rozsudku kasační soud uvedl, že již jeden týden po zahájení postupu k odstranění
pochybností si správce daně mohl učinit alespoň předběžnou představu o náročnosti
a rozsáhlosti dokazování (mezinárodní a několik tuzemských dožádání), přesto postup
k odstranění pochybností trval bezmála rok.
[30] V právě projednávaná věci byla vydána jedna výzva k odstranění pochybností, a to dne
8. 10. 2014. Následně již žalovaný prověřoval tvrzení, která od stěžovatelky obdržel při místním
šetření. Na tom neshledává v obecné rovině soud samo o sobě nic nezákonného, neboť správce
daně si nepochybně může informace získané od daňového subjektu i v rámci postupu
k odstranění pochybností prověřit, pokud nepůjde o rozsáhlé prověřování vyžadující již daňovou
kontrolu. Naopak by bylo v rozporu se smyslem obou institutů, aby ihned přecházel do daňové
kontroly, ačkoliv očekává, že může být dostatečné zběžné prověření. Ani postupné dožádání
a zaslání výzev (první dne 27. 11. 2014, druhá dne 18. 12. 2014 a poslední dne 26. 2. 2015),
včetně určitých časových prodlev by nemuselo být nezákonné, pokud by k nim měl žalovaný
rozumné důvody (jednalo by se tedy vy smyslu shora citovaného rozsudku sp. zn. 1 Ans 10/2012
o navazující kroky). Lze si totiž představit, že teprve na základě dožádání nebo odpovědi
na výzvu správce daně zjistí důvod pro další zběžné prověření a potřebuje určitý čas, aby jej
připravil.
[31] Soudu však v této konkrétní věci není ze spisu patrné, proč nemohlo dojít k odeslání
dožádání a výzev najednou a proč navíc po obdržení jednotlivých informací následovaly další
kroky až se značným časovým odstupem (prodleva měsíc a půl mezi obdržením odpovědi
na druhé dožádání a odesláním poslední výzvy; prodleva měsíc a půl mezi odpovědí na třetí
dožádání a místním šetřením, kterým byl ukončen postup k odstranění pochybností). Zdá se tak
pravděpodobné, že ke stejným závěrům, ke kterým správce daně dospěl po přibližně
po 7 měsících, mohl bez obtíží dospět za dobu výrazně kratší. Žalovaný k těmto prodlevám nic
neuvedl a na soudním jednání na přímý dotaz člena senátu městského soudu uvedl, že důvodem,
proč nezaslal všechny výzvy k poskytnutí součinnosti v jeden den, byla zaneprázdněnost
pracovníka žalovaného, který danou věc vyřizoval. Takové vysvětlení nemůže tento postup
ospravedlnit. Není přípustné, aby postup, který byl koncipován jako rychlé a efektivní odstranění
pochybností, byl nedůvodně prodlužován a překračoval zákonný rámec k tomu určený. Správní
orgány mají povinnost dodržovat právní předpisy a nedostatek pracovníků k účinnému výkonu
těchto povinností nemůže jít k tíži účastníků řízení.
[32] Samozřejmě nelze jakoukoliv drobnou prodlevu v postupu správce daně bez dalšího
považovat za nezákonný zásah. V nyní posuzované věci je nicméně zřejmé, že postup
k odstranění pochybností mohl být skončen výrazně dříve, neboť došlo ke kombinaci dvou
faktorů postup prodlužující. Jednak, alespoň prozatím nijak nevysvětlenému, nedůvodnému
činění úkonů postupně, a zároveň k výrazným prodlevám mezi jednotlivými úkony, které opět
nebyl žalovaný schopen vysvětlit.
[33] Městský soud pochybil, pokud nepovažoval za nezákonné v rámci postupu k odstranění
pochybností časové prodlevy v právě projednávané věci, které nebyly vysvětleny jakkoliv jinak
než jen pracovním přetížením žalovaného. Dopustil se tak nesprávného posouzení právní otázky
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a již tato vada sama o sobě postačuje ke zrušení napadeného
rozsudku.
[34] V tuto chvíli však nepřísluší Nejvyššímu správnímu soudu, aby posuzoval, v který
okamžik se postup k odstranění stal již nezákonným. Je nepochybně třeba zhodnotit, jaké časové
období by bylo považováno ještě za zákonné. Při tom je třeba zohlednit i to, že po správci daně
nelze spravedlivě požadovat, aby v jeho postupu nenastaly jakékoliv sebemenší prodlevy nebo
si nemohl jednou chybně vyhodnotit potřebu získání informací, které mohl zřejmě získat již
dříve. Teprve po zhodnocení těchto okolností je možné posoudit, kdy, i se zohledněním běžné
chybovosti či určitých běžných prodlev, se již postup k odstranění pochybností stal nezákonným.
K těmto otázkám se městský soud dosud nevyjádřil a je třeba, aby na ně odpověděl v dalším
řízení.
[35] Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelkou, že ukončení postupu k odstranění
pochybností nebylo dostatečně odůvodněno. Názor městského soudu, že z protokolu lze
bezpochyby zjistit, proč u žalovaného pochybnosti přetrvávají, Nejvyšší správní soud nezastává.
Žalovaný v něm v podstatě pouze uvedl, že pochybnosti nebyly odstraněny, avšak nijak
nekonkretizoval důvody přetrvávajících pochybností, i když mu to §90 odst. 1 daňového řádu
přikazuje. Jedná se tak o jednoznačné pochybení žalovaného, a tedy i o nesprávné posouzení
právní otázky ze strany městského soudu.
IV. Závěr a náklady řízení
[36] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Napadený
rozsudek městského soudu proto dle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení, v němž je v souladu s ustanovením §110 odst. 4 s. ř. s. právními závěry
uvedenými v tomto rozsudku vázán. V novém rozhodnutí se zejména vysloví k otázce, kdy,
s ohledem na shora uvedené, se již postup k odstranění pochybností stal nezákonným v důsledku
toho, že v něm žalovaný nekonal s takovou rychlostí, kterou tento postup vyžaduje.
[37] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne v souladu s §110 odst. 3 větou
první s. ř. s. krajský soud v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 27. února 2018
JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.
předseda senátu