ECLI:CZ:NSS:2018:9.AS.110.2018:21
sp. zn. 9 As 110/2018 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: Ing. J. M., zast. Mgr.
Monikou Hoffmannovou, advokátkou se sídlem Jeseniova 1169/51, Praha 3, proti žalovanému:
Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské náměstí 471/1, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 27. 1. 2015, č. j. MK 4040/2015 OPP, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2018, č. j. 2 A 26/2015 - 74,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný (dále „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného
rozsudku Městského soudu v Praze. Městský soud jím zrušil rozhodnutí žalovaného
specifikované tamtéž a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Ve věci šlo o uložení pokuty za přestupek
podle §39 odst. 1 písm. g) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění v době
rozhodné, jehož se měl žalobce dopustit tím, že odstranil stavbu domu nacházející
se v památkové zóně bez závazného stanoviska orgánu památkové péče.
[2] Společně s podáním kasační stížnosti stěžovatel požádal, aby jí byl přiznán odkladný
účinek. Svůj návrh odůvodnil tím, že pokračování v řízení by znamenalo nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout žalobci či jiným osobám, a současně by
bylo v rozporu s veřejným zájmem, neboť rozsudek městského soudu je nezákonný. Lze také
hovořit o precedenčním charakteru rozsudku, neboť výklad soudu by mohl znamenat, že po
protiprávní demolici domu v památkové zóně nebo v památkové rezervaci jsou dopady
protiprávního jednání odstraněny realizací novostavby na tomtéž pozemku. Stěžovatel dodal,
že v případě, kdy by kasační stížnosti nebyl přiznán odkladný účinek, fakticky by bylo
znemožněno pokračovat v dalším řízení, a to s ohledem na krátkou dobu zbývající k uložení
sankce dle §37 odst. 2 zákona o státní památkové péči.
[3] Žalobce ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl,
že důvodem k jeho přiznání nemůže být pouhý nesouhlas s napadeným rozsudkem. Navrhuje
zamítnutí návrhu.
[4] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že návrh stěžovatele na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti není důvodný.
[5] Kasační stížnost nemá podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odkladný účinek, avšak Nejvyšší správní soud jej
může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Jak již dříve Nejvyšší správní soud judikoval, soudy ve správním soudnictví poskytují
primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut odkladného
účinku je koncipován především jako dočasná procesní ochrana žalobce – účastníka správního
řízení – před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého správního rozhodnutí, jsou-li pro
to splněny zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat vznik újmy na
straně žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského soudu, tak jsou
nepochybně představitelné v poněkud omezenější míře, než jak tomu bude na straně žalobce.
Postavením žalovaného správního orgánu, jemuž soudní řád správní přiznal legitimaci podat
kasační stížnost, se vyjadřuje zájem na efektivitě působení objektivního práva a jednotě
a zákonnosti rozhodování krajských soudů ve správním soudnictví. Z tohoto hlediska je nutné
nahlížet i na návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti správního orgánu.
[7] Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem, neboť směřuje proti
pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Přiznání odkladného účinku vůči pravomocnému
rozhodnutí je třeba připustit pouze tehdy, jestliže nezbytnost odkladného účinku převáží
nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících se o pravomocná
rozhodnutí orgánů veřejné moci. Přiznáním odkladného účinku se prolamují právní účinky
pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně
správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno; tímto zákonným postupem ovšem
není přiznání odkladného účinku, ale až případný meritorní výrok o kasační stížnosti.
Pokud by správní orgány neměly být vázány pravomocným rozhodnutím krajských soudů,
kterými se ruší jejich správní akty, musel by zákonodárce zcela změnit koncepci správního
soudnictví. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy,
které zákonodárce popsal slovy o „nepoměrně větší újmě“.
[8] Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být v souladu s usnesením
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58,
publ. pod č. 3270/2015 Sb. NSS, splněny tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele
nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[9] Újma, která má hrozit stěžovateli, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní,
ale naopak významná, taková, která opravňuje, aby v jeho konkrétním případě pravidlo,
že kasační stížnost nemá odkladný účinek, nebylo výjimečně uplatněno. Významnou bude újma
tehdy, nebude-li možno v případě, že bude napadené správní rozhodnutí naplněno a poté
shledáno nezákonným a zrušeno, v podstatných ohledech navrátit v původní stav jím způsobené
následky či dopady. Významnou bude též tehdy, půjde-li sice při uplatnění rozhodnutí o následky
vratné či napravitelné, avšak takového rázu, že způsobí žadateli vážné obtíže či významné
poruchy v jeho fungování, činnosti apod. (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014 - 56).
[10] Vznik takto chápané újmy musí být v příčinné souvislosti s výkonem či jiným právním
následkem plynoucím z rozhodnutí krajského soudu. Zatímco žalobce bude zpravidla spojovat
újmu se svými subjektivními právy, která může okamžitý výkon rozhodnutí krajského soudu
skutečně závažně ohrozit, žalovaný správní orgán žádná subjektivní práva nemá. Tím spíše
nemůže mít práva, jež by mohla být výkonem napadeného rozsudku či jeho jinými následky
ohrožena. Jeho úkolem je v soudním řízení hájit zákonnost jím vydaného rozhodnutí.
Samotná otázka zákonnosti rozhodnutí však není důvodem pro přiznání odkladného účinku.
Při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku soud nijak nepředjímá, jaké bude
meritorní rozhodnutí ve věci samé.
[11] Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žalovaného správního orgánu tak bude
na místě tehdy, kdy bude podloženo ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení bude
v konkrétním případě představovat právě onu nepoměrně větší újmu, než která přiznáním
odkladného účinku vznikne jiným osobám a jež nebude v rozporu s jiným veřejným zájmem.
Žalovaný správní orgán musí stejně jako žalobce újmu tvrdit a osvědčit, tj. vysvětlit, v čem újma
a její intenzita spočívá. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit
o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu
žalovaný obává, by pro něj byl zásadním zásahem, kterým by byl důležitý veřejný zájem skutečně
ohrožen.
[12] V projednávané věci stěžovatel výslovně neuvedl, jaká újma mu v důsledku napadeného
rozsudku hrozí. Návrh na přiznání odkladného účinku odůvodnil v podstatě pouze tím,
že napadený rozsudek je nezákonný a že by musel vydat rozhodnutí, se kterým se neztotožňuje.
Z těchto tvrzení však hrozba žádné újmy nevyplývá. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje,
že přiznání odkladného účinku nemůže být prostředkem, který by měl sloužit k odvrácení účinku
pravomocného rozsudku krajského soudu pouze z důvodu jeho možné nesprávnosti. Takto
extenzivní užití institutu odkladného účinku by vyžadovalo faktické předběžné posouzení
pravděpodobného úspěchu kasačních námitek (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
3. 12. 2012, č. j. 5 As 144/2012 - 27).
[13] Konečně ke zmínce stěžovatele týkající se běhu lhůty k uložení pokuty podle §37
odst. 2 zákona o státní památkové péči Nejvyšší správní soud uvádí, že tato lhůta se po dobu
soudního řízení staví podle §41 s. ř. s., na což by případné přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nemělo žádný vliv.
[14] Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud uzavřel, že není naplněna základní
podmínka pro přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti, tedy vznik újmy na straně
stěžovatele spočívající v ohrožení důležitého veřejného zájmu. Nebylo již tedy třeba zkoumat
podmínky další, s nimiž by tato musela být naplněna kumulativně. Nejvyšší správní soud proto
návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2018
JUDr. Radan Malík
předseda senátu