ECLI:CZ:NSS:2018:9.AS.148.2017:37
sp. zn. 9 As 148/2017-37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D.,
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobce: P. B.,
zast. JUDr. Milanem Kudynem, advokátem se sídlem Na Příkopech 64, Jičín, proti žalované:
Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne
2. 7. 2015, čj. 1733/15, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 28. 2. 2017, čj. 9 Ad 23/2015-47,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Milanu Kudynovi, advokátu, se p ř i z n á v á
za řízení o kasační stížnosti odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 3 400 Kč, která
mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) požádal žalovanou o určení advokáta k poskytnutí právní
služby dle §18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o advokacii“). Rozhodnutím uvedeným v záhlaví žalovaná rozhodla tak, že stěžovateli
advokát určen nebyl. Podanou žalobu Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) dle §78
odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl. Proti tomuto rozsudku brojí stěžovatel podanou
kasační stížností.
[2] V napadeném rozsudku nejdříve městský soud rekapituloval proběhlé řízení. Stěžovatel
požádal o určení advokáta v řízení o omezení svéprávnosti jeho družky vedeném u Okresního
soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 0NC 158/2014. Toto řízení bylo zastaveno
usnesením ze dne 19. 11. 2014, čj. 0NC 158/2014-56.
[3] Dle městského soudu nebyla relevantní námitka, že si stěžovatel nemohl sehnat
zastoupení advokátem, jelikož se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody. Žalovaná sice
uvedla, že stěžovatel nijak neprokázal, že se mu nepodařilo sehnat zastoupení, avšak opomněla,
že zároveň tvrdil, že nemá dostatečné majetkové prostředky k uhrazení smluvního zastoupení.
I přes tuto vadu však městský soud nepřistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí.
[4] Dle úpravy §18 odst. 2 věty páté a šesté zákona o advokacii je otázka bezdůvodného
uplatňování nebo bránění práva spojena s posouzením, které činí nikoliv žalovaná, ale určený
advokát. Standardně je to určený advokát, který si po seznámení s věcí učiní kvalifikovaný úsudek
o tom, zda žadatel bezdůvodně uplatňuje svá práva či nikoliv. Tento úsudek však již uskutečnil
Okresní soud v Rychnově na Kněžnou se závěrem, že uplatňovaná práva jsou nesmyslný návrh,
odporující dobrým mravům, šikanózní, s cílem znepříjemnit život jiné osobě. Z žádného
podkladu nevyplývají skutečnosti, které by závěry soudu o bezdůvodném uplatňování práva
zpochybnily. Vzhledem ke smyslu materiálního důvodu odmítnutí právního zastoupení, který
je v dané věci zřejmý, městský soud nepovažoval za nezákonné, pokud takový úsudek udělala již
žalovaná. Opačný postup by se vyznačoval přepjatým formalismem.
II. Obsah kasační stížnosti
[5] Stěžovatel napadl rozsudek městského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřadil
pod §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Otázka bezdůvodného uplatňování nebo bránění práva
je spojena s posouzením konkrétně určeného advokáta, nikoliv žalované. Závěr žalované
je předčasný a byl by zpochybnitelný, pokud by advokát určen byl.
[6] Stěžovatel namítal, že v odůvodnění napadeného rozsudku se nijak nerozvádí otázka
navrhovatele jakožto účastníka řízení tak, jak je zmiňována v rozhodnutí žalované. Jakožto
účastník řízení měl tedy stěžovatel právo na určení advokáta v souladu s §18 odst. 2 zákona
o advokacii.
[7] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázala na odůvodnění městského soudu
a navrhla zamítnutí kasační stížnosti.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatel je zastoupen advokátem ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. Poté přezkoumal napadený
rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil,
zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.),
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[9] Nejprve se soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností. Nepřezkoumatelnost
rozhodnutí je vadou rozhodnutí, ke které jsou správní soudy povinny přihlížet i bez námitky,
tedy z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.). Vlastní přezkum rozhodnutí soudu je možný
pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti,
tedy že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů,
z nichž je zřejmé, proč městský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
[10] Stěžovatel namítal, že městský soud nerozvádí otázku navrhovatele jakožto účastníka
řízení tak, jak je zmiňována v rozhodnutí žalované. Jakožto účastník řízení měl tedy stěžovatel
právo na určení advokáta. Takto koncipovanou námitku ovšem stěžovatel v žalobě nevznesl,
proto na ni ani městský soud nemohl reagovat. Tato námitka nepřezkoumatelnosti proto není
důvodná.
[11] Podstatou kasačního přezkumu je přezkum rozhodnutí městského soudu pouze
v rozsahu námitek, které stěžovatel uvede (s výjimkami danými §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
Stěžovatel musí zásadně reagovat na argumentaci městského soudu a uvádět, z jakých důvodů
jsou závěry, které městský soud v napadeném rozhodnutí uvedl, nesprávné. Pokud tak neučiní
a pouze znovu zopakuje námitky, které uvedl v žalobě, aniž by jakkoliv reflektoval argumentaci
městského soudu, pak za předpokladu, že uvedené námitky městský soud vypořádal a nelze
v jejich opakování spatřovat setrvání na dříve vznesené argumentaci, která je nadále schopná
obstát proti závěrům městského soudu, nejsou takové námitky přípustné.
[12] Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl kromě výše vypořádané námitky nepřezkoumatelnosti
pouze to, že nesouhlasí s městským soudem, jelikož posouzení podle §18 odst. 2 věty šesté
zákona o advokacii neměla uskutečnit již žalovaná, ale až ustanovený zástupce. K tomu dodal,
že daný závěr by byl zpochybnitelný, pokud by advokát určen byl“. Městský soud v napadeném
rozsudku sám uvedl, že dle textu zákona je primárně určený k takovému posouzení ustanovený
advokát, avšak v daném případě je v souladu se zákonem, pokud tak učinila již žalovaná, a tento
závěr soud podrobně odůvodnil (viz bod [4] tohoto rozsudku). Stěžovatel proti této argumentaci
nepředložil žádné úvahy, z jakého důvodu je chybná. Rozšířený senát v rozsudku ze dne
20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS, dovodil, že žalobce „je též povinen vylíčit,
jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči
němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen
ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti.“ Obecný nesouhlas neodpovídá
uvedeným požadavkům na žalobní (zde kasační) body, ke kterým dospěl rozšířený senát. Nejvyšší
správní soud není povinen a ani oprávněn jakkoliv dovozovat a domýšlet za stěžovatele právní
argumentaci a důvody, proč by mělo být rozhodnutí městského soudu nezákonné.
IV. Závěr
[13] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil, proto kasační stížnost podle
§110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
[14] Výroky o náhradě nákladů řízení se opírají o §60 odst. 1 větu první s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto dle uvedených ustanovení
nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů
řízení, nevznikly v řízení žádné náklady nad rámec jeho úřední povinnosti.
[15] Nejvyšší správní soud ustanovenému zástupci přiznal odměnu za zastupování (§35
odst. 9 s. ř. s.). Jde o odměnu za 1 úkon právní služby (sepsání kasační stížnosti), celkem v částce
3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu,
ve znění pozdějších předpisů] a náhradu hotových výdajů, celkem 300 Kč (§13 odst. 3 téže
vyhlášky), celkem tedy 3 400 Kč. Ustanovený zástupce není plátcem DPH. Tato částka bude
proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
[16] Nejvyšší správní soud nepřiznal odměnu za uplatňované převzetí a přípravu zastoupení
dle §11 odst. 1 písm. b) výše uvedené vyhlášky, jelikož k naplnění tohoto písmene je nutné
doložit soudu uskutečnění první porady. Ta soudu doložena nebyla.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 24. července 2018
JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.
předseda senátu