ECLI:CZ:NSS:2018:9.AS.171.2018:35
sp. zn. 9 As 171/2018 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň
JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci navrhovatele: J. K., zast. Mgr.
Michalem Hanzlíkem, advokátem se sídlem Na Hřebenech II 1718/8, Praha, proti odpůrkyni:
obec Byšice, se sídlem Tyršovo náměstí 153, Byšice, zast. Mgr. Petrou Fialovou, advokátkou se
sídlem Vinohradská 1899/112, Praha 3, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy –
územního plánu Byšice – vydaného usnesením zastupitelstva odpůrkyně ze dne 16. 9. 2014
č. 44/14, v řízení o kasační stížnosti odpůrkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne
24. 4. 2018, č. j. 50 A 17/2017 - 63,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Odpůrkyně (dále „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Praze, jímž bylo rozhodnuto o zrušení opatření obecné
povahy – územního plánu Byšice – vydaném usnesením zastupitelstva odpůrkyně ze dne
16. 9. 2014 č. 44/14 v rozsahu, v němž byly pozemky parc. č. X v katastrálním území X zahrnuty
do plochy smíšené nezastavěného území (NS). Ve zbytku byl návrh zamítnut.
[2] Společně s podanou kasační stížností odpůrkyně podala návrh, který je dle svého obsahu
návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu §107 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Odůvodnila jej tím, že vykonáním rozsudku dojde ke značnému zásahu do práv ostatních občanů
obce, neboť v současnosti probíhá několik stavebních řízení o povolení stavby na zastavitelných
pozemcích obce, která mohou být změnou (zřejmě zrušením územního plánu obce, pozn. NSS)
dotčena. Vyjádřila přesvědčení, že výkon rozsudku by pro tyto osoby znamenal nepoměrně větší
újmu, než přiznáním odkladného účinku může vzniknout navrhovateli, který je při realizaci
developerského projektu na svých pozemcích laxní a návrh na zrušení územního plánu obce
podal až v poslední možný den zákonné lhůty.
[3] Navrhovatel k tomu uvedl, že stěžovatelčino tvrzení o probíhajících stavebních řízeních
je nekonkrétní a nedoložené a zdůraznil, že rozsudek krajského soudu se týká výlučně pozemků
v jeho vlastnictví. Odmítl domněnku stěžovatelky, dle které nemá na věci nijak silný zájem,
pokud návrh podal až v poslední den lhůty. Navrhuje, aby kasační stížnosti nebyl přiznán
odkladný účinek.
[4] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se zde užije
přiměřeně.
[5] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením
přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Přiznáním odkladného
účinku se pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí (§73 odst.
3 s. ř. s.).
[6] Vzhledem k tomu, že citovaná ustanovení se dle svého gramatického výkladu užijí
primárně v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle §65 a násl. s. ř. s.
a navazujícím řízení o kasační stížnosti, považuje Nejvyšší správní soud za vhodné stručně
se vyjádřit k přijatelnosti stěžovatelčina návrhu.
[7] K využití institutu odkladného účinku v řízení o zásahové žalobě se v minulosti
vyjadřoval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu. V usnesení ze dne 29. 3. 2016,
č. j. 4 As 217/2015 – 182, publ. pod č. 3415/2016 Sb. NSS, dospěl k závěru, že v řízení
o zásahové žalobě nelze odkladný účinek přiznat, neboť pro to chybí zákonný podklad (odstavec
[44] citovaného usnesení rozšířeného senátu; shodně již dřívější judikatura - např. usnesení NSS
ze dne 6. 10. 2010, č. j. 9 Ao 4/2010 – 20, a ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Aos 3/2013 - 46).
V navazujícím řízení o kasační stížnosti to nicméně za určitých okolností možné je, a to tehdy,
pokud rozsudkem krajského soudu bylo zrušeno opatření obecné povahy nebo jeho část. Tehdy
lze totiž po dobu řízení o kasační stížnosti zamezit důsledkům rozhodnutí krajského soudu.
Oproti tomu při zamítnutí návrhu krajským soudem není přiznání odkladného účinku z povahy
věci možné, neboť případný odkladný účinek přiznaný kasační stížnosti může působit jen vůči
rozhodnutí krajského soudu (srovnej odstavec [52] citovaného usnesení rozšířeného senátu
a usnesení NSS ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Aos 3/2013 - 46).
[8] Vzhledem k tomu, že v projednávané věci jde o situaci, kdy krajský soud napadeným
rozsudkem zrušil část opatření obecné povahy – územního plánu Byšice – a že kasační stížnost
i návrh na přiznání odkladného účinku podává odpůrkyně – stěžovatelka, jedná se o situaci,
kdy je návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přípustný.
[9] Nejvyšší správní soud následně přistoupil k věcnému posouzení stěžovatelčina návrhu.
Dospěl k závěru, že není důvodný.
[10] Z citovaných zákonných ustanovení plyne, že pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti musí být splněny tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně
větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání
odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[11] Vzhledem k tomu, že v nynější věci stěžovatelka není nositelkou veřejných subjektivních
práv, přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by bylo na místě tehdy, pokud by bylo
podloženo ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení by v konkrétním případě
představovalo onu nepoměrně větší újmu, než která přiznáním odkladného účinků vznikne jiným
osobám a jež nebude v rozporu s jiným veřejným zájmem.
[12] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že bylo na stěžovatelce, aby soudu předestřela
a osvědčila skutečnosti, které k závěru o ohrožení důležitého veřejného zájmu vedou. Jak vyplývá
z výše uvedeného, soud rozhoduje o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti výlučně
na návrh účastníka řízení, nikoli z úřední povinnosti, a nepřísluší mu tedy dohledávat
ani domýšlet důvody, které by k přiznání odkladného účinku mohly vést.
[13] Stěžovatelka svůj návrh odůvodnila v podstatě pouze tím, že na jejím území aktuálně
probíhá několik stavebních řízení jiných osob než navrhovatele a že tyto osoby se v důsledku
zrušení územního plánu Byšice nacházejí v nejistém postavení. Krom toho, že tato argumentace
je zcela nekonkrétní a nepodložená, míjí se s projednávanou věcí, jak správně upozorňuje
navrhovatel ve svém vyjádření. Napadeným rozsudkem byl územní plán Byšice zrušen výlučně
v části, kterou byly pozemky parc. č. X v katastrálním území X zahrnuty do plochy smíšené
nezastavěného území. Vzhledem k tomu, že všechny tyto pozemky jsou ve vlastnictví
navrhovatele, není soudu zřejmé, jak by se zrušení územního plánu v uvedené části mohlo
dotýkat vlastníků jiných pozemků a jiných stavitelů (z ničeho nevyplývá, že by některá z údajně
dotčených osob měla stavět na pozemku navrhovatele).
[14] Lze tedy uzavřít, že stěžovatelka ve svém návrhu neprezentovala skutečnosti svědčící
o újmě hrozící v důsledku výkonu napadeného rozsudku. Vzhledem k tomu, že nebyl dán
již první z předpokladů pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud
stěžovatelčině návrhu nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. července 2018
JUDr. Radan Malík
předseda senátu