ECLI:CZ:NSS:2018:9.AS.42.2018:16
sp. zn. 9 As 42/2018 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: Potamon
GTS a.s., se sídlem Rybná 716/24, Praha 1, zast. JUDr. Danou Růžičkovou, advokátkou
se sídlem Prokopových 827/3, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí,
se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne
27. 5. 2014, č. j. 1997/M/14, 34264/ENV/14, za účasti osoby zúčastněné na řízení: město
Kašperské Hory, se sídlem Náměstí 1, Kašperské Hory, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2018, č. j. 10 A 116/2014 - 66,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora
označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla jako
nedůvodná dle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti v záhlaví uvedenému
rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno
rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 16. 12. 2013, č. j. 443/520/13,
39584/ENV/13 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).
[2] Prvostupňovým rozhodnutím žalovaný zamítl žádost stěžovatelky o stanovení
průzkumného území pro vyhledávání a průzkum výhradního ložiska dle §4a odst. 6 zákona
č. 62/1988 Sb., o geologických pracích a o Českém geologickém úřadu, ve znění účinném pro
projednávanou věc.
[3] Před meritorním posouzením věci se Nejvyšší správní soud zabývá otázkou splnění
zákonem stanovených podmínek pro řízení o kasační stížnosti. Jednou z podmínek
je i požadavek na podání kasační stížnosti ve stanovené lhůtě.
[4] Dle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí, zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
[5] Počítání lhůty pro podání kasační stížnosti se řídí §40 s. ř. s., dle kterého lhůta stanovená
tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté,
kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Dle §40 odst. 2 s. ř. s. končí lhůta určená podle
týdnů uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty.
[6] Stěžovatelka v kasační stížnosti uváděla, že jí byl napadený rozsudek doručen dne
24. 1. 2018. Z předloženého spisu městského soudu však soud ověřil, že napadený rozsudek,
který rovněž obsahoval poučení o možnosti podat proti němu kasační stížnost ve lhůtě dvou
týdnů ode dne doručení k Nejvyššímu správnímu soudu, byl stěžovatelce doručen v úterý
23. 1. 2018 do datové schránky její zástupkyně.
[7] Konec lhůty dvou týdnů pro podání kasační stížnosti dle §40 odst. 2 s. ř. s. pak
v návaznosti na výše uvedené připadl na den, který se svým pojmenováním shodoval se dnem
určujícím počátek běhu lhůty, tj. na úterý 6. 2. 2018. Tento den byl posledním dnem pro včasné
podání kasační stížnosti, tj. pro její předání soudu nebo zaslání prostřednictvím držitele poštovní
licence, popř. zvláštní poštovní licence, anebo předání orgánu, který má povinnost ji doručit.
[8] Kasační stížnost byla doručena Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím datové
schránky až dne 7. 2. 2018. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že kasační stížnost byla
podána opožděně, a z tohoto důvodu ji podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., ve spojení s §120
s. ř. s., odmítl bez věcného projednání.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení v případě osoby zúčastněné na řízení se opírá o §60
odst. 5, větu první, s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého osoba zúčastněná na řízení
má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou
jí soud uložil. Protože soud v dané věci osobě zúčastněné na řízení žádné povinnosti neuložil,
rozhodl tak, že tato osoba nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. února 2018
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu