ECLI:CZ:NSS:2018:9.AS.430.2017:101
sp. zn. 9 As 430/2017 - 101
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobců: a) JUDr. T. F.,
b) Konzervatoř Brno, příspěvková organizace, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 1890/45, Brno,
oba zast. Mgr. Robertem Pšenkem, advokátem se sídlem Kobližná 47/19, Brno a c) Mgr. K. F.,
zast. Mgr. Danou Lasákovou, advokátkou se sídlem Příkop 27/2, Brno, proti
žalovanému: Magistrát města Brna, se sídlem Dominikánské nám. 196/1, Brno,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2016, č. j. MMB/0354742/2016,
sp. zn. OUSR/MMB/0322740/2016/2, za účasti osob zúčastněných na řízení:
I) Dolfin Jarošova 41 s.r.o., se sídlem Solniční 243/17, Brno, zast. Mgr. Denisou
Kozumplíkovou, advokátkou se sídlem Orlí 483/1, Brno, II) E.ON Distribuce, a.s., se sídlem
F. A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice, adresa pro doručování: Lidická 36, Brno,
III) Česká telekomunikační infrastruktura a.s., se sídlem Olšanská 2681/6, Praha 3, IV) V.
R., V) Z. R., oba zast. Mgr. Martinem Kolářem, advokátem se sídlem Královopolská 874/84,
Brno, VI) D. P., VII) Ing. Y. P., VIII) Ing. V. D., IX) Ing. P. D., X) MUDr. K. Š., v řízení o
kasačních stížnostech žalobce a) a žalobce c) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24.
10. 2017, č. j. 29 A 251/2016 - 411,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce c) se zamí t á.
II. Kasační stížnost žalobce a) se zamí t á.
III. Žádný z účastníků n e má právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobce a) a žalobce c) [dále jen „stěžovatel a), stěžovatel c)“
či „stěžovatelé“] domáhají zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále
jen „krajský soud“), kterým byly jako nedůvodné dle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuty žaloby
stěžovatelů a žalobce b) proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím
bylo zamítnuto odvolání stěžovatelů a dalších účastníků řízení a potvrzeno rozhodnutí správního
orgánu I. stupně ze dne 3. 5. 2016, č. j. MCBS/2016/0055347/SKOM, kterým bylo vydáno
stavební povolení osobě zúčastněné na řízení I. (dále také „stavebník“ či „OZNŘ I.“) pro stavbu
Polyfunkčního domu, X, č. p. X, pozemek parc. č. X, X, X, X, X, X, X, X, k. ú. X, obec Brno –
rekonstrukce a přístavba (níže uvedené parcely a stavby se nachází v k. ú. X, proto již tento údaj
nebude dále uváděn, pozn. NSS).
[2] Stěžovatelé byli účastníky správního řízení a v žalobě tvrdili, že napadeným rozhodnutím
byli zkráceni na svých právech. Z §65 s. ř. s. vyplývá, že musí být z každé námitky uplatněné
v žalobě zřejmé, jakým způsobem byl žalobce ve vztahu k dané námitce žalobou napadeným
rozhodnutím nebo řízením, které mu předcházelo, zkrácen na svých právech. Již Vrchní soud
v Praze v rozsudku ze dne 17. 5. 1999, č. j. 6 A 95/94 - 87, judikoval, že žalobce se může
ve správním soudnictví domoci ochrany jen proti porušení těch vlastních práv, na nichž byl
vydaným rozhodnutím sám zkrácen, proto není oprávněn před správním soudem k tomu,
aby si žalobou osvojil námitky třetích osob, uplatněné v řízení správním a týkající se porušení
práv těchto osob, tím spíše tam, kde taková třetí osoba sama žalobu nepodala. Obdobné závěry
uvedl Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 25. 10. 2006, č. j. 15 Ca 144/2005 – 83.
Žalobce v řízení o žalobě nemůže namítat porušení práv jiných osob zúčastněných na řízení,
a to i kdyby měly stejný zájem na vyhovění žalobě. Krajský soud odkázal na závěry rozsudků
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, č. j. 7 A 139/2001 - 67, publ. pod č. 379/2004
Sb. NSS a ze dne 29. 8. 2008, č. j. 5 As 10/2008 – 103, publ. pod č. 2256/2011 Sb. NSS.
Na podkladě těchto závěrů pak přistupoval k jednotlivým žalobním námitkám.
[3] Stěžovatelé v žalobě do značné míry zopakovali odvolací námitky. Krajský soud se s jejich
tvrzeními neztotožnil a odůvodnění správních orgánů považoval za dostatečné. S odvoláním
stěžovatele a), které se do značné míry shodovalo s jeho žalobou, se žalovaný vypořádal
na str. 22 až 26 rozhodnutí. K námitce nedostatečného okruhu účastníků stavebního řízení
správně uvedl, že z námitky není zřejmé, v čem stěžovatel a) spatřuje přímé dotčení svých práv.
Stejně jako v odvolání ve stavebním řízení nemůže odvolatel uplatňovat práva jiných osob,
ani žaloba proti rozhodnutí správního orgánu není koncipována jako actio popularis. Stěžovatel
a) neuvedl, jakým způsobem byl dotčen na svých právech tím, že nebyla respektována zásada
identifikace účastníků v řízení s velkým počtem účastníků. Tvrzená nezákonnost rozhodnutí
se musí projevit v narušení práv žalobce, které je třeba přezkoumatelným způsobem tvrdit a také
prokázat.
[4] Nedůvodnou byla námitka, že nebylo zřejmé, co bylo předmětem řízení. Tím bylo
povolení stavby, která tvoří celek a která je propojená podzemním podlažím, obsahuje stavební
úpravy stávajícího objektu X a přístavbu podzemních garáží s objektem na pozemku p. č. X a X,
přičemž je členěna na jednotlivé stavební objekty. Není zastíráno, že objekt B a objekt C jsou
novými objekty, které jsou dostavovány ke stávající stavbě.
[5] Jak bylo uvedeno v rozhodnutí správních orgánů, přístupová komunikace se sloupovým
portálem může být využívána pouze takovými vozidly, která budou splňovat stávající dopravní
značení, a to za účelem údržby vnitrobloku, zahrady a trafostanice. Krajskému soudu nebylo
zřejmé, proč by stavebník nemohl zajistit, aby uvedená podmínka byla dodržena. Šířku mezi
sloupovím 2,4 m splňuje většina osobních automobilů, vozidel typu SUV i některé dodávky.
Staveništní cesta nebude vedena přes komunikaci se sloupovým portálem ani za její hranicí.
Námitky možného poškození sloupoví stavebními stroji a námitky zvýšení provozu v souvislosti
se stavbou proto nebyly důvodné.
[6] Propojení po dobu provádění samotné stavby se dle projektové dokumentace uskuteční
výlučně z třídy Kpt. Jaroše přes dům č. p. X ve vlastnictví stavebníka (objekt A), který k tomu
účelu bude stavebně upraven. Připojení objektu A na Kpt. Jaroše bylo povoleno rozhodnutím
Úřadu městské části Brno-střed, Odboru obchodu, dopravy a služeb ze dne 14. 12. 2011, č. j.
110053007/URBJ/SSU/003. Zásah do fasády objektu A byl odsouhlasen závazným stanoviskem
Magistrátu města Brna, Odboru památkové péče ze dne 19. 11. 2012, č. j. MMB/0364168/2012.
Nebylo pravdou, že by se k věci nevyjadřoval uvedený odbor. Z námitky nebylo zřejmé, v čem
byl spatřován rozpor se stanovisky dotčených orgánů a jakým způsobem by tímto případným
rozporem došlo k dotčení na právech.
[7] Soud odkázal na bod [2] svého rozsudku a k tomuto závěru analogicky uplatnil rozsudek
NSS ze dne 4. 2. 2010, č. j. 7 As 2/2009 – 80, publ. pod č. 2061/2010 Sb. NSS. Jestliže kasační
soud klade při ochraně veřejného zájmu zvýšené nároky na účastenství (a argumentaci) spolků
chránících tyto veřejné zájmy, je třeba o to více argumentum a maiori ad minus tyto nároky vztahovat
k fyzickým osobám. Z žalobní námitky nebylo možné dovodit, čím by bylo v důsledku
namítaného pochybení správních orgánů zasaženo do hmotněprávních či procesněprávních práv
stěžovatele a), jelikož námitka se týkala pouze památkové péče jako veřejného zájmu. Stěžovatel
a) není v otázkách památkové péče v pozici univerzálního dohlížitele nad zákonností postupu
a rozhodnutí správních orgánů. Není ani obecným protektorem památek.
[8] Pozemek parc. X je v katastru nemovitostí zapsán s uvedeným vlastníkem statutárním
městem Brnem bez zápisu jiných práv či omezení vlastnického práva. Z námitky nebylo zřejmé,
z čeho byla vyvozována nevyjasněnost majetkových práv k tomuto pozemku a z toho vyplývající
dotčení na právech. Nedůvodnými byly námitky účastníků i osob zúčastněných na řízení ve
vztahu k narušení jejich práv v souvislosti s přístupem na staveniště po pozemcích před garážemi,
neboť se zde s vedením stavební cesty nepočítá.
[9] Pro provedení stavby byla stanovena řada podmínek, mj. dodržet požadavky stanoviska
Úřadu městské části Brno-střed, Odboru obchodu, dopravy a služeb ze dne 4. 2. 2013,
č. j. 13009373/URBJ/SSU/001. Mezi ně patří i to, že bude zajištěn bezpečný průchod
pro chodce v šíři min. 1,5 m, příp. pochůznými lávkami. Ze správního spisu neplyne, že by trasa
pro pěší musela nutně jít přes dráhu plánovaného „tunelu“ vedoucího skrz objekt A, ostatně
pro to není ani důvod. Dřevěné lávky byly zmiňovány v souvislosti s přístupem ke garážím
na pozemcích parc. č. X až X po dobu realizace přípojky VN, nikoli ohledně přechodu přes
dráhu nového rozšířeného průjezdu pro vozidla stavby (viz str. 24 napadeného rozhodnutí
žalovaného).
[10] V předchozím rozhodnutí ze dne 24. 4. 2015 žalovaný zrušil stavební povolení ze dne
19. 12. 2014 a vytknul stavebnímu úřadu, že se nepokusil o dohodu mezi účastníky řízení
za účelem dopracování projektové dokumentace, která bude nezpochybnitelným způsobem řešit
návaznost stavby na sousední nemovitosti. V souladu se stanoviskem žalovaného se stavební
úřad pokusil o smírné řešení a dohodu účastníků řízení. Proběhly dva pokusy o odstranění
rozporů mezi účastníky ve dnech 12. 8. 2015 a 23. 3. 2016, avšak k dohodě nedošlo. Souhlas
se vstupem do domu a provedením požadovaných průzkumných prací vyslovil žalobce
b) a stěžovatel c). Jak uvedl žalovaný na str. 22 napadeného rozhodnutí, projektová dokumentace
byla doplněna o řešení návaznosti na stavby č. or. X, X. Návaznost objektu A na sousední stavbu
č. or. X nebyla provedena, protože stěžovatel a) jako spoluvlastník nevyslovil souhlas
ke zpřístupnění objektu. Mezi spoluvlastníky a stavebníkem nedošlo k dohodě o zpřístupnění
objektu k provedení průzkumných prací v objektu č. or. X. Stavební úřad dostál pokynu
žalovaného a dostatečným způsobem se dle §5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění
účinném pro projednávanou věc (dále jen „správní řád“), pokusil o smírné řešení,
které pro postoj jednotlivých účastníků nebylo možné. Stěžovatel a) o požadavku stavebníka
ohledně zpřístupnění objektu věděl, opakovaně se tato problematika v průběhu řízení probírala,
tudíž argumentace, že měl být k součinnosti vyzván správním orgánem, je zjevně účelová.
Jak uvedl žalovaný v rozhodnutí ze dne 24. 4. 2015, pasport stávajícího sousedního objektu mohl
být podkladem pro posouzení případných námitek o poškození povolovanou stavbou, a jeho
vypracování tak bylo i v zájmu vlastníků sousedního objektu. Určité zatížení okolí způsobuje
každá stavba, přičemž po vlastnících okolních staveb je spravedlivé požadovat, aby takovéto
zatížení snášeli, je-li přiměřené poměrům.
[11] Námitka ohledně podmínek pro provedení stavby byla obecného rázu. Ze správního
spisu vyplynulo, že v průběhu řízení byla provedena řada průzkumů a hodnocení, aby realizace
stavby a její vliv na okolí nenarušil stávající poměry nad přiměřenou míru. Co se týká
hydrogeologického průzkumu, ten nebyl pro řízení vodoprávním orgánem požadován,
od původního požadavku bylo upuštěno (viz str. 19 a 20 napadeného rozhodnutí). V případě
stavebně-technického průzkumu odkázal krajský soud na str. 24 a 25 napadeného rozhodnutí.
Aby mohla být stavba realizována, stavebník je povinen provést stavebně-technický průzkum,
zaměřený zejm. na základové konstrukce přistavované části stavby, ale i na ostatní nosné
konstrukce, vč. dalších kopaných sond v místě navázání stavby podzemních garáží na stávající
dům č. p. X (podmínka č. 5) a zpracovat prováděcí dokumentaci, a to zejm. se zaměřením
na návaznost na domy č. p. X a č. p. X (podmínka č. 6). Podmínka č. 6 stanoví, že prováděcí
dokumentace musí být zpracována před zahájením stavby a předložena stavebnímu úřadu.
[12] Základové poměry byly hodnoceny v průběhu řízení před vydáním stavebního povolení
a podrobnější provedení základů na základě stavebně-technického průzkumu zaměřeného
zejm. na základové konstrukce je podmínkou pro provedení stavby. Nebylo proto nutné
průzkum provádět před vydáním stavebního povolení. Stavba bez řádného průzkumu
a prováděcí projektové dokumentace nemůže být realizována. Je v kompetenci stavebního úřadu
v rámci dozorové činnosti dohlížet na plnění podmínek stavebního povolení. Návaznost
na stavbu stěžovatelů bude před realizací stavby posouzena.
[13] To lze vztáhnout i na podmínky zajištění statiky. V říjnu 2008 provedla a zpracovala
společnost Stavební průzkumy s.r.o. stavebně technický průzkum, který byl doplněn v roce 2011.
Výsledky průzkumu byly zohledněny ve statickém posouzení stavby, zpracovaném společností
A + Z PROJEKT TEAM s.r.o. ověřeným oprávněným projektantem - Ing. A. U. a zapracovány
do projektové dokumentace v části Statika SO 01 a Stavební řešení SO 02. Projektová
dokumentace, 02 – STATIKA, část SO 01 – Rekonstrukce objektu A, Technická zpráva,
popisuje řešení a statické zajištění nově budovaných průjezdů budovou A, které je navrženo tak,
aby nedošlo k poškození jiných částí budovy A nebo konstrukcí v okolí stavby.
[14] Námitka, že doplnění prováděcí projektové dokumentace o přístup na střechu
dle ČSN 731901 patří mezi podmínky, které by měly být řešeny ve stavebním řízení, nikoli
dodatečně, patří mezi námitky, ze kterých není zřejmá dotčenost práv stěžovatele a).
[15] Stavba B byla umístěna pravomocným územním rozhodnutím. Námitka zpochybňující
vhodnost umístění stavby a rozporu s územně plánovací dokumentací měla být uplatněna
v územním řízení. To se týká i namítané devastace zeleně a prostředí ve vnitrobloku, jak uvedl
žalovaný na str. 26 napadeného rozhodnutí.
[16] Stěžovatel a) odkazoval na vyjádření OK atelier s.r.o, vypracované Ing. D. K. ze dne 2. 1.
2015 a stanovisko ZNALCI A ODHADCI - znalecký ústav, spol. s r.o. ze dne 6. 1. 2015.
V žalobě je označil jako „nedělitelnou součást tohoto podání“. Tyto listiny předložil stěžovatel a)
v průběhu správního řízení. Žalovaný se s obsahem těchto podání vypořádal a uvedl, že vycházejí
z nahlédnutí do spisu vč. projektové dokumentace, avšak bez detailního seznámení se s podklady
rozhodnutí. Jediným subjektem oprávněným k posouzení způsobilosti projektové dokumentace
je stavební úřad. Dále žalovaný odkázal na §114 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním
plánování a stavebním řádu, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „stavební
zákon“), podle kterého mohou účastníci řízení uplatňovat námitky k projektové dokumentaci,
pokud je jimi přímo dotčeno jejich vlastnické právo. S těmito závěry se krajský soud ztotožnil a
dodal, že žalobní námitky je třeba vztahovat k porušení práv žalobce. Proto obecné námitky vůči
projektové dokumentaci bez vztahu ke konkrétním právům stěžovatelů (např. přehlednost
členění a odkazů, změna van na sprchové kouty, absence umístění stanoviště komunálního
odpadu, nevysvětlení počtu parkovacích míst atd.) nebyly relevantní.
[17] Krajský soud konstatoval, že ve vyjádření ze dne 2. 1. 2015 je uvedeno, že Ing. Kl.
nahlížel do správního spisu dne 17. 10. 2014. Listina vychází ze stavu stavebního řízení
a projektové dokumentace v říjnu 2014, nikoliv ze stavu v době vydání napadeného rozhodnutí,
kdy došlo k dalším doplněním. Stanovisko ze dne 6. 1. 2015 se k věci vyjadřuje vzhledem
k vydání stavebního povolení ze dne 19. 12. 2014. Rozhodnutí ze dne 19. 12. 2014 bylo následně
zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 4. 2015 a stavební úřad vydal nové stavební
povolení dne 3. 5. 2016, které bylo potvrzeno nyní napadeným rozhodnutím. Stavební povolení
ze dne 19. 12. 2014 nebylo předmětem soudního přezkumu, bylo žalovaným zrušeno.
[18] Tvrzení, že se zásadně změnily podmínky územního povolení, není samo o sobě
přezkoumatelné. Stěžovatel a) neprokázal ani nespecifikoval, jak by se tato případná změna
odrazila v jeho právní sféře.
[19] Žalovaný se s odvolacími námitkami vypořádal tak, jak bylo s ohledem na jejich
obsah možné. Námitka rozpornosti projektové dokumentace z důvodu, že se správní orgány
nevyjádřily k rozdílu dvou zpráv k inženýrsko-geologickému průzkumu, nebyla zcela
srozumitelná. Nebylo povinností žalovaného vyzývat stěžovatele a) k vysvětlení každé odvolací
námitky, odvolání mělo předepsané náležitosti a nebylo třeba postupovat dle §37
odst. 3 správního řádu.
[20] Umístění vzduchotechnických zařízení nebylo v napadeném rozhodnutí ignorováno,
ale je zřejmé z projektové dokumentace SO 01 – Rekonstrukce objektu A, SO 2 – Dostavba
objektu B, SO 3 Přístavba podzemních garáží, části nazvané VZDUCHOTECHNIKA.
[21] Body 10 a 12 stavebního povolení nejsou zcela totožné, nicméně je pravdou, že stanovují
duplicitně tytéž povinnosti. Tato vada nedosahuje takové intenzity, aby způsobovala nezákonnost
rozhodnutí.
[22] Žalovaný správně upozornil na to, že při přezkumu žádosti o stavební povolení je možno
se zabývat pouze těmi námitkami, které mají přímý vztah k předmětu stavebního řízení a jako
takové mohou být ve stavebním řízení relevantně uplatněny. Proto nepřihlížel k námitkám, které
mohly být uplatněny v územním řízení. Z formy ani z obsahu podání stěžovatelů v průběhu
řízení nevyplývalo, že by projevili vůli podat podnět k zahájení přezkumu řízení či žádost
o obnovu řízení. Navíc jak uvedl žalovaný, přezkum ani obnova řízení nebyla možná s ohledem
na uplynutí lhůt podle správního řádu.
[23] Stěžovatel c) v žalobě zejm. zopakoval odvolací námitky. Měl za to, že stavební povolení
nemělo základní náležitosti. Krajský soud citoval závěry žalovaného ze str. 21 a 22 napadeného
rozhodnutí, se kterými se ztotožnil. Stavební povolení obsahovalo zákonné náležitosti. Stěžovatel
c) nespecifikoval, jaká ustanovení zákona, předložené doklady, podmínky obecně závazných
právních předpisů či podmínky projektové dokumentace stavební úřad opomenul. Soulad
s územním rozhodnutím a územním plánem správní orgány posoudily. Závazná stanoviska
a jejich podmínky byly začleněny do výroku rozhodnutí. Nebylo účelné a ani možné
v rozhodnutí vyjmenovat veškerá dotčená ustanovení právních předpisů a s jakými všemi
podmínkami je stavební povolení v souladu. Stavební povolení a rozhodnutí žalovaného tvoří
z hlediska soudního přezkumu jeden celek. Žalovaný dohlíží na zákonnost rozhodnutí stavebního
úřadu a má za úkol vypořádat odvolací námitky odvolatelů. Přezkoumatelnost rozhodnutí nelze
posuzovat dle počtu stránek, které se věnují odůvodnění. Žalovaný posoudil zákonnost
dosavadního průběhu řízení a zabýval se přezkoumatelným způsobem námitkami odvolatelů.
Z obou rozhodnutí je seznatelné, z jakých důvodů správní orgány dospěly ke svým závěrům.
[24] Stěžejní námitkou stěžovatele c) byla neexistence platného územního rozhodnutí v době
vydání stavebního povolení. Pro posuzovanou stavbu bylo vydáno územní rozhodnutí č. 270 dne
26. 7. 2012, č. j. 120042082/UHNL/STU/005, které nabylo právní moci dne 30. 8. 2012, jehož
platnost by bez dalšího skončila k 30. 8. 2014. Stavebník podal dne 28. 12. 2012 žádost o stavební
povolení. Nejednalo se o blanketní žádost, ale o řádnou žádost, dle vzoru tiskopisu včetně příloh.
Neobsahovala nicméně vše potřebné pro posouzení navrhované stavby. Proto stavební úřad
vyzval stavebníka k doplnění žádosti o řadu dalších dokumentů (výzva ze dne 16. 1. 2013,
č. j. 120106237/UHNL/STU/001). Dne 21. 2. 2013 stavebník žádost doplnil a bylo zahájeno
stavební řízení. Nejpozději k tomuto dni bylo možné považovat žádost stavebníka za úplnou dle
§93 odst. 4 stavebního zákona. Následné výzvy k doplnění se již týkaly náležitostí projektové
dokumentace. Ne každá vada nebo nedostatek žádosti způsobují její neúplnost. Ze strany
stavebníka se nejednalo o obcházení zákona, protože žádost o stavební povolení podal
s dostatečným předstihem a v původní lhůtě platnosti územního rozhodnutí dokonce bylo
vydáno stavební povolení (byť posléze došlo k jeho zrušení). Bylo by absurdní dovozovat
neúplnost žádosti z následného řetězce výzev k doplnění projektové dokumentace. Stavebník
na výzvu vždy podklady doplnil. Stavební úřad vydal stavební povolení celkem třikrát, napotřetí
jej potvrdil i žalovaný.
[25] Obsahem a smyslem §93 odst. 4 stavebního zákona se zabýval i Nejvyšší správní soud
v rozsudku ze dne 22. 2. 2017, č. j. 9 As 175/2016 - 50, s jehož závěry se krajský soud ztotožnil.
Poslední výzva stavebního úřadu ze dne 15. 10. 2015, která byla jediná doplněna
až po 30. 8. 2014, směřovala k doplnění projektové dokumentace. Nešlo tedy o to, že by nějaká
část žádosti absentovala, ale pouze o zpřesnění konkrétního provedení stavby.
[26] Podáním žádosti stavebníka ze dne 28. 12. 2012 a jejím doplněním o nezbytné náležitosti
dne 21. 2. 2013 byl naplněn §93 odst. 4 stavebního zákona a územní rozhodnutí nepozbylo
platnosti. Pokud byl i posléze stavebník vyzýván k doplnění, jednalo se o další dílčí upřesňování,
i když byl stavebník poučován o tom, že v případě nedoplnění může být stavební řízení
zastaveno. Z použití tohoto poučení nelze dovozovat absenci nezbytných náležitostí žádosti.
[27] S ohledem na shora uvedené považoval krajský soud za nadbytečné zabývat
se argumentací, že platnost územního rozhodnutí prodloužilo vydání stavebního povolení
na stavbu vodního díla – retenční nádrže ze dne 18. 12. 2012, č. j. MMB/0425966/2012. Pouze
stručně uvedl, že se ztotožnil s argumentací správních orgánů. Nesouhlasil se stěžovatelem c),
že územní rozhodnutí obsahuje dva zcela samostatné výroky, a to jeden o změně stavby a druhý
o umístění stavby, přičemž stavební povolení na vodní dílo se vztahuje pouze k druhému výroku.
Posuzovaná stavba se jako celek skládá z několika stavebních objektů vzájemně souvisejících
a propojených, kdy jeden z nich je stávající stavba (objekt A), která je rekonstruována, další části
jsou přistavovány a nově budovány. Bylo třeba rozhodnout jak o změně stavby, tak i o umístění
stavby, přičemž byl sledován jeden společný záměr. Žádost o stavební povolení na stavbu
vodního díla byla podána a stavební povolení k ní bylo vydáno v době platnosti územního
rozhodnutí a platnost tohoto stavební povolení byla následně prodloužena. Odkázal na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2017, č. j. 8 As 112/2016 - 25, ze kterého plyne ,
že když jsou na základě platného územního rozhodnutí pravomocně povoleny některé vedlejší
stavby související se stavbou hlavní, není dán důvod k vyvolání nového řízení o umístění stavby.
[28] K námitce, že stavební povolení na vodní dílo bylo neplatné z důvodu nesprávně
stanoveného okruhu účastníků, krajský soud uvedl, že v řízení nepřezkoumával toto stavební
povolení, přičemž námitka byla navíc vznesena až při jednání před soudem, tedy opožděně.
[29] K námitkám neúplnosti projektové dokumentace se žalovaný vyjádřil
na str. 22 napadeného rozhodnutí, kde uvedl, že návaznost na sousední stavby č. X, X byla
zpracována (část SO 02 - Dostavba objektu B, výkres č. 01-18, a část SO 01 - Rekonstrukce
objektu A, výkres 01-13 a výkres č. 01-16), ale na objekt č. X nebyla provedena, protože mezi
jeho spoluvlastníky a stavebníkem nedošlo k dohodě o zpřístupnění objektu k provedení
potřebných průzkumných prací. Návaznost na stavbu č. X musí být vyřešena v rámci prováděcí
dokumentace, a to před zahájením stavby (podmínka č. 6 stavebního povolení). Není pravdou,
že by projektová dokumentace nebyla vůbec doplněna dle pokynů žalovaného. Žalovaný uvedl,
že rozsah a obsah projektové dokumentace odpovídá příloze č. 1 k vyhlášce č. 499/2006 Sb.,
o dokumentaci staveb. Stěžovatel c) namítal, že projektová dokumentace nesplňuje požadavky
stanovené právními předpisy, avšak blíže nespecifikoval jakým způsobem. Stěžovatel
c) stavebníkovi vyjádřil možnou součinnost, nicméně jelikož se jedná o spoluvlastníka vlastnícího
ideální polovinu stavby, nebyla tato možná součinnost dostatečná, jelikož stěžovatel a) součinnost
neposkytl.
[30] Obecně uplatněné žalobní body krajský soud neshledal důvodnými. Rozhodnutí
správních orgánů vycházejí z řádně zjištěného skutkového stavu a mají oporu ve spisech
a provedených důkazech. Žalovaný řádně přezkoumal stavební povolení, a to v souladu
s uplatněnými odvolacími námitkami. Důvody výroku rozhodnutí, podklady rozhodnutí i úvahy,
kterými se řídil, jsou zřejmé z textu napadeného rozhodnutí. Žalovaný se zaměřil na přezkum
rozhodnutí stavebního úřadu v rozsahu odvolacích námitek. Neshledal žádné pochybení, a proto
jej potvrdil. Soulad s právními předpisy, veřejnými zájmy a obecnými požadavky na výstavbu
vyplývá z kontextu obou rozhodnutí. Pokud stěžovatelé v odvolání nějaký konkrétní nesoulad
namítali, žalovaný se s jejich námitkou vypořádal. Nebylo účelné a ani možné vyjmenovat,
s čím vším je stavební povolení v souladu. Soud odkázal na str. 21 a 22 napadeného rozhodnutí.
Zbývající námitky stěžovatelů byly natolik obecné, bez vztahu k jejich právům,
příp. nesrozumitelné, že se k nim krajský soud nemohl blíže smysluplně vyjádřit.
[31] Krajský soud se blíže vyjádřil k vyjádření OK atelier s.r.o. ze dne 2. 1. 2015 a posouzení
společnosti ZNALCI A ODHADCI - znalecký ústav, spol. s r.o. ze dne 6. 1. 2015, které zaslali
soudu společně s žalobou stěžovatel a) a žalobce b), a označili je za nedílnou součást žalobní
argumentace. Obě tyto listiny stěžovatel a) předložil znovu v průběhu řízení. Vyjádření ze dne
2. 1. 2015 zaslal soudu znovu jako přílohu podání ze dne 27. 9. 2017, kde ho výslovně označil
jako důkaz. Vyjádření bylo opatřeno znaleckou doložkou, v jeho záhlaví je uvedeno,
že jej vypracoval znalec Ing. B. H. v srpnu 2017 a spolupracovníkem byl Ing. D. K.
[32] Stanovisko ze dne 6. 1. 2015 stěžovatel a) předložil při jednání před krajským soudem,
bylo doplněno o „dobrozdání“ Ing. J. H. (toto posouzení v lednu 2015 vypracoval) s tím,
že je zapsáno jako znalecký úkon č. ZU 5051-336/2017 v seznamu znaleckých posudků.
Posouzení projektové dokumentace ke stavbě bylo zpracováno ke dni 6. 1. 2015, dobrozdání
je připojeno k původnímu stanovisku ze dne 6. 1. 2015, dále je připojen dopis Ing. J. H., ze dne
17. 2. 2016 určený stěžovateli a), ve kterém sděluje, že při nahlédnutí do správního spisu dne 12.
2. 2016 bylo zjištěno, že připomínky stěžovatele a) nebyly akceptovány.
[33] Stěžovatel a) uvedená stanoviska opatřená znaleckou doložkou dále předložil soudu s tím,
že uvedl, že je předkládá jako znalecké posudky dle §127a zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „o. s. ř.“). Navíc stanovisko
ze dne 2. 1. 2015 stěžovatel a) výslovně označil za důkaz. Krajský soud proto pokládal
za nezbytné se s těmito listinami vypořádat rovněž jako s návrhy na provedení důkazu znaleckým
posudkem. Obě stanoviska nebylo možné vzhledem k jejich obsahu a dalším pochybením
považovat za znalecký posudek dle zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění
účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o znalcích a tlumočnících“) a vyhlášky
č. 37/1967 Sb. k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění účinném pro
projednávanou věc (dále jen „vyhláška č. 37/1967 Sb.“). Nesplňují náležitosti posudku (§13
odst. 1 a 2 cit. vyhlášky). Ve znaleckém posudku musí být vymezeno zadání posudku, dále musí
mít část označenou „Nález“ a část „Posudek“. V nálezu je třeba uvést veškerá zjištění z podkladů
i z místního šetření, v části posudek pak musí být zjištěná fakta hodnocena, musí být popsán
i postup, kterým znalec ke svým závěrům dospěl.
[34] Stanovisko ze dne 6. 1. 2015 se vyjadřuje k vydání stavebního povolení na posuzovanou
stavbu ze dne 19. 12. 2014. Stanovisko vypracoval Ing. J. H., který, jak sám uvedl, zastupoval
stěžovatele a) před stavebními orgány. Dle §11 zákona o znalcích a tlumočnících lze mít pro jeho
poměr k věci pochybnost o jeho nepodjatosti a ve věci nesmí podat posudek. Z vyjádření ze dne
2. 1. 2015 je zřejmé, že jeho obsah neodpovídá požadavkům na znalecký posudek. Text, který
má být znaleckým posudkem, je vyjádření ze dne 2. 1. 2015 bez jakýchkoliv změn, podepsaný
Ing. D. K. Z §10 odst. 1 zákona o znalcích a tlumočnících vyplývá, že znalec je povinen
vykonávat svou činnost osobně. Dle odst. 2 téhož ustanovení si může k posuzování dílčích
otázek přibrat konzultanta. Znalec se na věci podílel tím, že text označil za znalecký posudek
a opatřil ho znaleckou doložkou, na samotném textu se nepodílel vůbec, ten je dílem Ing. K.
[35] Při jednání stěžovatel a) předložil k dokazování listiny. Po zjištění jejich obsahu však
krajský soud zjistil, že na posouzení věci nemají vliv. Jednalo se o dopis stěžovatele a), ve kterém
se dotazuje na stupeň ochrany sloupoví, které propojuje dům č. p. X, jehož je spoluvlastníkem,
s dalším domem a část publikace o architektuře, týkající se domu a sloupoví. Tyto listiny měly
osvědčit kulturní a historický význam dané lokality. To nebylo předmětem řízení. Doložil sdělení
ve věci restitučního řízení, které se týká pozemků v sousedství posuzované stavby, ze kterého
je zřejmé, že v postavení navrhovatelů je 21 osob. Důkazní návrh spočívající v dotazu soudu
na jména těchto osob, krajský soud pro nadbytečnost zamítl. Neshledal nutnost jména těchto
osob zjišťovat, jelikož k námitkám týkajícím se okruhu účastníků stavebního řízení se již vyjádřil.
II. Obsah kasačních stížností a vyjádření ke kasačním stížnostem
II. a) Kasační stížnost stěžovatele c)
[36] Stěžovatel c) brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody
podřazuje pod §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
[37] Krajský soud nesprávně posoudil otázku neexistence platného územního rozhodnutí.
Pro stavbu bylo vydáno územní rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 30. 8. 2012. Krajský
soud stejně jako žalovaný je toho názoru, že územní rozhodnutí je platné. Krajský soud uvedl,
že za účelem vydání stavebního povolení byla ve lhůtě půl roku od nabytí právní moci územního
rozhodnutí podána úplná žádost o vydání stavebního povolení (v protikladu k blanketní žádosti).
Žalovaný svůj názor vysvětluje tak, že součástí stavby je i vodní dílo – retenční nádrž, ohledně
které bylo dne 18. 12. 2012 vydáno stavební povolení, které nabylo právní moci dne 15. 1. 2013
a jehož platnost byla prodloužena.
[38] Stěžovatel c) s názorem krajského soudu a žalovaného nesouhlasí. Dle §93
odst. 1 stavebního zákona nebyla platnost územního rozhodnutí stanovena na dobu delší než
2 roky a stavebník nepožádal o prodloužení jeho platnosti. Dle §93 odst. 4 stavebního zákona
nebyla ve lhůtě platnosti územního rozhodnutí podána úplná žádost o stavební povolení. Úplná
žádost musí splňovat náležitosti §110 stavebního zákona a §4 prováděcí vyhlášky č. 526/2006 Sb., rozsah a obsah projektové dokumentace byl upraven ve vyhlášce č. 499/2006 Sb. Pokud
žádost o stavební povolení nebyla úplná, bylo možné chybějící náležitosti doplnit ve lhůtě
platnosti územního rozhodnutí, v takovém případě by toto územní rozhodnutí nepozbylo
platnosti. Pokud stavebník žádost včas nedoplnil (tj. do uplynutí 2 let od právní moci), pozbylo
územní rozhodnutí platnosti uplynutím 2 let ode dne nabytí právní moci dle §93
odst. 1 stavebního zákona. V této věci nebyla podána úplná žádost, stavebník byl 4x vyzván
k jejímu doplnění. Do 30. 8. 2014 nebyla podána úplná žádost o stavební povolení, když v r. 2015
byl stavebník vyzýván k odstranění nedostatků podané žádosti a doplnění chybějících náležitostí,
resp. podkladů.
[39] Citoval odst. [111] napadeného rozsudku. Základním problémem byla neúplnost žádosti,
tj. projektové dokumentace. Stavební úřad opakovaně vyzýval k doplnění projektové
dokumentace, přerušoval řízení a poučoval o zastavení řízení pro případ, že žádost (projektová
dokumentace) nebude řádně doplněna dle výzvy, neboť by nebylo možné o žádosti rozhodnout
pro podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení. Za této situace opakovaných výzev
k doplnění žádosti spojených s poučováním o zastavení řízení nelze říci, že by byla podána úplná
žádost dříve než v reakci na výzvu ze dne 15. 10. 2015, resp. 4. 11. 2015.
[40] Krajský soud uvedl, že ne každá vada nebo nedostatek způsobují její neúplnost
a že žádost ze dne 28. 12. 2012 neobsahovala vše potřebné pro posouzení navrhované stavby,
proto stavební úřad vyzval k doplnění žádosti a žádost považoval za úplnou až po doplnění.
Dle názoru stěžovatele c) vada nebo nedostatek žádosti, pro které je stavební řízení přerušeno
a/nebo která je učiněna s poučením o zastavení řízení, nebude-li vada odstraněna, je vadou
či nedostatkem bránícím v tom, aby byla žádost úplná.
[41] Krajský soud odkázal na rozsudek NSS sp. zn. 9 As 175/2016. V tomto rozsudku
je akcentováno, že je třeba přihlížet i ke smyslu stavebního řízení, jímž je přezkum žádosti
a připojených podkladů z toho hlediska, zda stavbu lze podle nich provést. Zcela evidentně není
možné provést stavbu dle žádosti a podkladů (zejm. projektové dokumentace), které jsou
tak vadné nebo nedostatečné, že brání vydání rozhodnutí ve věci, namísto toho se vyčkává buď
na doplnění žádosti anebo zastavení řízení.
[42] Pokud jde o konstrukci vytvořenou žalovaným ve vztahu ke shora uvedené otázce,
ta nemůže obstát. Krajský soud se tím nezabýval, neboť to považoval za nadbytečné. Následně
stěžovatel c) zrekapituloval žalobní námitky, dle nichž stavební povolení na retenční nádrž, které
je vydáno speciálním stavebním úřadem, nemůže oddálit zánik platnosti územního rozhodnutí
(zejm. výroku I.), jakožto podkladu pro vydání stavebního povolení obecním stavebním úřadem.
Každý jiný výklad by sloužil k obcházení nebo zneužití zákona, když řízení před speciálním
stavebním úřadem nemá žádnou souvislost s řízením před obecným stavebním úřadem.
[43] Má pochybnosti o tom, zda stavební povolení na retenční nádrž bylo vydáno platně
a nezaniklo, neboť v průběhu řízení před soudem bylo zjištěno, že v tomto řízení byl nesprávně
stanoven okruh účastníků řízení – stěžovatel c) nebyl za účastníka řízení určen. Dále obdobně
jako v žalobě uvádí, že rozhodnutí o prodloužení platnosti rozhodnutí o povolení retenční nádrže
ze dne 23. 2. 2015 bylo vystaveno až dodatečně po podání odvolání proti stavebnímu povolení
ze strany stěžovatele c), v němž argumentoval pozbytím platnosti územního rozhodnutí.
[44] Následně opakuje žalobní tvrzení, že územní rozhodnutí č. 270 (zejm. výrok I.) pozbylo
platnosti ke dni 30. 8. 2014 a jiné vydáno nebylo. V době vydání stavebního povolení
neexistovalo platné územní rozhodnutí (zejm. územní rozhodnutí o změně stavby u objektů
SO 02 a SO 03), a proto stavební povolení a rozhodnutí žalovaného byla vydána v rozporu
se zákonem.
[45] Krajský soud zatížil řízení vadami a nesprávně posoudil právní otázku, tj. neexistenci
řádné projektové dokumentace. Doslovně zrekapituloval žalobní námitky, dle nichž žalovaný
uložil v rozhodnutí ze dne 24. 4. 2015 stavebnímu úřadu, aby se pokusil o smír mezi účastníky
řízení. Stavební úřad se o smír nepokusil, protože ačkoliv proběhla dvě ústní jednání, byl zde dán
prostor pouze k přednesu stanovisek, což za pokus o smír nelze považovat. Další část
rekapitulujících námitek se týká to, že stavebník nedopracoval projektovou dokumentaci
o návaznost na stavbu X, X; projektová dokumentace ve výkresové části nesplňuje požadavky
stanovené právními předpisy a správními orgány, když není zřejmá vazba na jeho nemovitost,
schází kóty odstupu staveb, řezy s návazností na jeho nemovitost, atd. Opakovaně se vyjadřoval
k tomu, že je připraven poskytnout stavebníkovi součinnost, o čemž jsou důkazy ve spisu.
[46] Obdobně jako v žalobě uvádí, že je projektová dokumentace neúplná, vadná a nevhodná
jako podklad pro vydání stavebního povolení, a to nikoli z důvodu na straně stěžovatele c).
Stavební povolení vydané na základě takové dokumentace mělo být žalovaným zrušeno. Krajský
soud zamítl jeho žalobu, rozhodl v rozporu s obsahem spisu a na základě nesprávného právního
posouzení, jelikož považoval projektovou dokumentaci za dostatečnou.
[47] Řízení bylo zatíženo vadami, neboť skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, a při jejím zjišťování
byl porušen zákon. Následně opisuje žalobní námitky, dle nichž stavební povolení nemá základní
náležitosti, z odůvodnění neplyne, zda byly splněny všechny zákonem stanovené podmínky,
předloženy všechny zákonem požadované doklady a zda lze stavbu podle nich provést. Nebyl
posouzen a prokázán soulad s veřejnými zájmy (tj. soulad s územním plánem) a obecnými
požadavky na výstavbu. Žalovaný neuvedl důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jejich vydání
ani úvahy, kterými se řídil. Svému stanovisku ve věci věnoval 1,5 str., což je nedostatečné, pouze
zkonstatoval, že jsou splněny požadavky právních předpisů, což je nepřezkoumatelné.
[48] Krajský soud se s těmito námitkami vypořádal na str. 21 napadeného rozsudku. V reakci
na krajský soud uvádí, že uplatnil shora uvedené námitky široce z důvodu, že v rozhodnutích
správních orgánů zcela absentovalo vypořádání se s požadavky obecně závazných právních
předpisů, nebylo tedy na místě, aby vypočítával veškeré předpisy, na které mělo být odkazováno.
Prosté konstatování, že stavební povolení obsahuje zákonné náležitosti, není dostatečné
a je nepřezkoumatelné. Krajský soud se rozhodl zcela nepochopitelně tolerovat, že vypořádání
se správních orgánů s požadavky obecně závazných právních předpisů zcela absentuje.
[49] Navrhuje, aby kasační soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení a aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit stěžovateli c) náhradu nákladů
řízení. Eventuálně navrhuje, aby byl zrušen napadený rozsudek krajského soudu, rozhodnutí
žalovaného a rozhodnutí stavebního úřadu a věc byla stavebnímu úřadu vrácena k dalšímu řízení.
II. b) Kasační stížnost stěžovatele a)
[50] Stěžovatel a) brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody
podřazuje pod §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
[51] Úvodem stejně jako v žalobě zdůrazňuje faktickou i právní vadnost napadených
rozhodnutí. Správní orgány učinily závěry, které jsou v rozporu se spisem, který vyžaduje zásadní
doplnění. Napadená rozhodnutí trpí nepřezkoumatelností. Byla porušena jeho práva
na spravedlivý proces, právo na přiměřený správní postup a právo vlastnit majetek. Krajský soud
na tyto námitky nereagoval a izolovaně se vypořádal pouze s námitkami procesního charakteru,
nijak se nevyjádřil k zákonnosti postupu správního orgánu a technické stránce věci.
[52] Krajský soud bez dalšího odborného zkoumání (např. prostřednictvím dalšího znalce,
popř. znaleckého posudku viz rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2013, č. j. 7 Afs 86/2013 – 21)
ignoroval znalecký posudek Ing. K. a Ing. H. a dále k nim nepřihlížel z důvodu, že byly
vypracovány na základě nahlédnutí do spisu ke konci r. 2014 (na stranu druhou soud zcela bez
dalšího uznává statické posouzení stavebníka z r. 2008). K žádné podstatné změně technické
stránky věci nedošlo. Důvodem zrušení předcházejícího stavebního povolení bylo neprovedení
smírčího řízení a uložení povinnosti k dopracování projektové dokumentace, která nikdy nebyla
splněna. Krajský soud se nevypořádal s obsahem těchto stanovisek, přičemž tato stanoviska byla
označena jako součást žalobní argumentace. Posouzení nestrannosti znalce je na znalci samém,
nelze odmítnout jeho posudek opatřený znalecký doložkou s tím, že se nejedná o znalecký
posudek. Stejně tak nedošlo k žádnému konkrétnímu zjišťování ve vztahu k autorství vyjádření
ze dne 2. 1. 2015. Soud na základě laické úvahy a bez toho, aby řádně zjistil, zda již původní text
nebyl vypracován ve spolupráci znalce a autorizovaného inspektora, konstatuje, že se nejedná
o znalecký posudek, ačkoliv byl opatřen znaleckou doložkou. Jedná se o svévolné rozhodnutí.
K posudku se znaleckou doložkou musí být přistupováno stejně jako by byl zadán soudem.
[53] Na str. 4 kasační stížnosti opakuje žalobní námitky, jaké skutečnosti ke stavbě namítal
s tím, že správní orgán podmínky, které je nutné splnit pro vydání stavebního povolení, odsunul
a stanovil je jako podmínky pro zahájení stavebních prací, přičemž zejm. v případě návazností
na okolní objekty a znalosti podloží, tj. nutnosti provedení kopaných sond, se jedná o podmínky,
bez kterých nelze stavební povolení vydat. Takový postup je libovolný a v rozporu se zákonem.
Stejně jako v žalobě nesouhlasí s povolením a umístěním budovy B, přičemž toto tvrzení opírá
o níže uvedené skutečnosti.
[54] Na str. 4 v odst. 1 kasační stížnosti stěžovatel a) opakuje žalobní námitky týkající
se nedostatečného okruhu účastníků stavebního řízení. Správní orgán i krajský soud mu tuto
námitku upírají s tím, že si údajně „osobuje“ uplatňovat práva jiných osob. Pouze opakovaně
upozorňuje na nedodržení legality a nezákonnost napadených rozhodnutí. Okruh účastníků řízení
musí správní orgány i soudy zkoumat ex offo v každé fázi řízení, jakož musí dodržovat zásadu
zákonnosti svého postupu. V této souvislosti krajský soud zamítl důkaz, ačkoliv okruh účastníků
je jedním ze základních znaků jakéhokoliv řízení a úplnost okruhu účastníků je předpokladem
zákonnosti řízení. Tato chyba krajského soudu a správního orgánu ovlivnila zákonnost
dosavadního řízení, jelikož řada dotčených osob nemohla uplatnit řádně svá práva.
[55] Skutkové závěry správních orgánů jsou v rozporu s obsahem spisu. Upozorňoval
na nedostatečnou šířku mezi sloupovím, které i jemu patří a jež má nevyčíslitelnou historickou
a kulturní hodnotu. Šířka průjezdu mezi sloupy je necelého 2,5 m, o čemž svědčí dopravní
značení. Absurdní je situace i v terénu před garážemi, kudy má vést přístup. Udávaná šířka
pozemku parc. č. X, přes který má vést přístup na staveniště, je cca 4 m, přičemž skutečná šíře
v terénu je necelé 3 metry. Krajský soud uvádí, že stavebník může užívat osobních vozidel
a dodávek, přičemž takové tvrzení od stavebníka nezaznělo. Projektová dokumentace původně
cestu mezi sloupovím označovala jako jedinou staveništní cestu. Jednalo se o rozpor se skutečnou
situací v místě, který nebyl zkoumán. Krajský soud svými úvahami doplňuje stavební povolení,
což není na místě. Stavebník dále uvádí, že žádným způsobem neomezí provoz garáží.
V okamžiku, kdy mají projíždět vozidla skrz sloupoví, a zajíždět kolem garáží ke staveništi,
je omezení provozu garáží zřejmé. Minimalizace dopadu stavebních prací na užívací právo
vlastníků garáží je předmětem stavebního řízení a v tomto ohledu stavební úřad neučinil
nic a takovou skutečnost presumoval, ačkoliv ze strany stavebníka nikdy nezazněla. Soud si tuto
skutečnost domýšlí a uvádí v bodu [73], že se s vedením staveništní cesty nepočítá, ačkoliv
o průjezdu mezi sloupovím hovoří stavebník. Základním znakem zákonného rozhodnutí je jeho
logická a materiální bezchybnost, nikoliv pouhé naplnění formálních požadavků.
[56] Na konci str. 4 v odst. 2 kasační stížnosti opakuje žalobní námitku, že v objektu stavby
A bude vybourán otvor skrz historickou budovu, přičemž stanovisko odboru památkové péče
ze dne 19. 11. 2012 bylo vydáno v době, kdy se počítalo s jiným přístupem na staveniště a došlo
tak k zásadní změně poměrů, protože v té době se nepočítalo se staveništní cestou skrze budovu
A.
[57] Nesouhlasí se závěry krajského soudu v bodu [74] napadeného rozsudku. Stanovisko
Úřadu městské části Brno-střed, Odboru obchodu, dopravy a služeb ze dne 4. 2. 2013 zcela
zřejmě hovoří o zachování průchodu pro chodce po ulici X, a to s ohledem na přístupy na
staveniště. Trasa pro pěší by zcela jednoznačně musela křížit plánovaný „tunel“.
[58] Stavebník v souvislosti s nemožností dopravit mechanizaci pro vybudování objektu
B uvádí, že jeřáb bude umístěn v ulici a bude veškerý materiál přenášet přes budovu.
Tato skutečnost nebyla posuzována dotčenými orgány z hlediska dopravní situace v ulici X.
[59] Stěžovatel a) se nestaví do pozice univerzálního protektora památkové ochrany, pouze
poukazuje na nezákonný postup správních orgánů. Rozhodnutí, která se neopírají o aktuální
relevantní stanoviska dotčených orgánů, je pak nutné považovat za nezákonná a je třeba je zrušit.
[60] Na str. 6 v odst. 3 kasační stížnosti nejprve opakuje žalobní námitky, dle nichž projektová
dokumentace nebyla dopracována o návaznost na sousední objekty, a že měl být vyzván
k součinnosti v daném řízení. K tomuto dodává, že krajský soud jeho argumentaci shledal
účelovou, ovšem účelové bylo jednání stavebníka, který odkázal na neposkytnutí součinnosti
a také stavebního úřadu, který pokyn od žalovaného ignoroval pouze s odkazem na nedostatek,
který bylo možné odstranit. Stěžovatel a) činnosti nezamezoval účelově, byl pouze v daném
období nemocen. Tvrzení krajského soudu, že jednání obou spoluvlastníků bylo nutné
pro zajištění přístupu do budovy za účelem vypracování studie návaznosti na daný objekt,
je mylné, protože se nejedná o právní jednání se společnou věcí, ale o faktické otevření dveří.
Následně uvádí žalobní námitky, že podmínky pro provedení stavby byly opakovaně navrhovány
účastníky řízení a zdůraznil nutnost provedení hydrogeologického a stavebně-technického
průzkumu.
[61] V odst. 4 str. 7 kasační stížnosti doslovně opisuje žalobní námitky, dle nichž znalci
potvrzují nevhodnost umístění stavby B. V těchto námitkách je zdůrazněno, že pro provedení
stavby nestačilo stanovit podmínky č. 4 až 6 stavebního povolení, a tím se vypořádat s jeho
věcnými námitky, protože dům v jeho spoluvlastnictví je přímo dotčen prováděním
stavebních prací a není vyloučen zásah do stavebně-technické podstaty domu, proto měl být
stavebně-technický průzkum znám před vydáním napadeného rozhodnutí. Stejně jako v žalobě
odkázal na vyjádření znaleckého ústavu ze dne 6. 1. 2015 a dále na vyjádření ze dne 18. 11. 2017,
které bylo poprvé předloženo až v řízení o kasační stížnosti. Dále následovala žalobní
rekapitulace, jaké nedostatky shledal znalec v projektové dokumentaci. Projektová dokumentace
pro objekt B je nedostatečná a neproveditelná.
[62] Na začátku obsáhlého odst. 5 str. 7 kasační stížnosti stěžovatel a) opisuje žalobní tvrzení
týkající se těchto oblastí: nekompletnost projektové dokumentace; její nedoplnění dle připomínek
účastníka řízení a správního orgánu; absence vyjádření statika; neprovedení příslušných
průzkumů a měření; nedostatky dokumentace ve věci vlivu stavby na okolí; správní orgán
nehodnotil důkazy ve vzájemné souvislosti; rozhodnutí musí být konkrétní při hodnocení
projektové dokumentace s územním rozhodnutím a hodnotit, zda se nezměnily podmínky
územního rozhodnutí, přičemž má za to, že se podmínky změnily a územní rozhodnutí pozbylo
platnosti. Následně reaguje na bod [115] napadeného rozsudku, kdy považuje za nepřiléhavý
odkaz na rozsudek NSS sp. zn. 8 As 112/2016, když konkrétní vodní díla je nutné posuzovat
ad hoc a nelze ztotožňovat retenční nádrž se stavbou podzemní kanalizace, která má jiné dopady.
Je nutné zkoumat platnost vydání stavebního povolení na retenční nádrž ve vztahu k územnímu
rozhodnutí, které stěžovatel považuje za nezákonné.
[63] V reakci na bod [111] napadeného rozsudku uvádí, že není pravdou, že by stavebník vždy
podklady pro rozhodnutí doplnil. Dále opakuje žalobní námitku, že stavebník nezpřehlednil
systém členění a odkazů projektové dokumentace, k čemuž oproti žalobě uvádí, že pokud
stavebník takový pokyn prostě ignoruje, nemůže se jednat o pouhou vadu či nepřesnost,
ale o absenci ve smyslu rozsudku NSS sp. zn. 9 As 175/2016. Následně opisuje žalobní
argumentaci stran nejednoznačné specifikace stavby, nedostatečného doložení vlivu výstavby
na životní prostředí, nedoložení historického průzkumu, absence návaznosti na sousední objekt
č. or. X, X, neuvedení umístění klimatizačních jednotek a stanoviště tuhého komunálního
odpadu, kusé informace v části statika a části stavební, nevysvětlení počtu parkovacích míst,
rozpor stavby s územním plánem města Brna, absence uspokojivého řešení vlastních základových
konstrukcí domu č. or. X a řešení vlivů stavby na objekt č. or. X, X a na pozemek parc. č. X;
v budově B jsou označeny nebytové prostory, ačkoliv tak nejsou zamýšleny, protože vlastník
může požádat o jeho rekolaudaci. K tomuto oproti žalobě doplňuje, že projektová dokumentace
je nedostatečná, není podle ní možné stavět a záměrně předpokládá změny ke všem objektům i
ve vztahu k zakládání garáží a objektu B. Jedná se obcházení zákona a účelové jednání, na které
správní orgán a krajský soud neměly přistoupit a měly rozhodnutí zrušit. Na konci odst. 5 na str.
10 kasační stížnosti rekapituluje žalobní námitku, že žalovaný potvrdil stavební povolení, které se
nevypořádalo s dodržením příslušných předpisů stavebním úřadem.
[64] Nesouhlasí s žalovaným a krajským soudem v tom, že žalovaný neměl povinnost
stěžovatele a) vyzvat ke konkretizaci námitky rozporu dvou zpráv k inženýrsko-geologickému
průzkumu. Správní orgán na poučovací povinnost rezignoval, označil jeho námitku
za nepřezkoumatelnou, čímž zasáhl do jeho práv jakožto účastníka řízení.
[65] Závěrem navrhuje, aby byl napadený rozsudek krajského soudu zrušen.
II. c) Vyjádření ke kasačním stížnostem
[66] Ke kasačním stížnostem stěžovatelů se v soudem poskytnuté lhůtě vyjádřil žalovaný,
OZNŘ I., OZNŘ IV. a V.
[67] Žalovaný se vyjadřuje ke kasačním stížnostem tak, že neobsahují žádné nové skutečnosti,
které by vyvracely závěry krajského soudu, a proto navrhuje kasační stížnosti zamítnout.
[68] OZNŘ I. souhrnně uvádí, že stěžovatelé opakují žalobní, resp. odvolací námitky, žádost
o stavební povolení byla podána v době platnosti územního rozhodnutí, projektová dokumentace
je kompletní, kasační stížnost stěžovatele a) je opožděná, posudek předložený stěžovateli není
znaleckým posudkem. Kasační stížnosti sledují obstrukční účel, reálně se stěžovatelé nedomáhají
žádné ochrany svých veřejných subjektivních práv.
[69] Ke kasační stížnosti stěžovatele c) uvádí, že kopíruje žalobní námitky, resp. odvolací
námitky, aniž by reagoval na jejich vypořádání krajským soudem. Námitky nejsou formulovány
tak, aby bylo seznatelné, co je rozsudku krajského soudu vytýkáno. Pokud např. soud posoudil,
že podáním žádosti stavebníka a jejím doplněním dne 21. 2. 2013 byl naplněn §93
odst. 4 stavebního zákona, a územní rozhodnutí tak nepozbylo platnosti, jedná se o odpověď
krajského soudu na žalobní námitky. Při formulaci kasačních námitek má stěžovatel uvést
důvody, pro které s názorem krajského soudu nesouhlasí, případně v čem krajský soud pochybil.
[70] Ztotožňuje se s krajským soudem, že v době platnosti územního rozhodnutí podal
úplnou žádost o stavební povolení. První výzva k doplnění žádosti obsahovala nutnost doplnění
několika dalších dokumentů, další výzvy byly toliko výzvou k opravě a doplnění projektové
dokumentace. Vada projektové dokumentace nebo její nedostatek nemůže způsobovat neúplnost
žádosti. Pojem úplné žádosti byl do stavebního zákona zakotven z důvodu možného obcházení
zákona, aby se předcházelo situacím, kdy stavebník podal neúplnou žádost, aby si zachoval
platnost územního rozhodnut (viz Malý, J. Nový stavební zákon s komentářem. Zákon č. 183/2006 Sb.,
o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Praha: ASPI, 2007, s. 748, dostupný ze systému
ASPI.).
[71] Krajský soud respektoval judikaturu NSS ve věci sp. zn. 9 As 175/2016, z níž je zřejmé,
že kasační soud odmítá striktní výklad pojmu úplné žádosti tak, že by musela obsahovat veškeré
náležitosti a bezvadné podklady. Krajský soud posoudil, že žádná část žádosti nechyběla tak,
aby bylo možné žádost označit za neúplnou. Poté krajský soud uvedl, že je nadbytečné zabývat
se tím, zda platnost územního rozhodnutí prodloužilo stavební povolení na retenční nádrž.
I přesto přisvědčil žalovanému, že platnost rozhodnutí mohla prodloužit vydání tohoto
stavebního povolení. Stěžovatel c) brojí i proti tomuto závěru krajského soudu. Je však zřejmé,
že pokud byla podána úplná žádost o stavební povolení, není potřebné se zabývat skutečností,
zda by teoreticky prodloužení stavebního povolení prodloužilo platnost územního rozhodnutí.
Pokud na základě územního rozhodnutí bylo vydáno a prodlouženo stavební povolení
na retenční nádrž, nemůže územní rozhodnutí pozbýt platnosti, a to ani k jinému stavebnímu
povolení, jež souvisí s danou stavbou. Námitka stěžovatele c) je tak irelevantní, když striktně
odděluje jednotlivá řízení, jež však v souhrnu tvoří základ pro související a propojené stavební
objekty.
[72] K námitce neúplnosti projektové dokumentace odkazuje na závěry krajského soudu.
Stěžovatel c) nerozporuje závěry krajského soudu, nýbrž kopíruje žalobní námitky. V této
souvislosti cituje bod [118] napadeného rozsudku.
[73] Ke kasační stížnosti stěžovatele a) uvádí, že lhůta pro podání kasační stížnosti tomuto
účastníkovi skončila dne 8. 12. 2017, proto pokud byla kasační stížnost doručena soudu dne
11. 12. 2017, byla podána opožděně a Nejvyšší správní soud by ji měl odmítnout.
[74] Znalec a spolupracovník podílející se na vytvoření posudku se dopustili přestupku proti
pořádku ve státní správě na úseku znalců, tlumočníků a znaleckých ústavů. Znalec vykonával
svou činnost v rozporu s §10 zákona o znalcích a tlumočnících, neboť ji nevykonával osobně
a připojil znaleckou doložku v r. 2017 k dokumentu vytvořenému jinou osobou v r. 2014,
a spolupracovník tím, že neoprávněně vykonával znaleckou činnost v rozporu s §2 odst. 1 cit.
zákona. Je pochopitelné, proč se krajský soud tímto posudkem nezabýval, a to nejen vzhledem
k zastaralým informacím, ale i vzhledem k tomu, že posudek neobsahoval zákonné náležitosti.
Ohledně ostatních námitek odkazuje na své vyjádření k žalobě, resp. odvolání, případně na závěry
krajského soudu. Převážná část kasační stížnosti opakuje žalobní námitky, aniž by reagovala
na jejich vypořádání krajským soudem.
[75] Závěrem navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnosti zamítl a rozhodl o náhradě
nákladů řízení.
[76] OZNŘ IV. a V. předně uvádějí, že se ztotožňují s podanými kasačními stížnostmi.
[77] Realizace posuzované stavby, zejm. užití stavebních strojů, jež má sloužit jako staveništní
cesta vedle jejich garáží na pozemcích parc. č. X, X, může výrazně narušit statiku garáží. Není
zabezpečeno, aby po dobu provádění stavebních prací byl zachován nerušený a bezpečný příjezd
do garáží. V důsledku realizace stavby se neúměrně zvýší provoz, což povede ke zhoršení místní
dopravní situace.
[78] Pokud k realizaci stavby dojde, povede příjezdová cesta k novému domu těsně kolem
garáží, může mimo jiné silný dopravní provoz vést k narušení památkově chráněného sloupořadí.
Požadovaly, aby jejich námitky byly ve stavebním povolení řádně zohledněny, což se nestalo
a aby stavební povolení řádně zabezpečovalo jejich práva tak, aby nemohla být porušena
či ohrožena. Ve stavebním povolení by měla být jednoznačně a nepochybně zakotvena povinnost
stavebníka dostatečně zpevnit příjezdovou stavební cestu kolem garáží (např. zřízením panelové
vozovky) a aby po dobu provádění stavby byl zachován nerušený a bezpečný příjezd do garáží.
[79] Krajský soud se nedostatečně zabýval dopadem stavebních prací a též dopadem
následného provozu na vlastníky garáží. Soud uvedl, že před garážemi nepovede stavební trasa.
To však není pravda, protože o trase mezi sloupovím hovoří sám stavebník. Je zřejmé,
že i s touto cestou se počítá, jinak by se stavebník, správní orgán a správní soud vůbec ochranou
sloupoví nemusel zabývat. Soud a správní orgán se následným provozem a jeho důsledky
na jejich práva vůbec nezabýval. Jde o otázku podstatnou, jelikož při silném provozu jim může
být znemožněno řádně užívat jejich majetek, příp. jejich právo může být silně omezeno. Netvrdí,
že by tato skutečnost sama o sobě měla zabránit výstavbě, avšak je nutné tuto situaci řešit
v předstihu a zabývat se jí, což správní orgán ani krajský soud neučinily.
[80] S ohledem na shora uvedené navrhují, aby kasační soud napadený rozsudek zrušil.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[81] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasačních stížností a shledal,
že kasační stížnosti byly podány včas [k namítané opožděnosti kasační stížnosti stěžovatele
a) blíže viz bod [97] tohoto rozsudku], jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost
přípustná, a stěžovatelé jsou zastoupeni advokáty (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal
napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasačních stížností a v rámci uplatněných důvodů,
ověřil, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a odst. 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnosti nejsou důvodné.
[82] Jak již plyne z části II. tohoto rozsudku, obě kasační stížnosti na mnoha místech
rekapitulují žalobní argumentaci, zejména je to vidno u kasační stížnosti stěžovatele a). Podle
§106 odst. 1 s. ř. s. platí, že kasační stížnost musí obsahovat vymezení, z jakých důvodů
stěžovatel napadá rozhodnutí krajského soudu. Mělo by se tedy jednat o polemiku s konkrétními
právními či skutkovými závěry, které soud v napadeném rozsudku učinil. Řízení o kasační
stížnosti není pokračováním řízení o žalobě, ale je samostatným řízením o mimořádném
opravném prostředku za procesní situace, kdy řízení před krajským soudem již bylo pravomocně
skončeno. Nejvyšší správní soud přezkoumává rozhodnutí a postup krajského soudu, stěžovatel
je proto povinen uvést konkrétní argumentaci zpochybňující závěry vyslovené v napadeném
rozsudku krajského soudu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2008,
č. j. 7 Afs 40/2007 – 111, publ. pod č. 1827/2009 Sb. NSS nebo ze dne 20. 9. 2010,
č. j. 8 Afs 63/2009 – 104). V soudním řízení správním vymezuje hranice soudního přezkumu
žalobce, resp. stěžovatel. Soud není povinen ani oprávněn nahrazovat jeho projev vůle, domýšlet
za něj argumenty a vyhledávat na jeho místě možné vady napadeného správního či soudního
rozhodnutí, není-li k jejich přezkumu vázán z úřední povinnosti (např. rozsudek rozšířeného
senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 – 78, publ. pod č. 2162/2011 Sb. NSS).
[83] S ohledem na výše uvedené se nebude soud blíže vyjadřovat k těm námitkám stěžovatelů,
které byly toliko žalobní rekapitulací, aniž by bylo blíže reagováno na jejich vypořádání ze strany
krajského soudu.
III. a) Posouzení kasační stížnosti stěžovatele c)
[84] Soud neshledává důvodnou námitku neexistence platného územního rozhodnutí v době
vydání napadeného stavebního povolení. Krajský soud se touto námitkou podrobně zabýval
na str. 22 až 25 napadeného rozsudku, přičemž s tímto posouzením se Nejvyšší správní soud plně
ztotožňuje.
[85] Z rozsudku NSS ve věci sp. zn. 9 As 175/2016 plyne, že za úplnou žádost o stavební
povolení dle §93 odst. 4 stavebního zákona lze považovat žádost obsahující nezbytné náležitosti
a podklady s přihlédnutím k charakteru stavby, jíž se žádost týká. Žádost by nebyla úplná pouze
v situaci, když by některá z jejich náležitostí či podkladů zcela absentovala. Úplnosti žádosti však
není na překážku, pokud by žádost sice obsahovala veškeré nezbytné náležitosti či podklady,
ale některá z těchto náležitostí či podkladů by trpěla dílčí vadou či nepřesností, kterou je třeba
odstranit.
[86] Výše uvedené závěry lze převést na nyní projednávaný případ tak, jak to učinil krajský
soud. Územní rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 8. 2012, přičemž jeho platnost
by bez dalšího skončila dne 30. 8. 2014. Stavebník podal žádost o vydání stavebního povolení dne
28. 12. 2012. Žádost společně s přílohami nebyla úplná, a proto stavební úřad vyzval stavebníka
výzvou ze dne 16. 1. 2013 k doplnění jím specifikovaných skutečností (tj. plán kontrolních
prohlídek, doplnění žádosti o bod XIII. a část B., předložit závazná stanoviska blíže
specifikovaná ve výzvě, apod.).
[87] Náležitosti žádosti o stavební povolení včetně požadovaných příloh byly upraveny
v §110 odst. 1, 2, 5 stavebního zákona ve spojení s §1 písm. a), §4 a přílohou č. 2 vyhlášky
č. 526/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona ve věcech stavebního
řádu, ve znění účinném pro projednávanou věc. Výzvou ze dne 16. 1. 2013 byl stavebník vyzván
k odstranění neúplné žádosti, přičemž tyto nedostatky odstranil dne 21. 2. 2013. Ke dni
21. 2. 2013 tedy bylo nutné považovat žádost stavebníka za úplnou.
[88] Následné výzvy stavebního úřadu směřovaly pouze k odstranění dílčích nedostatků
projektové dokumentace, jak ověřil soud ze správního spisu. Požadavky na dílčí upřesňování
projektové dokumentace jsou dle rozsudku NSS sp. zn. 9 As 175/2016 dílčí vadou či nepřesností
předložené projektové dokumentace, která však jako celek neabsentovala. S ohledem shora
uvedené tedy byly naplněny podmínky §93 odst. 4 stavebního zákona a územní rozhodnutí
č. 270 bylo v době vydání stavebního povolení platné.
[89] S krajským soudem lze souhlasit, že výzva k doplnění dílčích nedostatků projektové
dokumentace, jakož i poučení o tom, že v případě nedoplnění může být stavební řízení
zastaveno, nemá za následek absenci náležitostí žádosti o vydání stavebního povolení ve smyslu
§93 odst. 4 stavebního zákona. Výše uvedená poučovací povinnost o možném zastavení řízení
sama o sobě nevypovídá o tom, že by byla žádost neúplná ve smyslu §93 odst. 4 stavebního
zákona, a to s ohledem na to, že obsah výzev směřoval pouze k odstranění nedostatků projektové
dokumentace, která jako celek neabsentovala. Proto nemohlo obstát tvrzení stěžovatele c),
že za situace opakovaných výzev k doplnění žádosti spojených s poučením o zastavení řízení
nebylo možné hovořit o úplné žádosti a v tomto důsledku pozbylo vydané územní rozhodnutí
platnosti.
[90] Zcela pravdivým tvrzením není ani to, že se krajský soud nezabýval z důvodu
nadbytečnosti odůvodněním žalovaného, který existenci platnosti územního rozhodnutí opíral
o vydané stavební povolení na retenční nádrž. Krajský soud v bodu [115] napadeného rozsudku
sice uvedl, že se mu jeví nadbytečným zabývat se takovou argumentací, a to s ohledem na shora
uvedené závěry, ale i přesto se k námitce stěžovatele c) podrobně vyjádřil a vypořádal ji.
V souvislosti s touto námitkou stěžovatel c) zopakoval žalobní argumenty, proč nemůže obstát
závěr žalovaného o platnosti územního rozhodnutí z důvodu vydání stavebního povolení
na retenční nádrž. Jelikož se však krajský soud s touto žalobní argumentací vypořádal,
měl stěžovatel c) v kasační stížnosti polemizovat se závěry krajského soudu, nikoliv pouze
opakovat svou žalobní argumentaci, a proto se za této situace nemohl soud k této námitce blíže
vyjádřit.
[91] Stěžovatel c) uvádí, že má pochybnosti o platnosti stavebního povolení na retenční nádrž,
neboť v průběhu řízení před krajským soudem bylo zjištěno, že v řízení o vydání stavebního
povolení na retenční nádrž byl nesprávně stanoven okruh účastníků řízení. Soudu není zřejmé,
z čeho tyto závěry dovozuje. Krajský soud v bodu [116] napadeného rozsudku výslovně uvedl,
že toto stavební povolení nebylo předmětem soudního přezkumu a námitka nesprávně
stanoveného okruhu účastníků tohoto řízení byla vznesena až při soudním jednání, tj. opožděně.
Okruh účastníků tohoto řízení tedy nebyl vůbec soudem zjišťován.
[92] V souvislosti s námitkou neexistence kompletní projektové dokumentace (viz bod [45]
až [46] tohoto rozsudku) stěžovatel c) zopakoval primárně svou žalobní argumentaci,
aniž by reagoval na její vypořádání krajským soudem. Z tohoto důvodu se mohl soud zabývat
pouze tou částí kasační stížnosti, ve které je namítáno, že krajský soud rozhodl v rozporu
s obsahem správního spisu a na základě nesprávného posouzení, když považoval projektovou
dokumentaci za dostatečnou. Nejvyšší správní soud z obsahu správního spisu ověřil, že závěry
krajského soudu odpovídají obsahu správního spisu.
[93] V poslední části kasační stížnosti stěžovatele c) rekapituloval žalobní tvrzení, jaké
nedostatky základních náležitostí má stavební povolení a rozhodnutí žalovaného, přičemž
v návaznosti na to reagoval na jejich vypořádání krajským soudem. Namítá, že své námitky
uplatnil široce z důvodu, že v napadených rozhodnutích zcela absentovalo vypořádání
se s požadavky obecně závazných předpisů, a proto nebylo na místě, aby sám uvedl předpisy,
na které mělo být odkazováno. Tato námitka není důvodná.
[94] Rozsah přezkumu žalobou napadeného správního rozhodnutí je ve správním soudnictví
vymezen žalobními body (§75 odst. 2 s. ř. s.), přičemž obsah a kvalita žaloby předurčuje obsah
a kvalitu rozhodnutí soudu (např. rozsudek NSS ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004 – 54;
event. rozsudek ze dne 18. 7. 2013, č. j. 9 Afs 35/2012 – 42). Široce uplatněné námitky nemohly
odůvodňovat požadavek, aby krajský soud sám přezkoumal veškerá v úvahu přicházející
ustanovení stavebních předpisů, které měly být v napadených rozhodnutích zmíněny, obdobně
jaké doklady či podmínky projektové dokumentace byly opomenuty. Pokud měl stěžovatel
c) za to, že určitá ustanovení právních předpisů v napadených rozhodnutích absentují,
měl je blíže specifikovat. Odůvodnění krajského soudu tak zcela odpovídá míře obecnosti
vznesené žalobní námitky.
[95] Ve shora uvedené souvislosti stěžovatel c) zdůrazňoval, že pouhé konstatování,
že stavební povolení obsahuje zákonné náležitosti, není dostatečné a přezkoumatelné. Krajský
soud v bodu [96] napadeného rozsudku citoval ze str. 21 až 22 napadeného rozhodnutí, přičemž
s tímto vypořádáním se plně ztotožnil. Krajský soud následně uvedl nejen to, že stavební
povolení má zákonné náležitosti, a to mimo jiné s ohledem na citovanou pasáž rozhodnutí
žalovaného, ale též uvedl, že se správní orgány zabývaly souladem stavby s územním
rozhodnutím a že závazná stanoviska a jejich podmínky byly začleněny do výroku rozhodnutí.
Toto vypořádání je zcela přezkoumatelné. Z pouhé jedné věty [tj. stěžovatelem c) zdůrazněné
části, že stavební povolení obsahuje zákonné náležitosti], bez zohlednění ostatní části odůvodnění
rozsudku krajského soudu, nelze dovozovat, že by odůvodnění napadeného rozsudku nebylo
dostatečné. Navíc i stavební povolení a rozhodnutí žalovaného jsou plně přezkoumatelná.
[96] Stěžovatel c) navrhoval v kasační stížnosti k důkazu správní spisy v této věci. Ze samotné
podstaty řízení ve správním soudnictví, které je přezkumným řízením správního řízení, plyne,
že správní spis je obrazem a výsledkem tohoto správního řízení, dokládá skutkový a právní stav,
který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Pokud tedy vychází soud z údajů a listin
obsažených ve správním spisu (spisech), nejedná se o dokazování ve smyslu §52 s. ř. s. (srov.
např. rozsudky NSS ze dne 14. 5. 2015, č. j. 7 As 83/2015 – 56; ze dne 29. 1. 2009,
č. j. 9 Afs 8/2008 – 117, č. 2383/2011 Sb. NSS; nebo ze dne 29. 6. 2011, č. j. 7 As 68/2011 – 75).
Soud vycházel při přezkumu kasačních stížností z obsahu správních spisů, kterým se dokazování
neprovádí, a proto byl návrh dokazování v této souvislosti zcela nepřípadným.
[97] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační
stížnosti stěžovatele c). Žádné pochybení neshledal, a proto kasační stížnost výrokem I tohoto
rozsudku zamítl.
III. b) Posouzení kasační stížnosti stěžovatele a)
[98] Úvodem se soud vyjádří k námitce OZNŘ I., která považuje tuto kasační stížnost, kterou
obdržel Nejvyšší správní soud dne 11. 12. 2017, za opožděnou. Ostatně otázkou včasnosti
kasační stížnosti se soud zabývá z úřední povinnosti. Napadený rozsudek byl zástupci stěžovatele
a) doručen dne 24. 11. 2017, jak vyplývá z doručenky založené na č. l. 425 spisu krajského soudu.
Dle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí.
Posledním dnem, kdy mohl být tento mimořádný opravný prostředek podán, byl den 8. 12. 2017,
přičemž v tento den zástupce stěžovatele a) podal kasační stížnost k poštovní přepravě. Lhůta
k podání kasační stížnosti tedy byla zachována ve smyslu §40 odst. 4 s. ř. s., a proto se jednalo
o včasnou kasační stížnost.
[99] Soud neshledává důvodnými námitky týkající se vypořádání krajského soudu ohledně
použitelnosti předložených znaleckých posudků a toho, že se krajský soud blíže nezabýval
obsahem stanovisek.
[100] Krajský soud se stanovisky ze dne 2. 1. 2015 a ze dne 6. 1. 2015 zabýval nejprve z toho
hlediska, že byly učiněny součástí žalobní argumentace (viz [87] až [89] napadeného rozsudku).
Tato stanoviska byla již předložena žalovanému v odvolacím řízení a krajský soud se plně
ztotožnil s jejich vypořádáním ze strany žalovaného (viz str. 26 napadeného rozhodnutí). Dále
doplnil, že tyto listiny vychází ze stavu stavebního řízení z r. 2014 a nevztahují se k době vydání
napadeného rozhodnutí, kdy došlo k dalším doplněním. Krajský soud přezkoumatelným
způsobem uvedl, proč se blíže obsahem těchto stanovisek nezabýval, s čímž se Nejvyšší správní
soud plně ztotožňuje. Pokud stěžovatel a) tvrdí, že k žádné změně technické stránky nedošlo
mezi předcházejícím a nynějším stavebním povolením, toto tvrzení žádným způsobem
neprokázal.
[101] Následně se krajský soud těmito stanovisky zabýval z důvodu, že byly v průběhu
soudního řízení předloženy jako znalecké posudky opatřené znaleckými doložkami dle §127a
o. s. ř. a označeny jako návrhy na provedení důkazu. Opatření listiny znaleckou doložkou samo
o sobě ještě neznamená, že tato listina splňuje základní náležitosti znaleckého posudku.
Dle §127a, věty první, o. s. ř. jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem
požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého
posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný
soudem. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje s hodnocením krajského soudu, že oba posudky
předně neobsahovaly náležitosti §13 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 37/1967 Sb. Krajský soud
nepostupoval svévolně, řádně si posoudil, zda posudky splňují zákonné náležitosti a dospěl
v souladu s platnou právní úpravou k závěru, že tyto náležitosti nesplňují. Z hlediska jeho
posouzení byl rozhodujícím primárně závěr, že předložené posudky neobsahují zákonné
náležitosti. To, že krajský soud jim vytkl další pochybení, proti kterým brojí stěžovatel
a) v kasační stížnosti, nebylo na újmu, naopak toto vyknutí bylo zcela případné a soud se s ním
plně ztotožňuje.
[102] Krajský soud a žalovaný nepochybili při vypořádání námitky nedostatečného okruhu
účastníků stavebního řízení. Krajský soud správně uvedl, že stěžovatel a) nespecifikoval, jakým
způsobem by byl dotčen na svých právech, pokud by nebyla respektována zásada identifikace
účastníků řízení s velkým počtem účastníků, jakož následně správně odmítl související návrh
na provedení důkazu. Stěžovateli a), domáhá-li se ochrany svých veřejných subjektivních práv
v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, nepřísluší uplatňovat práva jiných účastníků
řízení, je pouze na nich, aby své námitky uplatňovali v příslušném řízení sami (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2013, č. j. 5 As 8/2013 – 30, byť se tento rozsudek týkal
přezkumného řízení ve věci dodatečného povolení stavby, byla v něm uplatněna námitka
nedostatečného okruhu účastníků řízení, s jejímž způsobem vypořádání, který je obdobný jako
v nyní projednávané věci, se kasační soud plně ztotožnil).
[103] Soud neshledal důvodnou námitku týkající se problematiky sloupoví a garáží (viz bod [56]
tohoto rozsudku). Krajský soud správně uvedl, že přístupová komunikace mezi sloupovím může
být užívána pouze vozidly, která budou splňovat stávající dopravní značení, přičemž tato cesta
bude sloužit pouze k účelu údržby vnitrobloku, zahrady a trafostanice, nebude sloužit jako
staveništní cesta. To, že v této souvislosti krajský soud vyjádřil, že mu není zřejmé, proč by tato
podmínka nemohla být dodržena, když šířku mezi sloupovím splňuje většina osobních vozidel,
nelze chápat tak, že by touto úvahou doplňoval stavební povolení. Toliko vyjádřil svůj postoj
k této námitce, v čem nelze spatřovat žádné pochybení.
[104] Krajský soud nedomýšlel závěry uvedené v bodu [73] napadeného rozsudku, protože
ze správního spisu a napadených rozhodnutí plyne, že se nepočítá se staveništní cestou,
která by procházela skrz sloupoví a následně by vedla ke garážím. Proto krajský soud v této
souvislosti správně odmítl námitku stěžovatele a), jakož i OZNŘ IV. a V.
[105] Krajský soud nepochybil, když uvedl, že ze správního spisu neplyne, že by trasa pro pěší
musela nutně vést přes dráhu plánovaného „tunelu“ vedoucího skrz stávající objekt A ani tato
jednoznačnost výslovně neplyne ze stanoviska Úřadu městské části Brno-střed,
Odboru obchodu, dopravy a služeb ze dne 4. 2. 2013, jak tvrdí stěžovatel a).
[106] Stěžovatel a) uvádí, že dotčenými orgány z hlediska dopravní situace v ulici tř. Kpt. Jaroše
nebyla zkoumána situace, kdy bude jeřáb umístěn v ulici a pro vybudování objektu B bude
veškerý materiál přenášen přes budovu. K této námitce soud nepřihlíží dle §109 odst. 5 s. ř. s.,
neboť nebyla uplatněna již v řízení před krajským soudem.
[107] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s krajským soudem, že požadavek stěžovatele
a) na to, aby byl vyzván správním orgánem k součinnosti ohledně zpřístupnění objektu, byl zcela
účelovým. Stěžovatel a) byl aktivní v průběhu stavebního řízení, věděl o požadavku stavebníka
ohledně zpřístupnění objektu, o němž se dozvěděl min. na prvním ústním jednání konaném dne
12. 8. 2015 ve věci smírného řešení mezi účastníky řízení, kterého se stěžovatel a) osobně
účastnil, ale na tento požadavek nijak nereagoval. V této souvislosti krajský soud správně
poukázal na rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2015, v němž bylo uvedeno, že pasport
stávajícího sousedního objektu mohl být podkladem pro posouzení případných námitek
o poškození povolovanou stavbou, tudíž zajištění přístupu stavebníka bylo i v zájmu samotného
stěžovatele a).
[108] Stěžovatel a) namítá, že krajský soud mylně poukázal na to, že je nutné jednání obou
spoluvlastníků pro sjednání přístupu do budovy za účelem vypracování studie, neboť se nejedná
o právní jednání spojené se společnou věcí, ale o faktické otevření dveří. Soud se s touto
námitkou neztotožňuje a považuje ji za ryze účelovou. Souhlas, který měl být dán v rámci
smírčího řízení, měl v sobě zahrnovat nejen zajištění vstupu do objektu, ale též souhlas
s provedením průzkumných prací (srov. bod [73] napadeného rozsudku). Nemělo se jednat
o pouhé faktické otevření dveří, jak účelově zjednodušuje stěžovatel a). Jelikož stěžovatel a) byl
společně se stěžovatelem c) spoluvlastníkem stavby č. or. X a nedal souhlas se zpřístupněním
objektu, byl zcela správným závěr, že mezi spoluvlastníky a stavebníkem nedošlo k dohodě
o zpřístupnění objektu za účelem provedení průzkumných prací v objektu č. or. X. Z tohoto
důvodu nemohla být vypracována návaznost posuzované stavby na objekt č. or. X.
[109] Odkaz krajského soudu na rozsudek NSS sp. zn. 8 As 112/2016 byl zcela případný.
Ve zmiňovaném rozsudku se jednalo o stavební povolení na dešťovou kanalizaci s retenční
nádrží, jež bylo součástí územního rozhodnutí, které umisťovalo soubor staveb. Z bodu [115]
napadeného rozsudku plyne, že v nyní projednávané věci bylo vydáno stavební povolení
na retenční nádrž, které dle žalovaného prodloužilo platnost územního rozhodnutí, a požadavek
na toto vodní dílo byl taktéž součástí územního rozhodnutí, kterým se umisťoval polyfunkční
dům a související stavby. Z tohoto shrnutí plyne, že v obou případech se jednalo o vodní díla,
jejichž stavební povolení vydal vodoprávní úřad, a obě tato vodní díla byla součástí územního
rozhodnutí, které umisťovalo celý soubor staveb. Z tohoto srovnání plyne, jak příhodným
byl právě odkaz na rozsudek sp. zn. 8 As 112/2016. Tvrzení, že každé vodní dílo je nutné
posuzovat ad hoc, protože mohou mít rozdílné dopady, bylo s ohledem na výše uvedené zcela
nepatřičné.
[110] V souvislosti se shora uvedeným stěžovatel a) tvrdí, že je nutné zkoumat platnost vydání
stavebního povolení na retenční nádrž ve vztahu k územnímu rozhodnutí, které považuje
za nezákonné. Již v bodu [116] rozsudku krajský soud správně uvedl, že toto stavební povolení
nebylo a není předmětem soudního přezkumu, proto je námitka nedůvodná.
[111] Stěžovatel a) v reakci na bod [111] napadeného rozsudku uvádí, že není pravdou,
že by stavebník vždy podklady pro rozhodnutí doplnil. V návaznosti na to zopakoval svou
žalobní argumentaci, aniž by reagoval na její vypořádání krajským soudem. S ohledem na uvedené
se soud nemohl k této námitce blíže vyjádřit (k tomu srov. též bod [82] až [83] tohoto rozsudku).
[112] Dále stěžovatel a) nesouhlasí s žalovaným a krajským soudem, že správní orgán neměl
povinnost jej vyzvat ke konkretizaci námitky týkající se rozporu dvou rozdílných zpráv
k inženýrsko-geologickému průzkumu. Krajský soud však nepochybil při vypořádání této
námitky. Dle §37 odst. 3 správního řádu nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami,
pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu
přiměřenou lhůtu. Nejvyšší správní soud ověřil ze správního spisu, že odvolání mělo všechny
zákonné náležitosti, a proto nebylo na místě jej vyzývat k bližšímu vysvětlení výše uvedené
odvolací námitky. Nedostatečně vymezená odvolací námitka by nebyla ani jinou vadou ve smyslu
§37 odst. 3 správního řádu. Jinou vadou by např. bylo podání vnitřně rozporné či podání,
z něhož by nebylo zřejmé, co podatel navrhuje (tj. petit). S ohledem na uvedené nedošlo
k porušení žádných práv stěžovatele a) a krajský soud posoudil tuto námitku v souladu s platným
právem.
[113] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu i v rozsahu
kasační stížnosti stěžovatele a). Žádné pochybení neshledal, a proto kasační stížnost stěžovatele
a) zamítl výrokem II tohoto rozsudku.
[114] Soud se též stručně vyjádří k tvrzením OZNŘ IV. a V. Jak již bylo uvedeno výše,
staveništní cesta kolem jejich garáží nepovede, což bylo krajským soudem správně zjištěno.
Obdobně krajský soud správně posoudil, že s tím související námitka zvýšení provozu
v souvislosti se stavbou byla nedůvodná (viz bod [69] napadeného rozsudku). Otázka
zabezpečení nerušeného a bezpečného příjezdu do garáží byla zmiňována pouze v souvislosti
s vybudováním přípojky VN, proto v této souvislosti soud odkazuje na bod [75] rozsudku
krajského soudu.
[115] Pro úplnost soud závěrem dodává, že dne 14. 2. 2018 obdržel od OZNŘ I. podklady,
které směřují proti závěrům usnesení o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatele
a) ze dne 25. 1. 2018, č. j. 9 As 430/2017 – 74. Dále dne 15. 2. 2018 obdržel soud od výše
uvedené osoby podrobný návrh na zrušení odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatele a).
Shora uvedeným návrhem a souvisejícími podklady předloženými OZNŘ I. se soud blíže
nezabýval, a to z důvodu přednostního projednání a rozhodnutí věci samé dle §56 odst. 1 s. ř. s.
IV. Závěr a náklady řízení
[116] Z výše uvedených důvodů soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podané kasační stížnosti
zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační
stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[117] Stěžovatelé neměli v řízení úspěch, proto nemají ze zákona právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.).
[118] Žalovaný měl ve věci plný úspěch, proto by mu soud dle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. mohl přiznat náhradu nákladů řízení proti stěžovatelům, avšak jemu žádné náklady
nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, a proto mu je soud nepřiznává.
[119] Výrok o náhradě nákladů řízení osob zúčastněných na řízení se opírá o §60 odst. 5, větu
první, s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého osoba zúčastněná na řízení má právo
na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud
uložil. Protože soud v dané věci žádné z osob zúčastněných na řízení žádné povinnosti neuložil,
rozhodl tak, že žádná z těchto osob nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. února 2018
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu