ECLI:CZ:NSS:2018:9.AS.5.2018:64
sp. zn. 9 As 5/2018 - 64
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: JUDr. M. Š.
proti žalované: Generální inspekce bezpečnostních sborů, se sídlem Skokanská 2311/3, Praha
6, proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 2. 2016, č. j. GI-IF-30-10/2015, v řízení o kasační stížnosti
žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2017, č. j. 8 A 69/2016 - 142, o
návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým bylo podle §78
odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“), zrušeno shora označené rozhodnutí stěžovatelky a věc jí byla vrácena k dalšímu řízení.
Výrokem II. jí byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8 903,75 Kč,
a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku.
[2] Stěžovatelka současně s kasační stížností podala návrh na přiznání odkladného účinku.
V návrhu uvádí, že pokud by odkladný účinek kasační stížnosti přiznán nebyl, byla by povinna
poskytnout informace – identifikační údaje o dotčené osobě, což je v rozporu se zákonem
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění účinném pro projednávanou věc
(dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“), za zjevné ignorace práva dotčené osoby
na informační sebeurčení.
[3] Je vázána právním názorem městského soudu, který zrušil původní rozhodnutí
o částečném odmítnutí informace a který jí de facto nedává žádnou možnost stěžejní
informace – identifikační údaje osoby příslušníka sboru bezpečnostního sboru věnujícího
se operativně pátrací činnosti, odmítnout. Z důvodu ochrany ignorovaných práv účastníka řízení
by jí nezbývalo nic jiného, než rozhodnout stejným způsobem tj. informace neposkytnout a tím
nerespektovat zásadu vázanosti právním názorem soudu, což je nežádoucí postup v právním
státě.
[4] Stěžovatelka je v absurdní situaci, kdy výrok I. napadeného rozsudku je pro ni zjevně
nezákonný. Jakékoliv nové rozhodnutí ve věci za daného stavu by bylo nezákonné i vůči dotčené
osobě – příslušníkovi bezpečnostního sboru, jehož práva byla v řízení před městským soudem
popřena. Nebylo s ním jednáno jako s účastníkem řízení a napadený rozsudek přímo zasahuje
do jeho práv a je způsobilý jej ohrozit ve výkonu služební činnosti, potažmo i v soukromém
životě (viz jeho vyjádření přiložené ke kasační stížnosti). Újma, která by tomuto příslušníkovi
reálně hrozila, by již byla navždy neodčinitelná. Stejně jako újma v podobě ohrožení řádného
fungování příslušníků stěžovatelky zařazených v orgánu činném v trestním řízení.
[5] Odklad vykonatelnosti, kterým bude zastaven nový proces vyřizování žádosti, a potažmo
vydání nového rozhodnutí, není způsobilý přivodit žalobci ani jiným osobám žádnou újmu.
Neshledává ani rozpor s důležitým veřejným zájmem. Žadatel není nijak neposkytnutí informací
ve své činnosti omezen. Do současné doby, kdy mu dílčí informace poskytnuty nebyly, se to
žádným konkrétním negativním způsobem a vznikem jakékoliv újmy na jeho straně neprojevilo.
[6] Žalobce uvádí, že nejsou splněny zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku.
V této souvislosti citoval z odborné publikace Jemelka, L. a kol. Soudní řád správní. Komentář.
Praha: C. H. Beck, 2013, s. 961, která se týkala problematiky odkladného účinku.
[7] Městský soud nevyužil oprávnění §16 odst. 4, věty druhé, zákona o svobodném přístupu
k informacím a nenařídil stěžovatelce poskytnout žalobci informace požadované v žádosti.
Toliko bylo napadené rozhodnutí zrušeno, věc vrácena stěžovatelce k dalšímu řízení, přičemž
při novém rozhodování má věc pečlivěji posoudit. O žádosti bude rozhodováno znovu,
a to až po rozhodnutí o kasační stížnosti a vrácení správních spisů, které jsou v dispozici soudu
a budou správnímu orgánu vráceny až po pravomocném skončení řízení. V napadeném rozsudku
není výrok, který by mohl být předmětem výkonu rozhodnutí, neboť výrok rozsudku o zrušení
rozhodnutí a vrácení věci stěžovatelce k dalšímu řízení není způsobilý být předmětem výkonu
rozhodnutí. Proto pojmově zde není možný výkon rozsudku, proto z něj logicky nehrozí
stěžovatelce žádná újma (tím méně pak újma větší). Obdobně žádná újma nehrozí v případě
výkonu výroku rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů řízení.
[8] Informaci, že byla podána kasační stížnost s návrhem na přiznání odkladného účinku,
žalobci sdělila přímo stěžovatelka, a to přípisem ze dne 5. 1. 2018. Toto sdělení vzal na vědomí
a žádné kroky směřující k zahájení exekučního řízení (ve vztahu k nákladům řízení) neučinil
a do doby rozhodnutí kasační stížnosti tak učinit nehodlá.
[9] Ponechává Nejvyššímu správnímu soudu na úvaze rozhodnutí o odkladném účinku
kasační stížnosti stěžovatelky. Má však za to, že nejsou dány zákonem stanovené podmínky pro
přiznání odkladného účinku v této věci.
[10] Kasační stížnost nemá podle §107 odst. 1 s. ř. s. odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat; užije přiměřeně §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73
odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[11] Soud upozorňuje na mimořádnou povahu odkladného účinku. Kasační stížnost proti
rozhodnutí soudu ve správním soudnictví je mimořádným opravným prostředkem. Přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti odnímá Nejvyšší správní soud před vlastním rozhodnutím
ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání
odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé a výjimečné případy. Soud k tomu
dodává, že není možné obecně definovat výčet případů, který je možné zahrnout pod §73
odst. 2 s. ř. s., protože uvedené ustanovení patří mezi normy s vysoce abstraktní hypotézou.
[12] Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být v souladu s usnesením
rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58, publ. pod č. 3270/2015 Sb. NSS,
splněny tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí
pro stěžovatele znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku
nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[13] Újma, která má hrozit stěžovateli, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní,
ale naopak významná, taková, která opravňuje, aby v jeho konkrétním případě pravidlo,
že kasační stížnost odkladný účinek nemá mít, nebylo výjimečně uplatněno. Vznik takto chápané
újmy musí být v příčinné souvislosti s výkonem či jiným právním následkem plynoucím
z rozhodnutí krajského soudu.
[14] Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je proto třeba, aby
se soud primárně zaměřil na zkoumání, zda stěžovatel uvádí skutečnosti, které by dokládaly
možnost vzniku jeho nepoměrně větší újmy oproti jiným osobám. Tyto skutečnosti jsou vždy
individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele.
[15] Případy přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žalovaného je možné dle ustálené
judikatury Nejvyššího správního soudu vázat toliko na výjimečné případy, kdy odložení účinků
rozhodnutí krajského soudu bude podmíněno ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož
ohrožení bude v konkrétním případě představovat onu nepoměrně větší újmu, než která
přiznáním odkladného účinku vznikne jiným osobám a která nebude v rozporu s jiným veřejným
zájmem. Nejvyšší správní soud uvedl ve své judikatuře příkladmo případy, kdy může dojít
k ohrožení důležitého veřejného zájmu: vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě,
vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu
s vojenským materiálem zločinnému podniku (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne
24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49).
[16] Městský soud svým výrokem nezavázal stěžovatelku, aby požadované informace
o dotčené osobě poskytla. Za předpokladu, že by městský soud uložil stěžovatelce povinnost
poskytnout informace o dotčeném příslušníkovi, bylo by na místě zvažovat též i újmu dotčeného
příslušníka. V napadeném rozsudku je však uvedeno, že stěžovatelka bude muset znovu posoudit
žádost žalobce o informaci a zvážit, zda s přihlédnutím k výtkám městského soudu je i nadále
přípustné takové žádosti nevyhovět. Je proto zcela nedůvodným tvrzení stěžovatelky,
že by vydáním nového rozhodnutí nerespektovala zásadu vázanosti právním názorem městského
soudu, když by informace neposkytla z důvodu ochrany ignorovaných práv dotčeného
příslušníka. Nebyla-li stěžovatelce výrokem městského soudu povinnost informaci poskytnout
uložena, nemá jí uplatněná argumentace pro přiznání odkladného účinku ani relevanci, ani oporu
v napadeném rozsudku.
[17] Tvrzená újma stěžovatelky není s ohledem na výše uvedené dostatečným důvodem pro
přiznání odkladného účinku. Za této situace již není třeba zkoumat naplnění ostatních zákonných
předpokladů pro přiznání odkladného účinku dle §73 odst. 2 s. ř. s., tedy disproporcionalitu
případné újmy a absenci rozporu přiznání odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem.
[18] Soud závěrem uvádí, že tímto usnesením nepředjímá, jaké bude meritorní rozhodnutí
ve věci samé.
[19] Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených vyhodnotil, že nebyly naplněny
požadavky §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s., a pro to kasační stížnosti stěžovatelky
nepřiznal odkladný účinek.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2018
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu