ECLI:CZ:NSS:2018:9.AS.55.2017:93
sp. zn. 9 As 55/2017-93
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D.,
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně:
TV CZ s. r. o., se sídlem Palackého 70, Dobřichovice, zast. Mgr. Davidem Novákem, advokátem
se sídlem Vyšehradská 320/49, Praha 2, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní
vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 1. 2015,
čj. RRTV/417/2015-RUD, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2017, čj. 11 A 35/2015-42,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím uvedeným v záhlaví uložila žalovaná žalobkyni (dále „stěžovatelka“) pokutu
ve výši 300 000 Kč za porušení §2 odst. 1 písm. c) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy
a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání,
ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném do 16. 8. 2015 (dále jen „zákon o regulaci
reklamy“). Porušení zákona spatřovala v šíření teleshoppingového bloku uvozeného znělkou Sexy
výhra odvysílaného na programu ACTIVE TV dne 18. 5. 2014 od 1:00 hod, jehož obsah měl být
nekalou soutěžní praktikou dle §4 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele,
ve znění účinném do 27. 12. 2015 (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“). Předmětem
teleshoppingového bloku byla audio-textová služba, prostřednictvím níž měl divák správně
odpovědět na soutěžní otázku, jaké nejvyšší číslo lze vytvořit pomocí pohybu dvou sirek
z obrázku vysílaného na obrazovce. Jako správná byla uvedena odpověď 368
c
(pozn. NSS:
ze záznamu je zřejmé, že jde o 368
c
, nikoliv 386
c
, jak se nesprávně uvádí v rozhodnutí žalované,
nicméně pro posouzení věci není tato chyba nijak podstatná). Dle pozdějšího vysvětlení by tedy
mělo jít o 368 mocněno na konstantu rychlosti šíření světla ve vakuu. Podle závěrů žalované
nebylo možné předem odpověď objektivně určit.
[2] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu směřující proti rozhodnutí
žalované podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. Nejprve poukázal na judikaturu Nejvyššího
správního soudu, která dospěla k závěru, že tento typ pořadu lze považovat za reklamu ve smyslu
zákona o regulaci reklamy. S ohledem na předchozí rozhodovací praxi Nejvyššího správního
soudu také zamítl námitky stěžovatelky, podle které jí nelze sankcionovat za šíření reklamy,
pokud žalované sdělila, kdo je zadavatelem reklamy. Vzhledem k tomu, že odpovědnost
za správní delikt podle zákona o regulaci reklamy je odpovědností objektivní, nebyla důvodná
námitka, podle níž chybí prvek a míra jeho zavinění jako obligatorní náležitost odpovědnosti
za správní delikt. Tato otázka není podstatná ani pro výši pokuty.
[3] Podle soudu byla stěžovatelce uložena pokuta, protože její jednání naplňovalo znaky
nekalé obchodní praktiky dle §4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, neboť bylo způsobilé
ovlivnit spotřebitele v jeho rozhodování tak, že mohl učinit rozhodnutí, které by jinak neučinil.
Jednalo se tedy o naplnění generální klauzule nekalé obchodní praktiky a nemusela proto být
naplněna skutková podstata klamavé nebo agresivní obchodní praktiky.
[4] Městský soud, stejně jako žalovaná, dospěl k závěru, že soutěž neměla jednoznačné
zadání, neboť výzva moderátorky ke složení nejvyššího čísla naváděla účastníky ke sdělení čísla
matematického a nikoli k vyjádření čísla za pomoci matematického symbolu. Nejednoznačnost
soutěže byla patrná i z toho důvodu, že konstanta vyjadřující rychlost šíření světla ve vakuu může
mít různé hodnoty. S ohledem na nejednoznačnost zadání nebylo také vyloučeno, aby bylo
vytvořeno nejvyšší číslo za pomoci dalších matematických funkcí. Číslo, které mělo být měněno,
nebylo tvořeno pouze sirkami, neboť některým dřívkům na obrázku chyběla hlavička, což nebylo
pro diváka na obrazovce rozpoznatelné. Na závěr pořadu ani nebylo uvedeno, proč právě
prezentovaná odpověď má být správná, a jak se k ní dospělo. Jako správná odpověď mohlo být
označeno naprosto jakékoliv číslo. Pořad v souhrnu vyzněl tak, že jeho smyslem bylo vyvolat
ve spotřebiteli dojem, že je možné lehce získat peníze, a na základě opakovaných výzev
moderátorky o jednoduchosti řešení, učinit rozhodnutí zavolat na telefonní číslo se zvýšenou
sazbou, bez reálné šance na výhru.
[5] Žalovaná neměla povinnost zohlednit při stanovení výše pokuty postavení stěžovatelky
na mediálním trhu, neboť takové kritérium při ukládání pokuty zákon o regulaci reklamy nezná.
Není proto podstatné, zda žalovaná v minulosti někdy toto postavení zohlednila. Stěžovatelka
navíc tuto skutečnost pouze tvrdí, avšak nijak ji nedokládá.
[6] Žalovaná při úvaze o výši sankce respektovala zákonnou hranici pro uložení pokuty
a v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyložila, k jakým kritériím a v jaké míře přihlížela,
i jakým způsobem je zohlednila při stanovení konkrétní výše pokuty. Uložená pokuta byla ve výši
6 % maximální možné výše pokuty a lze ji tedy považovat spíše za sankci preventivní a kárnou.
Stěžovatelka sice tvrdila, že sankce pro ni má likvidační charakter, avšak toto tvrzení
o likvidačním dopadu pokuty na její podnikání nijak nedoložila.
[7] Ke snížení pokuty by mohl soud přistoupit pouze tehdy, pokud by byla pokuta zjevně
nepřiměřená. Pokuta 6% z maximální možné výše pokuty zjevně nepřiměřená není a stěžovatelka
ani neuvedla, v čem konkrétně by její výše měla být zcela zjevně nepřiměřená.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované
[8] Stěžovatelka napadá rozsudek městského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje
pod §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Poukazuje na nezákonnost spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a na nepřezkoumatelnost spočívající
v nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů rozhodnutí.
[9] Uvádí, že napadané rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení věci a jako
takové je nepřezkoumatelné.
[10] Podle názoru žalované byla soutěžní otázka moc těžká a tím došlo ke klamání diváků.
Hádanka však byla jednoznačná a korektní. Tento soutěžní pořad je velmi oblíbený a vysílá
se v podstatě nepřetržitě od roku 2013. Úspěšnost diváckých odpovědí dosahuje více jak 50 %.
Je čistě na vůli každého diváka, zda se soutěže zúčastní, zkusí svoje myšlení a pokusí se vyhrát.
Žalovaná nemá pravomoc rozhodovat o tom, jaká obtížnost soutěžní otázky je pro diváka ještě
akceptovatelná a jaká již nikoliv. Z odůvodnění žalované i Městského soudu v Praze by musela
vyplynout jasná a naprosto určitá definice únosné míry složitosti soutěžní otázky, kterou lze
vysílat v televizi a kterou již ne. Tato definice v nich však obsažena není a jejich rozhodnutí
je proto nezákonné a nepřezkoumatelné. V případě chybějící definice únosné míry složitosti
hádanky by v budoucnu žalovaná mohla napadnout a potrestat jakýkoliv soutěžní pořad,
ve kterém by žádný soutěžící neuhádl správnou odpověď.
[11] Názor žalované je zcela subjektivní. Pokud by se našel jakýkoliv divák, který by odpověděl
správně, neměl by závěr žalované jakoukoliv oporu. Stěžovatelka je tak trestána za to,
že správnou odpověď nikdo neuhodl. Soutěž se hrála o velkou částku peněz, proto se chytáky
dají v takovém případě očekávat a otázka nemůže být lehká. Takto by se musela zakázat
i Sportka. Zatímco Sportka je zcela založena na náhodě, zde šlo přijít na odpověď, i když mohla
být složitější.
[12] Ochrana diváků, jakožto spotřebitelů, musí být proporcionální s jinými hospodářskými
zájmy. Není zřejmé, na základě čeho hodnotí žalovaná možnost ovlivnění rozhodnutí spotřebitele
jako zásadní, a jak mohlo či mělo být rozhodnutí spotřebitele vůbec ovlivněno.
[13] Podstatou hry byla skutečnost, že ne každá sirka byla sirka, ale někde šlo pouze o dřívko.
To, že se mají přesunout právě sirky a ne dřívka vyplývalo jasně ze soutěžní otázky.
K matematické argumentaci žalované uvádí, že podle oficiální mezinárodní soustavy jednotek
(Soustava SI) je světově používanou jednotkou rychlosti m/s. V dobře známé Einsteinově
rovnici E = mc
2
značí c rychlost světla, a to v m/s. Znak c je používán od publikace Einsteinova
článku z roku 1907 pro označení rychlosti světla 299 792 458 m/s. V zadání není žádný chyták
a řešení je jednoznačné. Správná odpověď představuje matematické číslo i v případě, že obsahuje
konstantu. To, že některé tyčinky byly sirkami, a některé byly pouhá dřívka, šlo z obrazovky
vyčíst. Obdobné logické příklady jsou v různých matematických knihách. Rovněž autoři těchto
knih nejsou jakkoliv sankcionováni, když si jejich publikaci někdo koupí a zkouší na otázky
odpovídat.
[14] Dané jednání navíc vůbec není správním deliktem. Tento druh pořadu není možné
trestat, takových pořadů jsou desítky a v televizi by se tak nemohlo téměř nic vysílat. Daný
soutěžní typ pořadu nenaplňuje znaky klamavé obchodní praktiky dle §4 odst. 1 zákona
o ochraně spotřebitele, protože existovala objektivně správná odpověď. Většina vědomostních
soutěžních pořadů je založena na chytácích, to nemůže být považováno za klamání spotřebitele.
Soutěžní typ pořadu nemůže naplňovat ani znaky klamavé obchodní praktiky ani agresivní
obchodní praktiky. Žádné ze zákonem uvedených klamavých jednání se v pořadu nevyskytuje.
[15] Výše sankce je pro stěžovatelku zcela likvidační. Z důvodu technických problémů
a překážek ve vysílání přerušila stěžovatelka vysílání. Její příjmy jsou dosti omezené, k čemuž
předložila daňová přiznání za roky 2014 a 2015. Žalovaná ani městský soud nezohlednily její
postavení na mediálním trhu, ačkoliv v minulosti tak činily a malým provozovatelům ukládaly
řádově nižší sankce. Uložení řádově vyšší sankce by bylo odůvodnitelné maximálně při
opakovaném porušení povinnosti, což však nebyl případ stěžovatelky. Výše uložené sankce byla
nepřiměřeně vysoká s ohledem na charakter porušení zákona a rovněž i z důvodů nesprávného
posouzení zákonných kritérií pro stanovení přiměřenosti výše sankce. Uložená sankce se sice
pohybuje v zákonném rozmezí, avšak zjevně neodpovídá obecné představě o adekvátnosti
a spravedlnosti sankce. To je v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
3. 4. 2012, čj. 1 Afs 1/2012-36, č. 2671/2012 Sb. NSS.
[16] Závěrem proto stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil
a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
[17] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že stěžovatelku nesankcionovala za to,
že by zadaná otázka byla moc těžká. Pokuta byla uložena za to, že odpověď uváděná jako
správná, byla objektivně nesprávná, respektive odhalení správné odpovědi spočívalo v racionálně
neuchopitelné podmínce, kterou nemohl soutěžící odkrýt. Nelze směšovat otázku obtížnou
a otázku objektivně neuhodnutelnou. Správné odpovědi nešlo dosáhnout, neboť nebylo možné
odhalit všechny odchylky.
[18] Odchylky v sirkách, respektive dřívkách bez hlaviček, byly natolik drobné,
že se je nepodařilo identifikovat ani při zpracování analýzy, kdy bylo možné si obraz zastavit
a dřívka detailně zkoumat. Takovou možnost však divák nemá. Rozpoznání odchylek navíc
znesnadňovala skutečnost, že obrázek s úkolem zabíral přibližně pouze třetinu obrazovky. V čem
chyták spočíval, nebylo vysvětleno ani na konci pořadu. Moderátorka pouze na krátký okamžik
ukázala lístek s číslem, které bylo deklarováno bez dalšího vysvětlení jako správná odpověď.
[19] Není relevantní, že je soutěž provozována dlouho. Navíc není pravdou, že by s tímto
typem pořadu nebyly problémy. Naopak je žalované z úřední činnosti známo, že tento typ
teleshoppingu byl předmětem mnoha diváckých stížností. Divák se samozřejmě mohl sám
rozhodnout, zda zavolá. Moderátorkou však byl opakovaně ujišťován o snadnosti výhry. Pokud
by již ze zadání bylo jasné, že odpověď nemusí být triviální, zcela jistě by do studia nevolalo tolik
diváků a nedošlo by k masovému využití linky se zvýšenou sazbou. Soutěž je záměrně
koncipována jako jednoduchá, aby diváky k volání nalákala. Odpověď však spočívá ve zcela
neodhalitelných chytácích, případně grafických nuancích, které nelze na televizní obrazovce
rozpoznat.
[20] Samotného nejvyššího čísla může být dosaženo také s využitím matematických funkcí,
jako je umocnění nebo využití vědeckého zápisu čísel. Nebylo také možné určit, v jakých
jednotkách byla rychlost světla uvedena.
[21] Argument knihami s matematickými úlohami je zcela nepřípadný, neboť nejsou
obchodním sdělením či loterií. Obdobně nelze použít analogii se Sportkou, která funguje na zcela
jiných principech.
[22] Stěžovatelka uvádí, proč se nejedná o klamavou obchodní praktiku pouze na několika
příkladech klamavých obchodních praktik. To, že její jednání nelze podřadit pod některý
v zákoně uváděný příklad neznamená, že se nejedná o nekalou obchodní praktiku. Obecnou
definici však zjevně její jednání naplňuje.
[23] Pokud stěžovatelka argumentuje zohledňováním svého postavení na mediálním trhu při
ukládání sankce, pak pravděpodobně směšuje správní delikty podle zákona o regulaci reklamy
a podle zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně
dalších zákonů, podle kterého je toto kritérium naopak relevantní. Rada navíc k nízké
sledovanosti a nevýznamnému postavení stěžovatelky přihlédla, neboť uložila pokutu při dolní
hranici zákonné sazby. Žalovaná se řádně vypořádala se všemi kritérii pro uložení sankce, její výše
není nepřiměřená, ani nedošlo z její strany k libovůli. Ve správním řízení nevyšlo jakkoliv najevo,
že by výše pokuty měla být pro stěžovatelku likvidační. Stejně tak nebyly tyto okolnosti doloženy
ani v řízení před městským soudem.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[24] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Přezkoumal napadený rozsudek
městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom,
zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[25] V prvé řadě se Nejvyšší správní soud musel zabývat namítanou nepřezkoumatelností.
Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je vadou rozhodnutí, ke které jsou správní soudy povinny
přihlížet i bez námitky, tedy z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.). Vlastní přezkum
rozhodnutí soudu je možný pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria
přezkoumatelnosti, tedy že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek
relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku
rozhodnutí.
[26] Je třeba poznamenat, že stěžovatelka částečně zaměňuje nepřezkoumatelnost
s nesprávným právním posouzením, což je patrné z její úvodní námitky, že rozhodnutí
je nepřezkoumatelné z důvodu nesprávného právního posouzení věci. U nepřezkoumatelného
rozhodnutí však nelze o nesprávném právním posouzení hovořit, neboť rozhodnutí je stiženo
takovými vadami, že neumožňuje správnost právního posouzení vůbec hodnotit.
[27] Jediná konkrétní námitka nepřezkoumatelnosti směřuje do toho, že žalovaná i městský
soud měly podle stěžovatelky uvést, jaká obtížnost soutěžní otázky je pro diváka ještě
akceptovatelná. Takovou povinnost však neměly. Stěžovatelce nebylo kladeno za vinu,
že položila otázku příliš těžkou. Byla sankcionovaná za to, že nebylo jednoznačné zadání, což
vedlo k tomu, že odpověď na položenou otázku neměla ani jednoznačnou odpověď. Také jí bylo
vytýkáno, že moderátorka navozovala v divácích dojem jednoduchosti položené otázky, ačkoliv
sama stěžovatelka uvádí, že dojít k jí prezentované správné odpovědi je těžké. Navíc téměř vždy
platí, že správní orgány při aplikaci právní normy nemají povinnost poskytovat její obecný výklad,
ale mají ji aplikovat na konkrétní skutkovou situaci.
[28] Údaj o době vysílání pořadu a o úspěšnosti diváků při odpovídání na dotazy
v předchozích obdobných pořadech nejsou pro posouzení věci relevantní. Předmětem
posuzování byl pouze konkrétní odvysílaný pořad.
[29] Námitky stěžovatelky směřující do údajně subjektivního hodnocení neřešitelnosti otázky
nejsou případné. Stěžovatelka totiž pomíjí množství úvah, ze kterých žalovaná, a následně
i městský soud, dovodily, že odpověď nebyla jednoznačná. Kromě stěžovatelkou zmiňované
jednotky pro vyčíslení rychlosti světla ve vakuu a odhalitelnosti toho, že některé části čísla byly
sirkami, zatímco jiné nikoliv, se jednalo i o další nejasnosti zadání. Žalovaná i městský soud
poukazovaly jednak na to, že moderátorka naváděla diváky ke sdělení matematického čísla, aniž
by bylo jakkoliv patrné, že přípustným řešením je i použití symbolů. Dále také uvedly, že bylo
možné použití i dalších matematických symbolů, které příkladmo uvedly.
[30] Stěžovatelka však zejména nijak nesporuje závěr o možnosti použití dalších
matematických symbolů. Jako nezpochybněný je proto třeba jej považovat za správný. Není
úkolem soudu, aby za stěžovatelku domýšlel a propočítával, které matematické symboly uváděné
žalovanou vedou k jakým výsledkům, a zda by tedy i při zohlednění dalších matematických
symbolů bylo řešení uváděné stěžovatelkou stále možné považovat za správné.
[31] Stěžovatelka se také příliš nevyjadřuje k argumentaci, podle které moderátorka nesdělila,
že číslo může být vyjádřeno i pomocí dalších matematických symbolů. V kasační stížnosti k tomu
pouze uvedla, že správná odpověď představuje matematické číslo i v případě, že obsahuje
konstantu. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěry žalované i městského soudu, podle
kterých ze zadání nebylo jakkoliv zřejmé, že by výherní číslo mohlo být vytvořeno i pomocí
dalších symbolů. V běžném jazyce je nepochybně slovu číslo přiřazován význam čísla v desítkové
soustavě vyjádřené v arabských číslech. Pokud mělo slovo číslo v soutěži zahrnovat i další
symboly, pak se stává pojem čísla téměř zcela bezbřehým, neboť by bylo možné dále uvažovat
i o číslech v jiných než desítkových soustavách, nebo vyjádřených jinými než arabskými číslicemi,
nebo dokonce jejich kombinacemi. Navíc i pro samotný symbol c lze nalézt i další významy.
Užívá se například také pro označení kořene polynomu nebo o znak kombinace. Oproti tomu
konstanta c je konstantou fyzikální, nikoliv matematickou. Ostatně i stěžovatelkou zmiňovaný
vzorec teorie relativity je vzorcem fyzikálním, nikoliv matematickým. V takovém případě není
vůbec zřejmé, jak správné řešení určit, neboť bude vždy záviset na tom, co bude při takto
širokém pojetí ještě považováno za číslo a co již za číslo považováno nebude.
[32] Je proto nadbytečné posuzovat, zda je jednoznačné, že konstanta c, znamenající podle
stěžovatelky v tomto případě rychlost světla ve vakuu, je vyjadřována v m/s, a zda bylo
i z obrazovky patrné, že některé části čísel nebyly sirkami, ale pouze dřívky. Postačují totiž
nejednoznačnosti uvedené shora. Nejvyšší správní soud k tomu proto pouze stručně uvádí,
že pokud by bylo patrné, že lze použít i fyzikální konstanty vyjadřované ve standardních
hodnotách, pak by se šlo přiklonit k závěru, že c je standardně uváděno v m/s. Jak však již bylo
uvedeno, zadání jednoznačné nebylo. Pokud jde o rozlišitelnost dřívek a sirek, pak ze záznamu
je zřejmé, že rozdíl mezi dřívkem a sirkou je minimálně špatně rozeznatelný. Stěžovatelka navíc
ani sama neuvedla, které části čísel jsou sirkami, a které dřívky. Soud ze záznamu po pečlivém
zkoumání rozpoznal pouze jedno „dřívko“, tedy zřejmě sirku bez hlavičky, ačkoliv sama
stěžovatelka opakovaně hovoří o dřívkách v množném čísle a ani z jejích vyjádření tak není
zřejmé, které části čísel měly být tvořeny sirkami, a které dřívky.
[33] Zcela nepřípadné je srovnání s hrou Sportka, která je standardní loterií. Každý hráč
předem ví, že výsledek je závislý právě a jen na náhodě. Hra šířená stěžovatelkou však byla
prezentována jako hra logická. Pokud jde o prodávané kvízy, pak jde opět o irelevantní
přirovnání, neboť jejich prodej není jakkoliv regulován, a za snahu o jejich správné vyřešení
se nic neplatí, na rozdíl od snahy uhodnout prostřednictvím zpoplatněné linky hádanku v pořadu
šířeném stěžovatelkou.
[34] Pokud stěžovatelka poukazuje na údajnou předvídatelnou vyšší obtížnost řešení
s ohledem na částky, o které se hrálo, opět nereaguje na argumentaci žalované a městského
soudu. V této souvislosti zejména na to, že diváci byli moderátorkou opakovaně povzbuzováni
k volání, přičemž její komentáře navozovaly dojem jednoduchosti položené otázky. K této
klíčové argumentaci se stěžovatelka nijak nevyjadřuje a není proto úkolem soudu, aby
jí za stěžovatelku domýšlel.
[35] Ze stěžovatelkou citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 1/2012
nevyplývá, že by soud mohl při zvažování moderace pokuty podle §78 odst. 2 s. ř. s. hodnotit
obecnou představu o adekvátnosti a spravedlnosti sankce. Naopak z něj vyplývá, že pro zásah
do správního uvážení při výměře pokuty nepostačí běžná nepřiměřenost, ale je nutné,
aby nepřiměřenost sankce dosáhla kvalitativně vyšší míry a byla zjevně nepřiměřená. Při takové
úvaze jistě nepostačí vyjít pouze z konkrétní výše pokuty v dané věci, ale v prvé řadě je třeba
se zaměřit na rozpětí pokuty stanovené zákonodárcem. Právě on nastavením rozpětí pokut určuje
typovou závažnost příslušného postihovaného protiprávního jednání. Přiměřenost
v individuálním případě se pak musí posuzovat zejména s ohledem na maximální možnou výši
pokuty. V posuzované věci představuje uložená pokuta 6% z maximální možné výše. To lze jen
těžko považovat za nepřiměřené, natožpak za zjevně nepřiměřené.
[36] Námitku stěžovatelky, že tento druh pořadu vůbec není možné trestat, nelze považovat
za řádnou kasační námitku, stejně jako řadu dalších. Městský soud v napadeném rozsudku vyšel
z předchozí judikatury Nejvyššího správního soudu, která dospěla k závěru, že televizní relaci,
jejímž prostřednictvím je divákům nabízena možnost zúčastnit se hry o ceny tím, že jsou jim
poskytovány informace nezbytné k tomu, aby byli po zavolání na určené telefonní číslo s vyšší
sazbou spojeni s moderátorkou a následně se mohli pokusit správně zodpovědět na položenou
soutěžní otázku, lze považovat za reklamu ve smyslu zákona o regulaci reklamy (viz rozsudek
ze dne 19. 11. 2015, čj. 2 As 218/2015-62). Stěžovatelka nijak neargumentuje, proč jsou tyto
závěry soudu nesprávné. Tuto námitku tak nelze považovat za řádný kasační bod (viz analogicky
k náležitostem žalobního bodu rozsudek rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005,
čj. 2 Azs 92/2005 – 58, č. 835/2006 Sb. NSS). Shodně je třeba hodnotit námitky, že tento typ
soutěžního pořadu nenaplňuje znaky klamavé obchodní praktiky nebo agresivní obchodní
praktiky. Městský soud uvedl, že postačuje, pokud je naplněna generální skutková podstata nekalé
soutěžní praktiky podle §4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Nemusí tedy být naplněny
znaky klamavé obchodní praktiky nebo agresivní obchodní praktiky podle §5 a §5a zákona
o ochraně spotřebitele, které představují pouze příkladmý výčet nekalých obchodních praktik.
Na tyto závěry stěžovatelka opět nijak relevantně nereaguje a pouze opakuje argumentaci
obsaženou již v žalobě, čímž se míjí s rozhodovacími důvody městského soudu. Stěžovatelka také
nereaguje na závěry městského soudu, že postavení provozovatele televizního vysílání
na mediálním trhu není kritériem při určení výše pokuty podle zákona o regulaci reklamy a žádné
konkrétní případy, kdy mělo být toto kritérium údajně použito, neuvedla.
[37] Obdobné závěry platí i pro námitky poukazující na údajně likvidační charakter pokuty.
Soud v rozsudku konstatoval, že tvrzení stěžovatelky o likvidačním dopadu pokuty zůstalo
pouhým nijak nedoloženým tvrzením, které nelze zohlednit. Stěžovatelka s tímto závěrem
městského soudu nepolemizuje. Pouze nově ke kasační stížnosti přiložila daňová přiznání
a účetní závěrky za roky 2014 a 2015. Tyto skutečnosti však mohla tvrdit a důkazy k nim
navrhovat již v řízení před městským soudem, což však neučinila, a soud k nim proto nemůže
přihlížet (§109 odst. 5 s. ř. s.). Navíc lze poukázat na usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 5. 5. 2017, čj. 9 As 55/2017-86, kterým nebyl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.
V něm se soud dopady uložené pokuty s ohledem na finanční situaci stěžovatelky zabýval
a dospěl k závěru, že se ani po uhrazení pokuty neocitne ve ztrátě, natož pak ve stavu,
kdy by nemohla vyvíjet další ekonomickou činnost.
[38] Námitky směřující k proporcionalitě ochrany diváků s jinými hospodářskými zájmy
a údajné nedostatečnosti posouzení ovlivnění rozhodnutí spotřebiteli jsou jednak velmi obecné,
ale zejména nebyly uplatněny v řízení před městským soudem, a jsou proto podle §104
odst. 4 s. ř. s. nepřípustné.
IV. Závěr a náklady řízení
[39] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil, proto kasační stížnost podle
§110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
[40] Výroky o náhradě nákladů řízení se opírají o §60 odst. 1 větu první s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelka v soudním řízení úspěch neměla, proto dle uvedených ustanovení
nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, která by jinak měla právo na náhradu nákladů
řízení, nevznikly v řízení žádné náklady nad rámec její úřední povinnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 24. dubna 2018
JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.
předseda senátu