ECLI:CZ:NSS:2018:9.AS.7.2017:33
sp. zn. 9 As 7/2017-33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D.,
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobce: J. K.,
zast. Mgr. Pavlem Kosařem, advokátem se sídlem Francouzská 299/98, Praha 5, proti
žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 7. 2015, čj. 166655/2014/KUSK-DOP/HRO, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2016,
čj. 51 A 13/2015-45,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
ve výši 3 400 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho
zástupce.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím Magistrátu města Mladá Boleslav (dále jen „správní orgán prvního stupně“)
ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. DP-2707-4/2014 byl žalobce uznán vinným z přestupku dle §125c
odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), jehož
skutkovou podstatu měl naplnit porušením §5 odst. 1 písm. f) téhož zákona. Rozhodnutím
žalovaného (dále „stěžovatel“) bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně. Žalobce rozhodnutí stěžovatele napadl žalobou u Krajského
soudu v Praze (dále jen „krajský soud“). Výše uvedeným rozsudkem krajský soud napadené
rozhodnutí podle §76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) zrušil z důvodu nepřezkoumatelnosti pro
nedostatek důvodů a věc vrátil stěžovateli k dalšímu řízení. Stanovil mu také povinnost zaplatit
náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč. Proti tomuto rozsudku nyní stěžovatel brojí kasační
stížností.
[2] Krajský soud se v prvé řadě zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti. Tuto námitku shledal
důvodnou. Konstatoval, že na straně 2 a na straně 6 napadeného rozhodnutí stěžovatel uvádí
skutečnosti, které mají vyplývat ze spisové dokumentace. V jeho rozhodnutí ale chybí úvahy
o tom, zda vozidlo žalobce skutečně bylo odstaveno ve 22:42 či dříve, zhruba ve 20:20, jak uvádí
žalobce. Stěžovatel pouze konstatoval, že provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobce řídil
vozidlo okolo 23:00 až do chvíle, kdy mu došly pohonné hmoty. Rozhodnutí stěžovatele
neobsahuje žádné úvahy o bezprostřední souvislosti mezi provozem na pozemní komunikaci
a vyloučením žalobcovy jiné déletrvající činnosti.
[3] Nad rámec se krajský soud zabýval otázkou, zda byl žalobce v době kontroly policií
řidičem či chodcem. Shrnul relevantní právní úpravu i judikaturu Nejvyššího správního soudu.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[4] Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel kasační stížnost z důvodu dle §103
odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[5] Stěžovatel má za to, že soud pominul zákonná ustanovení. Vůbec se nezabýval
skutkovými okolnostmi, že žalobce byl řidičem ještě 27 minut před svým zadržením, byl teplý
motor vozidla, žalobce se nacházel na místě, kam by se chodec nemohl dostat a jevil příznaky
opilosti. Uvedl konkrétní dokumenty obsažené ve správním spisu, ze kterých nesporně vyplývá,
že žalobce řídil vozidlo po silnici R 10, vozidlo po příjezdu policistů mělo teplý motor, žalobce
přiznal požití tří piv, odmítl se podrobit zkoušce na alkohol i lékařskému vyšetření a k řízení
vozidla se přiznal. Dle něj by žalobce nebyl schopný ujít během 30 minut tři kilometry a vypít
tři piva, a to i kdyby pil za chůze. Načrtl výpočet eliminace etanolu, na kterém demonstroval,
že žalobce byl v době zadržení pod vlivem zbytkového alkoholu. Při výpočtu počítal
se skutečností, že žalobce požil alkohol před zahájením jízdy.
[6] Namítl, že krajský soud se zabývá časovou souvislostí se závěrem, že do 2 hodin je výzva
k prokázání alkoholu v krvi oprávněná, aniž by přihlédl k množství a času absorpce alkoholu
organismem. Dle něj je v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně (strana 2 až 6) podrobně
popsán časový průběh zjištěných skutečností, který tvoří uzavřený děj.
[7] V závěru kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby byl rozsudek krajského soudu zrušen
a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení s tím, že žaloba je nedůvodná. Navrhl také, aby mu zdejší
soud přiznal náhradu již zaplacených nákladů soudního řízení a náhradu nákladů řízení za kasační
stížnost.
[8] Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že souhlasí s rozsudkem krajského
soudu. Stěžovatel neoprávněně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, soud se totiž
se všemi žalobními námitkami přesvědčivě vypořádal. Domnívá se, že v dané věci nejsou dány
důvody podání kasační stížnosti. K tvrzení stěžovatele ohledně nemožnosti během 30 minut ujít
tři kilometry a vypít tři piva uvedl, že tyto nevědecké závěry nepatří do kasační stížnosti. Žalobce
nikdy v průběhu správního řízení neuvedl, že zmíněná tři piva vypil před jízdou, jak se stěžovatel
v kasační stížnosti domnívá. Také nepravdivě uvádí, že krajský soud vycházel z určitých
skutečností. Tyto skutečnosti však soud pouze uvedl v rekapitulaci, ale v odůvodnění konstatoval,
proč s nimi nelze souhlasit.
[9] Závěrem svého vyjádření žalobce soudu navrhl, aby kasační stížnost jako nedůvodnou
zamítl a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a za stěžovatele ve smyslu ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. jedná zaměstnanec s vysokoškolským
právnickým vzděláním. Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační
stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
[11] Námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí krajského soudu stěžovatel odůvodnil zaprvé
tím, že soud pominul relevantní zákonná ustanovení a zadruhé tím, že se nezabýval skutkovými
okolnostmi. Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že jde o vlastnost rozhodnutí správního soudu,
ke které je povinen přihlížet z úřední povinnosti a přednostně. Vlastní přezkum rozhodnutí
krajského soudu je totiž možný pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria
přezkoumatelnosti. Tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek
relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku
rozhodnutí. Oba důvody nepřezkoumatelnosti se míjí s rozhodovacím důvodem krajského
soudu, neboť ten se skutkovým stavem vůbec nezabývat nemohl, jestliže shledal rozhodnutí
stěžovatele nepřezkoumatelným. Z tohoto důvodu ani nemohl aplikovat právní úpravu vztahující
se k dané věci. Nejvyšší správní soud přesto nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku posoudil
nad rámec důvodů, ve kterých nepřezkoumatelnost spatřoval stěžovatel, jelikož k této vadě soud
případně musí přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.). Shledal však, že rozsudek
krajského soudu není nepřezkoumatelný, neboť není nesrozumitelný, netrpí nedostatkem důvodů
rozhodnutí, je zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
[12] Krajský soud poté, co přezkoumal napadené rozhodnutí, dospěl k názoru,
že je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, a právě z tohoto důvodu rozhodnutí žalovaného
zrušil (viz pátý odstavec na str. 6 rozsudku a navazující tři odstavce, částečně i na str. 7, a dále
poněkud nešťastně předposlední odstavec na str. 9). Pouze nad rámec tohoto rozhodovacího
důvodu (krajský soud použil latinský termín obiter dictum tedy „řečeno na okraj“) pak učinil úvahu
o tom, kdy lze řidiče, který již neřídí vozidlo, podrobit dechové zkoušce.
[13] Kasační námitky nesměřují proti důvodu zrušení napadeného rozhodnutí, čili stěžovatel
nenamítá, že jeho rozhodnutí je přezkoumatelné a proč. Stěžovatel v kasační stížnosti namítá,
že se krajský soud nezabýval některými ustanoveními právních předpisů a skutkovými okolnostmi
věci. Těmito kasačními námitkami se však stěžovatel zcela míjí s rozhodovacím důvodem
krajského soudu. Úvahy nad rámec rozhodovacího důvodu byly činěny primárně v obecné rovině
bez dovození důsledků v konkrétní věci, byť k tomu určité náznaky ze strany krajského soudu
byly. Soud tak žalovaného pouze seznamoval s existující judikaturou týkající se možnosti
požadavku na podrobení se zkoušce na přítomnost alkoholu tak, aby jí mohl vzít v úvahu
ve svém dalším rozhodování. Nejedná se proto o závazný právní názor ve smyslu §78 odst. 5 s. ř. s.
[14] Podle §106 odst. 1 s. ř. s. platí, že kasační stížnost musí mimo jiné obsahovat vymezení,
z jakých důvodů stěžovatel napadá rozhodnutí krajského soudu. Mělo by se tedy jednat
o polemiku s konkrétními právními či skutkovými závěry, které krajský soud v napadeném
rozhodnutí učinil. Nutnost polemizovat s právními či skutkovými závěry krajského soudu
několikrát zdůraznil i zdejší soud (viz. rozsudek ze dne 5. 2. 2015, č. j. 9 As 48/2014 – 28,
či rozsudek ze dne 9. 4. 2015, č. j. 9 As 150/2014 – 29). Z tohoto důvodu nelze většinu kasačních
námitek stěžovatele projednat. Jedinou námitkou, kterou se soud věcně zabýval, byla pouze
namítaná nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, kdy shledal, že nepřezkoumatelný není.
IV. Závěr
[15] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou
kasační stížnost zamítl. O věci při tom rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.,
dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[16] Stěžovatel, který neměl v řízení úspěch, nemá ze zákona právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalobce měl ve věci plný úspěch,
proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení proti stěžovateli.
[17] Tyto náklady řízení jsou tvořeny náklady právního zastoupení. Zástupce žalobce v řízení
o kasační stížnosti učinil jeden úkon právní služby, kterým je písemné podání ve věci samé
(vyjádření ke kasační stížnosti) [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)]. Za úkon právní služby náleží zástupci žalobce
mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bodem
5. advokátního tarifu], která se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle §13
odst. 3 advokátního tarifu. Nejvyšší správní soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za právní
úkon příprava a převzetí věci. Lze totiž hradit pouze účelně vynaložené náklady a u tohoto úkonu
právní služby žalobce neuvedl relevantní důvod pro jeho vynaložení. Pokud se totiž nyní řešeným
případem zástupce žalobce (nyní v pozici advokáta) zabýval již jako advokátní koncipient, který
následně pouze věc převzal poté, co se stal advokátem, což žalobce naznačuje ve svém podání
ze dne 3. 2. 2017, tak s věcí byl již seznámen a není důvod, aby jí přebíral a připravoval ve smyslu
§11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu. Celková částka za řízení před Nejvyšším správním
soudem, kterou je stěžovatel povinen uhradit žalobci k rukám jeho zástupce proto činí 3 400 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 29. března 2018
JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.
předseda senátu