ECLI:CZ:NSS:2018:9.AS.84.2017:64
sp. zn. 9 As 84/2017-64
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D.,
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobce: R. K., zast.
Mgr. Barborou Sedlákovou, advokátkou se sídlem Heršpická 813/5, Brno, proti žalovanému:
Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 1191/40a, Olomouc, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2015, čj. KUOK 62362/2015, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. 1. 2017,
čj. 65 A 57/2015-67,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Městský úřad Šternberk (dále jen „prvoinstanční správní orgán“) rozhodnutím ze dne
24. 3. 2015, čj. MEST 8103/2015ODSH/kro, zamítl námitky žalobce (dále „stěžovatel“) proti
záznamu bodů v registru řidičů a provedené záznamy bodů potvrdil. Toto rozhodnutí žalovaný
v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil a odvolání stěžovatele zamítl. Krajský soud
v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“) žalobu proti posledně uvedenému
rozhodnutí dle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl. Proti tomuto rozsudku brojí
stěžovatel podanou kasační stížností.
[2] Krajský soud nejprve podrobně rozebral judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající
se formulace žalobních bodů a otázky koncentrace řízení. Poukázal zejména na rozsudek
rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS, dle nějž
„je nutno za žalobní bod považovat každé vyjádření žalobce, z něhož byť i jen v nejhrubších obrysech lze dovodit,
že napadené správní rozhodnutí z určitého důvodu považuje za nezákonné […] pokud jsou z tvrzení žalobce
seznatelné skutkové děje a okolnosti individuálně odlišitelné od jiných ve vztahu ke konkrétnímu případu žalobce,
jež žalobce považoval za relevantní k jím domnělé nezákonnosti správního rozhodnutí.“ Dle krajského soudu
stěžovatel v žalobě ze dne 4. 9. 2015 uvedl jediný způsobilý žalobní bod, a to nepřezkoumatelnost
napadeného rozhodnutí pro jeho vnitřní rozpornost ve vazbě na řízení o obnově řízení. Ostatní
dvě tvrzení uvedená v žalobě byla vymezena pouze typovou charakteristikou „obvyklých“
nezákonností. V doplnění žaloby ze dne 19. 10. 2015 (po uplynutí zákonné lhůty pro podání
žaloby) tak mohl rozšířit pouze první žalobní bod. Ostatní dvě tvrzení v doplnění žaloby krajský
soud považoval za nepřípustné rozšíření žaloby, a proto k nim nepřihlížel.
[3] K jedinému přípustnému žalobnímu bodu krajský soud uvedl, že v řízení o námitkách
proti záznamu bodů se přezkoumává pouze to, zda byl záznam bodů do registru řidičů proveden
v souladu se zákonem, tedy zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí a zda počet
zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku. Správnost a zákonnost podkladových
aktů se v řízení o námitkách nepřezkoumává. Správní orgány tak v těchto řízeních nemohou řešit
otázku, zda se přestupek stal, a to ani jako předběžnou otázku. Otázka spáchání přestupku může
být znovu otevřena institutem obnovy řízení. Ten se skládá ze dvou samostatných stádií – řízení
o povolení obnovy a vlastního obnovené řízení. V první fázi správní orgán pouze zkoumá, zda
jsou splněny podmínky pro obnovu řízení a až ve druhé fázi může dojít k případnému zrušení
pravomocného rozhodnutí. Pokud v první fázi není meritorně řešeno pravomocné rozhodnutí,
nemůže tato fáze představovat předběžnou otázku v řízení o námitkách proti záznamu bodů
do registru řidičů, pro kterou by bylo možné přerušit řízení. S návrhem na přerušení řízení
se prvoinstanční správní orgán řádně vypořádal ve svém rozhodnutí. Řízení o námitkách je svou
povahou řízení zahajované z moci úřední a na přerušení řízení tak účastník řízení nemá právo.
I kdyby se jednalo o řízení zahajované na žádost, nezakládá nezákonnost napadeného rozhodnutí
vada spočívající v tom, že prvoinstanční správní orgán nerozhodl o návrhu na přerušení řízení
usnesením, ale pouze stěžovatele neformálně informoval přípisem.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[4] Stěžovatel napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod
§103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[5] Stěžovatel k jedné z námitek, kterou krajský soud označil za nepřípustnou, namítal,
že dostál požadavku na vylíčení žalobních bodů alespoň v nejhrubších obrysech, jak požaduje
rozsudek sp. zn. 4 As 3/2008. I kdyby tomu tak nebylo, nepřezkoumatelnost je vadou, ke které
musí soud přihlédnout z úřední povinnosti i bez námitky. V doplnění žaloby ze dne 19. 10. 2015
stěžovatel uvedl, že v rozhodnutí žalovaného jsou rozsáhlé pasáže ze zcela jiného případu.
Krajský soud se touto námitkou nezabýval ani z úřední povinnosti, ani na návrh stěžovatele,
proto je jeho rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.
[6] K jediné námitce, kterou krajský soud vypořádal, stěžovatel namítal, že se krajský soud
sice zabýval charakterem řízení o námitkách proti záznamu bodů, ale vůbec se nezabýval meritem
námitky stěžovatele, a to že s bodovaným přestupkem ze dne 4. 6. 2013 neudělil souhlas tak, jak
bylo zaznamenáno do bodového hodnocení. Stěžovatel na podporu svého tvrzení navrhl řadu
důkazů a svědků. Žalovaný namísto toho, aby přerušil řízení a vyčkal na konečné rozhodnutí
obnovy blokového řízení jako předběžné otázky, popř. sám prověřil, zda a s jakým přestupkem
stěžovatel souhlas udělil či neudělil, návrh na přerušení řízení zamítl a skutkový stav vůbec
nezjišťoval. Stěžovatel podal další návrh na obnovu řízení. Nic nebrání podání žádosti o určení
právního vztahu, aby Policie České republiky na základě dosud neprovedených důkazů rozhodla,
že se bodovaný přestupek ze dne 4. 6. 2013 nestal. Z logiky věci jednoznačně vyplývá, že se řidič
disponující lékařským potvrzením nemůže dopustit přestupku nepřipoutání bezpečnostním
pásem, ale pouze přestupku nepředložení lékařského potvrzení. Stěžovatel upozornil,
že judikatura v oblasti námitek proti bodům se stále vyvíjí. Dle rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 22. 12. 2010, čj. 1 As 41/2010-106, lze v námitkách proti bodům namítat, že řidič
přestupek vůbec nespáchal nebo mu byl zaznamenán nesprávný počet bodů. Později kasační
soud ovšem připustil i další okruh námitek.
[7] K poslední námitce, kterou krajský soud označil jako vznesenou opožděně, stěžovatel
uvedl, že otázka ústavní nekonformity (např. „ne bis in idem“ bodového systém) je námitkou,
kterou se soud musí zabývat z úřední povinnosti i bez návrhu. Námitky stěžovatele v tomto
smyslu byly doplněny dne 19. 10. 2015 a později i 24. 11. 2015.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatel je zastoupen advokátkou ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. Poté přezkoumal napadený
rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil, zda
netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.),
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[9] Nejprve se soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností. Nepřezkoumatelnost
rozhodnutí je vadou rozhodnutí, ke které jsou správní soudy povinny přihlížet i bez námitky, tedy
z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.). Vlastní přezkum rozhodnutí soudu je možný pouze
za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti, tedy že se jedná
o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé,
proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
[10] Všechny námitky v kasační stížnosti stěžovatel primárně koncipoval jako námitku
nepřezkoumatelnosti.
[11] V první námitce nepřezkoumatelnosti stěžovatel uvedl, že v žalobě dostál požadavku
na vylíčení žalobních bodů v nejhrubších obrysech týkající se nesrozumitelnosti napadeného
rozhodnutí kvůli převzetí pasáží z jiného případu. Nejvyšší správní soud tomuto nemůže dát
za pravdu. V žalobě stěžovatel uvedl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro
nedostatek důvodů, neboť se žalovaný ke klíčovým námitkám stěžovatele vůbec nevyjádřil.
V doplnění žaloby tak mohl rozvést pouze takto nastavený žalobní bod, tedy např. konkretizovat
jaké námitky žalovaný nevypořádal. Pokud v kasační stížnosti stěžovatel napadá, že se krajský
soud nevypořádal s argumentací týkající se nesrozumitelnosti rozhodnutí z důvodu citace pasáží
z jiného případu, pak se míjí s námitkami, které mohl v doplnění žaloby dále rozvádět. Tato
námitka nepřezkoumatelnosti tak není důvodná. Krajský soud se totiž neměl povinnost
vypořádat s námitkou nesrozumitelnosti rozhodnutí z důvodu převzetí pasáží textu z jiného
případu, jelikož tato námitka nebyla řádně vznesena. Krajský soud zároveň neměl povinnost
ji přezkoumat z úřední povinnosti. Tímto způsobem musí postupovat pouze v případě,
že by taková vada nepřezkoumatelnosti bránila ve vypořádání v rozsahu ostatních, řádně
vznesených žalobních bodů (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 8. 3. 2011,
čj. 7 Azs 79/2009-84, č. 2288/2011 Sb. NSS). Taková situace v posuzovaném případě nenastala.
[12] Stěžovatel namítal, že jedinou námitku, kterou krajský soud vypořádal, se soud zabýval
zcela nesprávně a neposuzoval meritum sporu, tedy že s bodovaným přestupkem ze dne
4. 6. 2013 neudělil souhlas. Takto však námitku v žalobě nekoncipoval. V ní pouze uvedl,
že žalovaný nepřerušil řízení s odůvodněním, že k tomu není příslušný, čímž došlo k odepření
přístupu ke spravedlnosti. V doplnění žaloby pak uvedl, že žádný zákon přerušení řízení
žalovanému nezakazuje, naopak s ohledem na právní principy mu takový postup zákon nepřímo
nařizuje. Na řádnou žalobní námitku krajský soud reagoval, neboť uvedl, že na přerušení řízení
neměl stěžovatel právní nárok (viz bod [3] tohoto rozsudku). Námitka, že krajský soud
neposuzoval meritum věci, není důvodná. Krajský soud ho posuzovat nemusel, jelikož nesprávné
posouzení věci nebylo namítáno. Takto koncipovanou námitku stěžovatel uvedl až v doplnění
žaloby ze dne 19. 10. 2015, avšak bez předchozího odrazu v žalobě podané ve dvouměsíční lhůtě
dle §72 odst. 1 s. ř. s. Proto ji krajský soud posoudil správně jako opožděně podanou.
[13] Poslední námitka nepřezkoumatelnosti je taktéž nedůvodná. Bez ohledu na to, zda měl
krajský soud povinnost se z úřední povinnosti zabývat námitkou porušení zásady ne bis in idem
z důvodu přidělení bodů za spáchaný přestupek v dopravě, je zjevné, že by musel následovat
usnesení rozšířeného senátu ze dne 30. 9. 2015, čj. 6 As 114/2014-55, č. 3339/2016 Sb. NSS.
V tomto usnesení rozšířený senát dospěl k závěru, že „záznam bodů je natolik spjat se samotným
řízením o přestupku, popř. trestnému činu, že nelze hovořit o druhém trestu uloženém v jiném řízení.“ Dle
rozšířeného senátu proto bodový systém nepředstavuje porušení zásady ne bis in idem. I nyní
rozhodující senát je ostatně taktéž tímto názorem vázán. I přes stěžovatelovy námitky uvedené
v doplnění žaloby by proto krajský soud i Nejvyšší správní soud musely jeho námitky posoudit
jako nedůvodné. Bylo by porušením zásady procesní ekonomie, pokud by kasační soud napadený
rozsudek zrušil z důvodu nevypořádání dané námitky a věc krajskému soudu vrátil, ačkoliv
by si byl vědom, že ten se musí řídit závěry, ke kterým rozšířený senát dospěl.
[14] Kromě výše uvedených námitek nepřezkoumatelnosti stěžovatel v kasační stížnosti
ve vztahu k druhé námitce poznamenal, že se judikatura Nejvyššího správního soudu stále vyvíjí.
Například lze v námitkách proti bodům namítat, že řidič přestupek vůbec nespáchal nebo mu byl
zaznamenán nesprávný počet bodů. K této otázce se krajský soud v napadeném rozsudku
vyjadřoval zejména na str. 8 a 9. Nicméně stěžovatel v kasační stížnosti neuvádí, proč by měl být
rozsudek krajského soudu z důvodu případně nesprávného posouzení přípustnosti
přezkoumávaných otázek v řízení o záznamu bodů, nesprávný do takové míry, aby to způsobilo
jeho nezákonnost. Tato část odůvodnění rozsudku krajského soudu nebyla jeho nosným
důvodem. Jednalo se pouze o úvod do posouzení žalobní námitky se závěrem, že na přerušení
řízení neměl stěžovatel nárok. Tento závěr byl primárně vystavěn na úvaze, že v první fázi řízení
o obnově řízení se pouze zkoumá, zda jsou splněny podmínky pro obnovu řízení, proto tato fáze
nemůže představovat předběžnou otázku, pro kterou by bylo nutné přerušit řízení. Proti tomuto
závěru však stěžovatel nic nenamítá. Lze dodat, že zákonnosti ani srozumitelnosti
přezkoumávaného rozsudku by žádným způsobem neuškodilo, pokud by v rozsudku informace
o přípustnosti námitek v řízení o záznamu bodů v napadeném vůbec nebyla. I kdyby tak závěr
krajského soudu byl v tomto směru nesprávný, nemá to vliv na celkovou zákonnost
přezkoumávaného rozsudku.
IV. Závěr
[15] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil, proto kasační stížnost podle
§110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
[16] Výroky o náhradě nákladů řízení se opírají o §60 odst. 1 větu první s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto dle uvedených ustanovení
nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů
řízení, nevznikly v řízení žádné náklady nad rámec jeho úřední povinnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. května 2018
JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.
předseda senátu