ECLI:CZ:NSS:2018:9.AZS.242.2018:33
sp. zn. 9 Azs 242/2018 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: D. B., zastoupený
Mgr. Ing. Jakubem Backou, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2018, č. j. 1 Az 76/2017 – 32,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátu Mgr. Ing. Jakubovi Backovi se p ř i z n á v á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 4114 Kč. Tato částka
bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě jednoho měsíce
od právní moci tohoto usnesení. Náklady zastoupení žalobce nese stát.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) rozsudek
Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2018, č. j. 1 Az 76/2017 – 32, jímž byla zamítnuta jeho
žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 8. 2017, č. j. OAM-57/LE-LE05-P07-2017.
Tímto rozhodnutím nebyla stěžovateli udělena mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14,
§14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Při posouzení věci vycházel soud z následujícího skutkového stavu: Stěžovatel
dne 29. 3. 2017 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany. V pohovoru k žádosti
dne 30. 3. 2017 uvedl, že je ženatý (manželka žije v L.), nemá žádné politické přesvědčení, nikdy
nebyl členem žádné politické strany a není ani nijak politicky angažovaný. Ukrajinu opustil v roce
2015 na základě polského pracovního víza. Před odjezdem z Ukrajiny žil v L., ve kterém probíhají
válečné operace, což bylo důvodem jeho odchodu ze země původu.
[3] Do L. se nemůže vrátit mimo jiné proto, že má na noze tetování fotbalového klubu Z. L.
Všichni fanoušci tohoto klubu šli bojovat jako dobrovolníci proti separatistům, proto kdyby jeho
tetování separatisté odhalili, hrozilo by mu nebezpečí. Kromě toho nemá v L. již žádné zázemí,
protože se s manželkou pohádali a více než rok spolu nemluví. Do jiné části Ukrajiny se také
vrátit nemůže, nikoho tam nemá, náklady na bydlení jsou vysoké, naopak práce je špatně placená.
[4] Po zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl městský soud k závěru, že stěžovatel
nesplňuje podmínky pro udělení žádné z forem mezinárodní ochrany; rozhodnutí žalovaného
proto vyhodnotil jako zákonné. Konstatoval, že si je stejně jako žalovaný vědom probíhajících
ozbrojených střetů mezi ukrajinskými bezpečnostními složkami a místními separatisty v L.
oblasti, ve které stěžovatel před odjezdem z vlasti pobýval. Stěžovatel však může využít možnosti
vnitřního přesídlení do jiné části Ukrajiny, kde ozbrojené střety neprobíhají; kromě toho
po registraci jako vnitřně vysídlená osoba může využívat i pomoci vládních institucí, která
je poskytována vnitřním migrantům. Vnitřní přesídlení by vyřešilo i obavy stěžovatele z útoků
separatistů kvůli jeho tetování. Nakonec městský soud připomněl, že podle ustálené judikatury
Nejvyššího správního soudu tvrzené ekonomické problémy a strach z osamocení na Ukrajině
nejsou důvodem pro udělení mezinárodní ochrany.
[5] Kasační stížnost podal stěžovatel z důvodů, které podřadil pod §103 odst. 1
písm. b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“); správně se však jedná o důvody uvedené
v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Konkrétně pak namítal, že městský soud nesprávně akceptoval
nepřezkoumatelné a neúplné vyhodnocení efektivity využití vnitřního přesídlení stěžovatele, které
provedl žalovaný, čímž nerespektoval právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 25. 1. 2017, č. j. 4 Azs 197/2016 - 94.
[6] Podle stěžovatele městský soud nesprávně směšuje ekonomické problémy, jako kritérium
důvodnosti žádosti o mezinárodní ochranu, s ekonomickými důvody, jako kritériem
pro aplikovatelnost institutu vnitřního přesídlení. Ekonomická situace stěžovatele (byl nucen
zanechat veškerý svůj majetek v původním bydlišti v L. a měl by problémy se získáním práce v
jiné části Ukrajiny) a osobní podmínky (absence vazeb mimo místo původního bydliště, které by
umožňovaly přežití v klidnější části Ukrajiny) jsou podstatnými skutečnostmi, relevantními pro
vyhodnocení realizovatelnosti vnitřního přesídlení. Těmito otázkami se žalovaný ani soud
nezabýval, samotný odkaz žalovaného na zprávu o zemi původu v žádném případě nemůže
představovat přezkoumatelné vypořádání s možností vnitřního přesídlení stěžovatele, což je
v rozporu s názorem vyjádřeným v již zmiňovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu,
č. j. 4 Azs 197/2016 – 94.
[7] Nesprávný a nedostatečně zdůvodněný je i názor městského soudu, podle něhož samotné
sociální a majetkové problémy vnitřně přesídlených osob nemohou vyloučit nutnost využití
vnitřní ochrany, která má přednost před mezinárodní ochranou. V případě, že vnitřní přesídlení
nemůže přesídleným osobám zaručit jejich základní přežití, bezesporu nelze tvrdit, že se jedná
o jediné přípustné řešení jejich situace. S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhl,
aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena městskému soudu k dalšímu řízení.
[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhuje odmítnutí kasační stížnosti
pro nepřijatelnost, případně její zamítnutí. Odkazuje na odůvodnění svého rozhodnutí, obsah
správního spisu a napadený rozsudek. Konstatuje, že žádostí stěžovatele o mezinárodní ochranu
se zabýval důkladně a posoudil všechny okolnosti, které k jejímu podání vedly. Neshledal však
žádné okolnosti, které by odůvodňovaly udělení některé z forem mezinárodní ochrany.
[9] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k přezkoumání napadeného rozsudku
v rozsahu uplatněných stížnostních bodů, musel posoudit otázku přijatelnosti kasační stížnosti.
[10] Podle §104a odst. 1 s. ř. s. jestliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud
pro nepřijatelnost.
[11] Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39,
je přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě
ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné
vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních
stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů (respektive
městského soudu).
[12] V projednávané věci považoval stěžovatel za otázku zásadního významu to, že městský
soud aproboval nepřezkoumatelné a neúplné vyhodnocení efektivity využití vnitřního přesídlení
stěžovatele, jak jej učinil žalovaný, čímž se odchýlil od požadavků na zjišťování skutkového stavu
věci, vyplívajících z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu.
[13] Městskému soudu nelze vytýkat, že shodně se žalovaným uvedl, že přestěhování v rámci
země původu představuje „možnost vnitřní ochrany“, kterou je stěžovatel povinen využít před
vyhledáním ochrany v jiném státě; tento přístup odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího
správního soudu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2009,
č. j. 5 Azs 40/2009 – 74). Rozsudek č. j. 4 Azs 197/2016 – 94, jehož se stěžovatel dovolával,
nepřináší nová či odlišná kritéria, ale s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti věci Nejvyšší
správní soud shledal, že možnost vnitřní ochrany nebyla dostatečně posouzena. Taková situace
ovšem v nyní posuzované věci nenastala. Stěžovatel neuvedl žádné okolnosti, které
by odůvodňovaly jeho tvrzení, že se městský soud dopustil zásadního pochybení při posouzení
možnosti stěžovatele využít vnitřní ochranu v jiné části Ukrajiny, kde válečné střety neprobíhají.
Těmito okolnostmi nejsou ani namítaná obtížná situace na trhu práce, vysoké ceny nájemného
nebo absence rodinného zázemí.
[14] Pro úplnost lze dodat, že není pravdou, že městský soud tvrdil, že sociální a majetkové
problémy vnitřně přesídlených osob nemohou vyloučit možnost vnitřního přesídlení. Městský
soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (např. usnesení ze dne 1. 3. 2012,
č. j. 2 Azs 29/2011 – 70) toliko konstatoval, že tyto důvody nejsou relevantní pro udělení
mezinárodní ochrany. Kromě toho městský soud v napadeném rozsudku připomněl možnost
pomoci, která je vnitřně přesídleným osobám na Ukrajině poskytována a jíž může stěžovatel
v případě návratu do země původu využít. Je tedy zřejmé, že reagoval na tyto tvrzené potíže
stěžovatele v souvislosti s možností jeho vnitřního přesídlení.
[15] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle
§104a odst. 1 s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
[16] Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s.).
[17] Ustanovenému zástupci stěžovatele advokátu Mgr. Ing. Jakubovi Backovi přiznal
Nejvyšší správní soud odměnu za jeden úkon právní služby (sepsání kasační stížnosti) ve výši
3 100 Kč [§7, §9 odst. 4 písmeno d) a §11 odst. 1 písmeno d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)],
k níž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Vzhledem
k tomu, že ustanovený zástupce je plátcem DPH, byla úhrnná výše odměny a náhrady hotových
výdajů s ohledem na §57 odst. 2 s. ř. s. navýšena o 21%, takže ustanovenému zástupci náleží
celkem 4114 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho
měsíce od právní moci tohoto usnesení. Náklady zastoupení stěžovatele nese stát
(§60 odst. 4 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 15. listopadu 2018
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu