ECLI:CZ:NSS:2018:9.AZS.33.2018:39
sp. zn. 9 Azs 33/2018 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: A. Ch.,
zast. Mgr. et Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem se sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 6. 9. 2017, č. j. OAM-132/LE-LE05-K02-2017, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 12. 2017,
č. j. 78 Az 11/2017 - 43, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti žalobce se odkladný účinek ne p ři zn áv á .
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“),
kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti výše specifikovanému rozhodnutí žalovaného. Tímto
rozhodnutím žalovaný shledal žádost stěžovatele ze dne 14. 8. 2017 o udělení mezinárodní
ochrany nepřípustnou podle §10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle
§25 písm. i) zákona o azylu. Jednalo se o v pořadí již druhou žádost, kterou podle názoru
žalovaného stěžovatel nepodložil žádnými novými skutečnostmi, které bez své viny nemohl
uplatnit v předchozím řízení.
[2] V kasační stížnosti stěžovatel současně požádal o přiznání odkladného účinku. Svoji
žádost odůvodnil tím, že výkon napadeného rozhodnutí by pro něj znamenal neodstranitelnou
újmu spočívající v nuceném návratu do země původu, kde mu hrozí nebezpečí. Na území
České republiky pobývá od roku 1997 a je do české společnosti plně integrován, nacházejí se zde
všichni jeho rodinní příslušníci, a to včetně partnerky, se kterou vychovává její nezletilou dceru.
Uvedl, že jeho přítelkyně je českou státní občankou, aktuálně nemá zaměstnání a je registrována
na Úřadu práce České republiky, což doložil fotografií jejího potvrzení o registraci. Stěžovatel
bude od února 2018 pracovat a svoji partnerku tak finančně zabezpečí. Výkon napadeného
rozhodnutí pro něj bude znamenat zpřetrhání veškerých rodinných vazeb. Dále odkázal
na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2017, č. j. 5 Azs 296/2016 - 19,
které se zabývalo důvodností přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v obdobném případě.
[3] Žalovaný v podání ze dne 7. 2. 2018 vyjádřil nesouhlas s přiznáním odkladného účinku,
neboť důvody uváděné stěžovatelem nepředstavují intenzivní újmu. Stěžovatel nedoložil,
že by v jeho případě již bylo vydáno rozhodnutí o vyhoštění, které se nabytím právní moci
napadeného správního rozhodnutí stalo vykonatelným. Rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti
o mezinárodní ochranu nemá za důsledek ukončení pobytu stěžovatele na území České republiky
a jeho nucené vycestování.
[4] Dle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), platí, že kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. upravující
odkladný účinek žaloby se užije přiměřeně. Dle §73 odst. 2 s. ř. s. musí být pro přiznání
odkladného účinku naplněny dva předpoklady. Soud přizná žalobě (či kasační stížnosti) odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro navrhovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Odkladný účinek představuje institut mimořádné povahy. Kasační stížnost proti
rozhodnutí soudu ve správním soudnictví je mimořádným opravným prostředkem, u něhož nelze
automaticky očekávat přiznání odkladného účinku. Přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky
pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně
správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Tento postup proto musí být
vyhrazen pouze pro výjimečné případy. Současně je na žadateli o odkladný účinek, aby podrobně
uvedl, proč se domnívá, že v jeho případě nastala situace, která vyžaduje, aby byly účinky
pravomocného rozhodnutí odloženy.
[6] Podání žaloby a kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany má v převážné většině
případů odkladný účinek ex lege. Výjimky z tohoto pravidla plynou z §32 odst. 2 ve spojení
s §32 odst. 5 zákona o azylu. Mimo jiné v případech, kdy byla opakovaná žádost o udělení
mezinárodní ochrany shledána rozhodnutím správního orgánu nepřípustnou pro absenci nových,
dříve neposouzených skutečností či zjištění [§10a odst. 1 písm. e) ve spojení s §11a zákona
o azylu], nemá žaloba proti takovému rozhodnutí ani následná kasační stížnost odkladný účinek
ze zákona. Pokud by správní soudy přiznávaly odkladný účinek žalobám či kasačním stížnostem
v podobných případech paušálně, vedl by takový přístup k popření úmyslu zákonodárce
nepřiznat všem žalobám a kasačním stížnostem ve věcech mezinárodní ochrany odkladný účinek
ex lege, ale ponechat v případech jako je tento na zvážení soudů, zda jsou zde okolnosti,
které přiznání odkladného účinku v dané věci odůvodňují.
[7] Stěžovatel tvrdí, že v důsledku nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti se bude
muset vrátit do země původu, kde mu hrozí nebezpečí. K tomu Nejvyšší správní soud podotýká,
že napadeným rozhodnutím žalovaného bylo zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany,
zatímco obavy stěžovatele jsou spojeny až s případným rozhodnutím o jeho vyhoštění
z České republiky. Důvody, pro které stěžovatel žádá o přiznání odkladného účinku, se tak zjevně
míjí s předmětem přezkoumávaného správního rozhodnutí, resp. rozhodnutí soudu. Nadto lze
pro úplnost konstatovat, že pokud Policie České republiky rozhoduje o vyhoštění cizince podle
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), je povinna vyžádat si závazné
stanovisko o tom, zda je vycestování cizince možné (§120a ve spojení s §179 zákona o pobytu
cizinců). V případě, že tomu tak není, musí uvést tuto informaci v rozhodnutí o vyhoštění, načež
Ministerstvo vnitra udělí cizinci vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění
(§120a odst. 4 a §33 odst. 3 zákona o pobytu cizinců). Lze také podotknout, že rozhodnutí
o správním vyhoštění nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah
do soukromého nebo rodinného života cizince (§119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců).
Stěžovatel může proti nemožnosti vycestování brojit v řízení o správním vyhoštění, proti
případnému rozhodnutí o vyhoštění může podat správní žalobu, jež má odkladný účinek
ze zákona (§172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců).
[8] Stěžovateli se nepodařilo prokázat, že mu v důsledku nepřiznání odkladného účinku
vznikne vážná újma. Z usnesení ze dne 5. 1. 2017, č. j. 5 Azs 296/2016 - 19, ze kterého stěžovatel
v návrhu cituje, vyplývá, že důvodem pro přiznání odkladného účinku byla v tomto případě
bezprostředně hrozící újma spočívající ve vycestování dotčeného cizince z území České republiky
spojená s porušením jeho práva na spravedlivý proces. Soud s ohledem na výše předestřenou
argumentaci a na obsah spisového materiálu konstatuje, že taková situace v případě stěžovatele
nenastala, neboť dosud nebyl vykonatelným rozhodnutím vyhoštěn. Tvrzená újma – nutnost
vycestování do země původu – tak za této situace nemůže bez dalšího nastat.
[9] Při vědomí, že obě podmínky uvedené v §73 odst. 2 s. ř. s. musí být splněny kumulativně,
a za situace, kdy jedna podmínka pro přiznání odkladného účinku splněna není (vznik nepoměrně
větší újmy, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám), je již
bezpředmětné zabývat se druhou podmínkou pro přiznání odkladného účinku, tedy zda by jeho
přiznání nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Nejvyšší správní soud z výše uvedených
důvodů vyhodnotil, že nebyly splněny požadavky §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s.,
a proto kasační stížnosti stěžovatele odkladný účinek nepřiznal. Soud podotýká, že na danou věc
dopadá §56 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., o kasační stížnosti proto rozhodne
přednostně.
[10] Závěrem je třeba zdůraznit, že nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší
správní soud jakýmkoli způsobem nepředjímá rozhodnutí o samotné kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. března 2018
JUDr. Radan Malík
předseda senátu