ECLI:CZ:NSS:2018:9.AZS.378.2017:40
sp. zn. 9 Azs 378/2017 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: V. S., zast. Mgr.
Gabrielou Kopuletou, advokátkou se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
6. 6. 2016, č. j. OAM-36/ZA-ZA11-P16-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 10. 2017, č. j. 43 Az 34/2016 - 57,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni Mgr. Gabriele Kopuleté, advokátce se sídlem Havlíčkova
1043/11, Praha 1, se odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů
nepřiznává.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále také „stěžovatel“) domáhá zrušení shora
označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým byla
jako nedůvodná podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému
rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný rozhodl o jeho žádosti o udělení
mezinárodní ochrany tak, že se mu mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon
o azylu“), neuděluje.
I. Vymezení věci
[2] Z obsahu správního spisu plyne, že zákonná zástupkyně (matka) stěžovatele podala jeho
jménem dne 18. 1. 2016 žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. V doplnění
žádosti a následném pohovoru k žádosti uvedla, že její syn se narodil dne x ve městě D.
(Ternopilská oblast). Je ukrajinské státní příslušnosti, ukrajinské národnosti a vyznává pravoslaví.
Dne 10. 1. 2016 přicestoval do České republiky přes Polsko mikrobusem. Na území České
republiky vstoupil na základě pozvání a českého víza. Jeho zdravotní stav je dobrý. Matka
stěžovatele uvedla, že si nepřeje, aby její syn žil na Ukrajině, kde ho nic dobrého nečeká. V zemi
původu nechce chodit do školy, protože ho tam navštěvuje jeho opilý otec a kamarádi
se mu smějí. Dodala, že na podzim roku 2015 stěžovatele srazilo auto, při nehodě ho okradli
a řidič vozidla mu vyhrožoval. Přála by si, aby mohl s ní, jejím přítelem a mladším bratrem
v České republice žít jako „normální rodina v normální zemi“.
[3] Žalovaný se v napadeném rozhodnutí po shrnutí skutkového stavu věci zabýval důvody
pro udělení mezinárodní ochrany ve smyslu §12 až §14b zákona o azylu. Při svém rozhodování
vycházel z výpovědi zákonné zástupkyně stěžovatele i informací, které shromáždil v průběhu
správního řízení o situaci na Ukrajině (zejména ve vztahu k situaci politické, bezpečnostní a stavu
dodržování lidských práv). Po zhodnocení těchto skutečností dospěl k závěru, že není dán žádný
z důvodů pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany.
[4] Krajský soud konstatoval, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu
se zákonem. Ze správního spisu nevyplývají žádné relevantní skutečnosti, ze kterých by bylo
možné učinit závěr o tom, že stěžovatel by byl v zemi původu pronásledován ve smyslu
§12 písm. a) zákona o azylu nebo že by mohl mít důvodnou obavu z pronásledování pro některý
z důvodů uvedených v §12 písm. b) zákona o azylu, jejichž výčet je taxativní a nelze je rozšiřovat
o důvody další.
[5] Ani nedostatek prostředků ze strany matky k financování studia na Ukrajině nebo potíže
stěžovatele při styku s jeho otcem nelze podřadit pod důvody pro udělení mezinárodní ochrany
ve smyslu §12 zákona o azylu.
[6] Aproboval také odepření azylu dle §13 a §14 zákona o azylu, což označil za odpovídající
zjištěnému skutkovému stavu. Žalovaný správně uvedl, že pro udělení azylu dle §13 zákona
o azylu (tzv. azyl za účelem sloučení rodiny), který sice zohledňuje rodinné vazby, ale uplatňuje
se toliko vůči zákonem vymezenému okruhu rodinných příslušníků azylanta, nebyl
v posuzovaném případě shledán zákonný podklad, neboť stěžovatel není rodinný příslušník
osoby, jíž byl udělen azyl dle §12 nebo §14 zákona o azylu.
[7] Obdobně krajský soud shodně se žalovaným nezjistil žádné důvody zvláštního zřetele
pro udělení azylu z humanitárního důvodu. Jeho udělení je na volné úvaze správního orgánu
a rozhodnutí o něm podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí
a hledisek stanovených zákonem, je v souladu s pravidly logického usuzování a při zjišťování
podkladů takového úsudku byla dodržena pravidla spravedlivého procesu. Za splnění těchto
předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry.
Na udělení azylu z humanitárního důvodu není právní nárok. V projednávaném případě žalovaný
přezkoumatelným způsobem odůvodnil, z jakého důvodu zdravotní stav ani rodinná situace
stěžovatele nemůže být důvodem pro udělení humanitárního azylu.
[8] Stěžovatel nesplnil ani předpoklady pro udělení tzv. doplňkové ochrany podle
§14a a §14b zákona o azylu. Pokud jde o bezpečnostní situaci v zemi původu, podle krajského
soudu žalovaný správně uvedl, že v době rozhodování o jeho žádosti na Ukrajině neprobíhal
takový ozbrojený konflikt, jehož důsledky by bylo možno pokládat ve vztahu ke stěžovateli
za vážnou újmu podle §14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Konstatoval, že zhoršená
bezpečnostní situace přetrvává pouze v Doněcké a Luhanské oblasti, tedy na jihovýchodě
Ukrajiny, ve zbytku země je bezpečnostní situace klidná a stabilní. Vyhodnotil, že stěžovatel před
odchodem do České republiky žil v západní části Ukrajiny (Ivanofrankivské oblasti), která není
uvedenými lokálními střety bezprostředně zasažena.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[9] Proti rozsudku krajského soudu brojí stěžovatel kasační stížností, jejíž důvody podřazuje
pod §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[10] Dovozuje nesprávné posouzení právní otázky týkající se splnění podmínek pro udělení
azylu (§14 zákona o azylu) a doplňkové ochrany (§14b zákona azylu), a to jak krajským soudem,
tak i žalovaným. Stěžovatel patří do „azylově relevantní skupiny osob“, u nichž existují důvody
hodné zvláštního zřetele ve smyslu §14 zákona o azylu a též §14b zákona o azylu. Úlohou
žalovaného a krajského soudu bylo, aby zhodnotili, zda lze po stěžovateli rozumně požadovat,
aby území České republiky opustil.
[11] Bez uvedení konkrétních okolností namítá nedostatečné odůvodnění rozsudku krajského
soudu. Krajský soud nevzal v úvahu veškeré skutečnosti, které vyšly v řízení najevo (zejména
zprávy o zemi původu), a své závěry opřel o subjektivní hodnotící soudy, které nemají oporu
ve zjištěném stavu věci. Nepřezkoumatelnost pak spatřuje v chybně provedeném dokazování
a absenci logických vazeb mezi některými provedenými důkazy a závěry, které z nich soud učinil.
[12] Přijatelnost kasační stížnosti je dána zásadními pochybeními krajského soudu
a žalovaného při zjišťování skutkového stavu, hodnocení důkazů a posuzování shora uvedených
právních otázek, jež mají dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[13] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhuje zamítnutí kasační stížnosti pro
nedůvodnost. Připomíná, že matka stěžovatele v roce 2012 odjela za prací do České republiky
a žila zde nelegálně. O mezinárodní ochranu žádá v České republice, protože tu chce žít se svým
druhem, na Ukrajině nemá kde žít a bojí se svého bývalého manžela, který jí vyhrožuje. Žádné
potíže, které by se dotýkaly přímo stěžovatele, však ve správním řízení netvrdila. Nakonec
žalovaný dodal, že setrvává na svém závěru, že v projednávané věci nejsou splněny podmínky pro
udělení humanitárního azylu.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[14] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas a stěžovatel je zastoupen advokátkou (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[15] Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud v souladu s §104a s. ř. s. zabývá
nejprve otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele. Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Pro vlastní
vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního soud odkazuje
na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, v němž vyložil neurčitý právní pojem
„přesah vlastních zájmů stěžovatele“.
[16] O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat
v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud
nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost
se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost
bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[17] Přijatelnost kasační stížnosti je podle tvrzení stěžovatele dána zásadními pochybeními
krajského soudu a žalovaného při zjišťování skutkového stavu, hodnocení důkazů a posuzování
podmínek pro udělení humanitárního azylu (§14 zákona o azylu) a doplňkové ochrany (§14b
zákona azylu), jež mají dopad do jeho hmotněprávního postavení.
[18] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[19] Rozhodnutí krajského soudu i rozhodnutí žalovaného jsou náležitě odůvodněna a jsou
opřena o dostatečná skutková zjištění. Krajský soud se v odůvodnění svého rozsudku náležitě
zabýval všemi azylově relevantními důvody, a to včetně možnosti udělení azylu z humanitárních
důvodů a doplňkové ochrany podle §14b zákona azylu. Z napadeného rozsudku je patrné,
z jakých skutkových okolností vyšel, které právní předpisy aplikoval a jaké právní závěry vyvodil.
Nelze mu ani vytknout nesprávné hodnocení provedených důkazů. Stěžovatel ostatně
ani neuvedl, v čem konkrétně měla pochybení krajského soudu spočívat, a omezil se jen
na obecná tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že tato tvrzení doslova opakuje
i ve věci jeho bratra (vedené pod sp. zn. 9 Azs 379/2017), aniž by je individualizoval.
[20] Dle §104a odst. 3 s. ř. s. nemusí být usnesení o nepřijatelnosti odůvodněno. Přesto soud
dále stručně uvádí, proč věc stěžovatele nepřesahuje jeho zájmy natolik, aby se jí soud věcně
zabýval.
[21] Zpochybňuje-li stěžovatel postup žalovaného, resp. krajského soudu, že se nedostatečně
zabývali otázkou neudělení azylu z humanitárního důvodu, nelze s ním souhlasit. Předně je třeba
stěžovateli (resp. jeho zástupkyni) vytknout, že se v tomto ohledu omezil jen na všeobecná
tvrzení, aniž by specifikoval, v čem konkrétně vidí pochybení žalovaného nebo krajského soudu.
[22] Ze setrvalé judikatury Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek ze dne 26. 1. 2015,
č. j. 8 As 109/2014 - 70) vyplývá, že řízení o kasační stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční.
Obsah a kvalita kasační stížnosti do značné míry předurčuje nejen rozsah přezkumné činnosti,
ale i obsah rozhodnutí soudu. Je proto odpovědností stěžovatele, aby v kasační stížnosti
specifikoval skutkové a právní důvody, pro které napadá rozhodnutí krajského soudu.
Jak je naznačeno v odstavci [19] výše, nízká kvalita kasační stížnosti předurčila, že na všeobecné
námitky soud nemůže ve svém důsledku vyčerpávajícím způsobem reagovat.
[23] Není pravdou, že by žalovaný v napadeném rozhodnutí nesprávně posoudil právní otázku
týkající se splnění podmínek pro udělení humanitárního azylu. V odůvodnění napadeného
rozhodnutí žalovaný uvedl, že v průběhu správního řízení nevyplynul žádný „důvod zvláštního
zřetele hodný“, který by odůvodňoval udělení azylu z humanitárních důvodů. Na straně 7 svého
rozhodnutí se v této souvislosti v dostatečné míře zabýval rodinnou, sociální a ekonomickou
situací stěžovatele. Přihlédl i k jeho věku a zdravotními stavu.
[24] Z rozhodnutí žalovaného i z přiloženého správního spisu vyplývá, že stěžovatel je zdravý.
Ačkoli špatný zdravotní stav žadatele o azyl není jediným důvodem pro udělení humanitárního
azylu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55),
žalovaný neshledal jiný „důvod zvláštního zřetele hodný“, který by jeho udělení odůvodňoval.
Krajský soud se tímto s postupem ztotožnil.
[25] Z konstantní judikatury vyplývá, že je na uvážení správního orgánu, zda humanitární azyl
udělí, či nikoli; míra volnosti uvážení správního orgánu je limitována zákazem libovůle. Samotné
správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek
stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového
úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud
oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry (srov. např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48). Žádné takové deficity
Nejvyšší správní soud nenalezl.
[26] Stejně tak nelze přisvědčit ani námitce, že se krajský soud v odůvodnění svého rozsudku
dostatečně nezabýval všemi relevantními důvody, které svědčí pro udělení doplňkové ochrany
podle §14b zákona o azylu. Uvedl totiž, že v České republice nebyla udělena doplňková ochrana
žádnému z rodinných příslušníků stěžovatele, a proto ani jemu nemůže být udělena doplňková
ochrana podle uvedeného ustanovení.
[27] Pro úplnost soud dodává, že podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu ani
snaha o legalizaci pobytu není azylově relevantním důvodem (viz rozsudek ze dne 21. 8. 2003,
č. j. 2 Azs 5/2003 - 46, či usnesení ze dne 12. 7. 2016, č. j. 2 Azs 115/2016 - 26). K tomu slouží
pobytové tituly podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).
[28] Touha po společném životě s jeho nejbližšími rodinnými příslušníky na území České
republiky je lidsky pochopitelná. Stejně tak soud nepopírá nelehkou sociální a ekonomickou
situaci stěžovatele, resp. jeho rodinných příslušníků. Nejedná se ovšem o skutečnosti, které
by odůvodňovaly udělení mezinárodní ochrany. Stěžovateli proto nezbývá, než usilovat
o legalizaci svého pobytu odpovídajícími prostředky podle zákona o pobytu cizinců.
IV. Závěr a náklady řízení
[29] Za těchto okolností soud neshledal žádného důvodu pro přijetí kasační stížnosti
k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji ve smyslu §104a s. ř. s. shledal nepřijatelnou a odmítl ji.
[30] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení
zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
[31] Stěžovateli byla v řízení před krajským soudem jako zástupkyně ustanovena Mgr. Gabriela
Kopuletá, advokátka se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1, která ho zastupovala i v řízení
o kasační stížnosti. Soud ustanovené zástupkyni odměnu za zastupování a náhradu hotových
výdajů v řízení o kasační stížnosti nepřiznal.
[32] Při rozhodování o nepřiznání odměny vzal soud v úvahu především tyto okolnosti:
zástupkyně podala nejprve blankentní kasační stížnost, kterou doplnila na základě usnesení soudu
ze dne 27. 11. 2017, č. j. 9 Azs 378/2017 - 13. V doplnění kasační stížnosti však neuvádí žádné
konkrétní okolnosti týkající se stěžovatele a omezuje se na obecné, „typizované“ námitky
(např. „nepřezkoumatelnost stěžovatel spatřuje v chybně provedeném dokazování“, „stěžovatel
patří do azylově relevantní skupiny osob“ či „soud prvního stupně nereagoval odpovídajícím
způsobem na žalobní bod namítající humanitární aspekty“). Zástupkyně tato tvrzení nijak
nerozvádí (např. mlčí o tom, jaké konkrétní chyby měly nastat v dokazování nebo proč
má stěžovatel náležet do „azylově relevantní skupiny osob“). Kromě toho je soudu z úřední
činnosti známo, že zástupkyně bez dalšího použila zcela totožné „typizované“ námitky i ve věci
bratra stěžovatele (vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 9 Azs 379/2017).
[33] Nad rámec uvedeného soud poukazuje na to, že v blankentní kasační stížnosti se jménem
stěžovatele domáhá, aby jí soud ustanovil jeho zástupkyní i pro řízení o kasační stížnosti, ačkoli
k jejímu ustanovení došlo již na základě usnesení krajského soudu ze dne 8. 8. 2016,
č. j. 43 Az 34/2016 - 20. Jako advokátka, která se dle svých slov specializuje na cizineckou
problematiku, by si měla být vědoma toho, že z §35 odst. 9, věty poslední, s. ř. s. vyplývá, že její
ustanovení trvá i v řízení o kasační stížnosti.
[34] Posláním každého advokáta je pečlivě střežit a prosazovat oprávněné zájmy účastníka,
jehož v řízení zastupuje, a dbát na to, aby nedocházelo ke zbytečným průtahům řízení. Této
povinnosti ustanovená zástupkyně nedostála, což promítl Nejvyšší správní soud i do III. výroku
tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. března 2018
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu