ECLI:CZ:NSS:2018:9.AZS.379.2017:35
sp. zn. 9 Azs 379/2017 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: E. S., zast.
Mgr. Gabrielou Kopuletou, advokátkou se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 6. 6. 2016, č. j. OAM-37/ZA-ZA11-P16-2016, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 10. 2017,
č. j. 43 Az 33/2016 - 57,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni Mgr. Gabriele Kopuleté, advokátce se sídlem
Havlíčkova 1043/11, Praha 1, se odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů
nepřiznává.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále také „stěžovatel“) domáhá zrušení shora
označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým byla
jako nedůvodná podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému
rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný rozhodl o jeho žádosti o udělení
mezinárodní ochrany tak, že se mu mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon
o azylu“), neuděluje.
I. Vymezení věci
[2] Z obsahu správního spisu plyne, že zákonná zástupkyně (matka) stěžovatele podala jeho
jménem dne 18. 1. 2016 žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. V doplnění
žádosti a následném pohovoru k žádosti uvedla, že její syn se narodil dne x ve městě I. Je
ukrajinské státní příslušnosti, ukrajinské národnosti a vyznává pravoslaví. Dne 10. 1. 2016
přicestoval do České republiky přes Polsko mikrobusem. Na území České republiky vstoupil na
základě pozvání a českého víza. Ke zdravotnímu stavu stěžovatele jeho zákonná zástupkyně
uvedla, že má problémy s nohou (kyčelním kloubem), léčí se už 2 roky a potřebuje rehabilitaci.
Nechce, aby její syn žil na Ukrajině. Potřebuje totiž léčbu, která je na Ukrajině finančně nákladná.
Nakonec zákonná zástupkyně stěžovatele uvedla, že se obává obtěžování stěžovatele jeho otcem,
který je v opilosti agresivní.
[3] Žalovaný se v napadeném rozhodnutí po shrnutí skutkového stavu věci zabýval důvody
pro udělení mezinárodní ochrany ve smyslu §12 až §14b zákona o azylu. Při svém rozhodování
vycházel z výpovědi zákonné zástupkyně stěžovatele, informací, které shromáždil v průběhu
správního řízení o situaci na Ukrajině (zejména ve vztahu k situaci politické, bezpečnostní a stavu
dodržování lidských práv). Vzal v potaz i vyjádření zdravotnického zařízení ke zdravotnímu stavu
stěžovatele. Po zhodnocení těchto skutečností dospěl k závěru, že není dán žádný z důvodů pro
udělení některé z forem mezinárodní ochrany.
[4] Krajský soud konstatoval, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu
se zákonem. Ze správního spisu nevyplývají žádné relevantní skutečnosti, ze kterých by bylo
možné učinit závěr o tom, že stěžovatel by byl v zemi původu pronásledován ve smyslu
§12 písm. a) zákona o azylu nebo že by mohl mít důvodnou obavu z pronásledování pro některý
z důvodů uvedených v §12 písm. b) zákona o azylu, jejichž výčet je taxativní a nelze je rozšiřovat
o důvody další.
[5] Ani nedostatek finančních prostředků na jeho lékařskou péči, snaha zajistit si v České
republice potřebnou zdravotní péči nebo obavy stěžovatele z obtěžování jeho otcem, které však
matka stěžovatele nikdy neřešila za pomoci ukrajinských státních orgánů, nelze podřadit pod
důvody pro udělení mezinárodní ochrany ve smyslu §12 zákona o azylu.
[6] Krajský soud aproboval také odepření azylu dle §13 a §14 zákona o azylu, což označil
za odpovídající zjištěnému skutkovému stavu. Žalovaný správně uvedl, že pro udělení azylu dle
§13 zákona o azylu (tzv. azyl za účelem sloučení rodiny), který sice zohledňuje rodinné vazby,
ale uplatňuje se toliko vůči zákonem vymezenému okruhu rodinných příslušníků azylanta, nebyl
v posuzovaném případě shledán zákonný podklad, neboť stěžovatel není rodinný příslušník
osoby, jíž byl udělen azyl dle §12 nebo §14 zákona o azylu.
[7] Obdobně krajský soud shodně se žalovaným nezjistil žádné důvody zvláštního zřetele
pro udělení azylu z humanitárního důvodu. Jeho udělení je na volné úvaze správního orgánu
a rozhodnutí o něm podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí
a hledisek stanovených zákonem, je v souladu s pravidly logického usuzování a při zjišťování
podkladů takového úsudku byla dodržena pravidla spravedlivého procesu. Za splnění těchto
předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry.
Na udělení azylu z humanitárního důvodu není právní nárok. V projednávaném případě žalovaný
přezkoumatelným způsobem odůvodnil, z jakého důvodu zdravotní stav ani rodinná situace
stěžovatele nemůže být důvodem pro udělení humanitárního azylu.
[8] Stěžovatel má dle tvrzení své matky problémy s nohou, jedná se o nemoc kyčelního
kloubu, s níž se léčí už 2 roky a potřebuje rehabilitaci, na jejíž úhradu nemá dostatek finančních
prostředků. Z vyjádření zdravotnického zařízení pak vyplývá, že se jedná o vrozené onemocnění
kyčelního kloubu, které se projevuje tím, že stěžovatel lehce napadá na nohu. Krajský soud
se přiklonil k názoru žalovaného, že z ničeho nevyplývá, že by stěžovatel vyžadoval
specializovanou, ve vlasti nedostupnou zdravotní péči.
[9] Stěžovatel nesplnil ani předpoklady pro udělení tzv. doplňkové ochrany dle
§14a a §14b zákona o azylu. Mezi tyto důvody nelze podřadit ani obavy z agresivity otce
v opilosti, tím spíš, jestliže žije v jiném městě. Pokud se matka stěžovatele o syna obávala,
nic jí nebránilo obrátit se na příslušné ukrajinské státní orgány.
[10] Pokud jde o bezpečnostní situaci v zemi původu, podle krajského soudu žalovaný správně
uvedl, že v době rozhodování o jeho žádosti na Ukrajině neprobíhal takový ozbrojený konflikt,
jehož důsledky by bylo možno pokládat ve vztahu ke stěžovateli za vážnou újmu podle
§14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Konstatoval, že zhoršená bezpečnostní situace přetrvává
pouze v Doněcké a Luhanské oblasti, tedy na jihovýchodě Ukrajiny, ve zbytku země
je bezpečnostní situace klidná a stabilní. Vyhodnotil, že stěžovatel pochází ze západní části
Ukrajiny, z Ivanofrankivské oblasti, která je od těchto dvou oblastí velmi vzdálená a není
uvedenými lokálními střety bezprostředně zasažena.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[11] Proti rozsudku krajského soudu brojí stěžovatel kasační stížností, jejíž důvody podřazuje
pod §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[12] Dovozuje nesprávné posouzení právní otázky týkající se splnění podmínek pro udělení
azylu (§14 zákona o azylu) a doplňkové ochrany (§14b zákona azylu), a to jak krajským soudem,
tak i žalovaným. Stěžovatel patří do azylově relevantní skupiny osob, u nichž existují důvody
hodné zvláštního zřetele ve smyslu §14 zákona o azylu a též §14b zákona o azylu. Úlohou
žalovaného a krajského soudu bylo, aby zhodnotily, zda lze po stěžovateli rozumně požadovat,
aby území České republiky opustil.
[13] Namítá nedostatečné odůvodnění rozsudku krajského soudu. Ten nevzal v úvahu veškeré
skutečnosti, které vyšly v řízení najevo (zejména zprávy o zemi původu). Své závěry opřel
o subjektivní hodnotící soudy, které nemají oporu ve zjištěném stavu věci. Nepřezkoumatelnost
pak stěžovatel spatřuje v chybně provedeném dokazování a absenci logických vazeb mezi
některými provedenými důkazy a závěry, které z nich soud učinil.
[14] Přijatelnost kasační stížnosti je dána zásadními pochybeními krajského soudu
a žalovaného při zjišťování skutkového stavu, hodnocení důkazů a posuzování shora uvedených
právních otázek, jež mají dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[15] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhuje zamítnutí kasační stížnosti pro
nedůvodnost. Připomíná, že matka stěžovatele v roce 2012 odjela za prací do České republiky
a žila zde nelegálně. O mezinárodní ochranu žádá v České republice, protože tu chce žít se svým
druhem, na Ukrajině nemá kde žít a bojí se svého bývalého manžela, který jí vyhrožuje. Žádné
potíže, které by se dotýkaly přímo stěžovatele, však ve správním řízení netvrdila. Nakonec dodal,
že setrvává na svém závěru, že ve věci stěžovatele nejsou splněny podmínky pro udělení
humanitárního azylu.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[16] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas a stěžovatel je zastoupen advokátkou (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[17] Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud v souladu s §104a s. ř. s. zabývá
nejprve otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele. Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Pro vlastní
vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního soud odkazuje
na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, v němž vyložil neurčitý právní pojem
„přesah vlastních zájmů stěžovatele“.
[18] O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat
v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud
nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost
se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost
bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[19] Přijatelnost kasační stížnosti je podle tvrzení stěžovatele dána zásadními pochybeními
krajského soudu a žalovaného při zjišťování skutkového stavu, hodnocení důkazů a posuzování
podmínek pro udělení humanitárního azylu (§14 zákona o azylu) a doplňkové ochrany (§14b
zákona azylu), jež mají dopad do jeho hmotněprávního postavení.
[20] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[21] Rozhodnutí krajského soudu i rozhodnutí žalovaného jsou náležitě odůvodněna a jsou
opřena o dostatečná skutková zjištění. Krajský soud se v odůvodnění svého rozsudku náležitě
zabýval všemi azylově relevantními důvody, a to včetně možnosti udělení azylu z humanitárních
důvodů a doplňkové ochrany podle §14b zákona o azylu. Z napadeného rozsudku je patrné,
z jakých skutkových okolností vyšel, které právní předpisy aplikoval a jaké právní závěry vyvodil.
Nelze mu ani vytknout nesprávné hodnocení provedených důkazů. Stěžovatel ostatně
ani neuvedl, v čem konkrétně měla pochybení krajského soudu spočívat, a omezil se jen
na obecná tvrzení. Z úřední činnosti soudu je navíc známo, že tato tvrzení doslova opakuje
i ve věci jeho bratra (vedené pod sp. zn. 9 Azs 378/ 2017), aniž by je individualizoval.
[22] Dle §104a odst. 3 s. ř. s. nemusí být usnesení o nepřijatelnosti odůvodněno. Přesto soud
dále stručně uvádí, proč věc stěžovatele nepřesahuje jeho zájmy natolik, aby se jí věcně zabýval.
[23] Zpochybňuje-li stěžovatel postup žalovaného, resp. krajského soudu, že se nedostatečně
zabývaly otázkou neudělení azylu z humanitárního důvodu, nelze s ním souhlasit. Předně je třeba
stěžovateli (resp. jeho zástupkyni) vytknout, že se v tomto ohledu omezil jen na všeobecná
tvrzení, aniž by specifikoval, v čem konkrétně vidí pochybení žalovaného nebo krajského soudu.
[24] Není pravda, že by žalovaný v napadeném rozhodnutí nesprávně posoudil právní otázku
týkající se naplnění podmínek pro udělení humanitárního azylu. V odůvodnění napadeného
rozhodnutí žalovaný poukázal na nenárokový charakter humanitárního azylu (viz také např.
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 36/2005 - 48). Na straně
7 svého rozhodnutí se dále v dostatečné míře zabýval rodinnou, sociální a ekonomickou situací
stěžovatele. Přihlédl i k jeho věku a zdravotními stavu.
[25] Jak z rozhodnutí žalovaného, tak ze spisového materiálu (zejména z vyjádření
zdravotnického zařízení) vyplývá, že stěžovatel má problémy s nohou (nemoc kyčelního kloubu,
s níž se léčí už 2 roky) a potřebuje rehabilitaci, na jejíž úhradu nemá matka stěžovatele dostatek
peněz. Z vyjádření zdravotnického zařízení (č. l. 18 správního spisu) pak plyne, že se jedná
o vrozené onemocnění kyčelního kloubu, které se projevuje tím, že stěžovatel lehce napadá
na jednu nohu. Obdobně krajský soud tuto otázku vypořádal na str. 6 až 7 napadeného rozsudku.
[26] V rozsudku ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, Nejvyšší správní soud uvedl,
že mezi obvyklé důvody udělování humanitárního azylu „[l]ze zařadit například udělování
humanitárního azylu osobám zvláště těžce postiženým či zvláště těžce nemocným; nebo osobám přicházejícím
z oblastí postižených významnou humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory.“
[27] Z konstantní judikatury dále vyplývá, že je na uvážení správního orgánu, zda humanitární
azyl udělí, či nikoli; míra volnosti uvážení správního orgánu je limitována zákazem libovůle.
Samotné správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu v tom směru, zda nevybočilo z mezí
a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy
takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není
soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry (srov. např.
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48). Žádné takové
deficity v úvaze žalovaného Nejvyšší správní soud nenalezl.
[28] Za důvod hodný zvláštního zřetele, pokud jde o zdravotní stav žadatele, lze pro účely
udělení humanitárního azylu považovat zvlášť těžké postižení nebo onemocnění a tuto otázku
musí na prvním místě posoudit žalovaný v rámci svého správního uvážení. Z obsahu správního
spisu, soudního spisu ani z kasační stížnosti nevyplývá, že by stěžovatelův zdravotní stav
(onemocnění kyčelního kloubu, které se projevuje tím, že stěžovatel lehce napadá na nohu) byl
natolik závažný, že by odůvodňoval udělení azylu z humanitárních důvodů. Tím spíš, že matka
stěžovatele ve správním řízení uvedla, že stěžovatel potřebuje pouze rehabilitaci, jiná léčba není
plánována. Stejně tak z judikatury Nejvyššího správního soudu (např. z rozsudku ze dne
31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65), vyplývá, že důvodem pro udělení azylu nejsou ekonomické
problémy v zemi původu, mezi něž lze podřadit i potíže s financováním rehabilitace na Ukrajině.
[29] Ani hrozbu násilí ze strany otce stěžovatele nelze podřadit pod důvod svědčící pro
udělení doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu. Podstatné je, že matka stěžovatele
se v souvislosti s obtěžováním stěžovatele jeho otcem (který s ním nežije ve společné domácnosti
a ani nebydlí ve stejném městě) nikdy neobrátila na příslušné ukrajinské státní orgány
(viz Protokol o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany - č. l. 11 až 14
správního spisu). Takový postup nemůže ospravedlnit ani její tvrzení, že je přesvědčena,
že by se jí od příslušných státních orgánů nedostalo pomoci.
[30] Stejně tak nelze přisvědčit námitce, že se krajský soud v odůvodnění svého rozsudku
dostatečně nezabýval všemi relevantními důvody, které svědčí pro udělení doplňkové ochrany
podle §14b zákona azylu. Uvedl totiž, že v České republice nebyla udělena doplňková ochrana
žádnému z rodinných příslušníků stěžovatele, a proto ani jemu nemůže být udělena doplňková
ochrana podle uvedeného ustanovení.
[31] Pro úplnost soud dodává, že podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu ani
snaha o legalizaci pobytu není azylově relevantním důvodem (viz rozsudek ze dne 21. 8. 2003,
č. j. 2 Azs 5/2003 - 46, či usnesení ze dne 12. 7. 2016, č. j. 2 Azs 115/2016 – 26). K tomu slouží
pobytové tituly podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).
[32] Touha po společném životě s jeho nejbližšími rodinnými příslušníky na území České
republiky je lidsky pochopitelná. Stejně tak soud nepopírá jeho nelehkou sociální a ekonomickou
situaci, resp. jeho rodinných příslušníků. Nejedná se ovšem o skutečnosti, které by odůvodňovaly
udělení mezinárodní ochrany. Stěžovateli proto nezbývá, než usilovat o legalizaci svého pobytu
odpovídajícími prostředky podle zákona o pobytu cizinců.
IV. Závěr a náklady řízení
[33] Za těchto okolností soud neshledal žádného důvodu pro přijetí kasační stížnosti
k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji ve smyslu §104a s. ř. s. shledal nepřijatelnou a odmítl ji.
[34] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení
zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
[35] Stěžovateli byla v řízení před krajským soudem jako zástupkyně ustanovena Mgr. Gabriela
Kopuletá, advokátka se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1, která ho zastupovala i v řízení
o kasační stížnosti. Soud ustanovené zástupkyni odměnu za zastupování a náhradu hotových
výdajů v řízení o kasační stížnosti nepřiznal.
[36] Při rozhodování o nepřiznání odměny vzal soud v úvahu především tyto okolnosti:
zástupkyně podala nejprve blanketní kasační stížnost, kterou doplnila na základě usnesení soudu
ze dne 24. 11. 2017, č. j. 9 Azs 379/2017 - 12. V doplnění kasační stížnosti však neuvádí žádné
konkrétní okolnosti týkající se stěžovatele a omezuje se na obecné, „typizované“ námitky
(např. „nepřezkoumatelnost stěžovatel spatřuje v chybně provedeném dokazování“, „stěžovatel
patří do azylově relevantní skupiny osob“ či „soud prvního stupně nereagoval odpovídajícím
způsobem na žalobní bod namítající humanitární aspekty“). Zástupkyně tato tvrzení nijak
nerozvádí (např. mlčí o tom, jaké konkrétní chyby měly nastat v dokazování nebo proč
má stěžovatel náležet do „azylově relevantní skupiny osob“). Kromě toho je soudu z úřední
činnosti známo, že zástupkyně bez dalšího použila zcela totožné „typizované“ námitky i ve věci
bratra stěžovatele (vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 9 Azs 378/2017).
[37] Nad rámec uvedeného soud poukazuje na to, že v blankentní kasační stížnosti se jménem
stěžovatele domáhá, aby ji soud ustanovil jeho zástupkyní i pro řízení o kasační stížnosti, ačkoli
k jejímu ustanovení došlo již na základě usnesení krajského soudu ze dne 8. 8. 2016,
č. j. 43 Az 33/2016 - 20. Jako advokátka, která se dle svých slov specializuje na cizineckou
problematiku, by si měla být vědoma toho, že z §35 odst. 9, věty poslední, s. ř. s. vyplývá, že její
ustanovení trvá i v řízení o kasační stížnosti.
[38] Posláním každého advokáta je pečlivě střežit a prosazovat oprávněné zájmy účastníka,
jehož v řízení zastupuje, a dbát na to, aby nedocházelo ke zbytečným průtahům řízení. Této
povinnosti ustanovená zástupkyně nedostála, což promítl Nejvyšší správní soud i do výroku III.
tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. března 2018
JUDr. Radan Malík
předseda senátu