ECLI:CZ:NSS:2018:9.AZS.397.2017:66
sp. zn. 9 Azs 397/2017 - 66
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: V. S. L.,
zast. Mgr. Jiřím Douskou, advokátem se sídlem 8. března 21/13, Liberec, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
12. 6. 2017, č. j. OAM-1020/ZA-ZA11-HA10-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. 10. 2017,
č. j. 73 Az 1/2017 - 39,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále jen „krajský
soud“), kterým byla jako nedůvodná podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora
označenému rozhodnutí žalovaného (dále jen „rozhodnutí žalovaného“). Tímto rozhodnutím
žalovaný rozhodl o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany tak, že se mu mezinárodní
ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném
pro projednávanou věc (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje.
I. Vymezení věci
[2] Z předloženého správního spisu lze zjistit, že dne 30. 11. 2016 podal stěžovatel žádost
o udělení mezinárodní ochrany, kterou doplnil písemným prohlášením ze dne 5. 12. 2016. Uvedl,
že je vietnamské státní příslušnosti, bez náboženského i politického přesvědčení. Je zdráv, v ČR
žije od roku 2009 (ve Vietnamu byl od té doby pouze jednou v r. 2016), má zde manželkou
vietnamské státní příslušnosti, která má v ČR povolen dlouhodobý pobyt (do srpna 2018).
Do Vietnamu se vrátit nechtějí z důvodu podnikání manželky a studia žalobce v ČR. Na návštěvu
vlasti se vydali v r. 2016 po uzavření sňatku, aby se vzájemně představili svým rodinám. Rodiče
a sourozenci bydlí ve Vietnamu, kde mají dům.
[3] O mezinárodní ochranu žádá proto, že má v ČR manželku a chce zde dokončit své
studium. Návratem do Vietnamu by ztratil hodně času a finančních prostředků, které by vynaložil
na studium. V ČR měl povolen dlouhodobý pobyt, který si každoročně prodlužoval. Naposledy
mu však povolení k pobytu nebylo prodlouženo. V žalobě v obecné rovině namítal zejména
nedostatečně zjištěný skutkový stav, nedostatečné odůvodnění rozhodnutí žalovaného, porušení
§12 písm. a) a b) zákona o azylu a porušení čl. 3 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod
(dále jen „Úmluva“). V doplnění žaloby zaslaném soudu dne 9. 8. 2017 uplatnil porušení
čl. 8 Úmluvy a nesprávné fungování systému Visapoint v zemi původu.
[4] Krajský soud k obecně vzneseným námitkám konstatoval, že ze správního spisu
i odůvodnění napadeného rozhodnutí plyne, že správní orgán dostatečným způsobem zkoumal
skutkový stav. Podstatné skutečnosti byly koneckonců zjištěny z výslechu samotného stěžovatele
a jím předložených dokumentů (potvrzení o studiu, studijní plán, oddací list). Situace
ve Vietnamu byla zjišťována zprávami mezinárodních institucí i Ministerstva zahraničních věcí.
[5] Stěžovatel žádné azylově relevantní důvody netvrdil, výslovně uvedl, že má problém
s legalizováním svého pobytu na území ČR, které nechce opustit, neboť zde hodlá pokračovat
ve studiu a žít společně se svou manželkou. V řízení nevyšlo najevo jakékoli hrozící nebezpečí
nebo existence obav ve smyslu příslušných ustanovení zákona o azylu. Krajský soud neshledal
ani důvody zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu, neboť žádné mimořádné
okolnosti, které by byly důvodem pro možné udělení této formy mezinárodní ochrany, uvedeny
nebyly. Snaha o společné soužití s partnerem, případně s nezletilým dítětem, jsou zcela jistě
důvody pochopitelné, avšak nikoliv natolik závažné a naléhavé, aby bez přistoupení
dalších okolností mohly být vnímány jako výjimečné, tedy zvláštního zřetele hodné ve smyslu
§14 zákona o azylu upravujícího udělení humanitárního azylu (srov. např. rozsudek NSS ze dne
16. 2. 2005, č. j. 4 Azs 333/2004 - 69, rozsudek NSS ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 47/2004 - 60,
či rozsudek NSS ze dne 21. 1. 2004, č. j. 4 Azs 47/2003 - 52).
[6] Porušení čl. 8 Úmluvy, bylo uplatněno v rozporu s §71 odst. 2 s. ř. s. po uplynutí lhůty
k podání žaloby. Právo stěžovatele a jeho manželky na rodinný život navíc není popřeno, neboť
jej mohou realizovat ve Vietnamu, jehož jsou oba státními příslušníky. Rovněž námitka nedobré
funkčnosti systému Visapoint ve Vietnamu byla uplatněna opožděně (§71 odst. 2 s. ř. s.).
I na tomto místě však lze zopakovat, že mezinárodní ochrana je specifickým způsobem legalizace
pobytu, k níž lze přistoupit výhradně v mezích důvodů stanovených zákonem o azylu.
Problematičnost fungování systému Visapoint ve Vietnamu sama o sobě nezakládá důvod
k udělení azylu či doplňkové ochrany.
[7] S tvrzením, že se na svém Facebooku vyjadřoval k politické situaci ve Vietnamu,
pročež by mu mohl hrozit postih ze strany vietnamských státních orgánů, přišel stěžovatel nově
teprve při jednání soudu, neuplatnil je ani v žalobě, ani v řízení před žalovaným správním
orgánem. Takovýto postup je v rozporu s §71 odst. 2 a 75 odst. 1 ve spojení s §71 odst. 1 písm.
d) s. ř. s. K tvrzení o svých vyjádřeních na facebookovém profilu navíc nenavrhl žádný důkaz
a soud je považuje za účelové.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[8] Proti rozsudku krajského soudu brojí stěžovatel kasační stížností z důvodů dle §103
odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
[9] Je přesvědčen, že situace, ve které se s manželkou ocitli, je natolik zásadní a intenzivní,
že je třeba provést výklad právního řádu s ohledem na možnost udělení humanitárního azylu
ve vztahu k ohrožení rodinného příslušníka a porušení čl. 8 Úmluvy. Tato otázka není
judikaturou podrobně upravena, a proto má za to, že kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje jeho vlastní zájmy.
[10] Napadený rozsudek považuje za nepřezkoumatelný, neboť jeho závěry jsou postaveny
na nesprávném právním posouzení celé věci, a to z důvodu nedostatečného se vypořádání
s žalobními tvrzeními. Důkazy, na základě kterých bylo rozhodováno, byly v rozhodné době
neúplné a stěžovatel tak dovozuje porušení povinnosti uložené žalovanému §3 zákona
č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění účinném pro pojednávanou věc (dále jen „správní
řád“).
[11] Napadeným rozsudkem je mu upřeno právo na soukromý a rodinný život. V zemi
původu by se ocitl bez finančních prostředků a bez rodinného zázemí. V ČR má naopak stabilní
rodinné zázemí, díky kterému má zajištěné bydlení a finanční příjem. Dne 17. června 2015 získal
na Fakultě strojní Technické univerzity v Liberci vysokoškolský titul „inženýr“ v oboru
Konstrukce strojů a zařízení. Své další studium by i proto rád dokončil v ČR. V zemi původu
nejsou pro studium tak dobré podmínky, a proto by jej nemusel bez své viny dokončit.
[12] Domnívá se, že za těchto okolností mu měl být udělen humanitární azyl. Nesouhlasí se
závěrem, že neuvedl žádné mimořádné okolnosti. Namítal jak porušení čl. 8 Úmluvy,
tak nedobrou funkčnost systému Visapoint a uvedl, že se na svém facebookovém pr ofilu
vyjadřoval k politické situaci ve Vietnamu. Tyto námitky nebyly opožděné, neboť byly
upřesněním včas uplatněných žalobních bodů, kterými se měl krajský soud v odůvodnění
rozsudku zabývat.
[13] Tímto nepřípustným formalismem došlo ze strany krajského soudu k poručení
čl. 4 Listiny základních práv a svobod a následně i k nepřípustnému zásahu do práva na soudní
ochranu proti rozhodnutí orgánu veřejné správy (čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Minimálně porušením čl. 8 Úmluvy se soud měl zabývat z hlediska zásady iura novit curia,
bez ohledu na to, zda stěžovatel takovou námitku uplatnil.
[14] Konstatování soudu, že situace ve Vietnamu byla zjišťována zprávami mezinárodních
institucí a stanoviskem Ministerstva zahraničních věcí, je nepřezkoumatelné. Není patrno
na základě jakých zpráv a jakých konkrétních důkazů k takovému závěru soud dospěl. Krajský
soud se vůbec nezabýval obavou stěžovatele z pronásledování jeho osoby z důvodu politického
přesvědčení, případně jeho nuceného návratu do země původu.
[15] Nad rámec shora uvedeného žádá soud, aby při posouzení kasační stížnosti vzal v úvahu
skutečnost, že stěžovatel a jeho manželka očekávají v lednu 2018 narození dítěte, čímž vyvstane
o to větší potřeba, aby nebyl odloučen od své rodiny a navíc mohl řádně dokončit započaté
studium. Navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
[16] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkazuje na obsah správního spisu, na vydané
správní rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany a kasační stížností napadený rozsudek. Kasační
námitky se v podstatě shodují s žalobními námitkami, a proto odkazuje na vyjádření k žalobě.
[17] Námitky týkající se naplnění důvodů pro udělení humanitárního azylu byly uvedeny
poprvé až v kasační stížnosti. Krajský soud se věcně vypořádal i s námitkami uplatněnými
až při ústním jednání. Kasační stížnost považuje za nepřijatelnou, neboť ustálená judikatura
dostatečně jasně vymezuje, že za humanitární důvody nelze považovat realizaci rodinného života
cizinců na území České republiky, tedy legalizovat cestou humanitárního azylu pobyt na území
ČR.
[18] V replice stěžovatel polemizuje se závěrem žalovaného o nepřijatelnosti kasační stížnosti
a sděluje, že se mu dne 1. 2. 2018 v České Lípě narodilo dítě a žádá soud o důsledné posouzení
jeho situace z hlediska možnosti udělení humanitárního azylu.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[19] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[20] Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud v souladu s §104a s. ř. s. zabývá
otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele.
Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Pro vlastní vymezení institutu
nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního soud odkazuje na své usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vyložil neurčitý
právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“.
[21] Soud nespatřuje v namítaných skutečnostech přesah vlastních zájmů stěžovatele,
a to v mezích vytyčených výše uvedeným usnesením prvního senátu. Dle §104a odst. 3 s. ř. s.
nemusí být usnesení o nepřijatelnosti odůvodněno. Přesto Nejvyšší správní soud dále stručně
uvede, proč věc stěžovatele nepřesahuje jeho zájmy natolik, aby se jí zdejší soud podrobně věcně
zabýval.
[22] Nejprve se soud zabýval otázkou nesprávně zjištěného skutkového stavu a s tím
související nepřezkoumatelností žalobou napadeného rozhodnutí. Pokud by totiž krajský soud
přezkoumal rozhodnutí správního orgánu, které nebylo přezkoumání vůbec způsobilé, zatížil
by vadou nepřezkoumatelnosti i své rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 6. 2007,
č. j. 5 Afs 115/2006 - 91).
[23] Vlastní přezkum rozhodnutí krajského soudu (správního orgánu) je totiž možný pouze
za předpokladu, že splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy, že se jedná o rozhodnutí
srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč krajský
soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost
rozhodnutí je natolik závažnou vadou, že k ní soud přihlíží i bez námitky, z úřední povinnosti
(§109 odst. 4 s. ř. s.).
[24] Veškerá výše uvedená kritéria obě napadená rozhodnutí splňují. Jedná se o srozumitelná
rozhodnutí opřená o vyčerpávající odůvodnění, ze kterých je zcela zřejmé, proč krajský soud
i žalovaný rozhodli tak, jak je uvedeno ve výroku obou rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost
napadeného rozsudku nezpůsobuje ani obecný odkaz soudu na soulad rozhodnutí žalovaného
s mezinárodními zprávami o zemi původu. Stěžovatel žádné konkrétní azylově relevantní důvody
ve vztahu k zemi původu nenamítal a bezpečnostní situace v zemi původu nebyla
ani předmětem sporu před krajským soudem. Z obsahu žaloby NSS ověřil, že námitky porušení
čl. 8 Úmluvy a nefunkčnosti systému Visapoint ve Vietnamu stěžovatel uplatnil až v doplnění
žaloby ze dne 9. 8. 2017. V závěrečném návrhu u jednání soudu dne 23. 10. 2017 pak uvedl,
že „[s]tav lidských práv ve Vietnamu není dobrý, o politice jsem se vyjadřoval na svém facebooku. V případě
návratu do Vietnamu mám obavu z pronásledování.“
[25] Námitky týkající se porušení čl. 8 Úmluvy a nefunkčnosti systému Visapoint byly
uplatněny po zákonem stanovené lhůtě (§71 odst. 2 s. ř. s.), ačkoliv v jejich včasném uplatnění
stěžovatelovi nic nebránilo. Krajský soud se jimi nebyl oprávněn věcně zabývat. S ohledem
na skutečnost, že žádné z opožděných námitek nepřisvědčil, nemá toto pochybení vliv
na zákonnost napadeného rozsudku. Pokud jde o obecné, ničím nepodložené tvrzení v rámci
závěrečného návrhu, považuje je soud z procesního hlediska za rozvedení včas uplatněného
žalobního bodu o porušení §12 zákona o azylu. Ztotožňuje se se závěrem krajského soudu,
dle kterého jde o ryze účelové tvrzení. Pokud by skutečně tuto obavu stěžovatel pociťoval, pak
by ji nepochybně zcela konkrétnějším a věrohodnějším způsobem uplatnil již v řízení před
správními orgány.
[26] Námitky napadající neudělení humanitárního azylu nebyly uplatněny v řízení
před krajským soudem, a jsou proto ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustné. Žadatel o azyl
musí uvést skutečnosti a důvody, pro které o azyl žádá, již ve správním řízení. Pokud nežádá
o udělení humanitárního azylu v řízení před správním orgánem, resp. neuvede důvody hodné
zvláštního zřetele, které by mohl vzít správní orgán v úvahu při rozhodování o udělení
humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu, nemůže k jejich případnému uplatnění
až v žalobě či v kasační stížnosti soud přihlížet.
[27] Důvodem, pro který stěžovatel požádal o mezinárodní ochranu, je jednoznačně snaha
o legalizaci pobytu na území České republiky. O mezinárodní ochranu totiž požádal, až v době,
kdy mu reálně hrozilo vycestování. Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 26. 9. 2006,
č. j. 4 Azs 442/2005 - 43, vyslovil, že „[i]nstitut azylu slouží lidem, kteří jsou v zemi původu
pronásledováni ze zákonem stanovených důvodů (§12 zákona o azylu) a obecně není prostředkem pro řešení
jakýchkoli problémů (ekonomických, osobních, rodinných) v zemi původu. Udělení azylu lze aplikovat pouze
v omezeném počtu případů ve smyslu zákonem stanovených podmínek. Legalizace pobytu se záměrem vyhnout se
případným nepříznivým důsledkům nezákonného pobytu na území ČR není v žádném případě důvodem
pro mezinárodní ochranu formou azylu.“ K obdobným závěrům dospěl také v rozhodnutích ze dne
19. 10. 2006, č. j. 7 Azs 234/2005 – 48; ze dne 12. 10. 2006, č. j. 6 Azs 297/2005 – 53; nebo
ze dne 16. 2. 2005, č. j. 4 Azs 333/2004 – 69.
[28] Závěrem Nejvyšší správní soud uvádí, že řízení o udělení azylu v žádném případě
nenahrazuje pobytové řízení cizinců a udělením azylu nelze obcházet jiné právní předpisy.
Stěžovatel pobýval na území ČR téměř 7 let. O udělení mezinárodní ochrany však požádal
až poté, kdy mu nebyl prodloužen pobyt, aniž by mu k takové žádosti svědčil azylově relevantní
důvod. Jeho žádost považuje soud za ryze účelovou. Na výše uvedeném závěru nemůže nic
změnit ani skutečnost, že se stěžovateli po podání kasační stížnosti narodilo na území ČR dítě.
IV. Závěr a náklady řízení
[29] Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádného důvodu pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji ve smyslu §104a s. ř. s. shledal nepřijatelnou
a odmítl ji.
[30] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení
zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. března 2018
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu