ECLI:CZ:NSS:2018:APRN.1.2018:24
sp. zn. Aprn 1/2018 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: T. Ř., zastoupen JUDr.
Emilem Flegelem, advokátem se sídlem K Chaloupkám 3170/2, Praha 10, proti žalovanému:
Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 8. 2017,
č. j. 60 A 3/2017 - 44, vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 As 278/2017, o
návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Návrhem ze dne 21. 2. 2018, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu téhož dne,
se žalobce (navrhovatel) domáhá určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších
zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Konkrétně
se navrhovatel domáhá rozhodnutí o jeho žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 As 278/2017. Stěžovatel tvrdí, že od podání
žádosti o přiznání odkladného účinku uplynuly téměř 4 měsíce, soud však [v rozporu s §73
odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.), který pro rozhodnutí o takové
žádosti stanoví třicetidenní lhůtu] doposud o žádosti nerozhodl.
[2] Nejvyšší správní soud z předloženého spisu zn. 6 As 278/2017 ověřil, že soudu byla dne
24. 8. 2017 Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci předložena navrhovatelova
kasační stížnost ze dne 16. 8. 2017, která míří proti v záhlaví popsanému rozsudku krajského
soudu. Součástí této stížnosti není žádost o přiznání odkladného účinku. V soudním spisu
je kromě kasační stížnosti založena plná moc pro navrhovatelova zástupce, rozhodnutí
o registraci zástupce k dani z přidané hodnoty, kopie napadeného rozsudku krajského soudu,
informace o řízení zaslaná účastníkům řízení dne 30. 8. 2017, vyjádření žalovaného ze dne
1. 9. 2017 a záznam o složení soudního poplatku na účet soudu. Jiné písemnosti spis neobsahuje.
[3] Soudkyně zpravodajka, Mgr. J. B., se k nyní posuzovanému návrhu vyjádřila dne 26. 2.
2018. Uvedla, že návrh není důvodný, neboť ve věci žádost o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti podána nebyla; soud proto nemohl o přiznání odkladného účinku rozhodovat.
Nad rámec doplnila, že ani z dokumentů evidovaných v informačním systému NSS ve věci
vedené pod sp. zn. 7 As 179/2016, týkající se téhož navrhovatele, ani ve věci
sp. zn. 1 As 315/2016, týkající se žalobce shodného jména, ale jiného data narození (obou již
rozhodnutých), nevyplývá, že by žádost, která je v návrhu na určení lhůty k provedení úkonu
uváděna, byla omylem do těchto spisů zařazena.
[4] Podle §174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích má-li účastník nebo ten, kdo je stranou
řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu
pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení.
Nejvyšší správní soud rozhodující podle §174a cit. zákona může určit jen lhůtu pro provedení
takového procesního úkonu, který odpovídá procesní situaci v konkrétním řízení, a v něm
postupně prováděným procesním úkonům směřujícím k rozhodnutí ve věci (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004, č. j. Aprk 8/2004 - 44). Není-li zde návrh,
o kterém by měl soud rozhodnout, není logicky možné, aby soud byl v průtazích s rozhodnutím
o neexistujícím návrhu, tím spíše aby mu byla určena lhůta k rozhodnutí o návrhu, který nebyl
podán. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je vždy vázáno na návrh (srov. §107
odst. 1 s. ř. s.); soudu tedy nelze určit, aby o přiznání odkladného účinku rozhodoval, aniž by byl
podán návrh na jeho přiznání.
[5] Nejvyšší správní soud proto shrnuje, že návrh na určení lhůty k provedení procesního
úkonu neshledal důvodným, neboť zde neexistuje procesní úkon, s jehož provedením by byl
soud v průtazích, proto návrh dle §174a odst. 7 in fine zákona o soudech a soudcích zamítl.
[6] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, byl-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. března 2018
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu