ECLI:CZ:NSS:2018:ARS.3.2018:29
sp. zn. Ars 3/2018 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského
referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu Tomáše
Langáška (soudce zpravodaj), a soudců a soudkyň Michaely Bejčkové, Pavla Molka, Petra Mikeše,
Miloslava Výborného, Tomáše Foltase a Daniely Zemanové v právní věci navrhovatelů: a) M.
B., zastoupený Mgr. Karlem Volfem, advokátem, se sídlem Jindřicha Plachty 28, Praha 5, b) M.
G., a c) L. V., proti odpůrcům: 1) statutární město Jablonec nad Nisou, se sídlem Mírové
náměstí 3100/19, Jablonec nad Nisou, a 2) Přípravný výbor pro konání místního referenda,
jednající zmocněncem Ing. J. M., týkající se návrhů na vyslovení neplatnosti rozhodnutí přijatého
v místním referendu konaném ve dnech 12. a 13. ledna 2018 ve statutárním městě Jablonec nad
Nisou, v řízení o kasační stížnosti navrhovatele a) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad
Labem – pobočky v Liberci ze dne 9. února 2018 č. j. 64 A 2/2018 – 47
takto:
I. Kasační stížnost navrhovatele a) se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Navrhovateli a) se v rací přeplatek na soudním poplatku ve výši 5 000 Kč. Tato
částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jeho zástupce
Mgr. Karla Volfa, advokáta, se sídlem Jindřicha Plachty 28, Praha 5, do 30 dnů od právní
moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Zastupitelstvo statutárního města Jablonec nad Nisou vyhlásilo dne 19. října 2017
na základě návrhu přípravného výboru v souladu s §13 zákona č. 22/2004 Sb., o místním
referendu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o místním
referendu“), na území statutárního města Jablonec nad Nisou místní referendum o otázce:
„Souhlasíte s tím, aby město Jablonec nad Nisou, z důvodu ochrany veřejného pořádku a zvýšení bezpečnosti
ve městě, učinilo veškeré možné kroky ve své samostatné působnosti k bezodkladnému zamezení provozu výherních
hracích přístrojů, interaktivních videoloterních terminálů, centrálních a lokálních loterních systémů a dalších loterií
uvedených v §2 písm. e), g), j), l), m) bod 2 a n) a §50 odst. 3 zákona 202/1990 Sb. o loteriích a jiných
podobných hrách, a totalizátorových her a technických her uvedených v §3 odst. 2 písm. c) a e) zákona
č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách?“
[2] Jako termín konání místního referenda zastupitelstvo zvolilo první kolo volby prezidenta
republiky, tedy pátek 12. ledna 2018 od 14:00 do 22:00 hodin a sobotu 13. ledna 2018
od 8:00 do 14:00 hodin. Místní referendum v těchto dnech skutečně proběhlo, zúčastnilo
se ho celkem 39,37 % oprávněných osob (bylo tedy platné), z nichž nadpoloviční většina (87,95
%) hlasovala pro odpověď ANO.
[3] Navrhovatelé se následně každý samostatným návrhem domáhali vyslovení neplatnosti
rozhodnutí přijatého v místním referendu podle §91a odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s §58 zákona
o místním referendu. Všichni navrhovatelé namítali, že se místní referendum fakticky konalo
o změně či zrušení již existující vyhlášky o regulaci hazardu a položená otázka byla nepřípustně
sugestivní. Jelikož byly všechny tři návrhy obsahově totožné, Krajský soud v Ústí
nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“) usnesením ze dne 24. ledna 2018
č. j. 64 A 2/2018 - 12 řízení o nich spojil a následně je usnesením označeným v záhlaví zamítl.
Konstatoval, že místní referendum lze konat o otázkách, které může obec zároveň upravit
obecně závaznou vyhláškou; vyloučeno je pouze referendum o otázce, která by obsahovala přímo
znění vyhlášky, popřípadě by měnila či rušila již existující vyhlášku. Otázka položená v referendu
nebyla návodná, odkaz na veřejný pořádek a bezpečnost pouze zdůrazňoval negativní aspekty
hazardních her, konkrétně gamblerství.
II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní
[4] Proti usnesení krajského soudu podal navrhovatel a) (dále též „stěžovatel“) včas kasační
stížnost, v níž navrhoval, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a sám vyslovil
neplatnost rozhodnutí přijatého v místním referendu. Stěžovatel v prvé řadě namítal,
že se referendum konalo o věci, o níž nelze místní referendum podle §7 písm. g) zákona
o místním referendu konat, neboť jediný způsob, jak může statutární město Jablonec nad Nisou
v současné době zamezit provozu loterijních her, je změna či zrušení obecně závazné vyhlášky
města Jablonec nad Nisou č. 3/2015, o regulaci provozování sázkových her, loterií a jiných
podobných her na území města Jablonec nad Nisou. Zákon o hazardních hrách totiž počítá
s jedinou formou bezodkladného zamezení provozu loterijních her ze strany obce, a to právě
s obecně závaznou vyhláškou. Výklad, že zákon brání pouze hlasování o otázce,
která by obsahovala znění obecně závazné vyhlášky, popřípadě by měnila či rušila již existující
vyhlášku, považuje stěžovatel za nepřípustně restriktivní, ignorující úmysl zákonodárce
a rozporný s principy dělby moci a zásadami normotvorby v systému zastupitelské demokracie.
[5] Stěžovatel setrval i na své další námitce, že otázka položená v místním referendu byla
nepřípustně sugestivní a návodná. V oprávněných osobách totiž vyvolávala dojem, že pouze
kladná odpověď představuje volbu ve prospěch ochrany veřejného pořádku a zvýšení
bezpečnosti ve městě. Oprávněné osoby, které souhlasí se zamezením provozu loterií, položená
otázka motivovala k hlasování v referendu, zatímco osoby s opačným názorem od něj spíše
odrazovala či je vedla „k iracionální změně svého názoru.“ Stěžovatel nezpochybňuje, že osoby,
které jsou nějakým způsobem zainteresované na konání místního referenda a mají zájem
na konkrétním výsledku hlasování, mohou vést kampaň ve prospěch jednoho z nabízených
řešení. Pokud je však předem prezentována jako správná jedna z možných odpovědí přímo
v otázce, o níž se hlasuje, je dle názoru stěžovatele popřen smysl referenda jako svobodného
vyjádření názoru oprávněných osob. I s ohledem na již existující a poměrně přísnou vyhlášku
města o regulaci loterií považuje stěžovatel proběhnuvší referendum spíše za ideologický boj
proti provozování loterijních her jako takovému. Předmětem tohoto řízení přitom není
posuzování škodlivosti gamblerství, což je záležitost subjektivní, nýbrž hodnocení otázky
položené v referendu, která musí být formulována neutrálně. Krajský soud přitom rozsáhlou
věcnou argumentaci stěžovatele v zásadě ani nevypořádal a odůvodnil své rozhodnutí pouze
dogmaticky právě s odkazem na negativní vnímání gamblerství ve společnosti. Nevyjádřil se ani
k tvrzení stěžovatele, že na území města Jablonec nad Nisou v souvislosti s provozováním
loterijních her k žádným zásadním narušením veřejného pořádku či bezpečnosti nedochází.
[6] Stěžovatel ke kasační stížnosti přiložil kopii plakátu, jímž odpůrce 2) v souvislosti
s místním referendem vedl kampaň. Dle názoru stěžovatele tento plakát dokresluje, jak sugestivní
techniky odpůrce 2) v souvislosti s referendem používal.
[7] Statutární město Jablonec nad Nisou [odpůrce 1)] ve vyjádření ke kasační stížnosti pouze
odkázalo na své vyjádření k původnímu návrhu. Nejvyšší správní soud proto nepovažoval
za nutné toto podání zasílat dalším účastníkům řízení k případné reakci.
[8] Přípravný výbor pro konání místního referenda [odpůrce 2), dále též „přípravný výbor“]
navrhl kasační stížnost zamítnout. Je přesvědčen, že formulovaná otázka splňuje všechny
zákonem stanovené náležitosti. Odkázal na ustálenou judikaturu soudů týkající se přípustnosti
místních referend o otázkách spojených s provozováním hazardních her, s níž se stěžovatel
ve své argumentaci nijak nevypořádal. Přípravný výbor zdůraznil, že zákon o místním referendu
nesmí být vykládán formalisticky, platí zde výkladová vstřícnost vůči občanům. Na vztah mezi
hazardními hrami a veřejným pořádkem a bezpečností odkazuje i preambule stávající obecně
závazné vyhlášky města Jablonec nad Nisou o regulaci hazardu. Obce navíc mohou obecně
závaznou vyhláškou zakázat pouze činnosti, které mohou narušit veřejný pořádek v obci nebo
být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku. Otázka předložená
v referendu tak pouze odkazovala na zákonný důvod, na jehož základě může obec vyhlášku
vydat. I kdyby však byla otázka návodná, jak tvrdí stěžovatel, nemohlo to dle názoru přípravného
výboru ovlivnit výsledek hlasování, neboť negativní jevy spojené s hazardem jsou všeobecně
známé. Závěrem přípravný výbor uvedl, že považuje za nepředstavitelné, aby po organizačně
i finančně náročné přípravě a průběhu místního referenda došlo až ex post k jeho zneplatnění.
Návrhy na vyslovení neplatnosti rozhodnutí přijatého v referendu považuje přípravný výbor
za poslední snahu osob spojených s provozem hazardních her v Jablonci nad Nisou odvrátit
zákaz provozu hracích automatů.
[9] Nejvyšší správní soud zaslal vyjádření přípravného výboru dalším účastníkům řízení,
k datu vydání tohoto rozhodnutí však neobdržel žádnou reakci.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.
[11] Podle §7 písm. g) zákona o místním referendu nelze místní referendum konat o schválení,
změně nebo zrušení obecně závazné vyhlášky obce. Nejvyšší správní soud toto ustanovení v rozsudku
ze dne 22. října 2014 č. j. Ars 4/2014 - 99, č. 3148/2015 Sb. NSS, vyložil tak, že „činí nepřípustným
referendum o obecně závazné vyhlášce přípravným výborem přímo formulované v ‚paragrafovém‘ znění právního
předpisu. Přetavení politického rozhodnutí občanů v referendu do formy závazného právního předpisu je totiž […]
specifickou a odbornou činností. Přenechat tuto činnost přípravnému výboru by mohlo být nerozumné, neboť takové
znalosti členové přípravného výboru nemusí mít a v praxi povětšinou nemají. Podobně i změna nebo zrušení
vyhlášky, o čemž se dané ustanovení zmiňuje, vyžaduje odbornou znalost týkající se např. intertemporálních
ustanovení. Mohlo by tak docházet k formulaci vyhlášky způsobem, který by odporoval zákonu, popřípadě byl
nesrozumitelný či nelogický. Místní referendum je tak přípustné o otázce, která formuluje konkrétní věcný dotaz.
Naopak nelze konat referendum o konkrétně formulované obecně závazné vyhlášce. Nejvyšší správní soud
upozorňuje i na samotné znění dotčeného ustanovení, které zakazuje toliko referendum o ‚schválení‘ obecně
závazné vyhlášky, nikoliv referendum, jehož výsledek bude s největší pravděpodobností nutné implementovat
prostřednictvím obecně závazné vyhlášky.“ Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku rovněž uvedl,
že výklad, dle něhož §7 písm. g) zákona o místním referendu brání konání místního referenda
o otázkách, které mohou být regulovány obecně závaznou vyhláškou, „nepřiměřeně zužuje rozsah
otázek, k nimž se mohou občané obce v referendu vyjadřovat. Tato interpretace by tak do jisté míry vyprázdnila
funkci místního referenda, což je zjevně nepřípustné z hlediska čl. 22 Listiny ve spojení s čl. 21 odst. 1 Listiny.“
Otázka posuzovaná v tomto rozhodnutí se shodou okolností také týkala zákazu loterií
a sázkových her na území obce.
[12] Obdobně, byť jen formou obiter dicti, se Nejvyšší správní soud vyjádřil k referendu
směřujícímu k regulaci provozu hazardních her i v rozsudku ze dne 2. října 2014
č. j. Ars 3/2014 - 41: „Pokud by bylo ustanovení §7 písm. g) zákona o místním referendu vykládáno tak,
že nelze konat místní referendum v záležitostech, které mohou být regulovány obecně závaznou vyhláškou, ztratila
by právní úprava místního referenda podstatnou část svého smyslu. […] Namístě je proto závěr, že §7 písm. g)
zákona o místním referendu zabraňuje pouze konání místního referenda, které by přímo nahrazovalo
zastupitelstvo v jeho činnosti přijímání, změn a rušení obecně závazných vyhlášek. Jen taková formulace otázky,
která by obsahovala znění obecně závazné vyhlášky, nebo měnila či rušila vyhlášku již existující, je ve smyslu
§7 písm. g) zákona o místním referendu nepřípustná.“
[13] Z citované judikatury je zřejmé, že místní referendum lze konat o otázkách týkajících
se provozu hazardních her, i když zákon počítá s jeho regulací pouze ve formě obecně závazné
vyhlášky (§12 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů,
respektive §50 odst. 4 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění
pozdějších předpisů). Výsledek místního referenda totiž představuje pokyn obyvatel obce
zastupitelstvu k řešení určitého problému, jinými slovy vytyčuje cíl, jehož je třeba dosáhnout
(srov. §49 zákona o místním referendu). To ostatně odráží formulace otázky položené v nyní
posuzovaném referendu, která zastupitelstvo statutárního města Jablonec nad Nisou vybízí
k „učinění veškerých možných kroků k bezodkladnému zamezení provozu hazardních her“,
neukládá mu přímo přijetí obecně závazné vyhlášky – byť je to v tomto konkrétním případě
jediný nástroj, který má zastupitelstvo k regulaci hazardu na základě zákona k dispozici.
[14] Výklad zastávaný stěžovatelem by prakticky vyloučil možnost konat referendum o všech
otázkách, které obce mohou regulovat obecně závaznými vyhláškami, což může být – především
vzhledem k obecné formulaci §10 písm. a) – c) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní
zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a k blanketnímu odkazu v písm. d) citovaného ustanovení
– poměrně velká část záležitostí spadajících do samostatné působnosti obce. To by však
ze zákona o místním referendu učinilo de facto mrtvý předpis, který by znemožňoval referendum
vůbec konat (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. října 2012 č. j. Ars 2/2012 - 43,
č. 2799/2012 Sb. NSS).
[15] Stěžovatel se mýlí i v tom, že dovozuje nemožnost konat referendum o otázkách,
které již jsou předmětem regulace obecně závaznými vyhláškami obce. Má sice pravdu, že kladná
odpověď na otázku položenou v referendu fakticky vyvolá nutnost zásahu do stávající obecně
závazné vyhlášky města Jablonec nad Nisou č. 3/2015, o regulaci provozování sázkových her,
loterií a jiných podobných her na území města Jablonec nad Nisou, ani to však konání místního
referenda nemůže bránit. Jak Nejvyšší správní soud uvedl ve shora citovaných rozsudcích, §7
písm. g) zákona o místním referendu znemožňuje jen takové referendum, v němž by oprávněné
osoby hlasovaly přímo o textu vyhlášky či její novely, popřípadě by odpovídaly na otázku,
zda zrušit či nezrušit obecně závaznou vyhlášku. Tak tomu však v posuzovaném případě nebylo.
Hlasování v místním referendu mělo za cíl pouze dát zastupitelstvu statutárního města Jablonec
nad Nisou signál o tom, zda si obyvatelé města přejí přísnější regulaci hazardu, nešlo primárně
o hlasování o změně či zrušení existující vyhlášky. Účelem přijetí §7 písm. g) zákona o místním
referendu nebylo zakonzervovat právní stav vyplývající z již existujících vyhlášek obcí
až do chvíle, než se jejich orgány rozhodnou jej změnit, nýbrž zabránit vzniku legislativně
technických chyb či vyhlášek odporujících zákonu (viz výše). Nejvyšší správní soud v tomto
směru odkazuje na svůj rozsudek ze dne 29. srpna 2012 č. j. Ars 1/2012 - 26, č. 2718/2012 Sb.
NSS, v němž uvedl, že „možnost občanů vyjádřit se formou místního referenda k otázkám rozvoje své obce
představuje jejich ústavně zaručené základní politické právo a vztahuje se na ně v plném rozsahu čl. 22 Listiny,
podle něhož výklad a používání zákonné úpravy musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil
v demokratické společnosti. Z toho zdejší soud dovozuje, že otázky přípustnosti konání a posuzování platnosti
rozhodnutí přijatého v místním referendu je třeba hodnotit nikoliv restriktivním, formalistickým způsobem, nýbrž
způsobem, zohledňujícím skutečnost, že se jedná o jednu ze základních forem demokracie. Jinak řečeno,
v pochybnostech by měly soudy rozhodovat ve prospěch konání místního referenda a vyslovení jeho neplatnosti
připadá do úvahy jen tehdy, jestliže se jednoznačně prokáže, že referendum bylo provedeno protizákonným
způsobem, resp. je zjevné, že nemělo být vůbec vyhlášeno.“ Stěžovatel svou argumentací naopak rozšiřuje
množinu otázek, o nichž nelze referendum konat, což je přímo proti smyslu zákona o místním
referendu, jak jej vyložil Nejvyšší správní soud. První z kasačních námitek proto nemůže být
důvodná.
[16] Stěžovatel krajskému soudu dále vytýkal, že se nevypořádal s jeho argumentací ohledně
vlivu provozu hazardních her v Jablonci nad Nisou na veřejný pořádek a bezpečnost v tomto
městě, jedním dechem však sám uznal, že tato otázka vůbec nebyla předmětem řízení.
To, že ji krajský soud pominul, proto nemůže založit nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí
pro nedostatek důvodů. Povinností soudu není vypořádat každou dílčí námitku, pokud své
rozhodnutí postaví na ucelené a přehledné argumentaci, která dostatečně podporuje závěry,
k nimž soud dospěl (například nález Ústavního soudu ze dne 12. února 2009
sp. zn. III. ÚS 989/08, N 26/52 SbNU 247), navíc „usnesení krajských soudů ve věcech referenda by měla
být pro nevypořádání argumentace účastníků rušena pouze výjimečně, pokud Nejvyšší správní soud nedoplní
argumentaci krajského soudu způsobem, který by pro účastníky řízení znamenal překvapivé rozhodnutí“
(rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. března 2016 č. j. Ars 4/2015 - 45,
č. 3414/2016 Sb. NSS). Pouhá stručnost odůvodnění nezpůsobuje jeho nepřezkoumatelnost
(například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. března 2010 č. j. 8 Afs 71/2009 - 77),
jsou-li z rozhodnutí soudu patrné důvody, proč krajský soud rozhodl tak, jak rozhodl.
Z napadeného rozsudku jsou přitom dostatečně zřejmé důvody, pro něž krajský soud
nepřisvědčil ani námitce stěžovatele ohledně rozporu položené otázky s §8 odst. 3 zákona
o místním referendu.
[17] Podle posledně citovaného ustanovení musí být otázka položená v místním referendu
jednoznačně položena tak, aby na ni bylo možno odpovědět slovem „ano“ nebo slovem „ne“. Podmínkou
pro vyhlášení místního referenda je „jednoznačnost položené otázky, otázka musí mít v příslušném
kontextu relativně přesný význam, který neumožňuje konkurující výklad. Položená otázka tedy zjevně nesmí být
matoucí, vnitřně rozporná, dezinformační, sugestivní či kapciózní, nekonkrétní či neurčitá“ (již citovaný
rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. Ars 2/2012 - 43). Stěžovatel považuje otázku
položenou v posuzovaném místním referendu za sugestivní kvůli odkazu na ochranu veřejného
pořádku a zvýšení bezpečnosti ve městě Jablonec nad Nisou.
[18] Ani tato námitka stěžovatele není důvodná. Jak Nejvyšší správní soud uvedl v rozsudku
č. j. Ars 2/2012-43, otázky položené v referendu je třeba posuzovat z pohledu hlasujícího
občana, který „musí vědět, o čem rozhoduje, čeho se otázka týká, měl by i rozumět důsledkům svého souhlasu
či nesouhlasu v místním referendu.“ Nejvyšší správní soud přitom nespatřuje nic nezákonného na tom,
je-li věcná vazba souhlasu či nesouhlasu každého z hlasujících s přísnějším omezením hazardních
her na ochranu veřejného pořádku a bezpečnost nastíněna již v položené otázce. Krajský soud
v tomto směru zcela přiléhavě odkázal na rozsudek ze dne 28. června 2007
č. j. 7 As 32/2006 - 56, v němž Nejvyšší správní soud uvedl, že „s provozováním zejména VHP, stejně
jako různých elektromagnetických rulet, kostek a terminálů je spojen jeden zásadní celospolečenský negativní jev,
jímž je herní závislost neboli gamblerství, který má ve svém rozvinutém stádiu značný vliv na sociální sféru života
lidí. Gamblerství patří mezi zásadní negativní fenomény provozování hazardních her, s nimiž jsou mimo jiné
spojeny problémy v oblasti rušení nočního klidu, nárůst kriminality a potřeba zvýšeného dozoru policejních složek
v okolí heren“, obecně řečeno narušování veřejného pořádku a ohrožování veřejné bezpečnosti.
V rozsudku ze dne 24. února 2015 č. j. 6 As 285/2014 - 32, č. 3194/2015 Sb. NSS označil
Nejvyšší správní soud hazard za společensky problematickou aktivitu. I Ústavní soud v nálezu
ze dne 7. září 2011 sp. zn. Pl. ÚS 56/10 (č. 293/2011 Sb., N 151/62 SbNU 315) uvedl,
že „je notorietou, že loterie a jiné podobné hry se vyskytují převážně na okraji společensky akceptovaných aktivit,
samozřejmě v míře různé podle typu a parametrů té které hry. Svými skutečnými dopady mohou negativně ovlivnit
individuální osudy jednotlivců, jejich blízkých a ve svém důsledku i širšího okolí. Ostatně ne nadarmo jsou
v obecném jazyce tyto hry označovány jako hazardní. Fenomén tzv. patologického hráčství se v dnešních
společenských poměrech vyskytuje stále častěji. Herny, lákající k okamžitým a zdánlivě snadným výhrám, se staly
typickým koloritem nejen předměstí českých měst, ale už i jejich center a center menších obcí, a se všemi
navazujícími společensky škodlivými aktivitami představují ohrožení veřejného pořádku a pokojného soužití
v obci.“
[19] To, že regulace provozu vybraných hazardních her sleduje právě ochranu veřejného
pořádku a bezpečnosti v obci, potvrzuje i §12 odst. 1 zákona o hazardních hrách, který
prostřednictvím poznámky pod čarou odkazuje na §10 odst. 1 písm. a) zákona o obcích:
Povinnosti může obec ukládat v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou k zabezpečení místních
záležitostí veřejného pořádku; zejména může stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný
pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze
vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejných
prostranstvích v obci jsou takové činnosti zakázány (zvýraznil Nejvyšší správní soud). Oprávnění obce
regulovat provoz hazardních her na svém území na základě uvedeného ustanovení [vedle přímo
se nabízejícího §10 odst. 1 písm. d) zákona o obcích, který dává obcím možnost ukládat obecně
závaznou vyhláškou povinnosti, stanoví-li tak zvláštní zákon – srov. nález Ústavního soudu ze dne
14. června 2011 sp. zn. Pl. ÚS 29/10, č. 202/2011 Sb., N 110/61 SbNU 625] potvrdil Ústavní
soud v citovaném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 56/10.
[20] Nejvyšší správní soud nesdílí dojem stěžovatele, že posuzovaná otázka oprávněným
osobám podsouvala jediné správné řešení, a to odpověď ANO. Osoby, které stejně jako
stěžovatel nepovažují provoz hazardních her v Jablonci nad Nisou ve stávajícím rozsahu
a intenzitě za ohrožení veřejného pořádku či bezpečnosti, mohly s čistým svědomím hlasovat tak,
že nesouhlasí s tím, aby „město Jablonec nad Nisou, z důvodu ochrany veřejného pořádku a zvýšení
bezpečnosti ve městě, učinilo veškeré možné kroky ve své samostatné působnosti k bezodkladnému zamezení
provozu výherních hracích přístrojů, interaktivních videoloterních terminálů, centrálních a lokálních loterních
systémů a dalších loterií uvedených v §2 písm. e), g), j), l), m) bod 2 a n) a §50 odst. 3 zákona 202/1990 Sb.
o loteriích a jiných podobných hrách, a totalizátorových her a technických her uvedených v §3 odst. 2 písm. c)
a e) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách“, tedy odpovědět na položenou otázkou NE.
To, že otázka v obecné rovině upozorňovala na spojení mezi provozem hazardních her na jedné
straně a veřejným pořádkem a bezpečností ve městě na straně druhé, na které ve své judikatuře
již poukázal Ústavní soud i Nejvyšší správní soud, nelze považovat za porušení §8 odst. 3 zákona
o místním referendu.
IV. Závěr a náklady řízení
[21] Nejvyšší správní soud uzavírá, že neshledal kasační stížnost důvodnou,
pročež ji ve smyslu poslední věty §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Rozhodl tak bez jednání postupem
podle §109 odst. 2 s. ř. s.
[22] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud §93 odst. 4 s. ř. s.,
podle něhož nemá v řízení ve věcech místního referenda žádný z účastníků řízení právo
na náhradu nákladů řízení, přičemž Nejvyšší správní soud toto ustanovení aplikuje i na řízení
o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu ve věci místního referenda.
[23] Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel zaplatil soudní poplatek
za kasační stížnost omylem dvakrát, vznikl mu tedy přeplatek na soudním poplatku ve výši
5 000 Kč. Nejvyšší správní soud proto výrokem III tohoto rozsudku rozhodl v souladu s §10
odst. 1 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů,
o vrácení přeplatku stěžovateli, a to ve lhůtě podle §10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. března 2018
Tomáš Langášek
předseda senátu