ECLI:CZ:NSS:2018:KONF.2.2018:5
sp. zn. Konf 2/2018-5
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Marie Žiškové,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Simona, Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Ing. Radovana Havelce,
rozhodl o návrhu Krajského soudu v Brně, se sídlem v Brně, Rooseveltova 16, na rozhodnutí
kompetenčního sporu mezi ním a Městským soudem v Brně, a dalších účastníků sporu
vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 41 Nc 264/2017: žalobce Stavocentrum FPS
s. r. o., se sídlem Veselí nad Lužnicí – Horusice 37, IČ: 26041685, žalovaného Krajského úřadu
Jihomoravského kraje, se sídlem Brno, Žerotínovo náměstí 3, IČ:70888337,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Městského soudu v Brně
pod sp. zn. 41 Nc 264/2017, o zrušení rozhodnutí žalovaného, je s o u d
v občanském soudním řízení.
II. Usnesení Městského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2017, čj. 41 Nc 264/2017-40,
se z r u š u j e.
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným 9. 1. 2018 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon o některých
kompetenčních sporech“), se Krajský soud v Brně (dále též „navrhovatel“) domáhal, aby zvláštní
senát rozhodl spor o pravomoc podle §1 odst. 1 písm. b) citovaného zákona. Spor vznikl mezi
ním a Městským soudem v Brně ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 41 Nc 264/2017.
[2] Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti. Žalobce se žalobou podanou
u Městského soudu v Brně domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného čj. JMK 4503/2017,
sp. zn. S-JMK 182330/2016 OKŘ ze dne 24. 2. 2017, kterým bylo rozhodnuto o tom,
že se nevyhovuje žádosti právnické osoby AUTO – BAYER s. r. o., IČ: 46994360, se sídlem
Bučovická 229, Slavkov u Brna, spočívající v uplatnění práva na náhradu škody způsobené
manipulací s vozidlem při řešení mimořádné události v rámci působení integrovaného
záchranného systému dne 2. 7. 2016 na 221 km dálnice D1 směrem na Vyškov. Žalovaný
posoudil tuto žádost dle §30 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému.
[3] Městský soud v Brně nejdříve usnesením ze dne 5. 10. 2017, čj. 41 Nc 264/2017-36,
vyzval podatele k odstranění vad podání - k řádnému označení účastníků. Poté, co tak žalobce
učinil, rozhodl městský soud usnesením ze dne 29. 11. 2017, čj. 41 Nc 264/2017-40, tak, že řízení
se zastavuje (výrok I.), a zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
[4] V odůvodnění uvedl, že ve smyslu podatelem provedeného upřesnění účastníků řízení,
v kontextu jím uvedených skutkových tvrzení a přiložených listinných důkazů, je zjevné, že nejde
o žalobu, kterou projednávají obecné soudy v civilním nalézacím řízení (podle o. s. ř.),
ale že jde o žalobu podanou proti rozhodnutí správního orgánu, kterou projednávají v prvním
stupni správní úseky krajských soudů. Jako soud příslušný k projednání označil Krajský soud
v Brně.
[5] Na základě poučení městského soudu podal žalobce totožnou žalobu ke Krajskému
soudu v Brně. Krajský soud v Brně s postupem městského soudu nesouhlasil a podal zvláštnímu
senátu návrh na řešení negativního kompetenčního sporu. V návrhu uvedl, že napadený akt
žalovaného je aktem v režimu zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému
a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o IZS“), v souvislosti s uplatněným nárokem
na náhradu škody způsobené osobám vzniklé v příčinné souvislosti se záchrannými
a likvidačními pracemi (§30 odst. 1 uvedeného zákona). Žalovaný tu byl v pozici krajského
úřadu, který poskytuje peněžitou náhradu podle §30 odst. 4 uvedeného zákona. Při poskytování
této náhrady za věcnou škodu se podle §30 odst. 4 postupuje dle ustanovení občanského
zákoníku.
[6] Dle krajského soudu jde o věc náhrady škody. Jediný rozdíl oproti obecné úpravě náhrady
škody obsažené v občanském zákoníku spočívá v tom, že ji „vyřizuje“ a „za skutečného škůdce
poskytuje“ (resp. o poskytnutí rozhoduje) krajský úřad, který posouzení otázky, zda škodu
nahradí a v jaké výši, nemůže učinit neformálně a také neformálně je oznámit poškozenému,
nýbrž musí o žádosti rozhodnout. Žalovaný tedy rozhodl, nejedná se však o rozhodnutí
správního orgánu vydané v oblasti veřejné správy, kterým by bylo zasahováno do veřejného
subjektivního práva žalobce, nýbrž jde o řešení otázky nároku poškozeného v občanskoprávním
vztahu. Krajský soud odkázal na §7 odst. 2 o. s. ř. a část pátou o. s. ř., dle které soudy
projednávají a rozhodují spory, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem. Pokud tedy žalovaný
vydal rozhodnutí v právní věci vyplývající z poměrů soukromého práva, pravomocí
k přezkoumání takového rozhodnutí jsou nadány soudy rozhodující v občanském soudním řízení.
Závěrem krajský soud dodal, že až po rozhodnutí o věcné příslušnosti soudu bude namístě
zkoumat splnění podmínek příslušného řízení, včetně otázky aktivní legitimace, která se ve věci
ukazuje být spornou.
[7] Při řešení vzniklého sporu o věcnou příslušnost mezi soudem ve správním soudnictví
a soudem v civilním soudním řízení se zvláštní senát řídil následující úvahou. Podle §1 odst. 2
zákona o některých kompetenčních sporech je negativním kompetenčním sporem spor,
ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně
určených účastníků. V nyní rozhodované věci popřeli svou pravomoc Městský soud v Brně
i navrhovatel, jedná se proto o negativní kompetenční spor, k jehož projednání je příslušný
zvláštní senát podle zákona o některých kompetenčních sporech.
[8] Z §30 zákona o IZS vyplývá, že:
„(1) Stát odpovídá za škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám vzniklou v příčinné souvislosti
se záchrannými a likvidačními pracemi a cvičeními prováděnými podle tohoto zákona. Této odpovědnosti se může
stát zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že poškozený si způsobil škodu sám nebo způsobil havárii.
…
(4) Peněžní náhradu poskytne stát prostřednictvím krajského úřadu, v jehož správním obvodu při záchranných
a likvidačních pracích nebo cvičení škoda či újma vznikla. Při poskytování této náhrady za věcnou škodu
se postupuje podle ustanovení občanského zákoníku platných v době vzniku škody.“
[9] Předmětem rozhodnutí v přezkoumávaném případě je oprávněnost nároku žalobce
na náhradu škody při zákroku složek IZS. Náhrada škody je obecně vztahem soukromoprávním,
ačkoliv na jedné ze stran sporu může jako subjekt vystupovat stát. V takovém případě
však nejedná ve vrchnostenském postavení vůči druhé straně, ale také jako subjekt soukromého
práva, který má ve sporu stejná práva a povinnosti.
[10] V této souvislosti lze odkázat na zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu
způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále
jen zákon č. 82/1998 Sb.“), jakožto obecný zákon upravující odpovědnost státu za škodu. Zákon
č. 82/1998 Sb. je součástí soukromého občanského práva, což plyne jak z teorie občanského
práva, tak praktické aplikace zákona (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2002,
sp. zn. Pl. ÚS 18/01 či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2005,
čj. Na 12/2005-8).
[11] Zákon o IZS neposkytuje komplexní speciální procesní úpravu nároku na náhradu škody,
v této souvislosti odkazuje na použití ustanovení občanského zákoníku, což je dalším dokladem
soukromoprávní povahy §30 zákona o IZS.
[12] Nárok na náhradu škody způsobené státem tedy z podstaty věci není subjektivním
veřejným právem, o kterém by rozhodovaly správní orgány, a jemuž by byla poskytována ochrana
ve správním soudnictví. Jedná se o právo vyplývající ze soukromoprávního vztahu.
[13] Příslušným k rozhodnutí o takovém nároku je proto soud v občanském soudním řízení.
[14] Zvláštní senát se však neztotožňuje s názorem navrhovatele, že spor má být projednán
dle části páté o. s. ř. Ustanovení §244 odst. 1 o. s. ř. stanoví, že: „rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán
územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle
zvláštního právního předpisu (dále jen ‘správní orgán‘) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci,
která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci,
může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.“
[15] Ačkoliv zákon o IZS stanoví, že peněžní náhrada se poskytuje prostřednictvím krajského
úřadu, který o žádosti musí rozhodnout, nejedná se formálně ani materiálně o rozhodnutí
správního orgánu. Samotný zákon o IZS nestanoví pro takové rozhodnutí žádná pravidla,
neodkazuje ani na správní řád, jakožto zákon subsidiárně použitelný, naopak v §33 odst. 1 jeho
použití, mimo rozhodování o pokutách dle §28, výslovně vylučuje.
[16] Na tento postup je tedy třeba pohlížet obdobně jako na proces předběžného projednání
dle §14 zákona č. 82/1998 Sb., které má neformální povahu (k povaze tohoto postupu srov.
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2651/2010).
[17] Předběžné projednání nároku podle uvedeného ustanovení zákona č. 82/1998 Sb.
představuje kvalifikovaný pokus o smírné vyřešení věci a žádost o náhradu škody u příslušného
úřadu není návrhem na zahájení správního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
12. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 258/2015, uveřejněný pod číslem 89/2017 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek).
[18] Jde tedy de iure o uznání (akceptaci) či odmítnutí nároku protistrany v občanskoprávním
vztahu. Stejným způsobem je třeba nahlížet i na uplatnění nároku u krajského úřadu dle §30
odst. 4 zákona o IZS.
[19] Spor o nárok na náhradu škody proto nemůže být projednáván dle části páté o. s. ř.,
neboť se nejedná o rozhodnutí ve smyslu §244 odst. 1 o. s. ř., kterým by správní orgán
rozhodoval o soukromém právu osob. Žaloba proto bude projednána dle části třetí o. s. ř.
[20] Zvláštní senát odkazuje též na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016,
sp. zn. 25 Cdo 4768/2015, který se zabýval povahou uplatnění nároku na náhradu škody
dle zákona č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště
chráněnými živočichy. V tomto usnesení dospěl Nejvyšší soud k totožným závěrům, které výše
uvedl zvláštní senát ve vztahu k zákonu o IZS: „žaloba o náhradu škody podle §10 odst. 4 zákona
č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, je žalobou
na plnění ze soukromoprávního vztahu, která se projedná podle části třetí občanského soudního řádu. Příslušný
orgán v rámci posouzení žádosti poškozeného podle §8 odst. 2 zákona č. 115/2000 Sb. nevydává správní
rozhodnutí ve formálním ani materiálním smyslu. Žádost poškozeného o poskytnutí náhrady škody u příslušného
orgánu má charakter předběžného uplatnění nároku věřitele u dlužníka.“
[21] Uvedený závěr neznamená, že soud, který bude věc nadále v občanském soudním řízení
projednat, musí o takto podané žalobě meritorně rozhodnout a že se již nemůže znovu zabývat
splněním podmínek řízení (samozřejmě s výjimkou své pravomoci) či obsahovými náležitostmi
samotné žaloby. Vzhledem k výše uvedené argumentaci zvláštní senát usoudil, že k projednání
a rozhodnutí věci je založena pravomoc Městského soudu v Brně.
[22] Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona o některých kompetenčních sporech zruší
rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat,
ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu
na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení
Městského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2017, čj. 41 Nc 264/2017-40.
[23] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona o některých
kompetenčních sporech závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor
vznikl, pro správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Městský soud
v Brně pokračovat v řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 24. dubna 2018
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu