ECLI:CZ:NSS:2018:KONF.29.2018:12
sp. zn. Konf 29/2018-12
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Pavla Simona, Mgr. Víta
Bičáka, JUDr. Romana Fialy, Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu
Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 58/219 (adresa
pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního sporu
mezi ním a Okresním soudem ve Vsetíně, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního
soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 9 C 27/2018, o zaplacení 1 000 Kč s příslušenstvím: žalobkyně
SychrovNET s.r.o., IČO 26827921, se sídlem ve Vsetíně, Bratří Hlaviců 89, zastoupená
Mgr. Luďkem Šrubařem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hanusova 1537/1, a žalovaný B. K.,
takto:
P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně
pod sp. zn. 9 C 27/2018, o zaplacení 1 000 Kč s příslušenstvím, je s p r á v n í o r g á n .
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zvláštní senát“), dne 30. 7. 2018
se Český telekomunikační úřad (dále též „navrhovatel“) domáhal, aby zvláštní senát
rozhodl tvrzený kompetenční spor ve věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně
pod sp. zn. 9 C 27/2018.
[2] Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
[3] Žalobkyně poskytovala žalovanému připojení k internetu a další služby s tím spojené
na základě smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb ze dne 19. 7. 2013, č. X/net (dále
jen „Smlouva“). Vzájemná práva a povinnosti se řídily Smlouvou, Všeobecnými podmínkami
společnosti SychrovNET s.r.o. (dále „Všeobecné podmínky“) a Ceníkem tarifů a souvisejících
služeb.
[4] Žalovaný přes výzvu neuhradil sjednanou cenu za poskytování služeb,
proto mu žalobkyně dle bodu 3.10 Všeobecných podmínek přerušila poskytování služeb
(tzv. suspendace) a vyúčtovala suspendační poplatek ve výši 1 000 Kč. Jelikož žalovaný poplatek
neuhradil, obrátila se žalobkyně na soud s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu
ze dne 3. 11. 2016, jímž měla být žalovanému uložena povinnost k zaplacení částky 1 000 Kč
s příslušenstvím a nákladů řízení.
[5] Okresní soud ve Vsetíně vydal elektronický platební rozkaz ze dne 17. 1. 2017,
čj. EPR 236302/2016-7, kterým žalovanému uložil, aby do 15 dnů ode dne doručení
elektronického platebního rozkazu zaplatil žalobkyni částku v žalované výši včetně náhrady
nákladů řízení. Platební rozkaz se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou,
Okresnímu soudu ve Vsetíně proto nezbylo než jej zrušit usnesením ze dne 14. 3. 2017,
čj. EPR 236302/2016-10.
[6] Poté, co usnesením ze dne 20. 12. 2017, čj. 9 C 63/2017-18, bylo řízení o zaplacení částky
1 000 Kč s příslušenstvím vyloučeno k samostatnému řízení, Okresní soud ve Vsetíně usnesením
ze dne 27. 2. 2018, čj. 9 C 27/2018-8, řízení o tomto nároku zastavil (výrok I.) s tím, že po právní
moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok II.) a žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Okresní soud vycházel z §129
odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých
souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), a dospěl k závěru, že k rozhodování
sporů ve věcech úhrady za telekomunikační služby je příslušný Český telekomunikační úřad. Soud
uvedl, že suspendační poplatek má sankční povahu smluvní pokuty, která zajišťuje povinnost
platit běžné platby za poskytnuté telekomunikační služby. Soud dále konstatoval,
že při posuzování pravomoci k rozhodování sporů na úseku elektronických komunikací,
jejichž předmětem je nárok na smluvní pokutu (zde ve formě suspendačního poplatku), je nutné
zabývat se povinností, která byla porušena, neboť orgán, který je příslušný k rozhodování sporu
o porušení povinnosti, bude rozhodovat též o nároku na zaplacení smluvní pokuty,
který měl v důsledku daného porušení vzniknout. Pokud se jedná o porušení povinnosti
vyplývající ze smlouvy mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem,
ve které si tyto subjekty dohodly smluvní pokutu i pro případ, že účastník neuhradí cenu
za poskytnutou službu, pak je podle soudu k rozhodování o smluvní pokutě příslušný Český
telekomunikační úřad, když neuhrazení ceny za poskytnuté služby je porušením zákona
o elektronických komunikacích a nárok na smluvní pokutu (suspendační poplatek) s tímto
porušením přímo souvisí. Soud odkázal na usnesení zvláštního senátu ze dne 13. 10. 2005,
čj. Konf 99/2004-5, ze dne 14. 9. 2009, Konf 38/2009-12, a ze dne 9. 9. 2008,
čj. Konf 27/2008-7, ohledně smluvních pokut a usoudil, že by o suspendačním poplatku
měl rozhodovat navrhovatel.
[7] Navrhovatel s postupem soudu nesouhlasil a podal zvláštnímu senátu návrh na řešení
negativního kompetenčního sporu. Uvedl, že odmítá svou kompetenci k rozhodnutí sporu
o částku, která byla vyúčtovaná jako suspendační poplatek. Pravomoc navrhovatele je totiž dána
v případě kumulativního splnění osobní a věcné podmínky; navrhovatel namítá nesplnění druhé
z nich. Suspendační poplatek není službou elektronických komunikací ve smyslu §2 písm. n)
zákona o elektronických komunikacích, neboť vůbec nespočívá v přenosu signálů po sítích
elektronických komunikací, ani není telekomunikační a přenosovou službou v sítích. Suspendační
poplatek je podle navrhovatele cenou za administrativní, režijní, softwarové a další náklady, nikoli
samotnou službou elektronických komunikací, a navrhovateli tedy nepřísluší o této položce
rozhodovat. Povinnost hradit takovýto poplatek ze zákona o elektronických komunikacích
nevyplývá, tudíž ani spor o zaplacení suspendačního poplatku není sporem týkajícím
se povinnosti uložené tímto zákonem nebo na základě zákona..
[8] Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním orgánem a soudem se zvláštní
senát řídil následující úvahou:
[9] Podle §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb. je negativním kompetenčním sporem spor,
ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně
určených účastníků. V nyní rozhodované věci popřeli svou pravomoc Okresní soud ve Vsetíně
a navrhovatel, jedná se proto o negativní kompetenční spor, k jehož projednání je příslušný
zvláštní senát podle zákona č. 131/2002 Sb.
[10] Zvláštní senát v usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009-12, vysvětlil, že k tomu,
aby mohl navrhovatel rozhodovat účastnické spory, musí být podle §129 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích naplněn osobní a věcný předpoklad. Osobní předpoklad založení
pravomoci navrhovatele se naplní, vznikne-li spor mezi osobou vykonávající komunikační
činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích a účastníkem, popřípadě uživatelem,
na straně druhé. Druhou nezbytnou podmínkou je pak věcný předpoklad, tedy povaha sporu;
tato podmínka je dle §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích splněna tehdy, „pokud
se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.“
[11] Z výpisů z databáze navrhovatele a z obchodního rejstříku je zřejmé, že žalobkyně
je osobou vykonávající komunikační činnost; osoba žalovaného naplňuje charakteristiku
účastníka podle §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích.
[12] Spornou je povaha sporu mezi těmito osobami, pokud jde o pohledávku žalobkyně,
která představuje blokační poplatek. Navrhovatel namítl, že o takovém předmětu sporu není
oprávněn rozhodovat, neboť se nejedná o službu elektronických komunikací ve smyslu
§2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích.
[13] Okresní soud ve Vsetíně uvedl, že blokační poplatek má povahu smluvní pokuty,
a proto by o věci měl rozhodovat navrhovatel. Naopak navrhovatel s odkazem na svou
rozhodovací praxi uvedl, že blokační poplatek není cenou za službu elektronických komunikací,
ale hradí se za nejrůznější běžné náklady žalobkyně.
[14] Zvláštní senát předesílá, že mu podle §2 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb. přísluší
projednat a rozhodnout kompetenční spor, tj. určit, který státní orgán věc samou rozhodne.
Zvláštnímu senátu zásadně nepřísluší na podkladě předložených smluvních dokumentů provádět
výklad projevu vůle žalobce a žalovaného (jakkoliv se těmito projevy nutně zabývat musí) a jeho
hmotněprávní posouzení (včetně jeho platnosti či neplatnosti), neboť takový výklad a právní
posouzení jsou až součástí rozhodnutí ve věci samé, tudíž přísluší orgánu, který má k rozhodnutí
ve věci samé pravomoc.
[15] Zvláštní senát v usnesení ze dne 9. 9. 2008, čj. Konf 27/2008-7, na které odkazuje
i Okresní soud ve Vsetíně, řešil otázku pravomoci Českého telekomunikačního úřadu a soudů
v občanském soudním řízení rozhodnout o nároku na zaplacení smluvní pokuty za nevrácený
zapůjčený satelitní komplet, přičemž dospěl k závěru, že k rozhodnutí o takovém nároku je dána
pravomoc soudů. Přitom se zvláštní senát řídil následujícími úvahami: „Smluvní pokuta je typickým
soukromoprávním institutem; jde o způsob zajištění závazku, jehož účelem je zpravidla peněžitá sankce
za porušení či nesplnění (smluvní) povinnosti (§544 odst. 1 občanského zákoníku, tj. zákona č. 40/1964 Sb.,
v tehdy účinném znění; poznámka zvláštního senátu). Při posuzování pravomoci k rozhodování sporů na úseku
elektronických komunikací, jejichž předmětem je právě nárok na smluvní pokutu, je však nutné především
vycházet z charakteru povinnosti, která byla porušena. Vztah mezi porušenou povinností a nárokem na smluvní
pokutu je totiž vztahem příčiny a následku, které nelze posuzovat odděleně; existence porušení povinnosti je přitom
určující pro existenci nároku na smluvní pokutu, nikoliv obráceně. O smluvní pokutě tedy bude rozhodovat
ten orgán, který je podle zákona příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti, za něž je smluvní pokuta
vymáhána.“ S odkazem na ustanovení §108 odst. 1 písm. g) a §129 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích, a tam upravenou pravomoc Českého telekomunikačního úřadu
rozhodovat spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, a ustanovení
§64 odst. 1 téhož zákona upravují povinnost účastníka uhradit za poskytnutou službu cenu
uzavřel, že „[p]okud by tedy ve smlouvě mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem byla
dohodnuta smluvní pokuta pro případ, že účastník neuhradí cenu za poskytnutou službu, byl by k rozhodování
o smluvní pokutě příslušný navrhovatel…, neboť neuhrazení ceny za poskytnutou službu je porušením povinnosti
podle zákona o elektronických komunikacích a nárok na smluvní pokutu je na toto porušení přímo navázán.
Kdyby v takovém případě rozhodoval o smluvní pokutě soud, musel by nejprve posoudit, zda došlo k porušení
povinnosti uhradit cenu za poskytnutou službu, což by však znamenalo nepřípustnou ingerenci do pravomoci
navrhovatele, která je mu svěřena v citovaném §127 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.“
[16] Žalobkyně ve věci samé uplatňuje nárok na zaplacení blokačního poplatku,
a to s odkazem na bod 3.10 Všeobecných podmínek.
[17] Podle bodu 3.10 Všeobecných podmínek je poskytovatel oprávněn písemně odstoupit
od Smlouvy, resp. všech smluv uzavřených s uživatelem, jestliže uživatel nezaplatí tři po sobě
jdoucí vyúčtování ve lhůtě splatnosti, je v prodlení s úhradou jakéhokoliv svého peněžitého
závazku déle než 45 dnů, závažným způsobem poruší Smlouvu nebo Všeobecné podmínky nebo
uživatel vstoupí do likvidace, je na něj podán insolvenční návrh, bylo rozhodnuto o jeho úpadku,
byl nařízen výkon rozhodnutí či exekuce prodejem jeho podniku nebo byla uvalena nucená
správa. Poskytovatel je současně s odesláním odstoupení oprávněn též omezit, případně přerušit
poskytování služeb, tzv. suspendace, a to i bez předchozího upozornění. Za suspendaci
je poskytovatel oprávněn požadovat úhradu suspendačního poplatku dle platného a účinného
Ceníku.
[18] Podle žalobkyně má blokační poplatek paušálně pokrýt předpokládané náklady
(administrativní zátěž), které žalobkyni vzniknou v souvislosti se suspendací. I pokud by zvláštní
senát z takového určení blokačního poplatku vyšel, byť to z označených ustanovení Všeobecných
podmínek nevyplývá, je zřejmé, že suspendací žalobkyně chrání své zájmy, jelikož přestává
poskytovat službu osobě, u které vyvstaly pochybnosti o její schopnosti či ochotě platit
za poskytované služby, neboť suspendaci lze provést pouze v souvislosti s nastalou
či očekávanou neschopností účastníka dostát závazkům ze Smlouvy, v každém případě z důvodů,
za které podle Smlouvy odpovídá žalovaný. Současně nelze nevidět, že i s poskytováním služby
elektronických komunikací, nedošlo-li by k její suspendaci, by nepochybně byly spojeny určité
administrativní náklady, zahájení a ukončení poskytování služby z toho nevyjímaje, přičemž
takové administrativní náklady jsou nepochybně zahrnuty v ceně služby.
[19] Suspendace sice nespočívá zcela ani převážně v přenosu signálů po sítích elektronických
komunikací ve smyslu §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, současně
ale poskytovatel (žalobkyně) suspendací ani neposkytuje účastníkovi (žalovanému) žádnou službu
navíc. Jedná se o odpojení od dodávky služeb, které by tak jako tak poskytovatel v okamžiku
skončení smluvního závazku musel provést a nesl by s ním i související administrativní náklady.
[20] Byť samotná suspendace nepředstavuje poskytování služeb elektronických komunikací,
je na jejich poskytování úzce navázána, neboť dopadá na případy, kdy účastník neplní
své povinnosti vyplývající ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací,
a to zejména povinnosti platební jako protiplnění za službu elektronických komunikací (alespoň
tak tomu má být v nyní projednávané věci). Nejedná se tedy o žádný další vedlejší smluvní vztah
mezi poskytovatelem a účastníkem, naopak je zde úzká souvislost s plněním smluvních závazků
ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, pakliže v důsledku výše uvedených
skutečností je poskytovatel oprávněn suspendovat dodávku služeb.
[21] Vzhledem k tomu, že v dané věci poskytovatel (žalobkyně) suspendací neposkytuje
účastníkovi (žalovanému) žádnou službu navíc, nýbrž suspendace je důsledkem porušení platební
povinnosti účastníka vyplývající ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací
ve smyslu §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích (tj. povinnosti hradit cenu služby),
a právě pro takový případ si smluvní strany ujednaly povinnost zaplatit blokační poplatek, dospěl
zvláštní senát k závěru, že i zaplacení blokačního poplatku je povinností uloženou účastníkovi
na základě zákona ve smyslu §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích a k rozhodnutí
sporu o jeho zaplacení je tak dána pravomoc navrhovatele. Kdyby v takovém případě rozhodoval
soud, musel by nejprve posoudit, zda došlo k porušení povinnosti uhradit cenu za poskytnutou
službu, což by však znamenalo nepřípustnou ingerenci do pravomoci navrhovatele,
která je mu svěřena ustanovením §127 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích
(srov. citované usnesení čj. Konf 27/2008-7).
[22] Jak bylo již shora předesláno, tímto závěrem zvláštní senát nijak nepředjímá výklad
projevu vůle účastníků řízení o věci samé a jeho hmotněprávní posouzení (včetně posouzení
platnosti ujednání) v rozhodnutí o věci samé.
[23] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Český telekomunikační úřad bude tedy dále
pokračovat v řízení vedeném dosud u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 9 C 27/2018,
o zaplacení 1 000 Kč s příslušenstvím.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 13. prosince 2018
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu